Promlčeno

Autorský Sedláček, rozuměj „pokud zrovna neprostituuje točením Zapletalových popsaných hajzlpapírů či žluklého poševního šlemu pro mentálně atrofované otýlie po přechodu Ireny Obermannové“, bývá vesměs snesitelný. Výjimkou není ani tento na poměry našich lůzrů a hnojů rozhodně nadstandartní, dialogově hlavopatoidní, vcelku originální a exekučně solidní napínač o zbytečně přecitlivělém Rodenovi s Raskolnikovovým pseudosyndromem a jeho „rozporuplné“ vraždě nevraždě, kterou si zavražděný nezavražděný nezasloužil snad jen z pohledu neoliberálně sluníčkářského tranzistora. Napínač, kterému bych drobně vytknul snad jen ten kapku buzerantský konec a giganticky kásting. Osadit totiž vedle jako vždy přirozeného Karla, skvěle kašparujícího Bareše, a i té parádně živelné pražské fifleny Barešové nějakou svoji totálně prkennou rozkuřovačku s obskurní dickcí ochotnického recitačního kroužku při Logopedické klinice v Toporné nad Strojenou, to vskutku za tu felaci nestálo, Bobouši, a trochu to Tvé snažení degradovalo na úroveň neomarxistického Hamleta s výqětem Královské Třesoštěpovy společnosti jako křovím a teplým čokoládovým downem na vozíku v hlavní roli. Ale snad se to brzy promlčí. (16.07.2022)

Promlčeno se snaží vecpat do thrillerového rámce kritický řez společností, ale výsledek budí rozpaky. Možná kvůli složitému vývoji (námět napsal a původně roztočil Mirek Veselý) a zakázkové povaze projektu, který byl Sedláčkovi nabídnut producenty. Základní dějové schéma sice slibují napínavý thriller odehrávající se v reálném čase, ale tenhle příslib je zrazen hned během nepříliš úsporné expozice, odehrávající se před hlavním dějem. Dejme tomu, že témata, k nimž se film chce vyjádřit, vyžadují prokreslení postav. Jenomže to si žádá zpomalení a zaměření na detail. Thrillerová zápletka oproti tomu potřebuje stálý přísun energie. Střetávání odlišných dynamik vede k zadrhávajícímu rytmu. Sedláček se navíc zdá být jistější při režii herců vedoucích dialog než při inscenování akce v  prostoru. Film je formálně dost opatrný, místy až malátný. Při dlouhých, místy komicky doslovných a popisných hovorech, které tvoří základní stavební prvek vyprávění, je nenápaditě stříháno z detailu nebo polodetailu jedné tváře na druhou. Letecké záběry noční Prahy plní především rytmizační funkci, k navození specifické atmosféry moc nepřispívají. Ačkoli je časový rámec určen délkou Evina pořadu, postavy se nezdají být pod tlakem. Počáteční thrillerový drajv se vinou scén jako je dlouhé intimní povídání matky a dcery sedících u kuchyňského stolu postupně zcela vytrácí. Dokonce i zásadní závěrečná konfrontace je řešena nevzrušivým stříháním mezi dvojicí stojících herců, snímaných s malou hloubkou ostrosti. Kamera většinou zůstává statická, mění se pouze úhly. Kdykoli obkrouží herce nebo nabídne podmanivou kompozici Rodena sedícího v autě, která by se pěkně vyjímala v jednom z městských thrillerů Michaela Manna, máte chuť slavit. Promlčeno jsou dva filmy v jednom. Přímočarý a polopatický thriller a vypravěčsky doširoka rozevřené, vyzněním ambivalentní (záměrně anti-žánrové, divácky neuspokojivé) a ke společnosti založené na transakčních vztazích, v níž jsou veškeré hodnoty převáděny na peníze, kritické drama. Třeba by ale hladce fungující žánrovka, neponechávající žádná místa k zaplnění, nevyvolávala tak silný pocit zmaru ze stavu přetechnizovaného, cynicky prospěchářského světa, a neprovokovala k hledání vlastních odpovědí, jak lze odčinit zdánlivě promlčené hříchy. 55% (30.04.2022)

Jeden z těch zajímavějších českých filmů současnosti. Zajímavějších hlavně pro námět, který je výborně zpracovaný a má odhodlání něco sdělit. Robert Sedláček na tohle ostatně vždycky měl dar. A stejně tak měl dar i na vedení herců, kteří tu ve všech ohledech předvádí odzbrojující výkony. Kéž by takové české filmové zážitky byly častější a nemuseli jsme se před každým filmem modlit, jak to vůbec dopadne. Ve druhé polovině filmu jsem skoro ani nedýchal. Karel Roden a Barbora Bočková byli naprosto exkluzivní a mezi jejich dialogy jsem si přišel jak při sledování nejlepších světových dialogovek. (20.11.2022)

Rozhodně ne dokonalý, přesto v mnoha ohledech zajímavý a podnětný thriller, jakých se u nás moc netočí. Největším problémem pro nesporně schopného režiséra je bohužel scenárista sázející na překombinovaný a do všech stran rozbíhavý příběh. A oba mají jméno Robert Sedláček. Více zde. (30.04.2022)

Přesně jak píše verbal, zatím nejlepší Sedláčkovy filmy byly ty, k nimž si sám psal scénář. A tenhle snímek už se hodně dotahuje na Rodinu, kterýžto film je od něj nejlepší. I když bychom se mohli ptát, kdo je Mirek Veselý, který původně napsal námět a roztočil film (a není ani na CSFD), angažované téma Promlčena, jeho nesmlouvavý tvar jedné noci a vynikající herecké výkony (dlouho jsem Rodena v ničem tak dobrém neviděl, Bočková je -i v 1. oddělení- extra talent), z něj dělají snímek toho typu, kterých u nás bohužel zatím vzniká málo. 90%. (13.10.2022)