Dáma na kolejích

Jiřinka Bohdalová předvedla úctyhodný herecký výkon, celý film jak se říká potahala. Zápletka není bůh ví jak originální a tramvajácké prostředí mi nějak nesedí, ovšem neřekl bych že Dáma na kolejích je filmem prázdným, to rozhodně ne, ovšem taktéž bych neřekl že je filmem důležitým, nebo dokonce přínosným pro českou kinematografii. - 5/10 - (27.02.2015)

Nemám rád muzikály a o to víc mě mrzí, že nadějný námět je použitý právě pro tenhle druh filmu. Navíc v druhé půlce se ztrácí tempo a omývá se pořád dokola jedna věc. Naopak mezi pozitiva jednoznačně řadím humor a herecké výkony obou hlavních mužských představitelů, tj. R.Brzobohatého a především F.Peterky co by boxerského šampióna, který byl prostě famózní! Dále mě ještě pobavil S.Fišer ve vedlejší roli průvodčího Marka. (15.07.2010)

"Jenom žena upravená bude hodna toho jména, fémina, fémine, féminínůůůům...", skřehotá Jiřina Bohdalová jako o život, takže pak už nikdy nepromluvila jinak než hlasem Rákosníčka. Je s podivem, že Vratislav Blažek a Ladislav Rychman šili svůj muzikál na míru právě herečce, která absolutně neumí zpívat. :-) Dáma na kolejích je samozřejmě jiný druh muzikálu než předchozí Starci na chmelu, pro jinou věkovou skupinu, zcela záměrně i s jiným druhem hudby a soustředěný vyloženě na titulní postavu. Morální problém, který film řeší (proč by si žena nemohla dovolit totéž co muž?) už dnes není zdaleka tak ožehavý jako tehdy, ale některé scény můžou působit pořád stejně provokativně (třeba když Marie světácky balí v baru jakéhosi zajíce) a Blažkovy sarkastické texty rovněž. Vtipné je i hejno zvědavých sousedek, které se průběžně objevuje v druhém plánu a komentuje děj jako antický chór. 60% (22.03.2006)

Jadro filmu vypĺňa niečo v štýle rozpohybovanej reklamy lesklých vnútorných častí farebných obálok dobového časopisu Technický magazín. Všetko farebne načančané a vyglancované. Obsah je rovnako zradný ako reklama. Ponúka oslobodenie žien od kolobehu práce a domácich povinností, no spôsobom ukazujúcim len pastelovo žiarivú víziu oslobodenia. Ten je veľmi vzdialený sivej uniformite bežného sveta socializmu počas ČSSR. Dej sa v závere vracia do reality šedých odtieňov. Žuvačkový ružovkastý svet sa rozplýva ako nerealizovaný sen manželskej rebélie a končí návratom do každodennej rachoty. Za tento deziluzívny moment si muzikál dve hviezdičky zaslúži. Zvyšok o ničom - nudné piesne i hudba, len zriedka pripomínajúca momenty vynikajúcich skladieb Starcov na chmeli. Choreografia skladieb často rozťahaná a nudná. Moralistický chór svojimi odporúčaniami pripomína skôr dobovú komunálnu satiru partnerských nezhôd prezentovanú humoristickými časopismi Roháč či Dikobraz ako nejaký rebelský tón kinematografie. Ponúknutá vízia pôsobí podobne odstrašujúco ako umelo vytvorený svet v Truman Show. Tam sa upozorňovalo na deformitu umelého sveta manipulovaných ľudí, tu sa deformita ponúkla ako možné riešenie. Ako vravím - skoro celé zle. (15.04.2014)

Rychmanovy české muzikály vznikaly současně s francouzskými díly vzešlými ze spolupráce Jacquese Demyho a Michela Legranda, oproti nimž se zvláště Dáma na kolejích jeví jen jako pouhá divadelní férie. Jakkoliv jednotlivé dějové sekvence mají vtip a hudebně tanečním vstupům nelze upřít chytlavost, celek nepůsobí zrovna celistvě. Zatímco ta Legrandova čísla v Demyho snímcích vyprávění originálně dynamizují a propracovávají psychologii zúčastněných, písně v Dámě na kolejích nanejvýš zlidšťují lidově demokratickou uniformitu. Kostýmy, líčení, stylizace ani choreografie nemanifestují vnitřní svobodu, ale jen ospravedlňují individuální zařazení v systému. Příznačně tuto neměnnost dotvrzuje i snový rámec celého příběhu: k revoltě nedošlo a ani se k ní tramvajačka Marie neodhodlá. Tyto paradoxy ovšem současně přispívají k otevřenějšímu vyznění, o něž se ovšem primárně zasluhuje mimořádné herectví Jiřiny Bohdalové. Její hrdinka za pomoci bohatého kostýmního vyzbrojení střídá své tváře, aby se nakonec vrátila k té nejvlastnější, odevzdané a trpné. (11.06.2023)