Private Torment
Režie:
Hynek BočanKamera:
Jan NěmečekHudba:
Jiří ŠustHrají:
Pavel Landovský, Josef Somr, Daniela Kolářová, Míla Myslíková, Josef Chvalina, Eva Geislerová, Evelyna Steimarová, Adolf Minský, Soňa Šimberová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Hořká komedie o manželství, nevěře a podivné lásce podle novely Vladimíra Párala... V příběhu o tom, jak se šest lidí domnívá, že prožívají lásku a občas si při tom jaksi vymění partnery, vytvořil jednu z nejvýznamnějších filmových rolí Pavel Landovský, jehož Standu Kociána charakterizovala tehdejší kritika jako „živnostníčka v podnikání i v lásce“. Neméně velkou a náročnou roli zde dostal Josef Somr, který hrál bezskrupulózního Adu Vinše. Oběma úspěšně sekunduje debutující Daniela Kolářová v primitivní a vychytralé postavě Bohunky, za jejímiž intelektuálně znějícími replikami je cítit prázdnota, bezútěšnost a neschopnost prožít něco hlubšího než „bouři pod peřinou“ (pod tímto výstižným názvem běžel Bočanův film v Polsku). Mechanická monotónnost života však u našich hrdinů pomalu umrtvuje vše lidské včetně lásky a sexu. Hynek Bočan chtěl natočit „zlý“ film a současně však film, který by nebyl nudný. Zvolil proto úmyslně metodu kontrastu. Soukromá vichřice je komedií, při níž se divák baví tak dlouho, dokud mu nedojde, že se směje vlastně sám sobě... Když se v polovině 60. let objevila na pultech knihkupců prvotina spisovatele Vladimíra Párala (tehdy inženýra severočeské chemičky) "Soukromá vichřice" s podtitulem „Laboratorní zpráva ze života hmyzu“, nikdo netušil, s jakou úporností bude tento nelítostný analytik ubíjející životní banality a stereotypu ve svých „výzkumech“ pokračovat. Ale ať už to byla "Profesionální žena", "Radost až do rána", "Mladý muž a bílá velryba", "Milenci a vrazi" a další jeho díla, vždy kromě „vědeckého zájmu o onen hmyz“ v nich najdeme svižný vypravěčský styl a na svou dobu odvážný ponor do světa erotiky. Jeho knihy byly čtenáři nadšeně přijímány, protože znamenaly v české literatuře jisté novum. Podobně byly vítány i filmové přepisy próz spisovatele, který patří vedle Bohumila Hrabala k nejčastěji filmovaným autorům moderní české literatury. Soukromou vichřici natočil v roce 1967 režisér Hynek Bočan. Podle režisérova názoru je Páral „jedním z prvních autorů, kteří v naší literatuře odkryli velice přímým, až drastickým způsobem reálné vztahy mezi lidmi“. (Česká televize)
(více)Recenze (84)
Landovskýho a režiséra Bočana mám rád, ale zdá se mi že tento film jede celou dobu tak nějak na půl plynu a z příběhu a z potenciálu Landovského se dalo vytěžit rozhodně víc. Ale Landovskýho životní role teprve přijde a to o dva roky později ve filmu Utrpení mladého Boháčka. ()
Skvělý počin tzv. Nové vlny. Mistrné herectví Somrovo, živočišnost Lanďákova, k tomu nadčasově zachycená maloměšťácká povrchnost, intelektuální snobismus, přízemní materialismus. Možná dnes více cestujeme, ale jinak jsme stále stejní. Jenže Páral s Bočanem nevolí zžíravou kritiku a na poplach bijící agitaci, ale smířlivý a shovívavý tón s jistou dávkou pochopení. Uprostřed nesnesitelných aktivistů přináší tento filmový počin kritiku s lehkostí, klidem a humorem. Ozdobou jsou prvky chaplinovské grotesky. A dialogy? Skvostné. např. rozhovor jedné z mileneckých dvojic: On: "Skončeno. Konec. Skončí to. Snad to skončí." Ona: "Beckett... A nezlob se, už musím jít, jestli chci stihnout nákupy." On: "To je Páral!" ()
Kvalitní adaptace Páralovy předlohy s tehdejší hereckou špičkou. ()
Taková dosti hořká komedie, na níž je nejzajímavější asi to, jak trefně odráží dobu a poměry. I když si nejsem jist, jestli to je cílený humor, nebo to je způsobeno tím čtyřicetiletým odstupem. Asi od každého trochu. Páralův fanda jinak určitě nejsem, ale některé momenty se mu opravdu povedly, např. karetní dýchánky, kde každý mluví o něčem jiném. Ale když to vezmu jako celek, nějaké extra nadšení se nekoná. ()
Z partnerských stereotypů do partnerských stereotypů... Brilantní herci a celá Bočanova adaptace Párala opět zasazená mezi chemiky s příjemnou milenecko-komediální zápletkou. 80% ()
Moje bábi by řekla, že to celé nemělo hlavu ani patu. Perličky, drobnůstky, příhodičky. Budiž, ale co s tím?? Nebylo to ani zábavné, ani veselé, ani napínavé, prostě nijaké. Ale, zase to mělo v sobě ode všeho kousek. Na odpad to není, ale na nějaké zvláště vysoké hodnocení už vůbec ne. 201402209424/9429 ()
Nejpovedenější zfilmovaný Páral, o zautomatizovanosti našeho života ()
Je zcela jistě pravdou, že Vladimír Páral, od něhož konečně čtu Milence a vrahy, psal jinak než jak se tehdy psalo. Vztahy popisoval vždy syrově až negativně. Možná ale viděl hlavně to negativní. Toto dílo není výjimkou, kdy všichni touží být s někým a nakonec není nikdo s nikým, i když vlastně přeci jen jsou. Pro Hynka Bočana se jedná o teprve druhý film, Daniela Kolářová se v kině objevila prvně. Drama je místy prostoupeno komediálně, což zastupují právě Pavel Landovský a Josef Somr, jinak to v českých filmech skoro ani neumíme. ()
Základní premisa opakujících se stereotypů výborná, některé scény výstižností až mrazivé. Pak tam ale úplně zbytečně Lanďák začne blbnout, zdlouhavě usiluje Somrovi o život ve stylu grotesky, a třeba jejich společný opilecký výstup trvá věčnost. Dvakrát jsme u toho usnuli, jak se s tím mladý Bočan strašně Páral. Kdyby byla Soukromá vichřice svižnější, o něco lépe natočená zkušenějším režisérem, měla šanci stát se klasikou. ()
Když se vykašleme na politiku a předlohu Parála, tak sám o sobě je to nudný film bez vtipu. ()
Komedie? Knížka tvrdší a lepší. ()
Landovský se držel zkrátka, kdyby to rozbalil na plno, bylo by mé hodnocení za plný počet. Kolářová byla výborná, scénář rovněž. Skvěle vystihnuté stereotypy života. ()
Komedie prostě musí bavit, ale tohle bylo tak utahaný, že nebavilo, ale nudilo. ()
Herecký koncert Lanďáka a Sommera (paní Kolářová a Myslíková prominou), bez nichž by těžkopádnou expozici asi nešlo ukoukat. Druhá půlka je ale svěží komedie. Jinak bohužel velmi dobová záležitost, zvlášť v závěru je sociálně kritický tón až nucený. ()
Stejné schéma jiní lidé. Absurdní scény, ale ta pointa je v podstatě bravurní a ze života. ()
Veľmi dobrá komédia, ktorá si okrem socialistických pomerov robí srandu zo skostnateného manželského vzťahu Ada a Jozy Vinsových ako aj mileneckého vzťahu Ada a Bohunky. Standova žiarlivosť a koketéria Jozy a Josky s vysokou literatúrou je groteskná rovnako ako záverečné splynutie vzťahu Stadny a Bohunky do rovnakého stereotypu ako je manželstvo Ada a Jozy. Opakovanie fráz a motívov akoby neustále naznačovalo, že stereotypu neunikneš. Produkcia je dobrá a Josef Somr s Pavlom Landovským v svojich roliach záletného manžela a plachého mladíka excelujú. 75% ()
"Brej den šéfe (Prásk)...už na to letím šéfe" ...."To je Neckář! ...Ten s brejlema?...Ne, ten s ušima! " Skvělí Landovský a Kolářová. ()
Kdyz pominu kecy zdejsich filmovejch intosu jaka to byla uzasna sranda a dokonala adaptace blablabla, tak smutnou pravdou zustava ze tenhle vicemene nudnej film v prvni rade ukazuje jaky Cesko byl, je a bude BURANOV a provincni shit. ()
Páralovy knížky jsem hltal, ale jejich filmová podoba mne nikdy nezaujala. Tohle je výjimka potvrzující pravidlo. Výborný Lanďák, Somr, krásná mladičká Kolářová a smutná realita socialistického Československa ()
První a dosud nejlepší filmová adaptace Párala. Neprávem opomíjený skvost 60. let patří k tomu zdařilejšímu ve filmografiích jak režiséra Bočana, tak herců Somra a Landovského i debutující Kolářové. ()