Diagnóza smrti

1979. Ta doba byla dobrá aspoň v tom ohledu, že Miloš Zeman tehdá nedělal nic horšího, než že psal ekonomické zprávy a prognózy pro Ústřední výbor. Zeman tenkrát díky perfektně zvládnuté malé násobilce vypočítal, že jsme zaostalejší než Západ. Nekecám. Několik cyklostylovaných kopií putovalo do českých vědeckých knihoven a tam jsem jednu z nich tehdá našel. Říká to hodně o úrovni ÚV i Zemana. (22.12.2022)

Rudolf Hrušínský opět v roli Majora Kalaše, to je bezpochyby plus ( škoda, že se neobjevil i ve filmu Na kolejích čeká vrah, ne, že by Sovák byl špatný, ale Hrušínský je prostě Kalaš a naopak, alespoň pro mne ). Diagnóza smrti není úplně marná detektivka, ale nějak už to nebylo ono. Např. Po stopách krve mi přišlo mnohem napínavější. Ale oceňuji snahu navázat na úspěšnou sérii kriminálek ze 60.let, i když se návrat na filmové plátno dvakrát nepovedl. Jedná se spíše o průměrnou českou detektivku, jakých máme v naší "pokladnici filmů" řadu... (07.03.2009)

Tak tenhle mrazivý, psychologický film s kriminální zápletkou mě vážně dostal. Ze čtyřky Schulhoffovych krimi filmů s Rudolfem Hrušínským za mě je Diagnoza smrti nejsilnější, po všech stránkách. V případě filmů Vrah skrývá tvář a Po stopách krve šlo o ponurá pátrání po úchylných vrazích, kde kriminalisti museli prakticky pořád čekat na další vraždu, aby se ve vyšetřování dostali dál. Zde zůstává zkušený major Kalaš i tísnívá atmosféra, mění se téma a nejde o standardní detektivku. Hrušínského major Kalaš figuruje pouze jako jedna ze dvou "vrchních" postav vedle nemocničního doktora v podání Zdeňka Ornesta, hodně důležitou se stává psychologie všech postav a postupné odhalování až překvapivě blízkých vztahů mezi dvěma náhodnými oběti (zdaleka nejen na pozadí policejního orgánu), plného nečekaných zvratů až do samotného závěru. Příběh se stává silným mimo jiné díky složitým etickým otázkám života, smrti a překročení zákona nebo morálky v hraniční chvíli, včetně kontroverzního tématu transplantace lidských orgánů, resp. čekání na smrt nemocného v prospěch uzdravení někoho jiného. Tenhle film není ani propagandou žádného názoru či politiky, není ani strhující krvavou podívanou, jde prostě jen o smutný příběh ze života, lehce možná šokující a s cílem přivést diváka k zamyšlení. Pro mě zatím jedna z nejlepších čs. krimi ze 70. let, společně s Tatranským pastorále majora Zemana. Vynikající herecké výkony. (90%) (25.05.2018)

SPOILERY Vidět strhanou Kalašovu tvář v barvě navozuje ještě jaksi bezútěšnější atmosféru, než jak tomu byla v předcházejících instalacích Strach, Vrah skrývá tvář a Po stopách krve. Vlastně té barvy ani není moc: aseptické nemocniční prostory, parkoviště smogem prosycených sídlišť, vybrakované konzumy. Budiž, trochu toho příměstského lesa. Z pokusu o propagaci socialistického zdravotnictví mi bylo úzko víc, než z celého toho ospravedlnitelného mordu. Detektivka trochu strádá absencí Kalašova temperamentního protipólu v osobě Brzobohatého Vargy, nutno jí ale přičíst body za několik odvážných kroků. K zavraždění dochází vlastně až v poslední čtvrtině filmu (na oběti se nejdřív musí vyřádit lapiduchové) a Schulhoffovi se daří dokonale mást diváka, kterého obratně vede k dezinterpretaci chování některých klíčových postav. Možná už senilním, ale překvapen rozuzlením jsem byl i napodruhé :-) (07.11.2021)

Solidní kriminálka, ale hlavně tísnivý nemocniční horor. Vždycky se mi u toho filmu svíral žaludek. K atmosféře temného příběhu přidává i na první pohled neskutečně unavený Rudolf Hrušínský, který oproti předchozímu dílu hodně zestárnul a pak též tíživá hudba, která je skvělá a stylem by zapadla někam k Leningradské od Šostakoviče. P.S. Vzhledem k tomu, že jsme od té doby dodnes (40 let!) nenatočili kvalitnější krimi film, který tak musím dát ještě o hvězdičku více. (09.02.2021)