Reklama

Reklama

Něco z Alenky

Animovaný / Fantasy / Loutkový
Československo / Švýcarsko / Velká Británie / Západní Německo, 1988, 86 min

Švankmajerův film Něco z Alenky je poctou nezměrné Carrollově představivosti, ale současně i záminkou k rozvinutí o nic menší představivosti vlastní. Je autorovou vzpomínkou na dětství, a zároveň pokusem evokovat prožitek dětství i v divácích. Infantilní vnímání světa totiž surrealisté vždy stavěli na roveň básnické intuici či myšlení příslušníků domorodých kultur. Všechny tyto formy lidské mentality jsou vzdáleny otěžím logického a pojmového chápání reality, v němž není místo pro obraznost, která je tolik potřebným prostředkem proti okorání lidského ducha. Jestliže postavě Alenky vyhradil režisér pro její hry prostor dětského pokoje, prostorem, který ve filmu vyhradil své představivosti, je sen. Čili fenomén, na němž se surrealisté rozhodli dokázat, že realita, jež člověka obklopuje, je jen fragmentem jeho života, který do plnohodnotného celku – surreality – doplňují neprobádané oblasti nevědomí. Něco z Alenky demonstruje propojení reality a snu velmi výmluvně. Když se dívka na konci filmu probudí, uvědomujeme si, že celé dobrodružství se odehrálo během jejího spánku. Až na jednu drobnost: terárium je opravdu rozbité a králík je opravdu pryč – sen se stává skutečností a skutečnost snem. André Breton, zakladatel surrealismu, definoval tento stav vzájemného prolnutí pojmem „spojité nádoby“. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (185)

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Po navyknutí na Švankmajerův styl je to o řád snesitelnější, ač pro mě Alenka navždy zůstane především filmem, který mě od tohoto zajímavého režiséra málem odradil. Především Švankmajerovi prostě nesluší celovečerní stopáž (o tom, jak bezvýhradně to platí, se ještě přesvědčím). Aby ji obhájil, musel by nabídnou víc než jen dlóuhý sled pro sebe typických výjevů. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Ve své době byl pro mě tenhle film něco jako zjevení. Díky němu jsem se stal, když už to vypadalo, že konečně dospěju, zase zasněným dítětem a k nelibosti všech v mém okolí už mi to zůstalo... Objevil jsem díky němu tvorbu Jana Švankmajera a stal jsem se jeho velkým fanouškem. V tomhle snímku Švankmajer zúročil předchozí dvě desetiletí své výtvarné práce i zkušenosti ze svých ranných krátkometrážních filmů. Je to surrealismus v té nejčistší podobě, kdy nejde ani tak o příběh, jako spíš o tu smršť výtvarných instalací, artefaktů a nápadů, stejně jako o avantgardní animaci, která posouvala hranice dosud známého a možného. Nejvíc na mě zapůsobila jízda výtahem, který míjí podlaží zaplněná spoustou roztodivných živočichů a rostlin, které Švankmajer stvořil. Vymyslel celý alternativní svět a staré obrázky z Brehmova Života zvířat a encyklopedií 19. století využil jako východisko pro stvoření havěti, která jakoby vypadla z nějakého fantasy světa. Na filmu se po výtvarné stránce podílela i Švankmajerova manželka Eva. Celkový dojem: 100 %. Viděl jsem dodneška čtyři další verze Alenky, ale žádná se Švankmajerově ani vzdáleně nepřiblížila... ()

Reklama

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

Švankmajerův surrealismem pokřivený pohled na klasické dílo Lewise Carrola se ukázal jako ten nejlepší z možných. Geniální dokonalost po všech stránkách, která u nás zůstane pravděpodobně již navždy hrubě nedoceněna, zatímco za hranicemi, a obvzláště v Japonsku, ji div že do nebes nevyzdvihují. Vyzdvihovali by ji tam však zcela právem, jelikož tohle je nejlepší Švankmajerův počin. Pět * již jen za nezapomenutelného králíka. ()

sud 

všechny recenze uživatele

Znaje Švankmajera pouze coby autora krátkometrážních filmů, jsem k Alence přistupoval s mírnými obavami, že mne na ploše celovečerního filmu nedokáže nasytit. Ovšem pan režisér hrnul jeden jedinečný nápad za druhým (za všechny krysák, tábořící na Alenčině hlavě) takovým způsobem, že mne ani na okamžik nepřepadl pocit hladu (nebo nudy, když opustíme tu gastronomickou terminologii). Škoda, že se mi nikdy nezdálo něco takhle krásného - namísto těch blbostí, co mě tak často ve spánku navštěvují. 95%. ()

Bluntman 

všechny recenze uživatele

LFŠ 2008 Švankmajer ve své prvotině vzniklé na motivy "dětské" knížky Lewise Carrola ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ stvořil překlenovací film, který je někde mezi jeho geniálními animovanými krátkometrážními filmy a pozdější celovečerní tvorbou příliš často koketující s hříčkami._____ NĚCO Z ALENKY tematizuje médium filmu jako určitý druh snu ("Teď musíte zavřít oči, jinak nic neuvidíte.") a snaží se o literární adaptaci do filmové podoby, přičemž jde o to, aby znaky obou umění byly co nejvíc zachované. V případě "literárního" to s sebou nese určitou nefilmovost, když sledujeme dění a to je nám Alenkou ještě komentováno, a v případě filmového určitou repetetivnost ve vyprávění a retardaci temporytmu vyprávění (takže 86minutový film se zdá subjektivně delší, než ve skutečnosti je). _____ Ocenitelné je, že Alenka do sebe absorbuje vlivy ze surrealismu a psychoanalýzy, a nebojí se znepokojovat a rozrušovat středostavovské publikum, ale že bych souhlasil se švankmajerovskou tezí "úniku umožňujícím svobodu" se říct nedá. Ve svém světě máme prostor pro imaginaci, nastolení vlastních pravidel vnímání a přijímání, ale nelogičnosti v jinak soudržném Alenčině světě (pojídání...) zamrzí. Nesouhlasím s tím filmem, ale oceňuji ho. A to nejsem ani Japonec ani Brit. ()

Galerie (72)

Zajímavosti (23)

  • V záběru do Alenčina (Kristýna Kohoutová) pokoje jsme mohli kromě jiných věcí vidět i dva maňásky: smrtku a šaška. Tyto rekvizity se dodnes používají v divadle Laterna magika při představení „Kouzelný cirkus“. (Speedwell)
  • Krátce po dokončení filmu Jan Švankmajer uvedl: „moje Alenka možná není adaptací té Carrollovy, je to její interpretace utkaná z mého vlastního dětství se všemi jeho zvláštními obsesemi a úzkostmi.“ (Facillitant)
  • Kloboučník z knihy „Alenka v říši divů“ Lewise Carrolla je bláznivý, protože v době jejího vzniku kloboučníci pracovali s plstí, z níž se uvolňovaly páry rtuti, a otrava rtutí se projevuje „bláznovstvím“. I proto v angličtině existuje idiom „mad as a hatter“, tedy „šílený jako kloboučník“, a také „mad as a march hare“, tedy „šílený jako zajíc březňák“, což odkazuje na „bláznivost“ zajíců v říji. (Facillitant)

Související novinky

100: Bitva u pokladen

100: Bitva u pokladen

03.01.2009

Asociace českých filmových klubů vás už tradičně zve na filmovou přehlídku Projekt 100. Letos startuje 15. ledna, potrvá do 31. května a diváci budou moci na velkých plátnech shlédnout několik…

Reklama

Reklama