Město andělů

Tak jaké jsi bylo, Město andělů? Bohužel musím odpovědět stejně jako vzdělaná kurtizána v Žebrácké opeře na otázku, co soudí o Descartovi: "Trochu plytké." A nemyslím si, že se na rozdíl od Descarta Městu andělů tímto prohlášením křivdí. Protože v celém filmu jsem nenašla jediný okamžik, který by vybočoval z průměru, a naproti tomu s tisíckrát slyšenými frázemi typu "zůstaň u mě, dokud neusnu," by se dala přehradit ne Vltava, ale Amazonka. To vše za doprovodu Cageových unylých pohledů, kdy se snaží docílit zdání nadpozemskosti tím, že nemrká. Anthony Hopkins stejným trikem dosáhl toho, že jeho Lecter působí démonicky, Cageovi se ale rozhodně nedaří vypadat andělsky a spíš vzbudí v divákovi vzpomínku na úsloví, že je to vůl jak anděl. Pozemská polovina tohoto podivného páru to pro změnu ochucuje nesmyslnými lékařskými detaily (desetiminutová lhůta na resusciaci pacienta zní poněkud zvláštně, když k nezvratnému poškození mozku dochází po pěti minutách bez kyslíku). A to jsem ještě - já barbar - neviděla Nebe nad Berlínem, ovšem o tvář protáhlou do dvojnásobné délky se mi romance, která je víc slabá, nudná a unylá než andělská, postarala i tak. (12.09.2007)

Když jsem se jednou tady na profilu zeptala kamaráda, proč ohodnotil tak nízko, odpověděl mi:-kafe s deseti cukrama!-Jasně, že jo......ale krásný..........kdy se do vás zblázní anděl? Tedy ne, že ne, ale pak se z něj vyklube maximálně anděl padlej. Takže - jen oči Nicolase Cage toho udělají hodně.....scéna ve srubu, kdy ona o něm ještě neví, ale silně tuší, ta je nádherná... hezká hudba .scenérie, krásný a smutný, tak jako to někdy bývá i v pozemském životě a nemusíte toho anděla mít...........utřela jsem slzičku, to šlo samo. A stále odolávám tomu, si pustit originál Nebe nad Berlínem.......... (31.03.2012)

Mesto anjelov nemá antiutopický podtext, ako jeho tematicky podobný originál zo Západného Nemecka. Nestrhne formálne, útočí na túžby a potreby ľudskej blízkosti. Nepojednáva o zmysluplnejších úvahách, skôr nahliada k zástave času, precitnutia okamihu. Úloha "mesiáša" pripadla Cageovi, ktorý do tváre ako nepodarený anjel skutočne vyzerá, herecky je to o pár kategórii slabšie. Stačí sa mu pozrieť do očí a vidíte tú jeho maximálnu úzkosť predania pomocných posolstiev sťa romantickej idylky a súcitu. Ani obrazová hypnóza multimiliónových štúdií ešte nezabezpečuje pečlivo strážené atmosferické zázemie typické pre poctivo budovanú drámu. Takisto aj nebovolajúce zvuky a celkový dojem sa kĺže jednoduchšou story, v takom tom rámci slušného priemeru. Nádej-tragika, aby bol divák v strehu. Mám skôr dojem, že takéto násilné zvraty v konečnom dôsledku viac ubližujú a ako vyvolávajú katarziu. Ak však potrebujete vypnúť a svoje myšlienky kamsi nasmerovať (ako Meg), tak je to celkom fajn. Pre mňa aspoň za pesničku Iris. (27.07.2015)

Film, na který se moje maminka odmítá podívat znovu, protože ji závěr vždycky rozpláče. Pointu jsem tedy znala už dlouhá léta před prvním zhlédnutím a chtěla jsem si užít i zbytek romantického příběhu, jenže tu zamilovanost jsem bohužel věřila pouze jednomu z páru. Cage se do role roztomilého anděla Setha hodil, Meg Ryan její křehké hrdinky moc nežeru. Hudba ale byla nebesky krásná. (04.02.2020)

Jsem tvrdě proti obsazování Nicolase Cage do čehokoli. Jediný romantický film, kdy byl k čemu bylo Pod vlivem úplňku, kde mě jako mladý pekař dokonce celkem okouzlil. Od té doby ho považuji za vhodného pouze pro parodie. Ale i když odhlédnu od Cage (což jde jen těžko), překvapilo mě jaká nuda to je, myslela jsem že jde o film dojemný, ale vůbec mi to nepřišlo. (09.03.2015)