V novém filmovém vyprávění autorského týmu Pelíšků a Musíme si pomáhat se opět přeneseme v čase, tentokrát těsně před orwellovský rok 1984. Do časů, kdy historie v Čechách odplývala pomalu jako kalná voda řeky Vltavy, která obtéká periferní pražský Libeňský ostrov. Do doby, kdy ovzduší lehce zavánělo zatuchlinou, podobně jako slepá ramena a zátočiny téhle středoevropské řeky. Ocitáme se v době, kdy generaci pražského jara 1968, pamatující záchvěv násilně přetržené svobody, protéká život mezi prsty jako líně plynoucí říční tok, který zanáší dávné iluze naplaveninami a bahnem. Hlavní postavou filmu Pupendo je akademický sochař Bedřich Mára, který žije se svojí rodinou, manželkou - keramičkou Alenou a dvěma syny - Matějem a Bobšem v malém činžovním bytě na pražském nábřeží. Před lety musel z politických důvodů opustit místo vedoucího ateliéru na pražské Akademii. Z týchž důvodů není veden ani v oficiálním Svazu výtvarných umělců. Má znemožněno vystavovat a je odsunut na periferii zájmu a lukrativních zakázek. K osamělému rozjímání u rybářského prutu... Antipodem Bedřichovy netypické rodiny je rodina ředitele základní školy Míly Břečky. Soudruh Míla a jeho ambiciózní žena Magda, spolužačka Bedřicha Máry z Výtvarné Akademie, již drahnou dobu plavou s hlavním proudem, středem řečiště. Pro svá počínání nacházejí ospravedlnění v tradičním postoji té doby: "Někdo musí plavat s "nimi", aby situaci změkčoval, někdo se musí obětovat!", případně: "Proč bych měl zrovna já stát a šlapat vodu, když jiní plavou kraulem?" Vedle generace rodičů, odsouzené ke každodennímu pachtění za kusem žvance, je zde i generace jejich dorůstajících dětí. Tahle generace teenagerů si o snahách a postojích rodičů myslí své. Nevěří ve změnu k lepšímu. Od snah rodičů nic moc neočekává. Poflakuje se bezcílně předměstím, chodí za školu a čas ubíjí sněním o společném úniku za hranice všedních dnů.(Magic Box)
V divácky nejúspěšnějším filmu roku 2003 režiséra Jana Hřebejka a scenáristy Petra Jarchovského se přeneseme do osmdesátých let, do časů, kdy historie v Čechách pomalu plynula jako kalná voda Vltavy, která obtéká periferní pražský Libeňský ostrov, sídlo hrdinů příběhu. Dvě rodiny přežívají dobu totality, plnou podivností a paradoxů, jedna v nemilosti režimu, druhá v urputné snaze uchovat si jeho přízeň. Výtvarník Bedřich Mára (B. Polívka), ústřední postava filmu, před lety musel z politických důvodů opustit místo na pražské Akademii a spolu se svou ženou keramičkou (E. Holubová) žije na periferii zájmu a lukrativních zakázek. To rodina ředitele základní školy (J. Dušek) a jeho ambiciózní ženy (V. Cibulková), bývalé Márovy spolužačky, bez potíží proplouvá úskalími doby s typickou přetvářkou i přiznávanou lží. Vedle generace rodičů, odsouzené ke každodennímu pachtění, je tu i generace dorůstajících dětí, která nevěří v jakoukoli změnu a čas ubíjí sněním o společném úniku za hranice všedních dní. Sled gradovaných komediálních scén zobrazuje typické projevy lidí, reagujících bezprostředně na uzavřený kruh umrtvené skutečnosti, která neumožňuje uskutečnit žádnou představu, ba ani prosté přání spatřit pravé moře.(Česká televize)
Po nuceném odchodu z akademické sféry pocítí liberálně smýšlející sochař tlak nevyčnívat z davu. Jeho spolužačka s rodinou se přizpůsobí socialistickému stylu života.(Netflix)
Titulní pupendo je groteskní dětský iniciační rituál, který probíhá tak, že se na břicho co největší silou hází mince, aby se obtiskla na kůži. Ve filmu tato zábava slouží jako metafora systémového násilí. Hlavními postavami jsou dva muži, kteří žijí v komunistickém Československu. Jeden z nich je sochařem na indexu, druhý oportunistickým ředitelem školy. Kdyby Pupendo vzniklo v Polsku, bylo by to nepochybně drama zatížené morálním neklidem. Avšak režisér Jan Hřebejk a jeho dvorní scenárista Petr Jarchovský vypráví o každodenním životě v autoritářském státě s půvabnou komediální lehkostí. Jejich film je plný absurdních situací, radostného tlachání a nejrůznějších vtípků.(Kino na hranici)
Česká komedie o dvou rodinách, odehrávající se v Československu roku 1984. Do jejich klidného života nečekaně vstoupí kunsthistorik Fábera a díky němu se dostanou do nečekaných situací. Boleslav Polívka, Eva Holubová, Jaroslav Dušek, Vilma Cibulková, Pavel Liška a Jiří Pecha září v hlavních rolích nové celovečerní komedie Jana Hřebejka a Petra Jarchovského, inspirovaný povídkami Petra Šabacha.(Tegreh)
„Pupendo“ mohlo být výborným filmem, kdyby se tolik nepřipoutalo k vidině komerčního úspěchu a nešlo na ruku diváckým očekáváním. Výsledný tvar je zábavný, příjemný, ale dle mého názoru rozbitý a plýtvající silou poselství. Dvě a půl hodiny jsem v kině odseděl s chutí,
neboť humor šabachovsko-jarchovsko-hřebejkovský je na míle vzdálen debilitě televizních estrád a je proklatě dobře, že na něj chodí miliony. „Pupendo“ se stane klasikou, ale to nic nemění na faktu, že kvalit Pelíšků (o „Musíme si pomáhat“ raději nemluvím) nedosahuje. Jan Hřebejk ze svého stínu vykračovat umí, tentokrát to ale bohužel nepředvedl.(25.1.2004)
Pelíšky jsou sice jedinečné, ale Pupendo, které se může pochlubit obdobným hvězdným obsazením, je rozhodně také velmi zajímavý a velmi inteligentní kousek s promyšleně trefným, decentně dávkovaným, humorem! Obzvláště pro pamětníky, Husákovu generaci nebo starší. Vzhledem k tomu, jakým komediím občas dám i čtyři hvězdy, musím zde zvýšit na hvězd pět. Výborní herci (škoda jen představitelky Pavly, Nikoly P., že místo hereckému umění dala poté přednost herectví za rychlý prachy...). (viděl jsem >5x)(28.12.2015)
Dalsi super film od Hrebejka, kterej se sice nevyrovna Musime si pomahat nebo Peliskum, ale i tak je hodne povedenej. Nejlepsi je uvodnich zhruba 30 minut, to je naprosto perfektni komedie, ktera mistama i pripomina Pelisky. Pak se ale trochu zvazni, ale i tak je tenhle film hlavne komedie se spoustou super hlasek. Problem je, ze se obcas tvurci zabejvaj necim moc dlouho, takze vystrihat z filmu nakejch 20 minut by neuskodilo. Co se tyce hercu, tak to je proste ceska hvezdna sestava. Polivka, Dusek, Holubova i Cibulkova proste nemaj chybu a pozdejc se k nim pripoji i vtipnej Pavel Liska. Navic ma film v pohode hudbu a peknou kameru. Ale precejen par veci k dokonalosti chybi, takze dam jen hodne dobry 4*.(29.1.2005)
Pupendo rozhodne nie sú Pelíšky II. Treba napísať, že režisér sa podstatne zamotal do množstva charakterov a niektoré minipríbehy zostali v deji nedotiahnuté do konca v podstate zabudnuté. Prekvapujúco umelo pôsobí aj exhibicionistická scénka nahej Vilmy Cibulkovej, ktorá bola skôr demonštráciou vylepšených predností ženského tela, ako metaforou úplného odhalenia osobnosti. Okrem jedného pozitíva a to kamery je Pupendo charakteristické aj svojou hudobnou stopou - tvorenou archívnymi skladbami daného obdobia, čo diváka veľmi poteší. Režisér Jan Hřebejk sa raz vyjadril že sa vždy snažil točiť filmy, ktoré sa dajú pozerať aj niekoľko krát. To sa mu v tomto prípade v skutku nepodarilo. Tentokrát nám servíruje podpriemernú nostalgicko-smutno-komickú, jednoduchými metaforami osadenú filmovú zlátaninu. Diváka chce predovšetkým inteligentne baviť a nie ho trápiť skutočnou situáciou rokov osemdesiatych. Nemyslím si, že ho ale za to treba kritizovať.(6.3.2019)
Tandem Hřebejk/Jarchovský dokáže neuvěřitelné, vyprávět příběhy z velmi vážné doby takovým způsobem že je to opravdu kouzelně vtipné . Herci podavají užásné výkony ,film je doplněn o vynikající hudbu. Příběh dvou rodin, jedné angažované a druhé neangažované je tak trošičku příběhem všech českých rodin. V té době jsem byl na základní škole
a z poslechem stanice Hlasu Ameriky jsem slýchaval jednu
větu " Nikde to neříkej". Dnes to mohu dokonce napsat, doufám, že tak to zůstane i propříští generace.(30.6.2006)
-
Natáčelo se v Praze, konkrétně v místní části Lipence. Pouze Galerie Mánes se nacházela v části Nové Město.
(TuristikaJi)
-
Když Míla Břečka (Jaroslav Dušek) píše „vzkaz budoucím generacím“, tak drží propisku hrotem nahoru. Takhle dlouhý vzkaz by tímto stylem napsat nemohl. Propiska by přestala psát.
(Záry)
-
Na vnitřní straně vstupních dveří do bytu Bedřicha Máry je plakát Johna Lennona a Yoko Ono.
(#47)
V kinech
od:
V kinech
od:
Marigold
„Pupendo“ mohlo být výborným filmem, kdyby se tolik nepřipoutalo k vidině komerčního úspěchu a nešlo na ruku diváckým očekáváním. Výsledný tvar je zábavný, příjemný, ale dle mého názoru rozbitý a plýtvající silou poselství. Dvě a půl hodiny jsem v kině odseděl s chutí, neboť humor šabachovsko-jarchovsko-hřebejkovský je na míle vzdálen debilitě televizních estrád a je proklatě dobře, že na něj chodí miliony. „Pupendo“ se stane klasikou, ale to nic nemění na faktu, že kvalit Pelíšků (o „Musíme si pomáhat“ raději nemluvím) nedosahuje. Jan Hřebejk ze svého stínu vykračovat umí, tentokrát to ale bohužel nepředvedl.(25.1.2004)
GeusX
Pelíšky jsou sice jedinečné, ale Pupendo, které se může pochlubit obdobným hvězdným obsazením, je rozhodně také velmi zajímavý a velmi inteligentní kousek s promyšleně trefným, decentně dávkovaným, humorem! Obzvláště pro pamětníky, Husákovu generaci nebo starší. Vzhledem k tomu, jakým komediím občas dám i čtyři hvězdy, musím zde zvýšit na hvězd pět. Výborní herci (škoda jen představitelky Pavly, Nikoly P., že místo hereckému umění dala poté přednost herectví za rychlý prachy...). (viděl jsem >5x)(28.12.2015)
B!shop
Dalsi super film od Hrebejka, kterej se sice nevyrovna Musime si pomahat nebo Peliskum, ale i tak je hodne povedenej. Nejlepsi je uvodnich zhruba 30 minut, to je naprosto perfektni komedie, ktera mistama i pripomina Pelisky. Pak se ale trochu zvazni, ale i tak je tenhle film hlavne komedie se spoustou super hlasek. Problem je, ze se obcas tvurci zabejvaj necim moc dlouho, takze vystrihat z filmu nakejch 20 minut by neuskodilo. Co se tyce hercu, tak to je proste ceska hvezdna sestava. Polivka, Dusek, Holubova i Cibulkova proste nemaj chybu a pozdejc se k nim pripoji i vtipnej Pavel Liska. Navic ma film v pohode hudbu a peknou kameru. Ale precejen par veci k dokonalosti chybi, takze dam jen hodne dobry 4*.(29.1.2005)
Fiftis
Pupendo rozhodne nie sú Pelíšky II. Treba napísať, že režisér sa podstatne zamotal do množstva charakterov a niektoré minipríbehy zostali v deji nedotiahnuté do konca v podstate zabudnuté. Prekvapujúco umelo pôsobí aj exhibicionistická scénka nahej Vilmy Cibulkovej, ktorá bola skôr demonštráciou vylepšených predností ženského tela, ako metaforou úplného odhalenia osobnosti. Okrem jedného pozitíva a to kamery je Pupendo charakteristické aj svojou hudobnou stopou - tvorenou archívnymi skladbami daného obdobia, čo diváka veľmi poteší. Režisér Jan Hřebejk sa raz vyjadril že sa vždy snažil točiť filmy, ktoré sa dajú pozerať aj niekoľko krát. To sa mu v tomto prípade v skutku nepodarilo. Tentokrát nám servíruje podpriemernú nostalgicko-smutno-komickú, jednoduchými metaforami osadenú filmovú zlátaninu. Diváka chce predovšetkým inteligentne baviť a nie ho trápiť skutočnou situáciou rokov osemdesiatych. Nemyslím si, že ho ale za to treba kritizovať.(6.3.2019)
Enšpígl
Tandem Hřebejk/Jarchovský dokáže neuvěřitelné, vyprávět příběhy z velmi vážné doby takovým způsobem že je to opravdu kouzelně vtipné . Herci podavají užásné výkony ,film je doplněn o vynikající hudbu. Příběh dvou rodin, jedné angažované a druhé neangažované je tak trošičku příběhem všech českých rodin. V té době jsem byl na základní škole a z poslechem stanice Hlasu Ameriky jsem slýchaval jednu větu " Nikde to neříkej". Dnes to mohu dokonce napsat, doufám, že tak to zůstane i propříští generace.(30.6.2006)