Sommaren med Monika
Summer with Monika
Leto s Monikou
Režie:
Ingmar BergmanKamera:
Gunnar FischerHrají:
Harriet Andersson, Lars Ekborg, Dagmar Ebbesen, Åke Fridell, Naemi Briese, Åke Grönberg, Sigge Fürst, John Harryson, Georg Skarstedt, Gösta Ericsson (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Ve svém raném filmu Bergman pokračuje v soustředěném zkoumání citových vztahů, tentokrát nezralé lásky sotva dospělých mladých lidí ze sociálně nižší vrstvy na předměstí Stockholmu. Temperamentní přidrzlá Monika okouzlí a svede plachého, nesmělého Harryho a podniknou spolu romantický únik lodí z města na ostrov. Rajské opojení brzy pomine a dvojice, zbavena iluzorních snů, je vržena zpět do tvrdé reality. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (73)
For ME 85% ()
Godard vybehol z kina a kričal: "Bergman stvoril ženu!" Táto situácia sa ešte bude asi v histórii viackrát opakovať. Rozmrzelá, náladová, pokušiteľská a živelná Harriet Andersson ako "oplácaná" Monika uhranie svojim zjavom ešte nejedného cinefila. Leto s Monikou je jedno z najvhodnejších zasvätení nielen do mystéria ženy, ale aj do mystéria Laterny Magiky ako nám ju servíruje Ingmar. Tu sa Bergman ukazuje vo svojej plnej sile. Vidieť raz toto dielo v mihotajúcom sa svetle 35mm premietačky je môj sen. Impresívne zábery mesta na úvod. Vnútrozáberová montáž. Takmer sa dodržuje pravidlo, čo obraz to jeden záber. Keď strihnú detail na tvár, tak je to silný a presne určený emočný zásah. Geniálna práca so svetlom. Keď prvýkrát na scénu vojde Harryho otec, je nasvietený odzadu a v celom obraze mu ani raz neuzrieme tvár. Sugestívne natočená bitka s Lellem. Erotická scéna s Monikou. Ja vybieham z obývačky a kričím: "Bergman stvoril ženu!" ()
Filmová výzva 2018 - Švédsko. První film od švédského velikána, na nějž jsem se podíval. Určitě se nejedná o jeden z jeho nejzásadnějších počinů, ale věrně dokázal zachytit tu naivnost, jež mládí a mladistvé lásky často doprovází. Posledních dvacet minut už je jako by vystřižených z realistického nebo naturalistického románu. A tak to chodí i v životě, kdy se velká romantika přemění v tvrdou realitu. Nemohu si odpustit poznámku, že pokud se do komunistického Československa tento snímek dostal, zcela jistě byl opatřen legendární hvězdičkou :-) Závěrem si říkám, že na můj rozjezd s Ingmarem Bergmanem určitě správná volba. ()
Po delším čase jsem se Bergmanem nechal zavést do temných zákoutí ženské duše. Prvotní setkání s živelnou, spontánností nabitou Monikou mě bavilo sledovat a usedlý jeliman Harry působil rušivým dojmem. V povznesené náladě nesourodá dvojice nastartuje člun a pustí se do zcela nepředvídatelného letního dobrodružství. Manická rozvolněnost Moniky působí roztomile na Harryho stejně jako na diváky do chvíle prvního "houbového" zádrhelu a prvotního vážnějšího konfliktu, který vyústí v potemnělý návrat zpět do Stockholmu. A zde nastane definitivní zvrat ve vyprávěném příběhu. Z manické rozvolněnosti je divák bez okolků vhozen do depresivní reality všedních dní. A divák, stejně jako Monika, propadá zoufalství. Který vyústí v mrazivý Moničin pohled přímo do kameru (škoda, že právě v této chvíli film neskončil, bez závěrečné doslovnosti bych se obešel). Geniálně maniodepresivní film, se skvěle napsanou ženskou postavou. A vážení, s tou vaší hysterií jděte do háje. Smutný film o neveselých věcech a rozpadu jednoho mladého života. Tohle prostě Bergman zvládá navýbornou. [Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií] ()
V Létě s Monikou pojímá Bergman moderní ženství pesimisticky. Jakkoliv se dívka Monika zpočátku staví do protikladu k městu, je stejně jako ono nezdravě poživačná, egoistická a ničící (a zdánlivý kontrast je jen výrazem stabilní nespokojenosti s dosaženým stavem). Její mládí, přimykající se v zachycované fázi k přírodě (a koneckonců i k přirozenosti) jen zkusmo, z nutkání vstřebávat nové požitky, je zrádnou maskou vnitřní tmy, prorážející „břehy těla“ prostřednictvím jazyka, gest a pohledů. V izolaci od kultury (nikoliv od civilizace) se z propasti její duše drápe na svobodu ukrývané zvíře. Po návratu do města se z domnělé vlčice stává kukačka a proměna ve zrůdu je dokonána. Zdánlivě tezovitý příběh je prohlubován symbolizujícími obrazy zachycujícími hlavní postavy v různých prostředích: napětí mezi ostrovem a městem je díky tomu povýšeno na svár volnosti a nesvobody, které se ale v kritických okamžicích prostupují: ostrov svobody se stává vězením hladu, nespokojenosti a pochyb, v porobujícím odcizeném městě se objevují lidé, kteří dokážou pomoci (chlapcova teta) a kteří jsou schopni nefalšované vroucí emoce (chlapcovi spolupracovníci při návratu ze služební cesty). ()
Tak tohle byl ve své době film ceněný samotným Jeanem-Lucem Godardem (težko říct, jak to viděl jako maoista v 70. letech a později). Překvapivě se ale Létu s Monikou podobá jeho Bláznivý Petříček. Mě osobně film připomněl, že zřejmě i Ingmar Bergman musel být kdysi mladý a neřešil jen otázky víry, smrti a lidské komunikace. I když i tenhle film končí dost pesimisticky a tíživě. Krásné léto, které spolu prožije mladý milenecký pár, skončí deziluzí z návratu do tvrdé reality každodenního dobývání si skromného živobytí. ()
Bergmanův raný film je ve svém vyznění lehce lacinou moralitkou z pomezí sociálního filmu a neorealismu a částečně také poetickou oslavou mládí. Vše je ale natočeno tak suverénně a s tak brilantními návratnými motivy, že se tomu dá odpustit skoro vše. ()
Pěkná studie o tom ,jak dívka pocházející z emocionálně nabitého prostředí nemůže žít s hodným mužem ,který je pro život sice velmi vhodný ,ale pro ni příliš nudný.A můžeme se jí divit?Vždyť od dětství žila se sevřeným žaludkem a jinak to ani neumí.....Ingmar se mi zamlouvá čím dál tím víc. ()
Studie naivní dětské lásky a jejího následného rozkladu. Bergman je zde až cynicky klinický a neštítí se vztah od prvního momentu předurčený k zániku, chladně sledovat až do hořkého konce. Není to klišé, je to prostě jen realita tak běžná, že je to až groteskně otravné... Na několika místech to působí poněkud nešikovně (např. náhle se odněkud objevivší zlořád na ostrově a následná rvačka jak z Majora Zemana) ale ve výsledku je to myslím jeden z těch stravitelnějších bergmanů. ()
Nejlepší scény jsou ty nejjednodušší: Kluk se dívá za holkou, která ujíždí tramvají, a když otočí hlavu, je na jeho tváři vidět rtěnka. Ti samí dva se dívají v kině na film, ona kouká okouzleně, on zívá. Kluk je vyhozen z práce a chce po šéfovi hodit skleničku. Nakonec si to rozmyslí a jenom ji smířeně shodí ze stolu... Naopak když Bergman tlačí na pilu, je to docela křečovité. Myslím, že by film vyzněl lépe, kdyby skončil scénou, kdy se v kavárně dozvíme o Moničině nevěře. Ten další vývoj je pak už zbytečně depresivní a k předchozímu ději se moc nehodí. Léto s Monikou se mi líbilo tak z jedné třetiny. Od dalšího zkoumání Bergmanovy tvorby mě však rozhodně neodradilo. ()
Nějaká špatná jsem z toho byla...Ale jsem ráda, že mimčo vyfasoval nakonec on, protože ona je děsná kráva... ()
Jednoduchý příběh s naivním mladíkem a povrchní dívkou nemohl skončit dobře ne kvůli návratu do města, ale právě kvůli lehkovážné povaze hlavní postavy, jejíž charakter opravdu za moc nestál. Z celého filmu je pozoruhodný ale pohled hrdinky na kameru, který avízuje brzký konec vztahu a závěrečná retrospektiva jejich vztahu. ()
Sympatický snímek, který je nejsilnější v první polovině, pak již ničím nepřekvapuje a stává se trochu úmorným. Hlavní představitelka se výborně hodí pro nesympatickou postavy, která si však zaslouží pochopení, jakkoli je její konečný čin je odsouzeníhodný. Výborné je sepjetí dvojice s přírodním prostředím ostrova a zálivů, kdy vyniká až animální přirozenost, která však nemůže mít v nastolených podmínkách věčného trvání. ()
Po přečtení Fogelströmovy novely jsem byla na film hodně zvědavá. Nezklamal mě. Bergman dokázal přesně vykreslit charakter obou ústředních postav, jejichž cesty se po počátečním okouzlení a následném střetu s realitou rozejdou: je snadné sympatizovat se zodpovědným přístupem Harryho, který si na sebe bere velké břemeno, když se chce postarat jak o dítě a Moniku, tak o svou kariéru. Svým způsobem ale rozumím i Monice, která ještě nedosáhla plnoletosti, touží po něčem "víc" než roli matky a ženy v domácnosti a ani povinnost postarat se o dítě v ní nedokáže zodpovědnost probudit. Film (stejně jako kniha) nesoudí a nemoralizuje, prostě jen vypráví a nechává na divákovi, aby si příběh zpracoval po svém. ()
Tento film jsem si v posledních letech hodně oblíbil, i když vám vůbec nemohu sděliti přesně, proč.:) Krom faktu, že je to výborný Bergman. ()
5/10 Mno teda zadna extra trida, i kdyz zacatek je slibny po pul hodine to sklouzne ke klasickemu socialnimu klise. Na druhou stranu - ve sve dobe jiste podarene, ale zub casu zahlodal, takze ja si ted muzu uzivat leto s vlastni Monikou. A nejenom leto - da mi pekne do tela! Kazdy si musi udelat nejakou spatnou zkusenost - jestli je to i tato Bergmanovska? Nevim, podobne tema a pro me zajimavesi nabizi Smyczkova Krajina s nabytkem. ()
S Monikou by som nevydržal ani jeden víkend, nie to ešte celé leto a potom ešte rok a nedajbože by som ju nabúchal takisto ako predstaviteľ hlavnej postavy. Pretože v tejto snímke bol ženský charakter evidentne vypočítavý, žil v oblakoch a veľmi mu na citoch a výhľadoch do budúcnosti nezáležalo. Ide tu o zobrazenie vzťahu naivného chlapca a vypočítavého dievčaťa. Miestami trocha naivné ale kvôli roku vzniku sa nad tým dá prižmúriť oko. Koncept je realistický, takéto prípady sú bežné.. Na to, že ide skôr o romantický film než drámu, ktoré ja naozaj nemusím, sa na to dalo pozerať. ()
Že Bergman natočil nudný a zbytečný příběh o ošklivých, hloupých lidech? Tak tomu bych nikdy nevěřila. Jednoznačně jeho nejslabší film a pro mě velké zklamání. ()
Hořký milostný příběh z doby, kdy ošmatávání mladičké skladnice nebylo sexuálním obtěžováním, nýbrž společensky přijatelnou mužskou kratochvílí, ženy se neholily pod pažemi, cigareta patřila ke zdravému životnímu stylu a za závazek přijal zodpovědnost mentálně vyspělejší manžel. ()
Podle me trpela bipolarni poruchou. ()