Vrah skrývá tvář

Hrušínského major Kalaš je mojí oblíbenou filmovou postavou. Škoda, že se objevuje jen ve třech filmech. Na filmu se mi moc líbí syrovost a realističnost, která se v dnešních barevných filmech nevidí. Jinak mi ale přijde lepší třeba Po stopách krve, tady mi vadí závěr, kdy se vrah prostě nevypátrá logicky, jen se na konci na někoho ukáže a je to - trochu odbyté řešení. Ale co, ten film je hlavně založen na ponuré atmosféře venkova, kde věci nejsou tím, čím se zdají být. K realismu přispívají i dobře vybraní herci ve vedlejších rolích a jejich úsporné herectví. (04.04.2004)

Ze začátku tam všichni chrlili jedno jméno za druhým až to skoro vypadalo jako předčítání ze Žlutejch stránek a to pro diváka, který se ještě neorientuje v případu není nikdy dobrý. Nějakým zázrakem ani vlastně nevím jak, jsem se ale po chvíli zcela překvapivě ve všem začal orinetovat a pak už to jelo jako po másle. Za pomocí vynikající ponuré atmosféry a skvěle vypravěnému patrání po vrahovi, mě detektivka dostala přesně tam, kde to mám u kriminálek nejradší. Sedím, koukám a každou minutu hlasím jméno vraha, pokaždý samozřejmě jiný, přesně podle toho jak se zrovna vyvyjí pátrání. Finále graduje naprosto nevidaným způsobem a nedovoluje myslet ani na sex. Výsledek sledování snímku Vrah skrývá svou tvář stál za to. Během filmu jsem snědl tři vlastní nehty a další dva okousal, propotil tričko a oboustraně popsal papír o formátu A3, kam jsem si v průběhu filmu zapisoval jména podezřelých. (22.03.2010)

Syrové a hutné. Paranoidní prostředí venkova, podráždění, podezřívaví lidé. Vraha cítíte na vlastní kůži, i když skrývá tvář. Dívá se na vás a vypadá, jako já, nebo vy, prostě docela normálně. Rekonstrukce vše řeší a na bílém sněhu vše působí jako dokonalý kontrast. Jeden z mála příkladů "trilogijních" filmů, které mají vzestupnou tendenci. (15.10.2003)

Rudolf Hrušinský tady se svým převážně kamenným výrazem předvádí dokonalé minimalistické herectví, nepotřebuje se pitvořit, přehnaně gestikulovat rukama, či nějak prapodivně artikulovat, aby na sebe upozornil. Stačí jen jeho pouhá přítomnost, aby na sebe strhnul veškerou pozornost, kdykoliv je v záběru a i kdyby celý film jenom seděl a pokuřoval, tak z něho nespustíte oči. První dva díly "kalašovské" trilogie - tento a ´Po stopách krve´ mají tak báječně pochmurnou atmosféru, plnou podezíravosti, nejistoty a strachu a tak mistrovsky vygradovaný scenář, že patří mezi jasně nejlepší kriminálky, co u nás kdy vznikly. Naprostá tutovka pro milovníky detektivního žánru. (05.01.2008)

Spolu s Po stopách krve nejlepší a nejatmosferičtější ,,kalašovka", tedy kriminálka s majorem Kalašem coby vyšetřujícím - obecně jednoznačný vrchol tohoto žánru u nás...dodnes nebylo v československé, potažmo české kinematografii natočeno nic působivějšího. Zvláště lze vyzdvihnouti ponurou až depresivní tísnivou atmosféru, umně vytvářenou kombinací černobílých záběrů, syrové mizanscény a opravdu skvělé hudební složky Pavla Blatného...nelze nezmínit ani herecké obsazení a výkony - celá plejáda herců jedné z nejlepších českých hereckých generací s Rudolfem Hrušínským v čele plus autenticitu zvyšující herecké využití naturščiků... Petr Schulhoff se sérií s majorem Kalašem nesmazatelně zapsal do historie československého filmu... (11.09.2017)