Private Torment
Režie:
Hynek BočanKamera:
Jan NěmečekHudba:
Jiří ŠustHrají:
Pavel Landovský, Josef Somr, Daniela Kolářová, Míla Myslíková, Josef Chvalina, Eva Geislerová, Evelyna Steimarová, Adolf Minský, Soňa Šimberová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Hořká komedie o manželství, nevěře a podivné lásce podle novely Vladimíra Párala... V příběhu o tom, jak se šest lidí domnívá, že prožívají lásku a občas si při tom jaksi vymění partnery, vytvořil jednu z nejvýznamnějších filmových rolí Pavel Landovský, jehož Standu Kociána charakterizovala tehdejší kritika jako „živnostníčka v podnikání i v lásce“. Neméně velkou a náročnou roli zde dostal Josef Somr, který hrál bezskrupulózního Adu Vinše. Oběma úspěšně sekunduje debutující Daniela Kolářová v primitivní a vychytralé postavě Bohunky, za jejímiž intelektuálně znějícími replikami je cítit prázdnota, bezútěšnost a neschopnost prožít něco hlubšího než „bouři pod peřinou“ (pod tímto výstižným názvem běžel Bočanův film v Polsku). Mechanická monotónnost života však u našich hrdinů pomalu umrtvuje vše lidské včetně lásky a sexu. Hynek Bočan chtěl natočit „zlý“ film a současně však film, který by nebyl nudný. Zvolil proto úmyslně metodu kontrastu. Soukromá vichřice je komedií, při níž se divák baví tak dlouho, dokud mu nedojde, že se směje vlastně sám sobě... Když se v polovině 60. let objevila na pultech knihkupců prvotina spisovatele Vladimíra Párala (tehdy inženýra severočeské chemičky) "Soukromá vichřice" s podtitulem „Laboratorní zpráva ze života hmyzu“, nikdo netušil, s jakou úporností bude tento nelítostný analytik ubíjející životní banality a stereotypu ve svých „výzkumech“ pokračovat. Ale ať už to byla "Profesionální žena", "Radost až do rána", "Mladý muž a bílá velryba", "Milenci a vrazi" a další jeho díla, vždy kromě „vědeckého zájmu o onen hmyz“ v nich najdeme svižný vypravěčský styl a na svou dobu odvážný ponor do světa erotiky. Jeho knihy byly čtenáři nadšeně přijímány, protože znamenaly v české literatuře jisté novum. Podobně byly vítány i filmové přepisy próz spisovatele, který patří vedle Bohumila Hrabala k nejčastěji filmovaným autorům moderní české literatury. Soukromou vichřici natočil v roce 1967 režisér Hynek Bočan. Podle režisérova názoru je Páral „jedním z prvních autorů, kteří v naší literatuře odkryli velice přímým, až drastickým způsobem reálné vztahy mezi lidmi“. (Česká televize)
(více)Recenze (84)
Zklamání pro mě, který jsem četl Páralovu knihu. Hlavní myšlenka, která prostupuje celým jeho dílem, je však zachována, díky alespoň za ni. ()
"Jé, hele, Neckář !!" - "No, jo, ten s těma brejlema, že jo ?!" - "Ale ne, ten s těma ušima !! To je přeci ten, co zpívá Lékořici !!" ;) ()
Vtipná a zábavná záležitost. Doba zoufalá, nicméně v tomto podání lehce stravitelná. Pavel Landovský se mi moc líbil, bavil mě, skvěle napsaná role, parádně zahraná. A příběh o manželství? Asociuje mi jedno známé rčení: „Sousedova jablka vždycky vypadají sladší...“ ()
Z filmu jsem si odnesl dva poznatky, a to, že Pavel Landovský přes to jakým nerudným, nesnesitelným hulvátem je, opravdu umí zahrát sympaťáka, sic svérázného, ale stále sympaťáka, a že život v reálném socialismu šedesátých let na maloměstě byl stereotypem nasáklý, tudíž k znudění, přesto s mírou půvabu a kouzla sobě vlastního, které láká zakusit si jej na vlastní kůži, alespoň na den, zda-li se tedy dá věřit panu Páralovi, pokud ne, nevadí, poděkování autorovi za podmaňující exkurs do života "vobyčejného" českýho partnerství sluší... 75% ()
Ale kdepak, nijak ohromné to není. Páral nepředstavuje žádný literární skvost, a tak i filmy podle jeho knih natočené nejsou důležité. Landovský a Somr jsou ovšem skvělí. ()
Groteskní a vtipná komedie o vztazích, kterému dokonalé herecké obsazení vtisklo velkou věrohodnost. Nejlepší na tom je, že to tak funguje všechno už od nepaměti a v každé době. Tohle Vladimír Páral vystihnul na jedničku a Hynek Bočan snímek natočil s naprostou lehkostí a glancem. Pár scén, hlavně s Lanďákem jsou neskutečný palby! ()
Fakt komická komedie :-) ()
moja zaujímavosť:Natáčení probíhalo v Ústí nad Labem a v Petrovicích u Humpolce. (dyfur) ()
Kvalitne filmove dielo z ceskoslovenskej kinematografie 60. rokov, tentokrat od pana rezisera Hyneka Bocana. Komedia, ktora mala v uvolnenych 60. rokoch hodne do seba, myslim nezostarla ani po vyse 46 rokoch. Herci hraju na urovni - Somr a Kolarova - a ako ukazka zivota pracovnikov chemicky je film prijemnym uvolnenim. Miestami prerasta s komediou. Slusnych 77 % ()
Film atmosferu nepostrada, je podporen hodne slusnymi hereckymi vykony hlavnich predstavitelu. Je zde spousta vtipnych situaci. Jinak to ale na me pusobilo neucelenym dojmem, misty jsem se nudil. Na rok vzniku filmu spise prumerna zalezitost, tocily se lepsi filmy. ()
Název Soukromá vichřice je v tomto případě opravdu přiléhavý, protože od druhé půlky se spustí takové tornádo, že se až bulvy protáčejí. Opilecká scénka Landovského se Somrem patří do zlatého fondu a to nemluvím o těch vážnějších tématech, nad kterýma jsem se musel též chtě nechtě zamyslet. 90% ()
Šarže a pěšák - Detol a provozák. Do puntíku vytěžená schematičnost typů v tragicko-komediální etnografii vyspělé socialistické společnosti, podpořená schématem vyprávění. Skvělá režie, rozkošnická kamera Jana Němečka, krásně telecí Bohunka s buřtgulášem, kreativní Myslíková se Somrem a především velké sólo Standy Lanďáka. Scéna za scénou (hlavně ta v zákopu) jsou mistrovskými etudami. "To je Páral." Báječný, že jo ? ()
Typické, dobře natočené Páral... Chata byla filmaři vystavena pod skalou u jezu Valchy u Petrovic. Landovský vzpomínal že co chvíli se uvolnil ze skály nějaký balvan a tak museli být filmaři stále ve střehu. ()
Úvodní půl hodina černobílého snímku byla hodně zvláštní, naprosto jsem nevěděl, kudy se bude film ubírat. Pak ovšem začne Landovský svým ortodoxním způsobem plánovat vraždu, přičemž divák zažije nejedno milé překvapení. Závěrečná půl hodina zase naopak vynahradí tu první nezáživnou, protože Landovský se Somrem rozjedou herecký koncert. Místy velmi vtipné, místy drsně socialistické. Ale fakt dobré. Zase ČT vyhrabala něco zajímavého z archívu. ()
Až příliš dobře uvěřitelný příběh, kdy jsem si první půlhodinu říkal: "Co to sakra je?" a ten zbytek si skvěle užíval. Velice nenápadné a jemné komické prvky navíc ještě příjemně okoření požitek z filmu. ()
Místy poměrně groteskní film s kouzelným Landovským o životních stereotypech, ze kterých není v socialistickém Československu úniku... Pro starší manželský pár je oním stereotypem každonedělní kuře na paprice či karetní sešlost s přáteli, pro mladou dvojici zas sobotní sex. Ani částečná "výměna" partnerů však stereotyp ze života dotyčných úplně neodbourá, resp. jen na chvilku. Vystřízlivění v podobě uvědomění, že onen nový stereotyp je vlastně ještě horší než ten původní, pak nakonec vede k dobrovolném návratu do zarytých kolejí.... Ona totiž taková "zlatá klícka" má pro některé lidi své zjevné kouzlo.... Ať už v ní vyhrává Smetanovo "Proč bychom se netěšili" nebo Neckářova "Lékořice". ()
Milou rutinu rozčeří, strhne kolovrátek týdenní. Jeden letní závan, vybočující cit. Jedna krátká návštěva, vratká vrátka k vášni s višněmi. Navrácená pravidelnému tepu, teplu domova s "kompoty." Jako na dlani. ()
Dodnes si pamatuju, že když jsem ve svých 17 letech Soukromou vichřici dočetla, bylo mi z toho všeho stereotypu a "da capo alfine" málem fyzicky špatně.... Řekla bych, že film je trochu méně drsný a obsahuje "chvilky pro zasmání" a hlavně Landovského, který ty vztahové šachy, kdy je každý s každým zaměnitelný, trochu zlidšťuje.... ()
Při sledování filmu člověka napadá, kolik pracovních úrazů byla ve skutečnosti vražda, provedena někým šikovnějším než Lanďákem? Samozřejmě to platí zejména pro minulost, né pro dnešní dobu, kdy dochází k proměně struktury HDP, který je tvořen čím dál tím víc nehmotnými službami. Ač se to zdá k nevíře, železným hákem v továrně se totiž zabíjí líp než prezentací v powerpointu. Landovský to měl lehký, vzal výše zmíněný hák a šel na věc, co maj dělat chudáci paroháči v dnešních kancelářích? V době, kdy se používaly šanony, to ještě šlo, ona taková složka spadlá z posledního patra vysokého regálu udělá své, ale co dnes, zkuste někoho zabít fleškou, byť by měla třeba i dva terrabajty! Z jaký výšky by musela spadnout, aby se docílilo stejného efektu jako se šanonem, o háku nemluvě! Leda ji na svůdníka shodit z posledního patra nějakého kilometrového mrakodrapu, ovšem nevím nevím, vzhledem k měnícím se větrům by to od vražděného vyžadovalo značnou dávku aktivní kooperace, pružné manévrování podle odhadovaného místa dopadu, což si zrovna nejsem jistý, jestli by k ní byl ochoten. Nehledě na to, že jen málokterá česká společnost bude platit zaměstnancům školení v Dubaji. Proto se dnes musí vymýšlet jiné způsoby. Třeba takový zaměstnavatel to má celkem lehký, když se chce zbavit zaměstnance. Zavalení prací již nefunguje, zaměstnancovi je to většinou buřt, žíly mu to netrhá, pojede si dál nevzrušeně ve svém tempíčku. Proto je lepší použít prostředek z opačné, kladné strany spektra. Zkrátka zaměstnanci, který je zvyklý na prémie tak maximálně ve formě bonboniéry k padesátinám (firmy, ne jeho! k jeho padesátinám dostane coby bonus výpověď, samozřejmě), poslat na účet najednou třeba milión. Z toho klepne radostí i člověku s nervy jak špagáty. Na oko to vypadá, že to společnost vyjde draho, ale není to pravda, samozřejmě si ty prachy vyreklamuje od příbuzných s tím, že šlo o omyl. ()
Koláŕová znovu hľadá romantický neobyčajný vzťah, ak doma nenájde to, čo potrebuje. A rada sa pri tom na začiatku svojej kariéry predviedla. Tá obyčajnosť v prvej polhodine filmu ma ubíjala a ešte bola podporená dychovkou s jedinou melódiou, akoby nič iné ako Škoda lásky neexistovalo. Útek zo stereotypu bol intenzívny na každej strane s množstvom vtipných momentov, najviac určite záverečná adrenalínová jazda a ešte adrenalínovejšie stretnutie. Ale väčšina filmu prinášala zdĺhavé a trápne situácie, trochu ako z prvorepublikovej veselohry. –––– Ano, šéfe. ()