Reklama

Reklama

Bohatý otec od rodiny svede a zavraždí několik žen. Podle skutečného příběhu sériového vraha známého jako „Pařížský modrovous“. (Netflix)

Recenze (19)

misterz 

všechny recenze uživatele

Film zo začiatkov Chabrolovej éry psycho krimi filmov s pozadím kritiky spoločnosti ako takej. S Charlesom Dennerom som sa síce stretol prvý krát, avšak to čo dokázal predviesť, tak to vážení klobúk dole! Svojim zjavom, rétorikou, uhladenosťou.... no proste so všetkým, dokázal dať svojej postave dokonalý, originálny punc po psychickej stránke ťažko prekuknuteľného charakteru. Na jednej strane elegán a dokonalý gentleman, na strane druhej si zase rád zakúril v piecke a nepohodlnú dámu v nej potichučky a s noblesou odpratal. A pritom dokázal všetkých okolo seba bez námahy zmanipulovať presne podľa toho ako mu to práve vyhovovalo. Až tak, že ako divák som si myslel, že sa mu ešte na konci všetci ospravedlnia a dajú aj nejaké odškodné. Divák by ho mal po správnosti nenávidieť, ale nebolo tomu tak, teda aspoň v mojom prípade. Nech je ako chce, keď už nič iné, tak tu máme jeden z príkladov, ako sa dá na vojne šikovne zbohatnúť - málo chlapov, prebytok dôverčivých žien. Už treba iba jeden jednosmerný a jeden spiatočný lístok na vlak.... 85/100 ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Chabrol se celý život snažil připodobnit svému vzoru, Alfredu Hitchockovi. Nedařilo se mu to, až pak natočil Landru, kterým svůj vzor překonal. Tohle drama s hororovými prvky je obdařeno obrovskou dávkou nadsázky, která místy přechází až v černý humor. I proto se mi zdá Landru mnohem lepší než Ptáci. A navíc Denner odvádí tak skvostnou práci, že překonat ho je téměř nemožné. ()

Reklama

Madsbender 

všechny recenze uživatele

Umelo vypreparovaná história sériového vraha, využívajúceho kulisy vojny, ktorá zamestnáva zrak i sluch spoločnosti, ako rúšku pre svoje obludné plány na materiálne zabezpečenie seba a rodiny. Narozdiel od svojich kolegov v hnutí francúzskej novej vlny Claude Chabrol v tomto prípade príliš zásadne neexperimentuje s rozprávaním, ale v rovine štýlu presadzuje ako dominantu sebareflexívne a scudzujúce prvky poukazujúce na fiktívnosť príbehu a sveta (menej už na samotné médium). Štylizované herectvo, divadelnosť, afekt, výrazné líčenie a kostýmy, umelé svetlo, viacplánové kompozície, ostentatívne prepracovaná mizanscéna plná farieb, rekvizít a dekorácií, odrazy v zrkadlách a pohľady kamery cez sklo, nahradenie filmového obrazu na konci druhého aktu titulkom. To všetko je cynickým výsmechom konvenciám melodramatických a kostýmových žánrov, ktoré režisér evidentne pokladá za prežitok, a tak miesto ich napodobňovania k nim vytvára komentár pre moderného diváka, ktorému sú tiež cudzie. Chabrol je cieľavedomý a inteligentný, i keď mierne automystifikačný tvorca, ako dokazuje i jeho neskorší výrok: „Nyní již vím z vlastní zkušenosti, že může mít „toto všechno“ promyšlené a navíc... jsem si například dokonale vědom, že umístění džbánu na stole o centimetr víc vpravo nebo vlevo má svůj význam.“ No práve táto nutnosť podvracať, meniť vážne v komické, vkladať do „vysokých žánrov“ (čierny) humor a vytvárať emočný dištanc diváka od postáv dielo uzatvára a dusí, a tak sa oň hlbšie významy len sotva badateľne obtrú. Nepriestupnosť Landrua, masky, tvorenej desiatkami falošných identít a hereckých metamorfóz Charlesa Dennera, a jeho rafinovaného podvodného sveta, ktorým vábi a klame okolie, nepôsobí na diváka a necháva priestor len pre smiech tam, kde by sme mali byť zhnusení z vrahových činov. A nič na tom nemení ani stieranie deliacej línie medzi (neexistujúcou) skutočnosťou a vyfabulovaným príbehom prostredníctvom štátnej moci, ktorá nastrčí do súdneho pojednávania s Landruom falošné dôkazy aby k nemu, sledujúc pritom vlastné ciele, upriamila čo najväčšiu pozornosť verejnosti, alebo medzi riadkami prostredníctvom chýbajúcich záberov vrážd, ktoré môžu vyvolávať pochybnosti (usvedčujúce dôkazy proti Landruovi nemá v skutočnosti ani polícia a porota, ani divák), ani intertextuálne odkazy (scéna, v ktorej Landru v odraze zrkadla vchádza do miestnosti, v ktorej jeho milenka trénuje spev pod dohľadom učiteľa sprevádzajúceho ju hrou na klavír, je priamou citáciou Občana Kanea). A s Hitchockom to vážne nič spoločné nemá. 70% ()

raroh 

všechny recenze uživatele

Chabrol při zpracování tématu nezapoměl na praxi filmového kritika a milovníka žánrových filmů, mix žánrů může určitým způsobem připomenout Střílejte na pianistu (ačkoliv oba filmy se výrazně liší), romantická linie Julese a Jima. Chabrol téma podává neuvěřitelně vtipně (démonický představitel Modrovouse, ve vizáži bližší skutečnému vrahovi než elegantní Chaplinův Verdoux) je úžasný, uhláky před kamny, v nichž spaloval těla nebohých žen, též), zároveň s melodramatickými momenty. A nebyl by to Chabrol, kdyby nechybělo společenskokritické ostří, tentokrát protiválečné (1. světová válka zabila mnohem víc lidí než jeden zločinec) a politické (zneužití causy Lanru na odlákání pozornosti od vyjednávání po 1. sv. válce, konkrétně samotným Clemenceauem) a velmi vtipně se vypořádává s policií (chvástající se policisté, kteří v kavárně kritizují generály, že válčí jednou za 30 let, kdyby to dali permantně válčícím mužům zákona, válka by vypadala jinak). ()

emma53 

všechny recenze uživatele

Pánové, máte finanční problémy a nebo občas koketujete s touhou likvidace opačného pohlaví? Pak vězte, že gentleman Landru ví, jak si v těchto případech poradit, ovšem nezapomeňte, že "všeho s mírou". Vynikající Charles Denner v tomto dramatu s nádechem satiry a černého humoru, který hrál vraždicí monstrum opravdu se vší noblesou. Moc zajímavý s fascinujícím obočím je tenhle pán, kterého vnímání květu gladioly mě nikdy nenapadlo. A vida, jak může černá kronika být v politice někdy velmi vítaná. Claude Chabrol se za tohle unikátní drama může určitě (mohl) hrdě postavit. ()

Galerie (33)

Reklama

Reklama