Lotrando a Zubejda

Milá svěrákovina. Jen nevím, zda jsme si ji měli pouštět jako nedělní film se spolubratry v semináři... hoch totiž začne svou dráhu v konviktu mezi mnichy a skončí... (sem bych měl asi napsat slovo SPOILER, byť vyústění, jež bude následně zmíněno se dá u pohádek čekat)... v ženské náruči. Příznačné, leč nevýchovné :-). (11.01.2010)

Už je to nějaký pátek, co tahle pohádka vznikla. Takže ji znám jako dítě a i jak dospělý. A musím říct, že pokaždé je vtipné, podobně jak je to tomu třeba u Asterixe. Vtipy jsou vymyšleny tak, aby byly vtipné jak pro děti, tak pro dospělé. A to nedokáže jen tak někdo, za to ode mě obrovská pochvala. (05.02.2020)

Pro milovníky cimrmanologie povinné. Humor Zdeňka Svěráka je zcela typický, v tomto případě i trochu absurdní. Prostupuje celý příběh a téměř ho i zatlačuje do pozadí. Proto jsem asi dlouhá celá léta nemohl tuto pohádku nějak překousnout. Až letošní Vánoce mi vskutku správně sedla. Když se nad tím poslední dobou zamýšlím, velké množství mých nejoblíbenějších filmů má scénárista Svěrák na svědomí. Asi bych nemohl žít v jiné zemi, tenhle humor potřebuju jako vzduch...90% (25.12.2011)

Lotrando a Zubejda obstojí v kvalitní konkurenci pohádek vzniklých před revolucí a jejich význam v této oblasti časem ještě stoupá díky tragické české tvorbě po roce 2000. Kromě pravidelné dávky humoru tenkrát hrají prim písničky sehraného dua Svěrák a Uhlíř. Potěší také gejzír originálních nápadů (Dr. Nec, La Mad, orientální polka). Třešničkou na dortu je broskvička Seidlová. (25.05.2024)

Nadčasový velikán Čapek a dobový velikán Svěrák přispěli zhruba rovným dílem do scénáře filmové pohádky a výsledek je dobrý. Plus slušná výprava a milé herectví ve vedlejších rolích. Můžeme zajásat? Inu, jak kdo. --- Patřím k lidem, kteří si nikdy, ani jako děti, nedokázali užít zpívání u táboráku. Neumělé brnkání na rozladěnou kytaru a falešný zpěv k tomu prostě nedokážu snést. Skladatelský tandem Svěrák - Uhlíř má právě takové ambice, tedy psát hity k táborákům, a podle toho jejich tvorba vypadá. Budiž, lidi baví si v soukromí zpívat a pokud by zůstalo u toho, je to vlastně dobře. --- Marně se ale snažím pochopit, proč filmoví tvůrci zejména v pohádkách preferují co možná nejhorší hudbu a nechávají zpívat nepěvce. Vydržel bych neškolené hlasy, pokud zpěváci alespoň jakžtakž intonují. Ale ani tak nízké nároky nebývají splněny, například právě v této filmové pohádce. --- Že je to hudba pro děti? Nezaměňujme jednoduché se špatným. I hudba pro děti může být dobrá. Takovou píše, i pro film, například Petr Skoumal. Zmiňovat se o Prokofjevovi a Debussym je spíš provokace, protože jak se o nich děti mají dozvědět, když hudební vkus jejich rodičů se dobelhá nanejvýš tak k Madonně? (Prokofjeva pro děti znáte a nevíte o tom - je v televizní reklamě na Coca-Colu, té s těma broukama.) --- A tak se ptám: Pokud ve filmech s důležitou hudební složkou mohou zpívat lidé, kteří neumějí zpívat, kdy se dočkáme toho, že v nich budou hrát lidé, kteří neumějí hrát? Nač vlastně filmoví producenti najímají profesionální herce? Nebyli by dostačující (a levnější!) ochotníci sebraní náhodou na ulici? --- Však i na to už dochází. Oslavujeme Apocalypto (bez herců, blbé a barevné) a Avatar (blbé, ale 3D), a major Terazky so svojím kultúrnym hľadiskom je v siedmom nebi, však? Len tá trúba chýba, len tá trúba… (28.08.2010)