Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Úspěšná a divácky oblíbená hořkosladká komedie o životě, v níž hlavní roli hraje láska, odvaha, smích i smrt. Film vznikl podle scénáře Haliny Pawlowské, která tu čerpala inspiraci ze svého vlastního rodinného zázemí. Autorka v něm s humorem a ironií sobě vlastní, ale i s pochopením a soucitem vzpomíná na svého otce a další svérázné a zemité příbuzné, pocházející ze Zakarpatské Ukrajiny, na své mládí a s ním spojené nešťastné lásky a ztracené iluze. Vše na příběhu Olgy, jejích přátel, rodiny a vrstevníků, odehrávajícím se v průběhu dvaceti let, které prožívalo Československo po ruské okupaci. Peripetie hrdinů jsou nahlíženy s ironií a humorným nadhledem. Střídají se zde bouřlivé komediální situace se slzami. Hrdinové této komedie však už ví, že nepodlehnout, nevzdávat se, mít rád a nezapomenout se smát je platné a dobré… (Česká televize)

(více)

Videa (2)

TV spot 2

Recenze (201)

P. J. D. 

všechny recenze uživatele

Na tenhle film si musí člověk nejprve zvyknout, aby ho správně pochopil a oblíbil si jej. Film je originálně pojat, a ačkoliv se děj posouvá správným tempem, i když někomu by to mohlo připadat trhavě. Postavy jsou zahrané skvěle, zejména "Halinin" tatínek, který zde přímo exceluje. Hudební doprovod také musím pochválit, protože ne zrovna často se u nás stává, aby byl tak osobitý a především význačný, aby si jej člověk zapamatoval. Na naše poměry rozhodně skvělý film. ()

Terva 

všechny recenze uživatele

CITÁT - Šla baba okolo mlýna a poněvadž byla ožralá, tak se v tom náhonu utopila.......... Ivana Chýlková se na tu roli vůbec, ale vůbec nehodí. Celý ten příběh mě moc nezaujal a osobně mi to připadá spíš k pláči a ne jako komedie. Vtipným scénám jsem se moc nesmál, nepřipadají mi zas tak moc vtipné. CITÁT - Já si vidím na nos............ ()

Reklama

Joski 

všechny recenze uživatele

Šteindlerova ukrajinsko-česká sága so zvláštnou poetikou je v kategórii českej komédie ojedinelý exemplár. Podobné filmy sú skôr typické pre východnú alebo balkánsku kinematografiu. Skvelý poľský herec Frantiszek Pieczka ma prekvapil "dobrou češtinou" i citáciou ukrajinského dialektu. Etnografické prvky s kvalitnou dávkou českého humoru na tému "kádrových posudkov" zaraďujú tento snímok do extra kategórie. Táto trošku tragikomédia pravdepodobne nesadne každému divákovi. Pre mňa 95% ()

robbiee 

všechny recenze uživatele

[imdb: 7.2/10] | me: Po údernom začiatku plnom výborného humoru hlavne v podaní Franciszka Pieczku prichádza pomalý presun k lyricko-epickej forme, ktorá už pôsobí úplne inak, len nie komicky. Očakávania zo smiechu chladnú a film vsádza na hlbšie myšlienky, ktoré už s vtipom nemajú nič spoločné. Každopádne vďaka za pána Pieczku, ktorý pôsobí celý čas ako isté oživenie. Je možné celý film vnímať aj pozitívnejšie - na to sa ale do neho netreba púšťať s očakávaním komédie (hoci prvá štvrtina filmu dobre pobaví). ()

Inozuka 

všechny recenze uživatele

Po dlouhé době jsem si dal jako oddechovku Díky za každé nové ráno a musím jednu hvězdu stáhnout. Nevím, jestli je to tím, že se mi tenhle film okoukal, nebo jsem prostě po nějaké době prohlédl, ale vidím tam spoustu "chtěného" a scény se mi zdají trochu moc našroubované na sebe. Navíc mě rozčiluje jak zralé ženy hrají puberťačky - ne že by Ivana Chýlková s copy nebyla roztomilá. Všechno stojí a padá s Franciszkem Pieczkou, bez kterého by ten film byl jen trapný, trapný, trapný ... ()

Galerie (6)

Zajímavosti (13)

  • Milan Šteindler nevěděl, koho obsadit do role slizkého estébáka, a aby nikoho neurazil, tak si ji zahrál sám. (korbitch22)
  • Když policisté pod falešnou záminkou zadrží cestovní pas Olgy (Ivana Chýlková), ztropí Hakunděk (Franciszek Pieczka) scénu, že bez něj se už Olga nedostane na Západ. S cestovními doklady to bylo ale složitější, existovaly tři typy: pas do socialistických zemí, pas do socialistických zemí a Jugoslávie, a pas do kapitalistických (západních) zemí. Na pas nebyl nárok, člověk si mohl požádat, ale běžné bylo jeho zamítnutí, a to přesto, že ČSSR signovala Helsinskou deklaraci, která obsahovala právo občana svobodně cestovat. Další krok k cestě na Západ byla žádost o povolení výjezdu, nutné často bylo pozvání někoho z valutové ciziny, žádost schvaloval zaměstnavatel, případně škola, dále domovní důvěrník. Dalším krokem byla žádost u banky o přidělení kapitalistických deviz. Tato žádost byla často zamítnuta. (sator)

Reklama

Reklama