1492: Dobytí ráje

Nikdy bych nevěřil, že se film o životě Kryštofa Kolumba dá natočit jako takřka regulérní žánrový horror. Ridley Scott to ale dokázal, a neuvěřitelné se stalo skutkem. Za takto pojatý historický film by se nemusel stydět žádný z velmistrů hrůzy. Najdeme tu řádění inkvizitorů, popravy čarodějnic, rej kanibalů, uťaté končetiny a jako bonus zlého aristokratického démona (téměř-upíra). Jedno z nejneočekávanějších filmových překvapení, jaké jsem kdy zažil. (13.04.2005)

Mohlo to byť lepšie? Samozrejme, že mohlo, vždy to môže byť, a to obzvlášť, keď ide o snímok so stopážou 150 minút, kedy sa tvorcom naskytlo dostatok priestoru na plnohodnotnú realizáciu príbehu o človeku s dobrým úmyslom, no zlým dopadom. Boh vie, prečo je tak málo (dobrých) filmov o Kolumbovi, no možno si henta čvarga mocenská odmieta pripomínať pravdu o tom, ako sa dostala k svojmu bohatstvu. Kolumbus bol prvý krok po ktorom sa následne roztrhlo vrece s výpravami, ktoré okrem množstva bohatstva, priniesli veľký množstvo obetí, čo je aj pomerne dostatočne vyobrazené v druhej polovici snímku. Kolumbus sám seba vnímal v prvom rade ako bádateľa, moreplavca, zasneného idealistu, dobrodruha na vode, no rozhodne nie dobyvateľa, opierajúceho sa o radikálne rozhodnutia za hranou ľudskosti, pričom táto myšlienka, je v tomto snímku podaná divákovi viac než slušne. Spokojný .. (10.12.2021)

Je to tak, snaha po obrovském poselství se nesmí přehánět. Stačilo mi vidět Dobytí Ráje jednou, a nějak už netoužím ho vidět znovu. Tím nechci říct, že by se mi film nelíbil, to ne. Ale něco se muselo stát špatně, když se na film určitých nezadatelných kvalit nechcete znova podívat dřív než za takových deset let, čistě pro připomenutí. Jinak samozřejmě povinně zmiňuji Vangelisův (možná) vrchol kariéry. (01.06.2005)

Úvodní titulky nás upozorní: "Před 500 lety žili Španělé v zajetí strachu a pověr." To by mělo napovídat, že nadešel čas pravdy. Jenže, bohužel, já už tyhle úvody k vyprávění znám. Tuším, že dostanu lži a pověry. A taky jo! --- První pověrou je představa, že ve středověku, nota bene na počátku novověku, žili Evropané v zajetí strachu a pověr. Nesmysl! Byli to rozumní a podnikaví lidé. Když přišel Kolumbus s nápadem plout do Indie západním směrem, nikdo - nejméně církev! - ani nešpitl o nějaké "placaté" Zemi. Námitky byly zcela věcné; velikost Země byla přibližně známa a do Indie západním směrem to bylo hrozně daleko. Kolumbus se mýlil, představoval si Zemi příliš malou! A skutečně by pohořel, kdyby... Kdyby náhodou mezi Evropou a Indií neležel úplně jiný, dosud neznámý kontinent. Takže kdo byl rozumný? A kdo byl pomýlený fantasta, který měl ohromnou kliku? --- Další pověru vnucuje už název filmu. Amerika nebyla rájem. Kolumbus objevil Arawaky, kteří byli zrovna tou dobou významnou součástí jídelníčku bojovnějších Karibů. Genocida. Říše Aztéků, Inků a další byla primitivní krvelačná impéria zotročující celé národy, včetně vlastních lidí. A "divocí" Indiáni, tedy lovci a sběrači? Díky výzkumům jejich kosteních pozůstatků dnes víme, že často hladověli a trpěli podvýživou, nesčetnými odpornými parazity a dožívali se v průměru nějakých 30-35 let. Ráj? --- Celé je to prošpikováno hnusnou lží a pověrou, že svět by býval byl docela pěkným a příjemným místem k žití, nebýt té proklaté dobyvačné bílé rasy. Neuklidňujme se výmluvou, že jde o korekci, "rasismus naruby". Nesmysl. Je to prostě rasismus. Rasismus bez přívlastků. Nic míň. Státní zástupci neplní svou zákonnou povinnost tohle svinstvo stíhat. --- Sebereflexe bílého muže může být užitečná věc, ostatně jako každá sebereflexe. Musí být ovšem vedena kritickým rozumem, nikoli nenávistí. Taková sebereflexe nám poví, že Západ se od zbytku světa neodlišuje svojí schopností zlo páchat, nýbrž setrvalou vůlí je omezovat, a k tomu zplodil spoustu užitečných idejí a věcí, díky kterým je dnešní svět nesrovnatelně příznivějším místem k žití. (06.10.2021)

Legendární mořeplavec to dokázal, ač mu leckdo nevěřil. S Pintou, Niňou a Santa Marií a desítkami námořníků se vydal do neznáma, než se však objevil u amerických břehů, stálo to hodně životů, dřiny a politické nevole. Ridley Scott se pět set let poté nespokojil se suchými fakty, ač se to někomu nemusí líbit, tenhle kolumbusovský opus se zařadil mezi jeho největší lahůdky. I když řadě diváků může ona snaha za každou cenu upozornit na „ten velký kus“ vadit. Scott nicméně nabídl fascinující odraz výjimečného muže, který byl stejně požehnaný jako prokletý. A hlavně jeho vizi, která měla i lehce snové základy. Nevyhnul se nemalé dávce patosu, což ovšem k téhle neskromné látce patří. Výsledek bych nenazýval nějakým výrazným psychologickým portrétem, prostě dramatem, který nechce být dějepisnou ilustrací. Depardieu mi nevadil, myslím, že alespoň oscarová nominace za kameru nebo hudbu byla na místě. (16.11.2014)