Jak ukrást Dagmaru

Byl jsem na tom v kině. Zasmál jsem se jen jednou, zbytek je filmová rakovina posledního stádia... ukázka momentální úrovně českého filmu. P.S. Dobrá zpráva na závěr. Přátelé a soukmenovci, můžeme si blahopřát a gratulovat, právě jsme totiž narazili na úplné dno filmových výkalů a jsme v nich ponoření mnohem dál než "po uši", takže to znamená jedno-hlouběji už to nejde... (06.07.2006)

Dohromady jsem to skoro viděl celé. Nerad bych se chvástal, ale označím to za velký výkon. A jedná se o jednu z největších debilit, co jsem kdy dokázal vidět. Opavdu. Míra demence, obsažená v tomhle "snímku" (není to rouhání se filmařskému umění?), je hodná uzavření do izolace a zahrabání někde na dně Mariánského příkopu. I když to by byla vlastně pocta. Raději někde na dně bezejmené a velice hluboké propasti, pod megatunovou vrstvou radioaktivního odpadu. Může být vůbec někdo tak ubohý? (28.08.2007)

Tak tento film by mali povinne premietať na vysokých školách budúcim filmárom, aby sa v budúcnosti niekto z nevedomosti nedopustil k divákovi podobnej zvrátenosti ako tvorcovia tohto nepodarku. Chápem, že ľudia majú rôzne stupne hodnotenia humoru, ale TOTO? Ak si chcete pozrieť jeden z najhorších filmov v histórii českej filmografie tak všetkými odporúčam toto veľdielo a som presvedčený, že nebudete sklamaný. (07.09.2007)

Je to prostě nekoukatelné. V jakékoliv době, v jakékoliv společnosti, s jakoukoliv drogou. Neexistuje nic, co by člověka přimělo to sledovat ba dokonce se tím bavit. Tak nějak si představuju konec světa podle mayského kalendáře. Všichni lidé se budou dívat na Jak ukrást Dagmaru (nevím ještě proč, ale asi nějaká podivná shoda okolností) a během prvních třiceti minut se povraždí celý západní svět, v dalších třiceti minutách shovívavější východ. Než film dojde zdárně ke svému konci, nezbude na zemi nikdo, kdo by o tom podal svědectví. (19.07.2011)

Labutí píseň soukupovské demence na stříbrném plátně. Epileptické pitvoření, doslovně naplňované předsudky, televizně cudná hambárna, jalové pokusy o parodii a samozřejmě buranská oslava pitomosti a neschopnosti coby kvalit, které definují a pozdvihují malého českého člověka - prostě všechny položky povinného seznamu televizní zábavy jsou zde zastoupené a představují maso i kostru celého nesmyslného projektu. Po hvězdné chvilce Jardy Sypala se naštěstí tento typ "humoru" z kin vytratil a přežívá v televizi, kde jej při životě udržují projekty českých Ed Woodů Ivana Mládka a Františka Ringo Čecha. (06.12.2011)