Režie:
Karel SmyczekKamera:
Jan MalířHudba:
Jaroslav UhlířHrají:
Jiří Strach, Pavel Zedníček, Barbora Seidlová, Arnošt Goldflam, Marián Labuda st., Jiří Lábus, Miroslav Táborský, Jaroslav Sypal, Ladislav Gerendáš (více)Obsahy(1)
Laskavá pohádka s písničkami pro celou rodinu. Za lesy hlubokými a kopci oblými se rozkládá půvabná česká kotlina. Kromě obyvatel počestných a pracovitých tu ale bydlí také loupežníci. Nejhorší z nich, starý raubíř Lotrando (J. Pecha), si pro samé obírání pocestných málem ani nevšiml, že mu z jeho syna vyrostl pěkný, ale nevzdělaný mladík. Pošle proto mladého Lotranda (J. Strach) do kláštera, aby se mu dostalo řádného vychování. Z chlapce, který dosud rostl jako dříví v lese, se mezi mnichy stane jemný mladý muž. Jako poslušný syn svému umírajícímu otci slíbí, že řádně převezme jeho řemeslo. Když se duše starého arcilotra konečně odebere do pekla, nastanou mladému Lotrandovi těžké chvíle. Jako slušně vychovaný člověk není schopen obrat ani toho nejobyčejnějšího kupčíka. Ještě, že potká drvoštěpa Drnce (P. Zedníček), který se s ním rozdělí o kus chleba s tvarohem. S fortelným dřevorubcem se Lotrando dostane také do daleké Solimánie. Tam už dlouhou dobu shánějí pravého studovaného doktora. Člověka, který má před svým jménem lékařskou slabiku "Dr.". Jedině takový muž by - alespoň podle světaznalého cesťáka pana Lustiga (A. Goldflam) - mohl vyléčit stonavou princeznu Zubejdu (B. Seidlová), nad níž se sultánovi Solimánovi (M. Labuda) bolestně svírá jeho široké otcovské srdce. Jenže drvoštěp Drnec, přestože má u jména hned dvě slabiky "dr.", o opravdické medicíně nic neví a nad hlavami vážených hostů z Čech se začnou stahovat černé mraky. Princezna však projeví nečekaný zájem jak o pěkného drvoštěpova pomocníka, tak i o přitažlivý zvyk, podle něhož si zamilovaný muž bere za manželku pouze jednu ženu. V sultánově paláci je naštěstí také krajanka La Mad (L. Krbová), která dobře ví, co vlastně Zubejdě schází: slunce, vzduch a... samozřejmě láska mladého Lotranda. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (510)
Nadčasový velikán Čapek a dobový velikán Svěrák přispěli zhruba rovným dílem do scénáře filmové pohádky a výsledek je dobrý. Plus slušná výprava a milé herectví ve vedlejších rolích. Můžeme zajásat? Inu, jak kdo. --- Patřím k lidem, kteří si nikdy, ani jako děti, nedokázali užít zpívání u táboráku. Neumělé brnkání na rozladěnou kytaru a falešný zpěv k tomu prostě nedokážu snést. Skladatelský tandem Svěrák - Uhlíř má právě takové ambice, tedy psát hity k táborákům, a podle toho jejich tvorba vypadá. Budiž, lidi baví si v soukromí zpívat a pokud by zůstalo u toho, je to vlastně dobře. --- Marně se ale snažím pochopit, proč filmoví tvůrci zejména v pohádkách preferují co možná nejhorší hudbu a nechávají zpívat nepěvce. Vydržel bych neškolené hlasy, pokud zpěváci alespoň jakžtakž intonují. Ale ani tak nízké nároky nebývají splněny, například právě v této filmové pohádce. --- Že je to hudba pro děti? Nezaměňujme jednoduché se špatným. I hudba pro děti může být dobrá. Takovou píše, i pro film, například Petr Skoumal. Zmiňovat se o Prokofjevovi a Debussym je spíš provokace, protože jak se o nich děti mají dozvědět, když hudební vkus jejich rodičů se dobelhá nanejvýš tak k Madonně? (Prokofjeva pro děti znáte a nevíte o tom - je v televizní reklamě na Coca-Colu, té s těma broukama.) --- A tak se ptám: Pokud ve filmech s důležitou hudební složkou mohou zpívat lidé, kteří neumějí zpívat, kdy se dočkáme toho, že v nich budou hrát lidé, kteří neumějí hrát? Nač vlastně filmoví producenti najímají profesionální herce? Nebyli by dostačující (a levnější!) ochotníci sebraní náhodou na ulici? --- Však i na to už dochází. Oslavujeme Apocalypto (bez herců, blbé a barevné) a Avatar (blbé, ale 3D), a major Terazky so svojím kultúrnym hľadiskom je v siedmom nebi, však? Len tá trúba chýba, len tá trúba… ()
Pro milovníky cimrmanologie povinné. Humor Zdeňka Svěráka je zcela typický, v tomto případě i trochu absurdní. Prostupuje celý příběh a téměř ho i zatlačuje do pozadí. Proto jsem asi dlouhá celá léta nemohl tuto pohádku nějak překousnout. Až letošní Vánoce mi vskutku správně sedla. Když se nad tím poslední dobou zamýšlím, velké množství mých nejoblíbenějších filmů má scénárista Svěrák na svědomí. Asi bych nemohl žít v jiné zemi, tenhle humor potřebuju jako vzduch...90% ()
Přála bych panu Uhlíři a Svěrákovi (a vůbec všem, kdo si s pohádkou dali práci), aby tenkrát i oni mohli být v té tramvaji, kde si asi tak tříletý kluk s holčičkou pro ukrácení chvíle střihli při koukání z okna jen tak mýrnix-týrnix duet: "Já jsem ten nešťastnííííík...." / "Já jsem ta slečna,..." / "je z toho najednou láska neskutečná-áááááá".... (Navíc tak parádně a čistě -dokonce se všemi melodickými ozdobami, posuny, a rytmickými frajeřinkami! , že mi spadla brada.) ()
Jedna z pohádek, na kterých jsem byl i v kině a která mě natolik okouzlila, že si z mého pohledu zaslouží čestné místečko vedle takových velikánů jako Byl jednou jeden král a dalšími Werichovskými pohádkami. K tomu ta nádherná hudba od pana Uhlíře. Mám ji i na kazetě pouze na poslech a když jsem byl malý, tak jsem ji poslouchal dost často. Vypráví ji Zdeněk Svěrák a to se velice dobře poslouchá :-)) 100% ()
Je pre mňa úplne pochopiteľný úspech tejto rozprávky, ktorá mi trochu pripomenula atmosféru Troch veteránov. Veď poviedky klasika do podoby scenára neprepísal nikto menší, ako Zdeněk Svěrák, na réžisérsku stoličku zasadol ostrieľaný Karel Smyczek, pre ktorého nebolo neprekonateľným problémom dať tejto rozprávke pre širokú vekovú skupinu cieľových divákov konečnú podobu. Najmä keď mal k dispozícii takých hercov. Jaroslav Uhlíř prispel, ako obvykle, k dobrej nálade, ktorá sa tiahla filmom, boli tu aj vtípky pre dospelú časť divákov, takže som bol spokojný. A prečo nie štyri hviezdičky? Tie dávajú iba českí užívatelia, ja to beriem menej vlastenecky. ()
Galerie (22)
Zajímavosti (22)
- Zubejda je skutečné blízkovýchodní dívčí jméno (v turečtině Zübeyde, v arabštině Zubaida, Zoubaïda, Zoubeida). (Facillitant)
- V pohádce si zahrálo velké množství herců, kteří účinkovali v seriálu Bylo nás pět (od r. 1994), jenž také režíroval Karel Smyczek. Jmenovitě to byli herci Jiří Strach (Lotrando), Pavel Zedníček (Drnec), Ladislav Gerendáš (Bélí), Jiří Pecha (Lotrandův otec), Ljuba Krbová (Madla), Oldřich Navrátil (muezzin), Vladimír Javorský (páter Amadeus), Petr Brukner (přepadený kupec z Vizovic), Jan Hraběta (loupežník), Jan Bonaventura (loupežník), Bořivoj Penc (páter Dominik), Naďa Konvalinková (Drncova žena), Josef Kubíček (oloupený forman z Vimperka), Antonín Bubeník (páter Spiridion), Barbora Srncová (Drncova sestra Anna), Jakub Hladík (mnich), Petr Smyczek (mnich) a Jan Müller (loupežník). (Nick321)
- Scenárista Zdeněk Svěrák vzpomínal, že "jsem vždycky toužil udělat film s písničkami... ne muzikál, ten bych neuměl. Začínal jsem s rozhlasovými hrami s písničkami, což byl útvar, který se mi líbil. Člověk si na chvíli odpočine od děje a přitom dostane jinou krásu, a když se podaří písničku napsat tak, že děj vylepší nebo poposune, je to ideální. A stejně jsem psal i Lotranda a Zubejdu. To nebylo tak, že jsem nejdřív napsal scénář a pak ho osadil písničkami. Psal jsem, až jsem se dostal do místa, kde jsem si řekl: A tady by už byla dobrá nějaká písníčka. Pak jsem s chutí změnil řemeslo a dokud jsem text písničky nevypiplal, tak jsem nepokračoval." (NIRO)
Reklama