Režie:
Jan ŠvankmajerScénář:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHrají:
Kristýna KohoutováVOD (1)
Obsahy(2)
Švankmajerův film Něco z Alenky je poctou nezměrné Carrollově představivosti, ale současně i záminkou k rozvinutí o nic menší představivosti vlastní. Je autorovou vzpomínkou na dětství, a zároveň pokusem evokovat prožitek dětství i v divácích. Infantilní vnímání světa totiž surrealisté vždy stavěli na roveň básnické intuici či myšlení příslušníků domorodých kultur. Všechny tyto formy lidské mentality jsou vzdáleny otěžím logického a pojmového chápání reality, v němž není místo pro obraznost, která je tolik potřebným prostředkem proti okorání lidského ducha. Jestliže postavě Alenky vyhradil režisér pro její hry prostor dětského pokoje, prostorem, který ve filmu vyhradil své představivosti, je sen. Čili fenomén, na němž se surrealisté rozhodli dokázat, že realita, jež člověka obklopuje, je jen fragmentem jeho života, který do plnohodnotného celku – surreality – doplňují neprobádané oblasti nevědomí. Něco z Alenky demonstruje propojení reality a snu velmi výmluvně. Když se dívka na konci filmu probudí, uvědomujeme si, že celé dobrodružství se odehrálo během jejího spánku. Až na jednu drobnost: terárium je opravdu rozbité a králík je opravdu pryč – sen se stává skutečností a skutečnost snem. André Breton, zakladatel surrealismu, definoval tento stav vzájemného prolnutí pojmem „spojité nádoby“. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (190)
Charakteristický tvůrčí rukopis Jana Švankmajera se odráží i v této variaci na putování Alenky říší fantastična, světa neuchopitelného, bizarního a takřka hororově vyhlížejícího. Alenka zde, ve vesmíru bez kauzálních příčinností a důsledků, působí jako cizorodý prvek, přesto jí erupce omračujících setkání a zážitků nezbavuje čehosi člověčího. Je to sen, ale ne pouhý sen. Kdo sní ten žije a poznává, neboť někdy „musíme zavřít oči, abychom konečně viděli“. ()
Predloha od Lewisa Carrolla je jedno z najimaginatívnejšich diel, čo boli stvorené. Jan Švankmajer ale vo svojom výtvore predviedol, že ani jeho predstavivosť nepozná hraníc. Jeho stvárnenie Alenky je na jednej strane dospelé, surrealistické, s nádychom hrôzostrašnosti, na strane druhej ale ostáva zachovaná atmosféra detského pohľadu na svet, keďže autor tu zhmotnil svoje spomienky na detstvo, detské úzkosti a snové predstavy. Na základoch Carrollovej predlohy tak vzniklo dielo, ktoré je nesmierne nápadité, obrazovo podmanivé (úžasná "pivničná" štylizácia) a hýri výborným, priam bizarným humorom. A do role Alenky si hádam ani neviem predstaviť nikoho vhodnejšieho. ()
Skvelé....... úchvatné......... neopakovateľné........ perfektné........ a mohol by som v superlatívoch pokračovať do zabudnutia, pretože tento fantastický kúsok od môjho najobľúbenejšieho Československého filmového tvorcu, Jana Švankmajera, si to zaručene zaslúži. Ide o dokonalé, a nevinne, tak správne, zachytené myšlienkové pochody detskej fantázie. Síce by som si nebol úplne istý, či ide o hranú rozprávku určenú vyslovene pre deti, skôr nie ako áno, ale je to svojim bizarným spôsobom náhľad do nekonečnej detskej predstavivosti, ktorej sa medze nekladú a človek vekom naň zabúda a vytráca sa s jeho podvedomia. Nebudem tu opisovať scénky, je to zbytočné, to treba vidieť iba by som chcel podotknúť, že režisér Jan Švankmajer má aj tuto svoj rukolapný podpis. Či už nakrúca surrealistické horory alebo takéto rozprávky, je stále vidieť, že je to jeho práca. Celosvetovo uznávaný umelec pracuje s takou svojskou technikou stop-motion a clay-motion (plastelínou) čo vytvára neskutočný vizuálny zážitok. Nieje to vyslovene pre každého ale je to neskutočne zaujímavé a pútavé. Pútavé..... minimálne ako toto dielo. Něco z Alenky, ako už napovedá sám názov, sú iba útržky a zopár myšlienok z knihy Lewisa Carrola, Alica v krajine zázrakov. Ináč to je celé nakrútené podľa neskutočnej fantázie Švankmajera. Alica, hlavná postava, sa hrá vo svojej detskej izbe, kde má plno hračiek a tak troška bordel, v tom si zrazu všimne, že sa vedľa nej začne hýbať vypchatý králik. Hlodavec sa oblečie a proste odíde zo sklenenej dózy, kde bol zapečatený . Ona ako zvedavé dieťa, uteká hneď za ním. Ďalej už iba vidíme vizuálnu fantáziu dieťaťa ako si všetko predstavuje, hoci sa to odohráva čisto iba v ich rodinnom dome. Dostane sa do pivnice, na povalu, proste všade ale pritom si stále predstavuje svoj príbeh. Všetky postavičky sú narozprávané jej hlasom a takmer vždy je zachytený ten konkrétny rozhovor prostredníctvom záberu na jej pery. Koniec je úchvatný a nádherný. Alica sa preberie v jej izbe, pri hračkách, ktoré zohrávali dôležitú úlohu v celom dejstve. Tak či onak, ide však o mindfuck zo všetkým čo k tomu patrí. Pozrieť si to pod vplyvom nejakých omamných látok, asi by mi explodovala hlava. ()
Možná ne nejlepší (neodvažuji se tvrdit, viděl jsem jen asi čtyři), ale rozhodně nejosobitější a nejoriginálnější verze klasického Carrollova příběhu. Nedávno jsem viděl Burtonovu Alenku a aťsi ho mám rád sebevíc, v tomhle boji prostě vyhráli Češi. A jsem na to patřičně hrdý. Zajímalo by mě, jestli Burton Švankmajerovu verzi viděl a případně co na ni říkal. Jediné, co mě trochu zamrzelo, byla absence kočky Šklíby, Želvy, Tidliduma a Tidlitita a dalších skvělých postav. Na jejich podání jsem se těšil. Tak snad příště. ()
Snímek vznikl pro švýcarský Condor Film Zurich a byl Švankmajerovo prvním celovečerním. Jako i v předchozích krátkých filmech ani zde Švankmajer školácky neanimuje do písmene podle literární předlohy. Prolíná realitu s nadreálnem, pokouší se ji neustále zaměňovat za sen. Film dobře funguje i bez pevného příběhu, respektive podklad spisovatele Lewise Carrola stal se mlhavou konstrukcí v převaze jednotlivých animovaných epizod. Vždyť i Monty Pythonům se podařilo vyjmout z knihy Alenka v říši divů útržek básně a na něm postavit celý film Žvahlav. Literatura nonsensu slouží Švankmajerovi jako pojítko, můstek a zároveň rušivý prvek pro své animované sekvence, pro divadélko pofiderních kreatur. K stylotvorným prvkům určitě patří výborný nápad dívčích úst ve velkém detailu, odříkávající bezobsažné věty, prokladané nenucenými klavírními variacemi. Švankmajer přinesl NĚCO o podivnostech na základě klasické pohádky. Toto filmové zpracování je ve své originalitě skutečně vydařené, autorské a stejně tak divné, jako je kniha sama, chceme- li o ní trvdit, že je určena pouze dětem. ()
Galerie (72)
Photo © Channel Four Films
Zajímavosti (24)
- Film je zcela bez hudby, která je podle Jana Švankmajera „uměním, které ubírá na reálnosti“. (Facillitant)
- Film byl vybrán do knihy „1001 filmů, které musíte vidět, než umřete“ Stevena Jay Schneidera. (Yardak)
- Krátce po dokončení filmu Jan Švankmajer uvedl: „moje Alenka možná není adaptací té Carrollovy, je to její interpretace utkaná z mého vlastního dětství se všemi jeho zvláštními obsesemi a úzkostmi.“ (Facillitant)
Reklama