Cruella

Dvacet minut pryč a nic, další půlhodinka a pořád stejné pocity. Navíc tenhle další Disneyho moderní velkoflák na motivy legendární pohádky má dvě a čtvrt hodiny, přitom docela brzy nemá moc co vyprávět a naprosto zoufale se snaží o napětí, dojetí nebo dokonce humor. Pro někoho talentovaný, pro mě zatím jen průměrný Craig Gillespie vzal psí taškařici z jiného konce: podíval se na zrod černobílé Cruelly de Vil z klasiky 101 dalmatinů. Ta rozhodně neměla na růžích ustláno (narodí se s černobílými vlasy, od spolužáků dostává nařezáno a sama rány rozdává a záhy přihlíží tragické smrti matky), ovšem já jí moc nefandil, a kdyby uhořela, bylo by mi to šumák. Tak či onak se z toho všeho nějak vyhrabe, spolčí se se dvěma londýnskými zlodějíčky a nechává se zaměstnat v salonu démonické baronky Emmy Thompson, protože o hvězdné módní kariéře vždycky snila, a navíc má sakra talent. Jenže pak se dozví jednu zásadní informaci a na povrch začne vylézat její drzejší, punkové a sviňské já. Oceňuji, že Gillespie šel svou cestou, prodává solidní styl, předkládá skvostné kostýmy a kulisy a tradičním disneyovkám se dost vymyká, ovšem to je tak nějak všechno. Proměna v potvoru nefunguje, následné neustálé přepínání mezi hodnou přirozeností a zlou pózou taky ne, všechna ta wow energie mi přišla umělá, stopáž nesmyslně přepálená, zlodějští kumpáni otravní, zápletka až moc myslící na rodiny s dětmi. Do toho loupeže, pomsta, traumata, asi černá komedie, prostě guláš. (12.07.2021)

Cruella je snímek o zrodu jedné z nejznámějších záporných disneyovských postav, Cruelly de Vil ze světa 101 dalmatinů. Film působí lehce nesourodě, jelikož první půlhodina, mapující nejvýznamnější události v životě dvanáctileté Cruellky, je čiště dramatická a pocitově má nejblíže ke Zlodějce knih. Následuje střih do věku jejích dvaadvaceti let a ze snímku se okamžitě stává krimi-komedie, ve stylu komba Birds of Prey s Ďábel nosí Pradu. Celý scénář snímku působí tak, že byl psán původně právě pro postavu Harley Quinn z Birds of Prey (schizofrenie, traumata z dětství, krádeže), a když nebyl využit, tak se akorát upravil a přepsal pro účely Cruelly. Tím se v mých očích stává naprosto nevěrohodným a mám velký problém s přijetím této verze „zlé“ Cruelly, která ve své podstatě vůbec zlá není, pouze lehce sociopatická. A s její známější krvelačnou verzí, dychtící po dalmatiním kožíšku, ji takřka nic nespojuje. Z filmu bych tak vyzdvihl především feeling 70. let, vynikající kostýmy a prvotřídní dobový soundtrack, to je však hodně málo na to, abych pomýšlel, že si jej někdy v budoucnu opětovně pustím. Něco mezi dvěma a třemi hvězdami. A jelikož mě nenapadá nic, čím bych se mohl přiklonit k vyššímu ohodnocení, dávám hvězdy dvě. 😕 (26.06.2021) (28.06.2021)

Na první pohled zbytečný prequel disneyovské klasiky 101 dalmatinů, ale díky šikovnosti režiséra Craig Gillespie (který režijní talent předvedl už v Já, Tonya) se jedná o jedno z největších překvapení, které jsem za poslední dobu viděl a udivuje mě, že Disney kývnul na tuhle formu, která nemá moc šancí zaujmout mladší publikum. Ve 140 minutách režisér rozjíždí svižný snímek, který je někde mezi Ďábel nosí Pradu, kriminálního heistu a filmu o pomstě. Herecky bezchybné, režijně svižné a originální a milovníci módy zažijí orgasmy při pohledu na všechny ty bezchybné róby (Oskar za kostýmy je snad jistý). Nenechte se odradit délkou ani na první pohled nezajímavou postavou. Tohle ztvárnění se opravdu povedlo a v rámci disneyovské produkce se jedná o odvážný a svěží film. (13.06.2021)

Ale jó, proč ne. Sice film nenabízí nic nového, ale na druhou stranu se divák i přes dlouhou stopáž moc nenudí. Je to jako by se Harley Quinn teleportovala do filmů Ďábel nosí Pradu a 101 dalmatinů. Film je spíš takový lepší průměr. Hlavním plusem je dobré obsazení a výborný soundtrack, který je poskládaný z provářených hitů. (30.05.2021)

Je to o dost lepší než jsem čekal. Je to víc glamour film než Disney film, kostýmy jsou fantastické, Emma Stone je můj kryptonit a do dobrých dvou třetin to má slušný tempo. Pak je tam ale všechno ostatní. Cruella nemá moc důvodů k obhajobě toho, že to není animovaný film. Herci hrajou jako v animáku i vnitřní logika filmu je jak v animáku: všichni mají nekonečně energie, nespí, za noc a nepozorovaně udělají věci, na kterých normálně pracují týmy lidí celé týdny a měsíce, na všechno mají protagonisté blank check, není tam kauzalita a ve světě se neodehrává nic, pokud to není v dané scéně. Prostředí jsou pa z větší části stejně CGI a kamera v nich poletuje nehledě na fyzické překážky. A kdykoli mé oko popatřilo na digitální psy, regulérně se mi natáhlo. Nejvíc mě ale zarazilo, proč ten film vypráví prakticky o boji proti Cruelle, která měla být hlavní postavou. Emma Stone tady hraje obvyklou trochu šiblou juvenilní holku s tragickou minulostí, zatímco Emma Thompson, její nemesis, má veškeré parametry klasické Cruelly. Ta postava byla přeci vždycky výlohou cynického estabilismentu, zatímco tady, kurva co?, z ní vytvářejí salónní anarchistku stojící v nějakém odporu proti systému. Proč teda Disney láká na film s klasickou záporačkou v hlavní roli, když z ní neponechá v té postavě vůbec ale vůbec nic a naopak naservíruje ten nejošlapanější, nejotravnější příběh s rodinným twistem bez mikroskopické špetky morální ambivalence? Řečnická otázka. Já vím, že protože Disney. Disney, který si může koupit práva na libovolné songy od Rolling Stones přes Ninu Simone po Stoogies a pak je bez ladu a citu solit jeden po druhém do monstrózního originu za 100-200M určeném pro tween publikum z bohatých amerických předměstí. Šmarja sem se zas nasral. (08.09.2021)