Poslušně hlásím

Na pokracovani DOBREHO VOJAKA SVEJKA (1956) sa nic nezmenilo, humor je stale rovnaky. Svejk je proste taky sympaticky imbecil, ze je vlastne genius a jeho privadzanie do zurivosti svojich nadriadenych ma dokaze vzdy rozosmiat :-) ... 24.05.2010 _______ Rudolf Hrušínský - (Švejk) +++ Svatopluk Beneš - (Nadporučík Lukáš) +++ Jaroslav Marvan - (Strážmistr Flanderka) +++ Miloš Nedbal - (Generálmajor von Schwarzburg) +++ Fanda Mrázek - (Závodčí) +++ František Filipovský - (Dub) +++ Vlastimil Brodský - (Maďarský infanterista) +++ Hudba: Jan Seidel +++ (24.05.2010)

Mezi atentátem na arcivévodu Ferdinanda a vyhlášením války Srbsku Rakousko-Uherskem(manifest císaře Františka Josefa mým národům) zahulákal Švejk:" na Bělehrad (přičemž on s vyrazil přes marškomupačku na Budějovice a pak na úplně jinou frontu - ruskou)." A ozvaly se první vystřely první světové války (zprvu známé pod komerčním označení velká válka). Jaroslav Hašek svým Švejkem hezký vybarvil válku, která se z malé války proti Srbsku stála válkou velkou. Film je takovou klasikou, že ani srovnáván s knihou, jak to bývá u jiných filmů. Komentář psán 100 let po vypuknutí první světové války. (28.07.2014)

Taktéž tento pokračovací film je velice povedeným převodem slavné knihy Jaroslava Haška na filmová plátna. A Švejk se stal vládcem v rozkošně satirickém pohledu na konečnou etapu mocného Rakousko-uherského impéria. Pán byl jediný, mluvil germánským jazykem a sídlil u Dunaje. Velkoryse nabobtnalé byrokratické, policejní i vojenské složky dohlížely na plnění rozkazů, příkazů i zákazů. Nejpilnějším pomocníkem i rádcem jim byl strach. Strach hluboce zakořeněný a systematicky budovaný po mnoho generací vládnoucí elitou. A na to vše se s nadhledem dívá bezstarostný Josef Švejk (skvělý Rudolf Hrušínský). Dívá se, směje se, pláče, usmívá se, přitakává, vysmívá se, vymlouvá se, oslavuje, poslouchá, pomáhá, vyhrožuje a předkládá svá vysvětlení a teorie. Chvíli je geniálním hybatelem, často vychytralým hlupcem, který každé slovo dokáže přenést až za hranice skutečnosti a současnosti do života fantazie a absurdna. Výraznou postavou je nešťastný nadporučík Jindřich Lukáš (dobrý Svatopluk Beneš), kterého jeho pucflekové opakovaně přivádějí až k samotnému okraji trvalého nervového zhroucení. A přesto si stále zachovává porozumění. A také putimský strážmistr Flanderka (dobrý Jaroslav Marvan), který překonává vlastní bezradnost, aby mohl vyplnit zadaný zapeklitý úkol s následným bolehlavem a uspokojením. Z dalších rolí: uražený generálmajor von Schwarzburg (Miloš Nedbal), poslušný putimský závodčí a ochmelka (zajímavý Fanda Mrázek), vystrašená putimská policejní posluhovačka bába Pejzlarka (Jana Kovaříková), disciplínu puntičkářsky vyžadující zmatkářský poručík Dub (dobrý František Filipovský), putimský blázen a placený informátor Pepek Vyskoč (Jarka Pižla), táborský nadšený dobrodinec (Josef Bartůněk), líný feldvébl Vaněk (sympatický Josef Hlinomaz), prostoduchý otesánek a nový Lukášův pucflek Baloun (příjemný Milan Neděla), na popravy dezertérů těšící se generál Fink von Finkenstein (Bedřich Vrbský), Dubův vystrašený pucflek Kunert (Miloslav Homola), či trumpetista a putimský četník Rampa (Antonín Šůra). Samotná válka je absurditou lidskosti. Během světové války byl petrolej oblíbeným prostředkem prostých vojáků, který jim pomáhal se zmizením z kruté fronty. A jak jinak reagovat na nesmyslnost a neschopnost? Než prostřednictvím Švejka, který s tou kousavou satirou dokáže vykouzlit úsměv a hlasité hýkání veselosti. (05.07.2016)

Musím přiznat, že Švejk mě nikdy moc neoslovil. A to je ještě tohle pokračování o dost lepší než první díl. Jasně, v meziválečném období a vlastně i po II. světové válce to musel být opravdový hit, ale dnes už je to tak vyčpělé a neaktuální, že kromě pár dobrých vtipů může film nabídnout leda tak dobovou atmosféru. 70% (04.01.2017)

Kvality druhého dílu jsou velmi pečlivě provázány s dílem prvním, jeden bez druhého jakoby nemohl existovat, nemohu se proto rozhodnout, který mám raději. V pokračování Švejk působí daleko odevzdaněji životu a svému osudu, jak také v závěru snímku může divák skrze Švejkovo filozofické pojednání vidět. Ve svých činech také zachází mnohem dále než v předchozím díle (převlečení se do ruské uniformy) a spoléhá na svou "blbost", která ho má ze spárů všech problémů a hrozeb oběšením dostat ven. Přibylo zde více scének bez Švejka, které se věnují vojně, hlavní hrdina už má také méně průpovídek, avšak vždy ví, kdo je blbec a také jak s ním zacházet. Přes všechny vysoce postavené, které nešetří, se tak vždy vrátí tam, kde je mu nejlépe, a to mezi zcela obyčejnými přáteli. To jsou dílčí aspekty, které se v předchozím díle nenacházejí a proto jako přední kvalitu tohoto pokračování vidím právě ve větším rozvoji a možnosti psychologického náhledu do jeho postavy. A své fungování, to má skvěle vymyšlené, Švejk. (24.02.2019)