Nastala chyba při přehrávání videa.
  • JohnCZ
    ***

    Režijně je to opravdu dobré a zručné vedení herců je na tom sakra znát. A i když je to dějově prakticky o ničem, pravděpodobně to krásně vystihuje svou dobu. Ačkoli hlášky z Pupenda nezkultovněly tak, jako třeba ty z Pelíšků, atmosféru to má velice podobnou. Film si dělá prdel z věcí, které vlastně vtipné nejsou. Ale dělá to dobře.(23.1.2017)

  • kingik
    ****

    Život za "totáče" byl jedno velké pupendo. Pro Hřebejka, a hrdiny jeho filmu, tedy určitě, jak vyznívá z jeho líčení doby, co nenávratně vzala za své. Co bychom si bez toho Hřebejka počali, kdyby nám čas od času s vehemencí sobě vlastní nepřipomenul krušnou dobu v komediáním pojetí. Návrat do minulosti to však z filmového hlediska rozhodně není špatný. Za cíl svého vyprávění si tentokrát vybral rok 1984. Tohle datum spojuje nevelký okruh postav, které se mezi sebou přátelí, a kteří společně cítí, že nepolevující nesvobodné zřízení stále větší měrou zasahuje do jejich obyčejných lidských životů. Z ateliéru, ve kterém se postavy většinu času scházejí, udělali tvůrci něco jako poslední svobodnou baštu, proto se zde odehrává tolik scén, které slučuje a symbolizuje nezlomné malé vítězství nad presujícím a persekujícím režimem, včetně zobrazené nahoty (scéna s nahou Vilmou Cibulkovou), což se dá rovněž přeneseně aplikovat na bezmocnost postav, kterou do jisté míry vládnou. Hřebejk vsadil na pestrost a vyváženost charakterů s jejich postupným brilantním vykreslením až na hranici nenuceného absurdna. Jednotné protirežimní názory nabourává pouze přítomnost protichůdného demagogického charakeru pedagoga, jež vzal na sebe podobu uvědomělého vzdělance z vyšší vrstvy, který však postupem doby dojde k určitému poznání a uzrají v něm pochyby, na kterou stranu se vlastně dát. Jaroslav Dušek je na tyto postavy kadet. Protichůdnost charakterů obstaral především bohémsky smyšlející Bolek Polívka, ale i silné ženské charaktery ztvárněné Evou Holubovou a již zmíněnou Vilmou Cibulkovou, které to jistily takříkajíc odzadu. Mezi nimi pendloval sympaticky chvástavý blb Pavla Lišky a jeho originální hlášky, jež se v určitém ohledu staly jakýmsi vrcholem filmu. Na herce se Jan Hřebek mohl opět výrazně i výrazově spolehnout. Jiné výrazové prostředky používal jen sporadicky. Chytrost glosujících postav však zůstala zachována, což zajistilo pevné herecké zázemí se zdrojem vtipné eskalace i hořkých poznání a zklamání z neradostné až absurdní reality té doby. Pravda, někdy až moc absurdní a přepálené, pokud jde o tvůrčí hledisko. Jsou ve filmu místa, která Hřebejk neustál, anebo je posunul do příliš komické, málo věrohodné roviny. Spadá do toho i podivně koncipovaný závěr s dovolenou u Balatonu, který jakoby vypadl z jiného filmu, než doposud z toho, jaký divák sledoval. Espresivní vyostření není silnou stránkou režiséra Hřebejka. Snaha o kreativní vybalancování vychází jen někdy, je však překryta častým groteskním rázem filmu. Ten je někdy vítaný, ale trochu se z něj mohlo ubrat. Nejvíc asi vadí Hřebejkova inklinace k jednostrannému pojetí, že všechno v minulosti bylo špatné. Na to nepřekládá téměř žádné argumenty, a když tak jen velmi slabé, nebo jen čistě náznakové. Vychází v podstatě jen z toho, že divák bere dobu minulou za vyloženě špatnou, která nic dobrého nepředstavuje ani neskýtá, a pokud ano, je to jen nesmyslná absurdita té doby. No to tedy mě moc nepřesvědčilo, že by to bylo nějak maximálně kreativně odvedeno. Spíše naopak. Z toho pramení i častá roztříštěnost scén s nízkou kontinuitou, v níž si Hřebejk libuje. Film i tak po letech uzrál ve kvalitní studii groteskna a absurdna. Ve výsledku je tenhle počin satiricky svérazný, přičemž si ve větší míře zachovává komediální přehled i nadhled. A v tom je jeho největší síla. Mé hodnocení: 70%(22.12.2014)

  • Amarcord_1
    *

    25% -Vím, že jsem na tento film svým hodnocením asi zbytečně přísný, ale Pupendo mě jako diváka uráží. Je z něj cítit snaha léčit národní mindrák z komunismu. Nemám rád ani politiky, ani umělce, kteří z tohoto mindráku dodnes těží. Primitivní humor, když je na adresu někoho, komu scénárista nalepí na čelo slovo "soudruh", přestává být primitivním, že? Další film přeplněný hláškami, které si právem získaly mou jednu hvězdičku. Až podobné filmy přestanou být jen o hláškách, a budou se více zabývat fakty, v kině se nikdo ani neusměje... Ale my se přece chceme smát, ne?(10.9.2006)

  • Tetsuo
    ****

    Hřebejk je stále lepší režisér, který dokáže vyjádřit věci i beze slov tak, že samotní herci by to nezvládli. Opakovaně obsazovaní představitelé (zatím) nenudí. Jen Jarchovský je pořád stejně špatný scenárista, který rozbíjí film na sled vykalkulovaných a předvídatelně vypointovaných scének. Navíc nám okatě cpe různá banální poselství, potrpí si na školní scénky před tabulí a la Kameňák, a není schopen odpustit si napsání postavy bájného lháře Vladimíra (Pavel Liška), který je z úplně jiného filmového světa než ostatní. Tvůrci zkrátka mají své diváky tak moc rádi, až se jich bojí. Bojí se být tvrdší a konstruují jen takové typy postav, které neurážejí. Jestli toto má být reflexe minulosti, tak se nikdy z ničeho nepoučíme.(13.4.2003)

  • sud
    **

    S těžkým srdcem musím podotknout, že mě "Pupendo" zklamalo. A přitom ho zpáchali tvůrci takřka geniálních "Pelíšků". Podobně jako u nich zde máme pohled do dvou rodin, jedné komunistické a druhé antikomunistické. Ovšem není zde mnoho vtipu (tedy nějakého, který by mi něco řekl) a herci ze sebe nedokáží vytěžit co se dá. A přitom Bolek Polívka, Eva Holubová a Jaroslav Dušek v "Pelíškách" opravdu excelovali a jeli na plný plyn, tady jen trochu šolíchají pedál. Musím říci, že nejlepší výkon předvedla Vilma Cibulková, která se mi líbí jako herečka i jako ženská. Moje očekávané "Pelíšky" po 20 letech se bohužel nekonaly. Po Akumulátoru 1" moje největší filmové zklamání co se týče českého filmu.(31.8.2007)

  • - Auto, ktorým Pavel Liška (Vláda Ptáčník) zrazil policajta, bola Škoda 1000 MB, typ 721 bez poznávacích značiek. (Raccoon.city)

  • - V poslední čtvrtině filmu zazní Žbirkova „Balada o polných vtákoch“, kterou si protagonisté pouštějí z kotoučového magnetofonu. Během písně se tento magnetofon objeví v záběru dvakrát. Poprvé, kdy Márův (Bolek Polívka) malý synek přibrzdí cívku a reprodukce písně se tím na okamžik přeruší, se ovšem páska místo přehrávání převíjí, navíc zpět. Podruhé se již cívky točí správně. (charles3)

  • - Bolek Polívka s Evou Holubovou hrajúci manželov Márovcov, už tvorili manželský pár vo filmoch Cesta z mesta (2000) a Cesta do lesa (2012) Vo filme Hodinový manžel (2014) sa tiež dali dokopy ako pár. (Gareth_Jones)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace