Vysoká hra

Vcelku stačí být stručný. Vysoká hra je celkem úspěšný thriller. V naší zemi se politické thrillery zvláště setkávají s úspěchy, protože jsme v minulosti byli svědky mnoha kauz propojených na politiku a není tomu ani dnes jinak. Korupce se bohužel stále nedaří kvalitně vyšetřit. Jednu z odpovědí na otázku proč dává právě tento dvoudílný film. Nedávám maximální hodnocení - přes vynikající herecké výkony právě proto, že ve snímku je spousta postav a jména se časem začínají plést. Navíc i to, kdo kde jak je s kým propojený a jaké to má souvislosti. Tím spíše, že od prvního dílu uplyne týden a člověk za tu dobu lehce zapomene. Proto třeba seriál Expozitura měl smysl právě hlavně tím, že seriál díl po dílu seznamoval s jednotlivými aktéry tak, aby člověk přesně věděl o koho jde a co má společného s tím vším. Tady na to pochopitelně nebyl čas, ale zase to ztrácí na přehlednosti. Závěr byl pak sice překvapivý, ale v mnohém toho divákům asi moc neosvětlil. (03.02.2020)

To byla především vysoká úroveň a to po všech stránkách. Se smyslem pro humor bych mohl říci: nejlepší film letošního roku. Třeba letos budou i lepší, ale budou to mít sakra těžké. Pan Svoboda dělá je občas a nedělá jen tak něco. Vždy má minimálně zajímavý scénář a na všech postech profesionály. V tomto díle jde nejen o politický thriller, je to sžíravá kritika současné společnosti a nastaveného systému. Je tam schovaný bonmot, myslím že si ho tam Jiří Svoboda napsal sám: Tohle nejsou devadesátá léta, teď už se nehážou lidí v sudech do přehrady. Díky Svobodovi a jeho zkušenostem z politiky je tam ta nadstavba. Sám si napsal scénář podle knihy. "Je to jedna parta, která sa tady točí dokola. Jednou za 4 nebo 8 let. Potřebují na sebe špínu kvůli volbám." Říká Ondřej Vetchý. To by mohlo být motto filmu. (04.02.2020)

Za mě celkem spokojenost, bohužel takto to asi (nejen) u nás funguje, což v reálu ukázalo hodně odhalených kauz z posledních 30 let. Nevěrohodné mně přišlo snad jen to, že jediný, kdo nebral byl Krása s novinářkou, jinak brali všichni, včetně přímého nadřízeného i kamaráda ze squashe. Nereálné mně rovněž přišlo, že nějaká slepice, která jede vyzvednout dlaždičky na tuto akci spotřebuje 5 telefonů, ale všichni ostatní se vykecávají do svého telefonu, ačkoli vědí, že mohou být odposloucháváni, protože oni druhým dělají to samé. Kamery na každém dvorku i záchodě… Pokud by jeden policista takto škodil, asi by byl odstraněn už mnohem dříve. (09.02.2020)

O korupčních machinacích v policejních a politických sférách natočil Jiří Svoboda dvoudílný televizní film podle námětu tehdejšího kriminalisty Václava Lásky. Po prvním dílu jsem si říkal, že přes takový počet postav a orientování se v nich a v samotném příběhu, nebudu za týden vědět kdo byl kdo. A taky že jo, při sledování druhého dílu jsem už jen tápal a vzpomínal co je kdo za postavu. Po měsíci si z toho nepamatuju skoro nic. Rychle vyšumí a vypaří se. Nepřehledné, nevýrazné a někdy dost přestřelené. Herecky velká bída. Jiří Svoboda už dávno není režisérem, jakým býval dříve, zejména v osmdesátých letech. (20.02.2020)

Velice znepokojující a rozhodně žádná selanka. Pro příznivce Ordinace či Slunečné snad dokonce toxické (v postavách nebylo jednoduché se vyznat ani při pozorném soustředění a alespoň základní znalost oboru byla nezbytná). Člověk by měl tendenci tomu samozřejmě sebezáchovně nevěřit - kdyby to ovšem napsal nějaký poeta od stolu, který by si to vycucal z prstu, ale je za tím Václav Láska (a v titulcích se mihl i Šlachta), který se roky pohybuje v nejvyšších patrech a zákulisí rozhodně zná, takže to bude mít k realitě asi bohužel nebezpečně blízko. Krajčo mi na hlavní roli sedl, vlastně mě ani nenapadá nikdo, kdo by to zahrál líp. (03.02.2020)