Nastala chyba při přehrávání videa.
  • hippyman
    **

    neskutečně nudná hodina a půl, ve které se ani za pomocí všudypřítomné gravitace vlastně skoro nic nestane, přičemž tempo-nabírající konec je uměle prvoplánovitě utnutý a vše důležité by šlo sestříhat do pětinové stopáže... tak aspoň dvě hvězdy za dmsn velmi nadhodnocovanou odvahu a snahu čechoslováků prolomit tehdejší scifiledy. 40%(24.3.2011)

  • lamps
    ****

    Ve své době inteligentní sci-fi na světové úrovni, s ucházejícími triky a navrch okořeněné českou hereckou elitou. Více než poklidný děj zaujme pedantská práce s kamerou a její vztah k okolnímu uzavřenému prostředí, který v mnohém evokuje i novější Vesmírnou odyseu a navozuje místy mnohem čistší žánrovost než celá řada jeho následovníků. Neškodilo by sice trochu více pesimismu a napětí, ale stále se je na co dívat, degradace stárnutím hrozí Ikarii a její sympatické posádce jen minimálně... 75%(2.5.2016)

  • sportovec
    ****

    V tomto případě jsem odkázán na svou dětskou, mnoho desetiletí čítající rozporuplnou vzpomínku z libereckého kina LÍPA, bezpochyby silně ovlivněnou limity věku, vzdělání, zkušenosti i schopnosti porozumět ne jednoduchému dílu. Pokud si přesto troufám na komentář, je to pro filiace, které nabízí četba základních údajů o autorech a hereckém obsazení filmu. Jména režiséra (Jindřich Polák) a stejně tak scénáristů (k Polákovi přibývá další legenda Pavel Juráček) i řady představitelů rolí (Štěpánek, Vášáryová, Smolík, Lukavský, Kačírková, Medřická) jsou vnějškovými indiciemi, které indikují se značnou pravděpodobností nevšední filmový zážitek. V jednom bych však jeho unikátnost přece jen poněkud korigoval: v tom, že jeho místo v české filmové sci-fi je tak ojedinělé. V Polákově případě je nutné připomenout NÁVŠTĚVNÍKY, mimoto však byla na světové úrovni přetlumočena do filmového ztvárnění řada verneovek (VYNÁLEZ ZKÁZY, NA KOMETĚ), Čapkův raný román (KRAKATIT) i klasické dětské filmy (CESTA DO MINULOSTI). Budu rád, až se mi naskytne příležitost si tento film znovu "zopakovat" na stříbrném plátně. Jsem - a určitě ještě budu - zvědav, nakolik tyto mé expektace byly či nebyly na místě.(20.10.2007)

  • flanker.27
    *****

    Žánr sci-fi je v české, potažmo československé kinematografii zastoupen tak řídce, že přídomek "první a nejlepší" by mohl budit dojem, že v nepatrné konkurenci být nejlepší není tak těžké. Jenže on je to opravdu vynikající film, pravé hardcore sci-fi, jakých se dnes moc netočí, podle mě plně na úrovni takových děl jako 2001 nebo Solaris. Dílem se na tom podílí pochopitelně inspirace Lemovou předlohou, ale jen na tom kvalita filmu nespočívá. V zásadě šlo o jeden z prvních filmů žánru, který nestavěl na béčkové zápletce s příšerou unášející nevinné pozemské krasotinky, ale na skutečném zkoumání neznámého. Zároveň film nevytvořil budoucnost plnou šedivých lidí bez emocí, ale naopak stavěl na lidských charakterech, psychice, únavě, ponorkové nemoci, reakcích na nebezpečí. Přitom zůstává optimistickým, neboť zdůrazňuje myšlenku, že pevná vůle, spolupráce a přátelství dokážou člověka přenést přes nebezpečí a útrapy k poznání. Toho si osobně cením, snad proto, jak je právě tohle dnes v "umění" řídké.(17.5.2014)

  • Eodeon
    *****

    nejde jen o velice oduševnělý snímek, který se konečně chápe sci-fi žánru nikoliv pro povrchní atraktivitu jeho typických prvků, motivů a exotických prostředí, ale pro obrovský potenciál k vystižení nesnadno zachytitelných témat novými, neotřelými prostředky. ve filmu se střetává lehkovážnost jedněch se zodpovědností a z ní plynoucí znepokojivou tísní druhých. strach z kroku do neznáma, bezmoc nad neschopností přesvědčit se o budoucích důsledcích vlastních přelomových činů sužuje astronauty stejně tak, jako hlavního hrdinu Germanova Papírového vojáka. spolu s astronomickým odstupem od civilizace, znásobeným nálezem vraku stařičké pozemské lodi plné zbraní hromadného ničení a distancí od vlastních kořenů, plodí tento pocit ještě svíravější tíseň srdce, která hrozí zbavit člověka příčetnosti. jméno Pavla Juráčka mezi autory námětu v této souvislosti nepřekvapí. zajímavé je, jak se různé postavy, reprezentující různá stanoviska a životní postoje, uchylují při střetu s docela novým nebezpečenstvím, s níž nemají žádnou předchozí zkušenost, která by jim dala poznat řešení, k rozličným přístupům: k neotřesitelnosti vědeckých faktů na jedné straně, k senzuálnímu zakoušení světa na druhé, k víře a naději aj. Ikarie XB 1 je krom toho také o lidskosti a o potřebě domova. její téma ikarovsky sebevědomé touhy po sklizení poznatků z hvězd později v šedesátém osmém roce dovedl do naprosté dokonalosti Stanley Kubrick ve své 2OO1čce. záměrně se o tématu vyjadřuji takto metaforicky, abych tím i v češtině zdoslovnil význam latinské moudrosti: ex astris scientia. čili ano, vědecká báze Ikarie je také velice rozsáhlá. okolnosti děje počítají s fenoménem dilatace času při vysoké rychlosti, jak o něm referuje speciální teorie relativity. motiv dilatace času není jen scientistickým přikrášlením, nýbrž má velký dopad na téma odstupu, který postavy vzdaluje domovu a milovaným lidem, jejichž životy během výpravy Ikarie kvapem ubíhají na Zemi a ztrácejí se v zapomnění. velmi mě ohromila také přítomnost černé díry, nicméně toto pojmenování se ustálilo až o tři roky po natočení Ikarie, zde se hovoří o tzv. "tmavé hvězdě" (a prý, že s tím přišel až Star Trek v šedesátém šestém). ale ta sama o sobě není tím, co mě ohromilo nejvíce. překvapením byl způsob, jakým se o ni posádka lodi přesvědčí: zjednodušená obdoba gravitačního mikročočkového efektu! jistě, každý vědecko-fantastický film přirozeně obsahuje i četná pochybení a prohřešky vůči vědecky podložené danosti, ovšem těch je, navíc s přihlédnutím k době vzniku, v Ikarii pomálu. nejvíce asi bije do očí planoucí chvost rakety. doufal bych, že tento efekt od dob Flashe Gordona, Krále raketových mužů a amerických komiksových scifáren 50tých let vymizel. /// abych se také alespoň okrajově zmínil o technických náležitostech, které na vintage sci-fi filmech shledávám nejpůvabnějšími, chválím výstavbu interiérů Ikarie, i jejich snímání, mimořádně skvělé speciální efekty, které předčí i mnohé mladší filmy (věčná škoda, že Ikarie není v barvě!), a vůbec koncepci vesmírné lodi-drobného soběstačného města, které nepostrádá vlastní zahrady, kde posádka pěstuje potraviny, tělocvičnu, společenský salónek a – cinefilové ocení – něco na způsob kina. i v tomto ohledu shledávám Ikarii velice pokrokovou, jelikož předjímá ideu, která o pár let později stála u zrodu prvních návrhů startrekové lodi Enterprise. bohužel, v kontrastu s výše zmíněnými složkami kostýmy Estery Krumbachové velice zastaraly. v neposlední řadě si zvláštní uznání zaslouží práce zvukaře a přiléhavá hudba Zdeňka Lišky, ze které zamrazí především v úplném závěru.(18.7.2012)

  • - Pracovní názvy scénáře byly Stříbrná kometa a Za dvě stě let koncem června.
    (messiah)

  • - V roce 2010 nahrál jeden z nejznámějších českých rapperů James Cole skladbu "XB1", která vyšla na albu producenta Lukase Skunkwalkera 20120 a ve které se objevuje spousta úryvku a hlavně téma právě z tohoto filmu. (hendrich6)

  • - Kameraman Ján Kališ často zaberal tváre hercov tak, aby dobrá polovica filmového plátna zostávala voľná pre detaily pozadia. (Raccoon.city)