Balada pro banditu

Velmi špatně přepracovaná kniha do filmové podoby. Z pohledu divadla nemohu soudit. Baladu pro banditu jsem neviděla, ale knihu Nikola Šuhaj, loupežník jsem četla a čekala jsem lepší zpracování. Líbila se mi snad jenom úvodní píseň. Ani nevím co bych v tomhle filmu měla vyzdvihnout nebo pochválit: obsazení (Donutil, Polívka, Nový), originální nápad (na mě až moc originální)? Nic jiného mě už asi nenapadne. (27.04.2014)

Cením si především nadčasovosti zpracování, příjemných hereckých výkonů herců, kteří jsou dnes už celkem okoukaní. Jako nejpříjemnější je pro mě hudební složka, hudbu si kdykoli poslechnu jen tak. Její neznalost považuji za velkou škodu. Jeden z klenotů českého socialistického filmu, který myslím mile překvapí i všechny, kteří k němu přistupují ostražitě a s předsudky kvůli autorovi knižní předlohy Olbrachtovi. (04.09.2007)

Sísova Balanda pro banditu není ryzím divadelním záznamem inscenace pro diváky v přírodném amfiteátru ani úplně tradičním muzikálovým filmem, řekl bych, že stojí někde na pomezi... čímž vlastně vytváří krásný příklad „alternativního“ dílka na poli divadla, hudby i filmu. Svým svobodným, alternativním nádechem se BALADA krásně vymkýná z pout nesvobodné i jakékoliv konvenční tvorby a jakoby do tehdejší socialistické doby vůbec nepatřila. Nezvyklá experimentální forma plná paralelních střihů a poetických výjevů, jakou režisér zvolil a díky možnostem filmového média tak posunul dějiště od divadelního představení k rozehranému dramatu v daleko větších autentických prostorech ruin zámku, lesu či kameňolomu, mi tady poměrně sedla a líbila se mi stejně jako samotný muzikál. Ten autoři naplnili chytlavými popěvky s nádechem folku či trampských písní, které pro mě dodaly legendickému příběhu o Nikolovi Šuhaju loupežníkovi sympatickou atmosféru. Možná vzhledem ke svému mladšímu roku narození nedokážu být z toho unešen až tak, abych dal rovnou plný počet, ale velmi rád jsem tento originální hudebně poetický kousek v této filmové podobě viděl. Pro mě asi nejzajímavější počin s Miroslavem Donutilem, jaký jsem viděl... z doby, kdy se Donutil i Polívka ještě věnovali skutečnému umění a šlo jim to v takhle sehrané partě samozřejmě skvěle. [80%] (23.08.2021)

Tahle filmová ozvěna doslova kultovního divadelního představení Divadla na provázku je právě tím trampským a folkovým muzikál evropského formátu, který mohl udělat naši normalizační kinematografii originální a osobitou... Tak mystifikační kvazi world music, která předběhla a předznamenala pozdější světové dění... Tenhle podivuhodně muzikálový (ale vlastně i obecně filmový) experiment je doveden k dokonalosti a jeho nadčasovost a genialita se nenaplňuje ani tak ve skvělé hudbě Miloše Štědroně a krásných (pseudo)folklórních textech Milana Uhdeho, čistě divadelní jednotě místa, času a děje, narativně mýtickém rámci a usazení celé adaptace, či alespoň pro mě úchvatných hereckých a pěveckých výkonech všech zúčastněných (zvláště pak dua Donutil-Bittová), ale především ve srovnání se záplavou soudobých muzikálových (promiňte mi to slovo) ,,sraček"... (03.07.2007)

Jelikož je Donutil mnohem lepší zpěvák než herec a při zpěvu dokonce ani příliš nevadí jeho pochroumaná výslovnost, bavil mě. Naštěstí již je za námi to děsivé období (doufejme), kdy se člověk bál otevřít krabičku sardinek se strachem, že i tam bude Donutil. Přesto, že se mi Donutil v době předonutilování totálně zhnusil, tenhle muzikál se mi stále líbí. (14.03.2015)