Noční můra v Elm Street 2: Freddyho pomsta

Já nevím, ale tenhle díl byl prostě takovej divnej. Už si z něj moc nepamatuji ani nějak nemám chuť si ho připomínat, ale přišlo mi, že ze sérií to má tak maximálně společné jméno Freddyho Kruegera. Jinak nějakou tu hororovou atmosféru to nemá ani náhodou. V podstatě mi přišel dobrej jenom ten konec z tou panikou na jakémsi večírku jedno stylový ušlapání a celkem dobrej závěr s tím autobusem. Jinak zvláštní film. Toť vše.40% (11.10.2014)

Krátce po zhlédnutí prvního dílu, jsem se nemohl dočkat, až uvidím další díl této série. Byla to pro mne premiéra, takže jsem si dopředu nezjišťoval žádné informace a celý natěšený se tedy vrhl na dvojku. Úvod v autobuse mě příjemně navnadil a vypadalo to, že ani tentokrát neodejdu zklamán. Jenže to jsem ještě netušil, co bude následovat. Dvojka není vyloženě špatným filmem, ale je prostě jiná než Cravenova jednička a popravdě minimálně o třídu horší. Přece jenom jsou zde do očí bijící rozdíly a některé mi dost vadili. Zvláště fakt, že většina herců podala dost mizerné výkony a hlavně hlavní hrdina mi nebyl ani trochu sympatický. Vlastně se ani nedivím, že jeho herecká kariéra byla tak krátká. Byl prostě hrozný. To samé v bledě modrém se dá však říci o většině jeho kolegů a kolegyň, ze kterých vyčnívala jen Kim Myers – no a ta u mě zabodovala hlavně svým vzhledem. Za zmínku určitě stojí i filmový otec hlavního hrdiny, ale jinak to byla celkem bída. Navíc ať se na mě nikdo nezlobí, ale celé mi to přišlo tak trochu „přiteplené“. Zvláště pak pasáž v gay baru a nutkání neustále ukazovat polonahé těla některých aktérů (no především jejich zadnice). Naštěstí tu byl starý dobrý Freddy, který ač neměl moc prostoru, tak Robert Englund opět exceloval. Jednotlivé vraždy sice nebyly moc nápadité, ale zas tu máme explodujícího papouška, z břicha vylézajícího Freddyho a nechybělo ani ono pověstné OKO v hrdle…Díky tomu se dočkáme několika záchvěvů toužebně očekávané hororové atmosféry a i špetky toho napětí. Což je taky jeden z důvodů, proč tomu dám alespoň průměrné ohodnocení. Sice to nebylo nic extra, ale zas až tak velký průser to taky nebyl. 50% (17.12.2017)

Rozhodně to není tak špatné, jak jsem čekal. Dvojka se mi kdysi jako malému v kině strašně líbila. A její první dvě třetiny se mi líbily i teď. Tvůrci měli odvahu zkusit odklonit se od Cravenova originálu a soustředit se hlavně na psychický stav hlavního hrdiny, což jim skoro vyšlo. Bohužel v poslední třetině jde logika do kytek a navrch mají krvavá jatka. I tak ale dvojka disponuje působivou atmosférou (a já prostě osmdesátkové horory poslední dobou miluju), zvlášť pokud ji vidíte v originále z DVD(ripu) a ne s příšerným českým dabingem. (27.08.2006)

Dvojka není žádná sláva ani žádnej průser. Některé masky jsou hodně povedené, v závěru ty různé psí nebo kočičí hlavy byly dost dobrý. Atmosféru snímku dotváří výborná hudba Christophera Younga, kolikrát jsem měl pocit, že se dívám na Hellraisera. Jinak je to občas docela nuda. A oproti jedničce je hlavní ženská postava aspoň hezká a dá se na ni dívat. (12.01.2012)

Dávno před Skládačkou a mnoha a mnoha filmovými díly Saw tu byly Noční můry z Jilmové ulice. První díly by se daly označit za hororovou teenagerovskou vyvražďovačku, jakých tehdy bylo povícero (třeba Pátek třináctého), jenže Wes Craven vše posunul do oblasti snu, resp. nočních můr. Což byl geniální tah, jenž nejen zajistil Nočním můrám originalitu, ale ve snu se dalo hezky vyhrát s triky, prostředím, atmosférou, barvami, a že nápady tvůrci nešetřili. Jestliže první díly byly spíše strašidelně atmosférické, další dva díly byly akčněji laděné a mladí studenti dokonce získali určité schopnosti a síly, aby mohli adekvátně s Freddym ve snu bojovat. Zvláště čtvrtý díl je v tomto ohledu dobře natočen, také jej režíroval Renny Harlin a naštěstí do hlavní role Alice neobsadil Geenu Davis jako v Ostrovu hrdlořezů. Zajímavostí je, že v prvním filmu se mihne mladičký Johnny Depp, ve třetím Laurence Fishburne. Nebo že ústřední hrdinka z prvního dílu se vrací ve třetím jako doktorka psychologie. Svět nočních můr Freddieho Kruegera vedl ke své vlastní subkultuře. Kromě filmů vznikly i dva televizní seriály, mimofilmových a mimotelevizních aktivit je mnohem víc. A to vše jen proto, že Wes Craven využil do té doby známé klišé, avšak dokázal vymyslet originální způsob pojetí. (10.04.2012)