Hnus

Její hnus a samota se stával mojí nudou. Polanski není víc, než průměrný režisér a tady to znovu dokázal. Hnus je prostě nekonečný a málo zajímavý snímek. Kdokoliv tady mi může říct, že je to umělecký film a že umění nerozumím, ale z vlastní zkušenosti vím, že i umění může být zajímavé. (30.06.2009)

Ačkoli tento první zástupce „Apartment Trilogy“ mistra Polanského je téměř padesát let!!! starý, tak datum výroby zde rozhodně neubírá na jeho intenzitě, ba naopak. Srovnávat Repulsion se současnými horory či psychothrillery nejspíš není na místě, proto si vystačím s tvrzením, že Roman Polanski se svým specifickým minimalistickým přístupem opět dokázal z dané látky vykřesat téměř maximum. Catherine Deneuve se do své role paranoidní schizofreničky vžila dokonale a ztotožnění se s její postavou je nutným předpokladem výsledného „potěšení“ z celého snímku:)) Ještě stojí za zmínku skutečnost, že místo pitvání a hledání příčin (samozřejmě, že odloučení od sestry a frigidita jsou zjevnými příčinami, ale toto zde není dále příliš rozvedeno) toho, co se děje hlavní postavě, se Polanski zaměřuje spíše na samotnou „akci“ a jak je ostatně jeho zvykem, na budování paranoidní atmosféry, kdy skutečně začnete pochybovat, co je ještě paranoia a co se opravdu reálně děje. Nemůžu jednoznačně říct, který z těch tří filmů (Nájemník, Rosemary má děťátko, Hnus) je nejděsivější či nejintenzivnější, ale ve všech případech se jedná o velice kvalitní díla, která pečlivým budováním hutné atmosféry dostanou diváka tam, kam chtějí. Sugestivní, HNUSné a působivé. (25.10.2012)

Co si Roman Polanski dovolil v pětašedesátém rozhodně nezestárlo ani v dnešní době, protože některé scény jsou opravdu hrůzostrašné a při jedné lekačce jsem málem dostal infarkt. Jinak schválně říkám některé, protože prodlužování záběrů film moc natahuje a bohužel nudí, což je škoda, neboť atmosféra by tak byla perfektně vystupňovaná. Zajímavé jsou na tomto filmu také nepříjemné hrátky se zvukem. (26.09.2008)

Jen velmi zřídka se vidí tak soustředěný, psychiku pitvající film. Catherine Deneuve není jenom krásná, ale do svojí role se dokáže i ponořit a vytvořit z filmu one woman show. Hypnotické tempo snímku je proloženo mnoha surreálnými záběry, které ještě více přispívají ke gradující a stísněné atmosféře (Polanski je Pan režisér). Hnus není film, který má za úkol diváka bavit, jeho dopad je cíleně opačný - provokativní a zneklidňující cesta za hranice běžné mysli. 9/10 (23.06.2009)

Rozklad mŕtveho králika a ženskej duše. Prekrásna Catherine Deneuve a výborná Polanského réžia v neprávom akosi zabudnutom diele. (05.09.2008)

Ve snímku Hnus vytváří Roman Polanski velmi tíživou atmosféru. Přesný výkon Catherine Deneuve je zpočátku jemný a nenápadný, následně však přechází do téměř hitchcockovského rázu. Hlavní hrdinka se mění z křehké a uzavřené dívky v ještě uzavřenější a mnohem radikálnější. Polanski skvěle využívá širokých úhlů obrazu, detailní pohledy, a dále nejrůznější, hrůzu nahánějící zvuky (zvonící telefon, kostelní zvony). Hnus je pak především příběhem o osamění, strachu a společenské i sexuální uzavřenosti. Hlavní hrdinku Carol stíhá úzkost, paranoia a utkvělé deformační představy. Polanskému stačí prostředí jednoho bytu, aby dokázal vytvořit klaustrofobickou a chvílemi téměř až hororovou atmosféru. Využívá značně morbidní i velmi nenápadné prostředky, jak vyvolat v divákovi pocit strachu a napětí. Filmem Hnus Polanski prokázal, jak moc neobyčejným režisérem je a že se jako filmař neohlíží na žádné konvence. Hnus, jako většinu svých filmů (výjimku tvoří např. Nůž ve vodě), natočil v subjektivním pohledu – celý příběh tedy nazíráme očima i duší hlavní hrdinky, skrze detailní záběry jejího nevinného obličeje... Byť se jedná o smyšlené dílo, Hnus si v sobě zachovává i určitou pravdivost. Velmi dobrý horor a psychologická studie rozpadu osobnosti zároveň. (13.02.2021)

Dávám 3* za pár zajímavých a poutavých scén, ale jinak mě tahle frigidní zmagořená holčička nezaujala. (14.07.2009)

Už než film začal mi syn nasadil do hlavy podobnost s Černou labutí. A od té doby mám před očima prasklinu ve tváři Natalie Portman na plakátě k tomuto filmu. A kdybych Hnus viděla před ní, hned by se mi vybavil. Jeho temná hororová atmosféra, sexuální obscese, divoké, hnusné představy. Tady však kromě šílenství není nic jiného, čeho by se divák zachytil. Jemná krása hrdinky v podání Catherine Deneuve, která vyvolává zájem mužů o její osobu, příkře kontrastuje s její hrůzou z tělesného styku, podpořenou bezohlednou živočišností její sestry. (Možná by se Carol zhodla nějaká Mila Kunis, která by ji přesvědčila, že dotyky mohou být i příjemné). Osamělost, šílenství, příšerná hudba a to, že divák moc sympatií k hlavní hrdince nepobere, u mě z tohoto filmu dělá velice jednorázovou záležitost. (19.08.2011)

Hnus bol hnus.Aj takto jednoducho by sa dal hodnotiť tento film. Áno, v období vzniku ešte psychologický horor bol dalo by sa povedať v plienkach a preto by sa dala vychváliť atmosféra filmu, odohrávajúca sa takmer výlučne v jednom byte a takmer iba s jednou postavou, čiernobiele spracovanie filmu či pomerne dobre pasáže bez zvuku pri ktorých si Carol predstavovala znásilnenie. Ale ťažkopádny úvod, ale najmä nezmyselné prestrihy na hudobníkov či to,že záverečný príchod Helen s Michaelom a hordou zvedavcov narušil celkovú atmosféru filmu a Hnusu vyššie hodnotenie z mojej strany neprinieslo. Nehovoriac o fakte, že sa človek bojí otvoriť konzervu aby ho nejaký tupec nezačal zaťažovať pochodmi za slušné Slovensko a tak mu už ani televízia neprinesie taký zážitok, aký by možno za iných okolností mohol tento film ponúknuť. Škoda, sotva 45%. (17.03.2018)

Vďakabohu za duševné zdravie a bezpečnostné dvere. Nemôžem povedať, že by som bola nejako špeciálne z Catherine alebo filmu samotného nadšená. Drastické sekvencie násilia a desu si asi predstavujem kvapku inak ako distribútor. Ale to nič nemení na tom, že som si opätovne zvolila ďalší "zlepšovák" nálady, čo znamená, že som rozhodne nešla spať s veselými myšlienkami. (20.07.2018)

Králika zásadně pečeme,nebo dusíme,-nikdy ale opravdu nikdy ho nenecháme jen tak shnít,to je totiž pěknej Hnus.A už vůbec ho nevaříme i s chlupama,-to by totiž mohlo přerůst v Osudovou přitažlivost.-Inu,každej jsme ňákej..... (30.04.2009)

Od jména, jako je Polanski, jsem čekal nadprůměrný horror s dobrým příběhem.Ale opak je pravdou...Celou hodinu a půl jsem se nudil, jen sem tam byla scéna, která pohla s mými nervy....To ovšem nic nemění na tom, že Hnus je prostě nuda. (30.05.2009)

Miluju Catherine Deneuve, ale po pravdě řečeno, její nejstarší snímek, který jsem viděla bylo asi Poslední metro. O co větší překvapení mě čekalo u Hnusu - tak znepokojivý herecký výkon mladičké Catherine v tak "hnusném" filmu, to jsem nečekala. A na toho rozkládajícího králíka na talíři by byl pyšný i David Lynch. Jedním slovem Psycho. (28.12.2011)

Tak jak to s tou Carol vlastně bylo? To si fakt nikdo nevšiml, že má psychické problémy a nikoho nenapadlo to řešit? Když byla tak poznamená z několika znásilnění (přičemž první bylo už pravděpodobně v dětství od jejího otce), jak mohla normálně fungovat ve společnosti, jak vůbec kdy předtím mohla pracovat, když ty duševní rány má tak hluboké? Nebo jen nevěděla co se sebou, lidí (resp. chlapů) se bála a pak se z toho zhroutila? Nebo to v sobě měla už od narození? Je sociopat nebo není? Je psychicky narušená nebo není? Zničila se sama, nebo jí zničilo okolí? Zešílela ze samoty, nebo z něčeho jiného? Sice se to jmenuje Hnus, ale že by Carol zažívala jenom samý hnus od ostatních se nedá říct ani náhodou. Jak to s ní vlastně je? Otázek mnoho, ale odpovědi žádné, jen nejasné náznaky ke všem možným interpretacím, které nikam nevedou a ani to nevypadá, že by to bylo více možností dohromady. A taky to mohlo být podobenství - a to už jsme s možnými interpretacemi úplně v háji. Já nevím. Snaží se to být strašně psychologické, ale jen v situaci "teď a tady", do minulosti to moc nejde a do hlavy Carol jen částečně, pouze do nezbytně nutné míry. Přijde mi, že Polanskému nešlo o nic jiného, než zobrazit ten přechod od "normálního" stavu k naprostému šílenství, ale moc propracovat se mu to nechtělo. Přitom by tím mnohé zachránil, protože takhle to obsahem působí poněkud "béčkově". A ani slušná atmosféra (která je místy hororová) a hromada naprosto dokonale natočených scén se spoustou geniálních nápadů (třeba ten s díváním se skrze klíčovou dírku) nezachrání vše. Formu má Hnus skutečně bezchybnou, jen škoda, že to neplatí u obsahu. A abych dokázal jeho slabiny aspoň částečně odpustit, tak by na to ta atmosféra musela být ještě o něco silnější než je. Jak přesně napsal uživatel Cimr do svého komentáře: A také to je (bohužel) film, jehož příběh se dá shrnout do té nejjednoduší věty, obsahující jen podmět a přísudek: Žena se zblázní. Ale třeba mi jen něco uniká, i to je možné. Možná ale má Hnus menší historický význam v tom, že inspiroval jemu dost podobné filmy, jako jsou třeba Vidiny... 3* (09.06.2022)

Nekonečná frustrace z hlavní hrdinky přímo srší. Bravurní scény s tikajícím budíkem. (05.09.2008)

První půlku jsem v kině zavíral oči, abych trochu schrupnul. Pak odjede sestra na dovolenou, začnou se dít věci, a já druhou půlku zavíral oči, abych neviděl ty strašidelné bizáry. (12.09.2018)

Malo to cosi do seba, ten rozklad osobnosti, uz som o tom pocul a viem, ze bol aj natoceny film. Tak uz viem aj kto to natocil a jaxa film vola . 60 % (10.08.2019)

Miluju filmy o šílenství a chorobných změnách osobnosti a jeden z režisérů, kteří podobná témata zobrazují rádi a dobře, je Roman Polanski. Tísnivý pocit provází celý film a zatímco děj postupuje, stává se z mladé a hezké ženy narušený jedinec žijící v postupně narůstajícím světě paranoie. Scény, kde se mluví, jsou spíše ojedinělé a dočkáme se jich ponejvíc spíše na začátku. S tím, jak sestra hlavní hrdinky odjede, se film začne zaměřovat na Carolin vnitřní svět. Pohled do něj je zprostředkovaný zajímavými kamerovými záběry, sem tam nějakou Carolinou interakcí s okolím a (jak je u Polanskiho už zvykem) bohatým využitím zajímavých interiérů. Příběh se místy vytrácí a dává tak o to víc prostor psychice hlavní hrdinky, která se povážlivě kymácí na okraji propasti... všechno tohle je ještě o něco víc podpořeno zvukovým pozadím, které místy sestává například jen z kapání kohoutku. Jediná menší chyba je místy nedostatečná přesvědčivost hlavní hrdinky, ale jinak se jedná o originální snímek, který umí pracovat s detaily, zvukem i kamerou tak, že mě čapnul a nepustil až do konce. (26.06.2011)

Polanského první "bytový" horror jsem viděl sice až teď, ale z jeho dalších "bytových" filmů - Rosemary má děťátko, Nájemník - je jasné, že prostředí starých bytů považuje za ideální dějistě pro propadnutí postav v šílenství. Já mám k těmto starým bytům vztah kladný a chtěl bych v takovém bytě jednou bydlet; Proto mi tyto jeho filmy asi přijdou neuvěřitelně hloupě a prvoplánovitě bytofobické. (28.01.2015)

Polanski, jak ty to děláš? Hlavní hrdinka (?) je z jiné skupiny lidí. Její duševní rozpoložení je mimo chápání běžné společnosti. Duševní nemoc ji brání se začlenit. Jsou tu náznaky možná staré křivdy, možná asexuality. Je stále pod sexuálním a duševním tlakem mužské části a nechápe, proč by se měla začlenit do vztahového kolotoče. Fyzicky zralá, ale duševně na úrovni desetileté dívky. Její představy smíšené s realitou a pocitem, že tady není a hlavně nebude v pořádku, mi naháněli husí kůži. Černobílé scény večer v pokoji a bez zvuku byly tak depresivní a osobní! Plíživá kamera s nádechem pozorování a to nenormální chování. Hudebně minimalistické a skřípání nechává tušit něco hrnoucí se na povrch. Silná káva s králíkem oslazená mnoha kostkami cukru zamíchaná břitvou. Hlavně když je na nájem... (17.12.2021)