V novém filmovém vyprávění autorského týmu Pelíšků a Musíme si pomáhat se opět přeneseme v čase, tentokrát těsně před orwellovský rok 1984. Do časů, kdy historie v Čechách odplývala pomalu jako kalná voda řeky Vltavy, která obtéká periferní pražský Libeňský ostrov. Do doby, kdy ovzduší lehce zavánělo zatuchlinou, podobně jako slepá ramena a zátočiny téhle středoevropské řeky. Ocitáme se v době, kdy generaci pražského jara 1968, pamatující záchvěv násilně přetržené svobody, protéká život mezi prsty jako líně plynoucí říční tok, který zanáší dávné iluze naplaveninami a bahnem. Hlavní postavou filmu Pupendo je akademický sochař Bedřich Mára, který žije se svojí rodinou, manželkou - keramičkou Alenou a dvěma syny - Matějem a Bobšem v malém činžovním bytě na pražském nábřeží. Před lety musel z politických důvodů opustit místo vedoucího ateliéru na pražské Akademii. Z týchž důvodů není veden ani v oficiálním Svazu výtvarných umělců. Má znemožněno vystavovat a je odsunut na periferii zájmu a lukrativních zakázek. K osamělému rozjímání u rybářského prutu... Antipodem Bedřichovy netypické rodiny je rodina ředitele základní školy Míly Břečky. Soudruh Míla a jeho ambiciózní žena Magda, spolužačka Bedřicha Máry z Výtvarné Akademie, již drahnou dobu plavou s hlavním proudem, středem řečiště. Pro svá počínání nacházejí ospravedlnění v tradičním postoji té doby: "Někdo musí plavat s "nimi", aby situaci změkčoval, někdo se musí obětovat!", případně: "Proč bych měl zrovna já stát a šlapat vodu, když jiní plavou kraulem?" Vedle generace rodičů, odsouzené ke každodennímu pachtění za kusem žvance, je zde i generace jejich dorůstajících dětí. Tahle generace teenagerů si o snahách a postojích rodičů myslí své. Nevěří ve změnu k lepšímu. Od snah rodičů nic moc neočekává. Poflakuje se bezcílně předměstím, chodí za školu a čas ubíjí sněním o společném úniku za hranice všedních dnů.(Magic Box)
Česká komedie o dvou rodinách, odehrávající se v Československu roku 1984. Do jejich klidného života nečekaně vstoupí kunsthistorik Fábera a díky němu se dostanou do nečekaných situací. Boleslav Polívka, Eva Holubová, Jaroslav Dušek, Vilma Cibulková, Pavel Liška a Jiří Pecha září v hlavních rolích nové celovečerní komedie Jana Hřebejka a Petra Jarchovského, inspirovaný povídkami Petra Šabacha.(Tegreh)
Úplně jiný pohled na osmdesátá léta - žádní veksláci v džískách, žádné diskokoule a arnoštkovské kostýmy, žádné neony na Václaváku. Šeď a kalno normalizace beze zbytku vstoupily do výtvarné stránky filmu - převalující se mlhy nad Vltavou a Balatonem, zamračené počasí a jednoznačná dominance nebarev nad barvami nastavují náladu tohoto filmu. Jednoduše vystavěný příběh je sice zahlcen zbytečným množstvím vedlejších postav-figurek, v jeho centru však neochvějně stojí ústřední čtveřice hrdinů (jasně odstíněné a proto výborné herecké výkony Polívky, Holubové, Duška a Cibulkové). Morální dilema sochaře Máry, tragikomická postava kunsthistorika Fábery, blasfemie ředitele Břečky ukrytá v mozaice s jarními motivy či balatonský závěr - to vše jsou různými formami vyjádřené silné obrazy jisté doby. Ve svých jiných opusech (především Pelíšky, částečně Horem pádem) zůstal Hřebejk uvězněn v rovině karikatury, ve které byly z historie vykuchány jen určité prvky použitelné pro kýčovito-sentimentálně-rádobyvtipně zkreslený fikční filmový obraz. V Pupendu se jeho tvůrcům podařilo zachytit (zahnívajícího) ducha doby, normalizační bahno, zaplavující keramické prdele i charaktery.(7.9.2006)
"Repráky here, dráty here, kazeťák here." Jako rozený lingvista nikdy nezapomenu na Vláďovu lekci angličtiny, na jeho paragánskou padinu či odpružení středně velké laviny. Nothing problem. A samozřejmě mě bavily slovní souboje soudruha ředitele s akademickým ochlastou, které u mě vyhrával ten střízlivější, jehož hodnocení onanie mi je podezřele blízké. A pojišťovací podvody? Tak na to už se dá říct jen "rododenrón, rododenrón rododenrón", čímž vyjadřuju svou spokojenost.(4.2.2017)
„Pupendo“ mohlo být výborným filmem, kdyby se tolik nepřipoutalo k vidině komerčního úspěchu a nešlo na ruku diváckým očekáváním. Výsledný tvar je zábavný, příjemný, ale dle mého názoru rozbitý a plýtvající silou poselství. Dvě a půl hodiny jsem v kině odseděl s chutí,
neboť humor šabachovsko-jarchovsko-hřebejkovský je na míle vzdálen debilitě televizních estrád a je proklatě dobře, že na něj chodí miliony. „Pupendo“ se stane klasikou, ale to nic nemění na faktu, že kvalit Pelíšků (o „Musíme si pomáhat“ raději nemluvím) nedosahuje. Jan Hřebejk ze svého stínu vykračovat umí, tentokrát to ale bohužel nepředvedl.(25.1.2004)
Neuvěřitelně vtipné, ale přitom ve své podstatě vážné. Jan Hřebejk a Petr Jarchovský opět stvořili film, který vás okouzlí, pobaví a při němž vám možná ukápne i nějaká ta nostalgická slza. Zní to sice banálně, ale Hřebejkův film je tak jako obvykle hřejivě "lidský", k čemuž dopomáhají i skvělé výkony našich předních herců. Hřebejk opět dokazuje, že je nejlepším českým režisérem současnosti.(4.3.2003)
„Onanoval každý a kto hovorí že nie, onanuje dodnes.“ - „A ty?“ - „Rád by som, ale mám mamičku.“ Pásomnica, bazén, poisťovacia agentka, Kde jsou ta rána stříbrná, Pavel Liška, téma „Pohlavné orgány“, socha, 80. roky, okno, policajt, voľby, Balaton, Bole Boleslav, učiteľka a balón. Viac na mojom ex-blogu: http://ivokucera.blog.sme.sk/c/165809/Pupendo-80.html(7.6.2006)
-
Zpěvačka a členka legendární kapely Marsyas Zuzana Michnová, která nazpívala průvodní skladbu filmu "Zmrzlinář", byla navíc obsazena do role partnerky Dr. Fábery (Jiří Pecha).
(sator)
-
Pätkoruna, ktorú použil Bedrich Mára (Bolek Polívka) na pupendo Magde Břečkovej (Vilma Cibulková), mala rok výroby 1969.
(Raccoon.city)
-
Auto, ktorým Pavel Liška (Vláda Ptáčník) zrazil policajta, bola Škoda 1000 MB, typ 721 bez poznávacích značiek.
(Raccoon.city)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
V kinech
od:
V kinech
od:
dzej dzej
Úplně jiný pohled na osmdesátá léta - žádní veksláci v džískách, žádné diskokoule a arnoštkovské kostýmy, žádné neony na Václaváku. Šeď a kalno normalizace beze zbytku vstoupily do výtvarné stránky filmu - převalující se mlhy nad Vltavou a Balatonem, zamračené počasí a jednoznačná dominance nebarev nad barvami nastavují náladu tohoto filmu. Jednoduše vystavěný příběh je sice zahlcen zbytečným množstvím vedlejších postav-figurek, v jeho centru však neochvějně stojí ústřední čtveřice hrdinů (jasně odstíněné a proto výborné herecké výkony Polívky, Holubové, Duška a Cibulkové). Morální dilema sochaře Máry, tragikomická postava kunsthistorika Fábery, blasfemie ředitele Břečky ukrytá v mozaice s jarními motivy či balatonský závěr - to vše jsou různými formami vyjádřené silné obrazy jisté doby. Ve svých jiných opusech (především Pelíšky, částečně Horem pádem) zůstal Hřebejk uvězněn v rovině karikatury, ve které byly z historie vykuchány jen určité prvky použitelné pro kýčovito-sentimentálně-rádobyvtipně zkreslený fikční filmový obraz. V Pupendu se jeho tvůrcům podařilo zachytit (zahnívajícího) ducha doby, normalizační bahno, zaplavující keramické prdele i charaktery.(7.9.2006)
Jara.Cimrman.jr
"Repráky here, dráty here, kazeťák here." Jako rozený lingvista nikdy nezapomenu na Vláďovu lekci angličtiny, na jeho paragánskou padinu či odpružení středně velké laviny. Nothing problem. A samozřejmě mě bavily slovní souboje soudruha ředitele s akademickým ochlastou, které u mě vyhrával ten střízlivější, jehož hodnocení onanie mi je podezřele blízké. A pojišťovací podvody? Tak na to už se dá říct jen "rododenrón, rododenrón rododenrón", čímž vyjadřuju svou spokojenost.(4.2.2017)
Marigold
„Pupendo“ mohlo být výborným filmem, kdyby se tolik nepřipoutalo k vidině komerčního úspěchu a nešlo na ruku diváckým očekáváním. Výsledný tvar je zábavný, příjemný, ale dle mého názoru rozbitý a plýtvající silou poselství. Dvě a půl hodiny jsem v kině odseděl s chutí, neboť humor šabachovsko-jarchovsko-hřebejkovský je na míle vzdálen debilitě televizních estrád a je proklatě dobře, že na něj chodí miliony. „Pupendo“ se stane klasikou, ale to nic nemění na faktu, že kvalit Pelíšků (o „Musíme si pomáhat“ raději nemluvím) nedosahuje. Jan Hřebejk ze svého stínu vykračovat umí, tentokrát to ale bohužel nepředvedl.(25.1.2004)
KevSpa
Neuvěřitelně vtipné, ale přitom ve své podstatě vážné. Jan Hřebejk a Petr Jarchovský opět stvořili film, který vás okouzlí, pobaví a při němž vám možná ukápne i nějaká ta nostalgická slza. Zní to sice banálně, ale Hřebejkův film je tak jako obvykle hřejivě "lidský", k čemuž dopomáhají i skvělé výkony našich předních herců. Hřebejk opět dokazuje, že je nejlepším českým režisérem současnosti.(4.3.2003)
tron
„Onanoval každý a kto hovorí že nie, onanuje dodnes.“ - „A ty?“ - „Rád by som, ale mám mamičku.“ Pásomnica, bazén, poisťovacia agentka, Kde jsou ta rána stříbrná, Pavel Liška, téma „Pohlavné orgány“, socha, 80. roky, okno, policajt, voľby, Balaton, Bole Boleslav, učiteľka a balón. Viac na mojom ex-blogu: http://ivokucera.blog.sme.sk/c/165809/Pupendo-80.html(7.6.2006)