Reklama

Reklama

Je 2. polovina 22. století a kosmická loď Ikarie XB 1 putuje k Alfě Centauri za průzkumem mimozemských forem života. Její posádka, složená z vědeckých kapacit různých oborů, je daleko od sluneční soustavy vystavena neznámým, nepředstavitelným hrozbám. Ale veze si s sebou i řadu svých všedních lidských starostí a radostí. (NFA)

(více)

Videa (2)

Trailer 2

Recenze (316)

Superpero 

všechny recenze uživatele

Už jen za tu odvahu něco takového realizovat u nás si to zaslouží ovace. A ono to je navíc opravdu koukatelné. Vesmírná loď je udělaná hezky a nejvíc se mi líbil ten robůtek. Samotný příběh je taková ta sci-fi klasika, kdy při výzkumném letu nastanou neočekávané komplikace. Zde v podání uspávacího záření temné hvězdy. Dojde také na filosofování víra vs. věda a konec je správně otevřený avšak vyznívá spíše optimisticky s příslibem nadějí. ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Opravdu nezbývá než smeknout. Z počátku jsem si říkal, kde jsou všechny ty triky o kterých se básní ? Pár skvělých herců pomateně pobíhalo někde ve studiu s jakože sci-fi kulisy a do toho robotický hlas. Ovšem tohle trvalo jen zpočátku. Postupně se přeřadilo na skutečný sci-fi stupeň a to nejen v rámci triků, ale i příběhu. Samozřejmě v době kdy před vstupem do kinosálu fasujeme brýle, abychom si užívali třetí rozměr můžou působit tyto triky až legračně, ale kdo se koukne na ročník filmu a má jen trochu úcty k práci filmařů nemůže nic jinýho než zatleskat. Navíc vidět Danu Medřickou v kosmu je pro mě větší událost než jít s vetřelcem na partičku pokeru. ()

Reklama

Radek99 

všechny recenze uživatele

Není to nejlepší film Jindřicha Poláka (tím jsou bezesporu Nebeští jezdci), není to ani nejlepší český sci-fi film (tím jsou podle mě Svěrákovi Ropáci, jestli je tedy můžu počítat do ranku sci-fi), ale rozhodně je to dodnes nenapodobený počin v dějinách českých sci-fi filmů. Na vážně míněný výpravný sci-fi snímek dnes nejsou finanční prostředky a před rokem 1989 zase nebyla ze zřejmých důvodů politická poptávka, a tak Ikarie XB1 ční v dějinách česko(slovenské) kinematografie jako ojedinělé torzo, torzo ale umělecky hodnotné a po těch dlouhých letech, které uplynuly od jeho vzniku, i stále divácky atraktivní, což je skoro s podivem. Není sice tak nadčasové jako třeba Kubrickova Vesmírná odysea (která mimochodem vznikla až pět let po Ikarii), ale kdyby tenhle film byl natočen v Hollywoodu, byl by dodnes citován ve všech filmových análech jako kultovní a přelomový film. V našem prostředí dal alespoň jméno vědecko-fantastickému časopisu a přispěl k rozšíření tohoto žánru. A to také není málo... ()

tron 

všechny recenze uživatele

Česko-slovenské sci-fi z roku 1963? Sem s tým! Tešil som sa na WTF desaťročia... a dočkal som sa nudy. Nechápte ma zle - samozrejme triky sú úsmevné, nápady zostarnuté (obed v podobe jednej tablety o veľkosti šumivého celaskonu alebo robot natoľko trápny, že oproti nemu vyzerá aj Číslo 5 žije ako Terminátor), rozhodne sa pár WTF nájde (spoločenské tance, telocvičňa) a film je veľmi často nechtiac smiešny (ako keby triedu z Marečku, podejte mi pero! niekto vystrelil do kozmu). Ale scenáru chýbajú väčšie konflikty, problémy, zápletky. Takže je to len kuriózna nuda. V dobe vzniku neviem posúdiť, lebo som vtedy nežil, ale v roku 2016 pozerateľné len ak viete, do akej rarity idete. Niekto to prirovnáva ku Kubrickovi, prinajhoršom k Lucasovi. No... ehm! Ja by som to opatrne šupol skôr k Edovi Woodovi. Snáď len hudba a kamera mi pripadali ako-tak pokrokové resp. nestarnúce resp. pomaly starnúce. A psycho úvod. ()

Eodeon 

všechny recenze uživatele

nejde jen o velice oduševnělý snímek, který se konečně chápe sci-fi žánru nikoliv pro povrchní atraktivitu jeho typických prvků, motivů a exotických prostředí, ale pro obrovský potenciál k vystižení nesnadno zachytitelných témat novými, neotřelými prostředky. ve filmu se střetává lehkovážnost jedněch se zodpovědností a z ní plynoucí znepokojivou tísní druhých. strach z kroku do neznáma, bezmoc nad neschopností přesvědčit se o budoucích důsledcích vlastních přelomových činů sužuje astronauty stejně tak, jako hlavního hrdinu Germanova Papírového vojáka. spolu s astronomickým odstupem od civilizace, znásobeným nálezem vraku stařičké pozemské lodi plné zbraní hromadného ničení a distancí od vlastních kořenů, plodí tento pocit ještě svíravější tíseň srdce, která hrozí zbavit člověka příčetnosti. jméno Pavla Juráčka mezi autory námětu v této souvislosti nepřekvapí. zajímavé je, jak se různé postavy, reprezentující různá stanoviska a životní postoje, uchylují při střetu s docela novým nebezpečenstvím, s níž nemají žádnou předchozí zkušenost, která by jim dala poznat řešení, k rozličným přístupům: k neotřesitelnosti vědeckých faktů na jedné straně, k senzuálnímu zakoušení světa na druhé, k víře a naději aj. Ikarie XB 1 je krom toho také o lidskosti a o potřebě domova. její téma ikarovsky sebevědomé touhy po sklizení poznatků z hvězd později v šedesátém osmém roce dovedl do naprosté dokonalosti Stanley Kubrick ve své 2OO1čce. záměrně se o tématu vyjadřuji takto metaforicky, abych tím i v češtině zdoslovnil význam latinské moudrosti: ex astris scientia. čili ano, vědecká báze Ikarie je také velice rozsáhlá. okolnosti děje počítají s fenoménem dilatace času při vysoké rychlosti, jak o něm referuje speciální teorie relativity. motiv dilatace času není jen scientistickým přikrášlením, nýbrž má velký dopad na téma odstupu, který postavy vzdaluje domovu a milovaným lidem, jejichž životy během výpravy Ikarie kvapem ubíhají na Zemi a ztrácejí se v zapomnění. velmi mě ohromila také přítomnost černé díry, nicméně toto pojmenování se ustálilo až o tři roky po natočení Ikarie, zde se hovoří o tzv. "tmavé hvězdě" (a prý, že s tím přišel až Star Trek v šedesátém šestém). ale ta sama o sobě není tím, co mě ohromilo nejvíce. překvapením byl způsob, jakým se o ni posádka lodi přesvědčí: zjednodušená obdoba gravitačního mikročočkového efektu! jistě, každý vědecko-fantastický film přirozeně obsahuje i četná pochybení a prohřešky vůči vědecky podložené danosti, ovšem těch je, navíc s přihlédnutím k době vzniku, v Ikarii pomálu. nejvíce asi bije do očí planoucí chvost rakety. doufal bych, že tento efekt od dob Flashe Gordona, Krále raketových mužů a amerických komiksových scifáren 50tých let vymizel. /// abych se také alespoň okrajově zmínil o technických náležitostech, které na vintage sci-fi filmech shledávám nejpůvabnějšími, chválím výstavbu interiérů Ikarie, i jejich snímání, mimořádně skvělé speciální efekty, které předčí i mnohé mladší filmy (věčná škoda, že Ikarie není v barvě!), a vůbec koncepci vesmírné lodi-drobného soběstačného města, které nepostrádá vlastní zahrady, kde posádka pěstuje potraviny, tělocvičnu, společenský salónek a – cinefilové ocení – něco na způsob kina. i v tomto ohledu shledávám Ikarii velice pokrokovou, jelikož předjímá ideu, která o pár let později stála u zrodu prvních návrhů startrekové lodi Enterprise. bohužel, v kontrastu s výše zmíněnými složkami kostýmy Estery Krumbachové velice zastaraly. v neposlední řadě si zvláštní uznání zaslouží práce zvukaře a přiléhavá hudba Zdeňka Lišky, ze které zamrazí především v úplném závěru. ()

Galerie (39)

Zajímavosti (43)

  • Jindřich Polák přijel do hudebního studia, kde se nahrávala hudba k filmu, a čekal, jak byl zvyklý, velký symfonický orchestr. Když však nakoukl do studia, seděla tam jedna violončelistka, která hrála tři tóny stále dokola. Režiséra to vyděsilo, ale ukázalo se, že jedná  o nahrávání denervující hudební smyčky k vypjatým částem filmu. (sator)
  • Kameraman a špecialista na triky Vladimír Novotný odmietol spolupracovať, lebo nebol dostatočne oboznámený s technológiou farebného filmu, navyše už aj širokouhlého. (Raccoon.city)
  • Režisér Polák a scenárista Juráček kvôli inšpirácii vzhliadli klasické sci-fi snímky Svet za sto rokov a Vojna svetov. Za voľnú predlohu si vybrali Lemov román "K mrakom Magellanovým" a vycestovali do Poľska za jeho autorom. (Raccoon.city)

Reklama

Reklama