Muž se zaječíma ušima

Zväčša som skôr namrzený, keď mi film poslednou klapkou nedocvakne. Tu som to uvítal. A tie početné komentáre, že obsahovo išlo čisto o artovú onaniu chápem, ale je to hlúposť, či priam hrdosť na nepochopenie. Mne to celé príjemné zaklaplo a nemusel som nasilu hľadať. Asi som génius. A Krobot charizma nevídaná. (25.08.2021)

Ušatá alegorie aneb Ezop s Kafkou ruku v ruce cestou Česko-Slovenského přátelství. Experimentální, ale zároveň nenápadné. Typicky bezemoční Miroslav Krobot a jeho sarkastické hledání odvahy, které rozhodně nebude pro mainstreamového diváka. Já osobně stojím někde na pomezí mezi „dejme tomu“ a „spíš ne“, ale určitě nemohu říci, že jsem se vyloženě nudil. (01.11.2022)

Od Šulíka jsem naposledy viděl Zahradu. Nevím proč, ale od tohohle jsem čekal komedii u níž se budu smát. První polovina filmu byla podivná, až jsem u toho párkrát musel zakroutit hlavou. Na konci pak divák prožívá stejné pocity jako u Zahrady. Něco mu bylo nádherně sděleno, ale musí si to najít sám. Je to jako rébus v únikové hře, po jehož vyluštění získá poslední klíč ke dveřím na svobodu. Šulík zestárl a my s ním. Do Zahrady chtě nechtě přišel podzim. Není to ještě ten úplně sychravý po němž přichází jen chlad a nicota zimy se smrtí. Je to jeho počátek, kdy se listí barví do nádherných tónů a slunce vrhajíc dlouhé stíny je ještě vysoko na obloze... Je to jakýsi úplný vrchol před jasně ohraničeným sestupem a následným pádem k nenávratnu. Člověk si to v tomto čase ještě jasně uvědomuje, jeho tělo jej ještě víceméně poslouchá a mozek funguje na 101%. Je těžké ho něčím oblbnout, má za sebou šedesát let životních zkušeností, pádů i úspěchů. Ten odstup mu umožňuje udělat podrobnou revizi a nalýzu toho co bylo a co se dá ještě stihnout.  Jsem si jist, že ten muž jasně slyšící svět kolem sebe byl sám pan Martin Šulík, naprosto geniálně zahraný mnou oblíbeným Miroslavem Krobotem. Sympaťáka Josefa podal suprově. Jestli mohu něco doporučit, tak nechte zmatek v hlavě po dokoukání filmu usadit. Zprvu je těch zdánlivě podivně podaných sdělení krapet více, nicméně když se to vše co vám víří hlavou usadí, zjistíte, že vám byla v tomto poetickém podobenství podána naprosto suprovým způsobem výpověď staršího muže o jeho životě. Super byla i kamera a hudba. Dávám za 4 audio nahrávky. * * * * (31.12.2022)

Cynismem nasáklé poetické dílo plné fantazie je na míru ušité právě Krobotvi, který je zde opět skvělý. Výborně mu sekunduje v této poloze celkem nezvyklý Kaiser, i když Setkání v červenci také balancovalo mezi sarkasmem a poetikou. Slovenský Gondry Šulík opájí diváka fantaskními výjevy, za nimiž skrývá klaunsky smutný příběh s veselou tváří o bilancování života. A já se nemohu ubránit dojmu, že v té lehkosti vyprávění, v její hravosti, černohumornosti i laskavosti cítím silný závan z Radošiny, jen tohle divadlo vážně nebylo naivní. (10.06.2023)

Režisér prý řekl: „Chtěl bych, aby náš film hovořil o vážných věcech se sarkastickým humorem.” Jestli měl Martin Šulík něco podobného v úmyslu, tak mám pocit, že se mu to opravdu povedlo, protože přesně tímto způsobem Muže se zaječíma ušima vnímám i já. Jde o poněkud zvláštní a občas těžko uchopitelný snímek, jenž se mi z nějakého (mně neznámého) důvodu dostal pod kůži. Hodně mě oslovily názory a postřehy hlavního hrdiny Josefa (v civilním, avšak naprosto přesném podání Miroslava Krobota), který zde dost svérázně bilancuje svůj dosavadní život a přitom se dostává do řady bizarních situací. Diváckou pozornost si rozhodně zaslouží také skvostná kameramanská práce Martina Štrby a nesmírně působivý herecký výkon Oldřicha Kaisera ve vedlejší roli, za nějž byl po právu oceněn Českým lvem. Už to nebudu moc okecávat, prostě jsem si jistá, že jsem tento film neviděla naposledy. (85%) (02.04.2022)