Volání rodu

Některé scény sice hodně pracují s předpokladem, že divák už něco ví (snad ze sledování předchozích naučno-dobrodružných eskapád) či že se nebojí něco si domyslet, ale jinak jde o výtečný příběh z pohádkové doby kamenné, jemuž je možné vzhledem k době vzniku máloco vytknout. Delší stopáž by patrně přinesla dopracování některých příběhových linek a samozřejmě je znát malý rozpočet a televizní dramaturgie, avšak kouzlo naivního napětí z dob dávno minulých stále působí bez větších problémů. (01.06.2022)

Jako kluka mě to minulo určitě, a to jsem na Lovcích mamutů vyrostl... Nějak nevím, kde jsme se ke snímku dostal, možná škoda, že začínám od konce, protože tohle je první, co jsem z trilogie viděl. Každopádně... nuda, neherecké, divné až místy trapné. Jo, asi to bude mít nějakou naučnou funkci, ale nemyslím, že je to úplně dobře pojaté. Plus 3 z 5ti obličejů nesympatičtí, až to bolí...mluvím o těch třech hlavních... dáme šanci dalším dílům... (20.09.2019)

Krá! Krááá! Krásné rozloučení s trilogií z dob, kdy hlavním úkolem lidstva bylo přežít zimu a neskapat na něco tak trapnýho jako chřipka. Naposled jsem tenhle film viděl jako dítě, ale superněžnou Rosničku jsem měl v hlavě pořád "zastrčenou". Až jsem se celý roztesknil. Inu, nostalgie... Potvora! Na závěr bych pronesl krátké zamyšlení nad vypravěčským mimimalismem, který všechny tři filmy používají. Dokonalá ukázka funkční úspornosti je jedna z posledních scén, v níž Havranpírko potká ztracenou dívku s koněm, na nemž naposledy jel její pronásledovatel. Chlapec se ptá, co se stalo s násilníkem, a dívka odpoví: "Vždyť jsem říkala, že v bažinách jsem silnější já." Přitom hodí smutně očima, jakoby si promítala pohled na tonoucího. V tenhle moment už tu scénu nemusím vidět, viděl jsem to celé v ten zlomek vteřiny v jejích očích. No dobře. Přiznámám. Mám bujnou fantazii a jsem nenáročnej... :) (01.09.2014)

No jo. Další z těch v mém dětství oblíbených filmů, které zub času ohlodal jako pes kost, další z mých vžitých představ z dětství, které čas rozdrtil na prach. Štorchovy knížky mám rád dodnes, ale tahle Schmidtova adaptace, která se psanou předlohou má společné snad jen jméno hlavního hrdiny Havranpírka :o), nemá dnes už co nabídnout. Výprava zejména v tomto posledním díle působí velmi stroze, záběry na jednu chýši se tu střídají se záběry na herce v kožešinách, křepčících po krajině na Šumavě a v okolo Mělníka a navození pocitu atmosféry doby kamenné bylo zcela nulové. Celé to zpracování působilo tak nějak vyumělkovaně a nepřirozeně, o znázornění syrovosti a divokosti té doby si filmaři mohli jenom zdát. Ani scenář se moc nepovedl a herci neměli co hrát. Z celé trilogie byla nejkoukatelnější první Osada havranů, poté kvalita silně upadala. Případné diváky bych varoval, tato filmová adaptace nic nevypovídá o kvalitě Štorchových knížek, ty se naopak čtou moc hezky. Ale i pokus se cení, zvlášť s přihlédnutím k době vzniku. Ty dvě* jsou hlavně za odvahu se pustit do něčeho tak odvážného, jako přiblížit filmovým jazykem život doby kamenné. (29.12.2004)

Poslední díl trilogie o Pražácích z doby kamenné. Staří známí z předchozích dílů podniknou poměrně strastiplnou anabázi za úrodnou půdou. Což evidentně nejlépe snáší nejmladší člen neolitní partičky. Mladý Havran poznává Rosničku a zjišťuje, že je načase přestat si hrát se svým pírkem sám. Tak holku zkouší lámat hrou na píšťalku a tak podobně, aby mohl prožít něco podobného jako Sokol Bartoška s Osvaldovou v jejich nejŠťastnějších chvílích. Budeme mu držet palce ať se zadaří, protože to už se nedozvíme. Jan Schmidt se Zdeňkem Liškou vyčarovali pěknou atmosféru na základě dobrodružného příběhu Eduarda Štorcha, která mě zaujme i po tolika letech a navíc filmů z tohoto období se zase tolik netočí. (05.06.2023)