Skammen
Hanba
Shame
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHudba:
Ingmar BergmanHrají:
Liv Ullmann, Max von Sydow, Sigge Fürst, Gunnar Björnstrand, Birgitta Valberg, Hans Alfredson, Ingvar Kjellson, Frank Sundström, Ulf Johanson, Vilgot Sjöman (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Druhý film ostrovní trilogie je v Bergmanově filmovém díle jedním z mála politicky angažovaných snímků, navzdory tomu, že se tvůrce tomuto označení bránil v sebeironickém zlehčení: Politicky nezaujímám vůbec žádné stanovisko. Kdyby existovala strana bázlivců, tak bych do ní vstoupil. Politikum v pochmurné, ostře protiválečné vizi se však nevytratilo ani v neurčitosti faktografie. Ačkoli se děj filmu odehrává v nejmenované zemi, v průběhu fiktivní války, přesto z něj vystupuje naprosto reálná, naturalisticky zobrazená brutalita soudobé válečné agrese. Manželská dvojice profesionálních hudebníků - Jan a Eva (opět v podání tehdejší bergmanovské stálice interpretů Ullmannové a von Sydowa) jí čelí únikem z pevniny na ostrov, který je postupně okupovaný nepřátelskou armádou. Eva patří k duševně silným bergmanovským hrdinkám, i když postrádá bezpochybnou jednoznačnost Almy z Hodiny vlků. Obdařena výrazným mateřským pudem, trpí bezdětností, její vztah k psychicky i charakterově slabšímu Janovi postrádá bezvýhradnou oddanost a místy se podobá jen soucitné péči. Mateřskou radost jí dá zakusit až sen v závěru filmu, kdy citově rozvrácený pár prchá na lodi z válkou zpustošeného ostrova, bez jakékoli vyhlídky na přežití. Obraz vysněného dítěte, který hrdinka může pouze vylíčit, je v tomto pesimisticky vyladěném filmu jedinou nadějí, byť pohříchu pomyslnou. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (71)
Na ostrove Gotland žije mladý pár. Všade navôkol zúri vojna. Jan a Eva Rosenbergovci sa snažia zostať stranou, ale nejde to. Vojna ich vtiahne do svojho ošiaľu. Bergman s pomocou výborných hereckých výkonov hlavných predstaviteľov a niekoľkých skvelých scén ukazuje nielen hrôzy akejkoľvek vojny, ale hlavne to ako mení ľudí. Je to jednoducho film o hanbe. ()
Velké téma, ale nezvládnuté, protože Bergman neumí nasnímat válku dostatečně působivě. Už jen ten fiktivní konfklit je zcela nezajímavý (kdo proti komu bojuje a proč?) stejně tak jako hlavní postavy (bezpáteřní zbabělci) a jejich osud mi byl zcela lhostejný. Vizuálně nijaké a herci občas sklouzávají k teatrálnosti. Naštěstí výsledný dojem notně zvedá závěr na člunu - výborné nasnímání zmaru a pomalého umírání. Jinak ale celkem slabota. ()
Bergmanův "velkofilm", který opouští stísněné komorní prostředí a nezvykle se rozevře - konflikty hlavní dvojice tudíž nejsou uzavřené do sebe, ale hlavní roli náhle hraje vnější, válečné prostředí, které je hlavní rozbuškou v jejich na počátku na pohled idylickém vztahu, z něhož jsou na konci jen žalostné trosky a Evina nadějná vize i přes nejvyšší zmar všude kolem je nenaplnitelná i z hlediska toho, čím se za tu dobu stal její přecitlivělý manžel. První polovina s náhlým přechodem v apokalyptické obrazy úchvatná, pak však přijde slabší část s nevěrou, z níž čiší čirý a nekompromisní chlad a postavy jednají dost přepjatě a v závěru přichází vrchol - nezapomenuteln ěmrazivá scéna na člunu. A to vše skvěle dynamizuje Nykvistova rozpohybovaná kamera, která však nezapomíná ani na kompozičně působivé záběry. ()
Brilantní! ()
Sugestívna a pod kožu lezúca kritika vojnového besnenia a spoločnosti, ktorá to dopustí; v bergmanovskom svete bez istôt a Boha, bez mieru a hanby, v ktorom prežijú iba tí, ktorí sa dokážu z inteligentnej, ale slabej a pacifistickej bytosti zmeniť v krvilačnú beštiu. Tento psychologický prerod je taký hlboký predovšetkým vďaka výnimočných hereckým výkonom, ťaživým scenáristickým zvratom a veľavravným záberom režiséra-filozofa. A napriek tomu, že Hanba sa odohráva vo fiktívnej, nešpecifikovanej krajine a nešpecifikovanom čase, je smutnou reflexiou nielen dobových vojen, ale nadčasovo pojíma i súčasné globálne nepokoje. (9/10) ()
Ingmar Bergman se rozhodl natočit drama páru v době války. Neměl k tomu velký rozpočet a musel se rozloučit s drahými scénami, kde by byla válka zachycena. Ale o to vůbec nejde. A Bergmanovi se navíc podařilo natočit válku skvěle právě prostřednictvím dvou postav, které jsou navíc hrány jeho dvorními herci. Silné drama o bezútěšnosti lidského bytí. ()
Hanba (Skammen, Shame, Schande) - jednoznačný znak, co ale označuje? Podle Ferdinanda Saussura je to "něco, co něco jiného zastupuje". Je hanba Jana Rosenberga skutečnou ostudou nebo jde jen o selhání či charakterovou vadu, ve fatálním prostředí války a boje o vlastní život? Ať je to jak chce, nehledejme pro to žádné "pravé slovo", Bergmanův film je triviální definicí sebe sama. ()
... "Jsem determinista"... áno, Jan to naplno prejavil vo svojom ďalšom jednaní, vo svojej ľudskej "premene", ktorá by sa rozhodne nedala prirovnať k premene húsenice na krásneho motýla :-/ .... vizuálne, herecky, charakterovo úchvatné, ale v celkovom vyslovení autorovho posolstva sa mi to zdalo až nesmelo otvorené ... možno som čakal viac "rozpitvania" jednotlivých charakterov a viacvravnejší epilóg. A možno bol môj hlavný problém s filmom ten, že na rozdiel od Bergmana nejaké to politické (ideologické) stanovisko zastávam :) a preto mám tendenciu sa priklaňať na jednu alebo druhú stranu, hodnotiť, odsudzovať, obdivovať, a to dokonca aj v prípade vojny, kde to asi vôbec nie je správne :( .... a možno, nakoniec tá vojna bola iba metaforou vnútorného ľudského oportunizmu, ktorý človeka núti robiť veci v príkrom rozpore s jeho vlastnými ideálmi, ba čo viac, dokazuje mu, že všetky jeho ideály končia tam, kde začína jeho prospech ()
Druha cast Bergmanovej trilogie dostala meno Skammen. Film je pokracovanim kultoveho Vargtimmenu, tentokrat ale s politickym a vojnovym podtextom, hoci samotny Yngmar Bergman to popieral : "Politicky nezaujimam vobec ziadne stanovisko". Ci chceme, alebo nie, ta politika vo filme rozhodne pritomna je. A je to len dobre, vojnove sceny posobia maximalne realne, dokonca ustrednemu manzelskemu paru vojaci podpalia dom a zaznie strelba. Max Von Sydow pokracuje v linii zapocatej uz kultovym Vargtimmen-om, a prizraky ma stale, akurat jeho manzelka Liv Ullman uz nie je za starostlivu manzelku, ale skor za sucitnu pestunku. Vojnove sceny, ako som uz spominal, posobia maximalne realne, dialogy su na urovni. Posledna scena - utek na clne z ostrova - je silna doteraz. Pan reziser Yngmar Bergman sa moze kludne porovnat s najvacsimi velikanmi filmu : Orsonom Wellesom, Hitchcockom, Caprom. 92 % ()
Hanba je sice filmem válečným, ale není primárně o válce. Je hlavně o vyvíjení vztahu jednoho manželského páru uprostřed blíže nespecifikované války (ale ono je vlastně jedno, jaké, všechny jsou si dost podobné), před kterou se manželé snaží utéct na jeden ostrov. Jenže válka se pomalu, ale jisté dostává i tam... A Bergman si s tímhle opět poradil perfektně - vztah obou dvou vede naprosto perfektně a uvěřitelně, u obou skvělé vykresluje i psychologickou stránku a mě osobně bavilo víc sledovat vyvíjení vztahu než válečnou situaci a mě osobně tam ty výbuchy místy připadaly rušivé. Celkově je však Hanba skvělý film, který je ještě líp vedený a naprosto perfektně zobrazuje všechen ten strach a tu nejistotu, že člověk nikdy neví, na jakou stranu se přiklonit a i kdyby chtěl zůstat neutrální, nemůže v tomhle stavu být neustále, protože stejně ke konfliktu ať už s jednou nebo druhou stranou dojde. On je ten film strašně chytrý a je vidět, že to Bergman má v hlavě srovnané. O skvělých hereckých výkonech a skvělé filmařské stránce se u Bergmana snad ani nemá smysl rozepisovat. Vadilo mi zde sice, že prostřední část je poměrně utahaná a těch detailních záběrů na obličeje podle mě bylo až příliš, ale i tak je Hanba naprosto skvělým a promyšleným filmem. Přemýšlel jsem mezi silnými 4* a slabými 5*, ale nakonec rozhodla závěrečná scéna. ()
Pravděpodobně nejsyrovější Bergmanův film... první půlhodina je relativně normální, ale potom přelétnou stíhačky, válka se začne týkat i obou hlavních postav a začne peklo! Nejzapamatovánííhodnější je především veslování přes moře plné mrtvol... Liv Ulman i Max von Sydow jsou úžasní, především von Sydow dokazuje,že přemíra citlivosti se snadno mění v necitlivost a že největší sobci vznikají z těch nejslabších jedinců... Ve Skammen je ale především naprosto výborná kamera Svena Nykvista, který tvoří velikou část působivosti snímku. Počínaje Personou chytil Bergman velmi svěží nový směr!!! ()
První Bergmanův film, který není úplná sračka (což neznamená, že to je dobrý film). On má Bergman bezvadné náměty, to se musí nechat, ale ta zpracování mě ubíjejí a stejně jako třeba Kurosawa, Lynch, von Trier a podobně je pro mě tahle tvorba v podstatě nestravitelná. 50% ()
Film, ktery zacina i konci rozpravou o snech obou hlavnich postav. Co asi take cloveku ve valce zbyva nez snit...? Na to, ze oba pred valkou pusobili v orchestru, nezazni pocas cely film jediny ton ci hudba, coz jeste vice potvrzuje syrovost celeho dila. Vynikajici herecke vykony a kamera jen podtrhuji vysokou kvalitu celeho snimku. Jedine co bych vytknul je, ze ona valka je fiktivni. Prijde mi vymyslet si valku trosku perverzni, na stranu druhou vsak musim rict, ze kdo jiny ma/mel pravo si vymyslet nez Ingmar Bergman?! ()
Skvelá Bergmanovská réžia, vojenské zlo a hlavne osudy manželskej dvojice, taktiež skvelá Ullmanová a pozoruhodný "precitlivený" Sydow. ()
26. Zlatý Glóbus za rok 1968 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný film - Švédsko ()
V celku zaujimava tema, vynikajuci herci, avsak spracovanie strohe. Bergmanove filmy mam rad pre ich myslienkovu naliehavost, spracovanie a originalitu, avsak Hanba sa ma akosi nedotkla, pribeh toho ponukal totiz omnoho viac a viacmenej "akcne" spracovanie ma vonkoncom nechytalo. ()
Válka jako vyjádření determinismu, ve kterém se člověk stává loutkou a nikoli svobodnou bytostí. Ullmann a Sydow se uzavřeli do samoty svého světa, snaží se ignorovat vše okolo sebe, ale TI druzí neustále vstupují do milostného bezčasí a likvidují křehké partnerské status quo. Vždy je někdo silnější než oni, někdo, kdo tragicky ovlivní jejich osudy a pak příjde smrt ničící všechny iluze. Utéct není kam, ale musí se to zkusit, neboť jde o poslední zoufalý akt slabé svobodné vůle, jenže když ta nemá kormidelníka, smrt (duševní nastává daleko dříve než fyzická) přijde uprostřed prázdnoty duševního moře. ()
Čiernobiela dráma o nezmyselnosti vojen, s veľmi dobrým obsadením. Komorne ladené a herecky, aspoň čo sa týka ústrednej dvojice, uveriteľné. To, ako človek prestáva byť viac a viac humánny a i vzťahovo prahne. Typická existenciálna bergmanovka, ktorá má okrem iného aj mnoho hluchších pasáží a vizuálne je trochu fádna. ()
Druhý díl ostrovní trilogie režiséra Ingmara Bergmana jedním dechem obnažuje nitra hlavních postav až na dřeň a zároveň úderně reflektuje nelítostný svět, v němž Jan a Eva momentálně žijí. Ústřední dvojice v dechberoucím podání Liv Ullmannové a Maxe von Sydowa se ocitne v přímé konfrontaci s válečnou agresí, která otřese pevností jejich vztahu i vlastních morálních charakterů. Mezi nejsilnější scény filmu Hanba bezesporu patří dění kolem vypálení obydlí manželského páru a závěrečné uvíznutí loďky ve spleti mrtvých těl působící jako symbol absolutního zmaru a beznaděje. (85%) ()
Hanba je úchvatným existenciálním filmem. Nevnímám Bergmanovo dílo jako politicky angažované, zkoumá ničivé dopady válečného střetu na obyčejný lid a největší míru pozornosti zaujímá instinktivní pud sebezáchovy jednotlivců. Tvář občanské války nenabízí stanoviska, přímý válečný střet, ani třídní, či politická uspořádání a ideje. Válka vytváří extrémní prostředí pro pozorování změn vývoje lidského chování, život jedince je bezvýznamný, jedinou akceptovatelnou hodnotou je pouze a jedině vlastní přežití a lpění na setrvání v mizérii lidské existence. Obrazové kompozice zachytily impozantní apokalypsu lidského soužití, destrukce vnější zesiluje úpadek lidské podstaty. Biblický výrok oko za oko se v pragmatickém uchopení skutečnosti mění na zabij, nebo budeš zabit. Úskočná zákeřnost není ostudou, ale předností, která výrazně zlepšuje vyhlídky na konečný cíl přežití. Morální ospravedlnění vlastních činů je v krajině všeobecné zkázy všude kolem, kam oko člověka dohlédne. Hlavním vzorem přizpůsobivosti sebezáchovného pudu titěrné existence je Jan Rosenberg (vynikající Max von Sydow), hudebník bez práce ve válečné vřavě, před kterou se vystrašeně ukrývá v jediné své touze nespatřit žádný její neblahý vliv. Ničivě zhoubná moc války se neptá na vyznání a neuděluje výjimky. Uhýbání zraku před realitou se označuje za slabošství, přitom jediným cílem je udržet si vyrovnanou míru lidskosti ve vlastním nitru. Nastavení druhé tváře je pouze znakem bezradnosti a apatie, přežití si vyžaduje potlačení většiny ušlechtilých lidských vlastností. Skutky nutně potřebují popření dobrého vychování, přeživší hodnoty mají barvu krve a zmaru. Druhým vzorem základní touhy po přežití je Eva Rosenberg (velmi dobrá Liv Ullmann), hudebnice a Janova manželka. Na první pohled morálně pevnější polovina páru prožívá svůj vlastní hrůzný strach z beznaděje reality a okolnostem přizpůsobuje i své vedlejší nuance standardu chování. Výčitky svědomí nemají prostor ke svému vykoupení, konečná odevzdanost je výsledkem frustrace neměnné existence, přimknutí se k momentální pozici schopné síly je přirozeností a nestabilním pocitem bezpečí, protože samotný život nenabízí žádnou naději k nalezení akceptovatelného smyslu a důstojnosti. Důležitou postavou je Jacobi (sebevědomý Gunnar Björnstrand), bývalý kolega manželů z orchestru a starosta a současný důležitý místní činitel dění s hodností plukovníka. Moc má svá úskalí a v extrémních podmínkách života je opojnou úlevou z děsu přítomnosti. Hledá vykoupení i útěchu pochopení. Z dalších rolí: rybář a přední velitel partyzánů Filip (Sigge Fürst), Jacobiho manželka (Birgitta Valberg), z armádního povolání vystrašený starožitník Fredrik Lobelius (Hans Alfredson), zatčený ředitel školy Oswald (Ingvar Kjellson), nekompromisní vyšetřovatel vlastizrádné činnosti (Frank Sundström), cynický lékař vyšetřovaných (Ulf Johanson), či mladý dezertér Johan (Björn Thambert). Hanba je efektním povzdechem pacifismu, existenciální bezvýznamnost lidského života je v extrémních podmínkách psychoanalyticky pitvána. Aspekt lidskosti je znehodnocen lidskou společností. Všeobecná destrukce lidského soužití nemá povznášející hodnoty. Pud sebezáchovy stojí nejvýše, v jeho jménu je vše dovoleno, to ostatní je pouze smrt a strach. Ve válce neexistuje bůh. Jedinečný filmový prožitek, úchvatné obrazy, účinný způsob zpracování! () (méně) (více)