Elvis

Nekonzistentní vyprávění příběhu Elvise ubralo filmu pátou hvězdičku. Jinak je to příjemná vzpruha od těch profesorsky přesných životopisů, kde není prostor pro neotřelý nápad, protože celou tu kvalitu si ukradne ten děj samotný. Elvis měl bezesporu neskutečný život. Baz Luhrmann hned na začátku nastolil opulentnost s jakou se jeho příběh rozhodl vyprávět. Pravda, místy jsem se v tom slušně ztrácel. Navíc někdy po půl hodině jsem měl pocit, že tímhle tempem musí být za chvíli konec. Nakonec ale těch 160 minut dává smysl a i když se děj někdy v půlce notně zpomalil, pořád jsem měl pocit, že koukám na něco hodně originálního a jedinečného. Co na tom, že film není na pět hvězd a občas jsem v ději měl slušný bordel. Originalita se počítá a i díky ní se tento film od jiných životopisných filmů hudebních legend USA bude vyjímat. (09.09.2022)

Za mě tedy žádná velká hitparáda. Bazův bazerantský styl je v podstatě jeden velký načančaný troubící jelen pro kulturně zdegenerované požírače pukjádra, přičemž dramaturga pravidelně zapomíná někde v gejklubu. A tak životopiss nejslavnějšího kolotočářského cigoše a plagiátora světa, který skončil jako napikovaný hotelový klaun naší kozy, je, jak bývá u Lulana zvykem, opět poměrně nezáživným, sterilním a řádně přebarvičkovaným popkulturním dávidlem, nicneříkající kýčovitou prezentací pozlátkových hlavněproudých (pseudo)fucktů a pásmem sameťákem zabroukaných, bezskrupulózně vyčórovaných negroplísní se stopáží naprosto hostilní k prdeli i k trpělivosti. Nevýrazný Prdlák nemá kromě epileptických tanečních záchvatů a živočisného pocení se v homopelerínkách co hrát a slouží v podstatě jen jako komparz Tomáši Visýmu, který se po dlouhé době konečně trochu vymanil ze své standardní škatule empatických dobroserů a fantasticky si střihnul řádně slizkého, veskrze ďábelského memphiského Kočku. Což je asi jediným pozoruhodným atributem tohoto dost úmorného žehlícího martýria. (28.06.2022)

Musím se přiznat, že první půl hodinu jsem dost trpěl a říkal si, jestli vůbec tohle dokoukám. Elvie a jeho příběh ovšem miluji, tak jsem se přemohl, film se trochu "uklidnil" a následně i pohltil. Někteří zde píší, že od určitého bodu film ztratí na tempu a věnuje se nezáživné části Elvisovy kariéry, což je samozřejmě naprostý nonsens. Problém s Elvisovým příběhem je ten, že ačkoli je toto už několikátý počin o jeho kariéře, každý z nich se věnuje trochu více jiné části, tak samozřejmě žádný nemůže obsáhnout vše v takové šíři tak, jak by si to každá z etap jeho život zasluhovala - to může udělat leda 10 hodinový dokument, a to ještě možná. Za každý nová film s Elvisem, který přistupuje k jeho dílu aspoň trochu zodpovědně, můžeme být rádi. Toto je další z nich, povedl se a jsem za něj moc rád. No a Tom Hanks si může zapsat další z nezapomenutelných rolí do svého repertoáru, klobouk dolů. (09.10.2022)

Vyprávět příběh Elvise skrz pro mnohé neznámou postavu plukovníka Parkera byl naprosto geniální tak. To on stvořil největší hudební sólo hvězdu 20. století, aby ji svým pokřiveným charakterem dovedl k sebezničení. Luhrmann se nevyhýbá ani stinným stránkám Elvise, což se třeba u Mercuryho v oslavovaném Bohemian Rhapsody kvůli pokrytectví tvůrců vůbec nepodařilo. (07.10.2022)

No teda. Byla jsem po několik měsíců vystavena mediální masáži propagující tento film, a stejně jsem si předem neuvědomila, že ve filmu hraje i Hanks, a ani to, že hraje hlavní postavu. (A stojím si za tím, že na záporáka nemá tu správnou jiskru, pořád působí jenom jako pohádkový dědeček se stupidním přízvukem, který ta skutečná postava prý ani neměla.) Sice to je běžný přístup používat v životopisných filmech někoho jiného jako vypravěče a průvodce k nazírání na hlavní objekt zájmu, ale způsob, jakým to Baz udělal tady, odsunul Elvise na druhou kolej a učinil z něj kompletně pasivní figurku. (A je mi to až líto vzhledem k tomu, jak citlivý a přesný výkon Butler podává v porovnání s Hanksovým pitvořením.) Mému zmatení/nepochopení/nepřijetí filmu určitě nepomáhá, že na rozdíl od spousty jiných hudebníků jsem o Elvisovi nikdy nic nečetla a tak o něm nic nevím, a tento film neudělal nic pro to, aby mě přesvědčil, že na něm jako osobě bylo něco hodno zájmu. Nejvíc tak pro mě "Elvis" představuje možnost podívat se, kam se posunuly Bazovy schopnosti, a z toho vývoje jsem taky docela smutná. Některé pasáže, například jak se samy se sebou střetly různé verze That's Allright, jsou promyšlené a políbené vyšším plánem, ale jinak mi pan tvůrce připadal jako by sám nevěděl, proč co dělá. Moderní covery/varianty/aluze Elvisových písní puštěné k některým scénám působily násilně a náhodně. Buďto na ně měl být dán větší důraz jako na budoucí odkaz toho, co se na plátně odehrává, a nebo tam radši neměly být vůbec. Možná když by si člověk pustil soundtrack a soustředil se jen na hudbu, tak se vyjeví síla této rozmanitosti svedená na jedno místo, ale při promítání filmu samotného, kde se zmíněné skladby jen tak mihly, jako by se tam ocitly omylem, a než si člověk stihl uvědomit, co to vlastně poslouchá, byly pryč, mi to připomínalo spíš zoufalost a bezradnost než tu slavnou "inovativnost", která se Bazovi napříč jeho kariérou přisuzuje. (18.08.2022)