Bez okolků

Pomsta umí být velmi silným hnacím motorem. A hlavní hrdina si jde během filmu neomylně za tím, co chce, a nehledí při tom na následky. Jeho pomsta je rozhodně zajímavá, jeho pohnutky pochopitelné a jeho postupy fascinující. A nelze mu upřít ani charizma. Během filmu jsem neměl ani na okamžik čas se nudit a jak film pokračoval, byl jsem stále zvědavější, co se bude dít a co případně zase ten borec vymyslí, aby se dostal o něco blíže ke svému cíli. Až na ten začátek, kdy mi chvíli trvalo pochopit, oč tam jde, to je dokonalý film, který mě bavil. /Noir Film Festival, 20.8.2017/ (20.08.2017)

American badass No. 1, Lee Marvin, v nejlepší formě. Boormanův průkopnický, kreativní vrchol, který už pak nikdy nepřekonal. San Francisco. Alcatraz. Krásná stylizace obrazu a střih (hrající si hodně s flashbacky a zvukovou paletou), jenž předběhl dobu. Americká klasika. Jasná předloha filmů jako PAYBACK (nepřiznaný remake) nebo LIMEY. Kontrast brutality a melodramatu. POINT BLANK lze sice vnímat jako přímočarý příběh o zradě, pomstě a chamtivosti, ale film má tak surrealistickou dezorientující snovou atmosféru, že každý, kdo umí číst filmovým jazykem, pozná, že Point Blank je třeba interpretovat jako sen umírajícího muže. Point Blank je ale především o Lee Marvinovi. Mezi brutalitou Marvinových traumat z 2. světové války v Japonsku a způsobem, jakým se vyjadřuje násilím na plátně, lze najít souvislost. Boorman poukazuje na to, že Marvin se vždy snažil získat zpět lidskost, kterou ztratil během války. (25.09.2009)

Tento snímok ide bez okolkov rovno k veci. Z môjho pohľadu sa jedná o jeden z najdrsnejších thrillerov rokov 60. a aj keď sa predsa len tou krvou a násilím trochu šetrí, v rámci svojej dekády to bolo terno. Pozitíva som vychytal. Ale aj napriek tomu ( a pre mňa oslnivému vizuálnemu prístupu k látke ), ide o nudný a paradoxne vzhľadom k minutáži aj rozvláčny snímok, ktorý som neveril, že ma bude viac nudiť, ako priťahovať. (03.10.2018)

Teprve někde v polovině mi došlo, že koukám na film, jehož téměř doslovnou kopií je moje oblíbená Odplata: totožný děj s podobně silnou atmosférou, stejně malebné zacházení s architekturou – oproti šedomodrému futurismu o třicet let mladší gibsonovky ovšem z původní verze zůstávají v hlavě funkcionalistické linie, bílé stěny, rafinované kombinace jásavých barviček na šatech i v interiérech (a proti nim jako kontrast chátrající prostory bývalé alcatrazské věznice) –, stejně charismatický týpek v hlavní roli, stejně skvěle volená hudba (u Boormana pozoruhodně poletující mezi vážnými a populárními žánry), stejně nápaditá, ne-li ještě nápaditější práce s ruchy (viz třeba tahle ikonická scéna), stejný cynický škleb na povrchu a těžko definovatelná lidskost uvnitř. Co má originál jinak? Víc psychedelie, míň suchého humoru (ale je tam, ne že ne), a ovšem vizionářský styl (kdyby mi po sobě bez varování promítli tohle a takového Frajera Luka, nebudu věřit, že jsou to filmy ze stejného roku, co roku, desetiletí). Vlastně bych vůbec neměl váhat s plným počtem, když jsem ho nadělil Helgelandovi a Myhremu, ale přece jenom počkám, jestli ve mně k Point Blanku s odstupem uzrají podobné osobní sympatie. (28.02.2017)

! Lehčí spoiler, kterej nezkazí zážitek z filmu! Jestli to chápu správně, tak Marvin je mrtvej už od začátku a tohle všechno se odehrává v jeho umírající či posmrtnej mysli (vlastně je to takový jeho bardo), až konečně pochopí, že nemá cenu se snažit a "zmizí", přesekne pouta. Proto je pořád vlastně neohroženej a vše mu prochází. Protože - všechno se ve filmu dubluje, od jeho ženy - její sestry, až po dva Alcatrazy. Je to tak, ne? Vždyť na konci se to odehrává na Alcatrazu a při posledním záběru se kamera vznese a v dáli v zálivu je zase Alcatraz , ale ne ten samej. Takže jeden z nich neni skutečnej a tak je to v celým filmu, takže je ten film dost skvělej. A Lee Marvin taky. (08.08.2011)