Reklama

Reklama

Obsahy(1)

K nejspolehlivějším kasovním trhákům hudebních divadel 30. let patřily lidové operety skladatele Járy Beneše. Filmová verze jeho Uličnice vznikla v rekordně krátkém odstupu od divadelní premiéry. Za doprovodu líbivých melodií vypráví příběh osmnáctileté továrnické dcerky Věry Janákové, po uši zamilované do slavného letce Jiřího Málka. Zná ho sice pouze z fotografie, ale i to jí stačí k tomu, aby utekla z penzionátu a vydala se za ním. Na místě zjistí, že staří Málkovi právě očekávají příjezd dívenky ze sirotčince, z níž hodlají vychovat budoucí Jiřího ženu. Podnikavá Věra nelení a hbitě se převlékne za třináctiletého žabce... (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (55)

Marthos 

všechny recenze uživatele

Když se v roce 1936 objevila na předních pražských operetních scénách nová hudební veselohra autorské trojice Tobis – Špilar – Mírovský, byla to událost sezóny. Aby ne. Rozpustilý příběh o rafinovaných záměnách, drobných poťouchlostech a tajných láskách byl totiž vybaven prudce nakažlivými popěvky z dílny renomovaného dobového hitmakera číslo jedna Járy Beneše, s nimiž prostě nebylo možné neuspět. Je nabíledni, že se režisér Slavínský rozhodl kout železo, dokud bylo žhavé. V přesně pointovaných situacích kořeněných jednoduchým, ale účinným humorem se vyřádili především herci – od neodolatelné Věry Ferbasové, jejíž proměna v oficielního mazlíčka domu s náležitě prořízlou pusinkou a mašlí ve vlasech dodnes vyvolává salvy smíchu, přes skvostného Plachtu, Baldovou, Nového, Peška či Kohouta až po Františka Krištofa-Veselého, který tehdy prudce stoupal vzhůru v žebříčcích popularity a pro svůj libý zevnějšek a vemlouvavý hlas byl zbožňován od Šumavy k Tatrám. Uličnice bezpochyby náleží k těm bezděčně naivním prvorepublikovým filmům, nad nimiž mnohý (pseudo)intelektuální hrdopýšek mávne rukou jako nad zbytečnou, nemoderní veteší. Při pohledu na současnou úpadkovou produkci se ale zdá, že to tehdy Slavínský a spol. s námi, diváky, mysleli vlastně ještě moc dobře. A copak ti dala tetička? – Od tetičky jsem dostala pejska. – Takového malinkého ratlíčka? – Ne, starou belu. ()

xaver 

všechny recenze uživatele

Krásně naivní, romantická komedie, se skvělými hereckými výkony, skvělou hudbou a opět skvělými hláškami. Věra Ferbasová, klasické třeštidlo, Jindřich Plachta taky klasika, ale v tomto filmu byl podle mě absolutně nejlepší František Kryštof Veselý, kterého mám jako herce i zpěváka velmi rád, a který se stal tehdy v českých filmech velmi populární a oblíbený. Absolutní decenťák. ()

Reklama

Oskar 

všechny recenze uživatele

"Já mám devět kanárů, kanárů, kanárů..." Růžena Šlemrová jako akurátní guvernantka, Oldřich Nový úlisný hrabě Moretti, František Kryštof-Veselý zpívající cukrblik a přes celou obrazovku infantilní Věra Ferbasová. Takže všichni na svých místech a stavidla trapnosti mohou být vytažena. VF tady hraje TŘINÁCTILETOU HOLČIČKU! (mentálně pětiletou). Tento film poslouží jako důkazní materiál pro mou odvěkou teorii, že Věra Ferbasová ve skutečnosti nebyla člověk, ale mrkací panna. Existuje ještě jedna možnost, a sice, že byla vážně na hlavu a všichni ti herci kolem byli hodní strýčkové a tetičky, kteří na tu šaškárnu přistoupili v naději, že se snad Věruška uzdraví. :-) Když se na Uličnici budete dívat s touto představou, zaručeně se pobavíte. 20% ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Až po náhodných setkáních v Prvním políbení, Studentské mámě a Vdavkách Nanynky Kulichové se Slavínskému podařilo sezdat Věrku Ferbasovou a Jirku Dohnala jako milenecký pár. Je to s podivem, že s jeho diváckým čichem ho to nenapadlo již dříve, protože nápad to byl vyloženě šťastný. Patrně si to ale neuvědomoval, protože po té přišlo opět rozdělení v Srdci v soumraku. V dalších letech to nakonec byli Robert Land, Miroslav Cikán a Václav Binovec, kteří tuto skvěle sehranou dvojici uvedli znovu v život. Zatím byla Uličnice filmem šitým na tělo temperamentu neposedné Věrky a Jiří vedle ní tužil zkušenosti. Komedie plná výtečných vtipů a gagů, osvěžená o prostředí létadel a koktajícího herce je něčím, co mohu vidět stále. "Pochovej!" ()

D.Moore 

všechny recenze uživatele

Srovnání (třeba) s filmem Eva tropí hlouposti sice Uličnice nesnese, ale přesto si nemyslím, že by šlo o nějak zvlášť pokleslou nebo primitivní zábavu. Kdyby byl film kratší (čehož se dalo snadno docílit vynecháním všech otravných písní), byl by lepší. Věra Ferbasová mi připadá roztomilá a děj je klasická divadelní taškařice, při níž se herci baví stejně jako diváci (ne-li lépe). Spolehlivě mě dokáže rozesmát třeba Ladislav Pešek představující koktavého exherce, miláčka žen, kterého za-zabil zvukový film, ale stejně tak se mi líbí "hláškující" Jindřich Plachta. "Máš mě rád víc než tetičku?" - "Nemluv mi o takových strašných věcech." ()

Galerie (4)

Zajímavosti (3)

  • Filmovanie prebiehalo v Karlových Varoch. (dyfur)
  • Tango Járu Beneša "Slabá dívka - silný muž" spolu s Věrou Ferbasovou spieva Tino Muff, jeden z najpopulárnejších českých spevákov tridsiatych rokov. Na gramofónových platniach mu vo veľkých nákladoch vychádzali stovky nahrávok. (Šuplík)

Reklama

Reklama