Landru
Bluebeard
Režie:
Claude ChabrolScénář:
Françoise SaganKamera:
Jean RabierHudba:
Pierre JansenHrají:
Charles Denner, Michèle Morgan, Danielle Darrieux, Hildegard Knef, Juliette Mayniel, Stéphane Audran, Mary Marquet, Pierre Vernier, Jean-Pierre Melville (více)Obsahy(2)
Bohatý otec od rodiny svede a zavraždí několik žen. Podle skutečného příběhu sériového vraha známého jako „Pařížský modrovous“. (Netflix)
Recenze (21)
Napřed absurdní černá komedie, potom libové justiční drama, přitom i v soudní síni zazní dost vtipů. Jenže od filmu podle skutečného kriminálního případu by člověk až tolik humoru nečekal. Dámám je tu dopřán impozantní vstup na scénu, zvláště Michèle Morgan to velmi sluší (zde režisér pracuje s tím těžko pochopitelným kontrastem, jak krásné dámy padaly do náruče olysalému chlípníkovi s debilníma cancama). K tomu krásná kamera a působivá dobová atmosféra. Jako bonus nadčasové moudro, že je potřeba občas předhodit davu pikantní zločin, aby se odvrátila pozornost od nepovedené politiky. Pro mě to ale jednu chybu mělo - chtěl jsem si dát něco s Charlesem Dennerem, kterej je tu ovšem k nepoznání. Hraje ale výborně a ať mi někdo vykládá, že tady Jean Marais neokoukal gesta a chůzi do Fantomase. ()
Pánové, máte finanční problémy a nebo občas koketujete s touhou likvidace opačného pohlaví? Pak vězte, že gentleman Landru ví, jak si v těchto případech poradit, ovšem nezapomeňte, že "všeho s mírou". Vynikající Charles Denner v tomto dramatu s nádechem satiry a černého humoru, který hrál vraždicí monstrum opravdu se vší noblesou. Moc zajímavý s fascinujícím obočím je tenhle pán, kterého vnímání květu gladioly mě nikdy nenapadlo. A vida, jak může černá kronika být v politice někdy velmi vítaná. Claude Chabrol se za tohle unikátní drama může určitě (mohl) hrdě postavit. ()
Sila slová, slabosť vtedajšej doby. Dnes by si pán Landru pri terajších ženách ani neprdol ... Celý čas som bol presvedčený že tri ☆ budú spravodlivé, no záverečná absurdita, ktorá sa niesla poslednou tretinou filmu to nakoniec vyhnala na tesné štyri. ()
Klasika francouzské kriminalistiky. ()
Umelo vypreparovaná história sériového vraha, využívajúceho kulisy vojny, ktorá zamestnáva zrak i sluch spoločnosti, ako rúšku pre svoje obludné plány na materiálne zabezpečenie seba a rodiny. Narozdiel od svojich kolegov v hnutí francúzskej novej vlny Claude Chabrol v tomto prípade príliš zásadne neexperimentuje s rozprávaním, ale v rovine štýlu presadzuje ako dominantu sebareflexívne a scudzujúce prvky poukazujúce na fiktívnosť príbehu a sveta (menej už na samotné médium). Štylizované herectvo, divadelnosť, afekt, výrazné líčenie a kostýmy, umelé svetlo, viacplánové kompozície, ostentatívne prepracovaná mizanscéna plná farieb, rekvizít a dekorácií, odrazy v zrkadlách a pohľady kamery cez sklo, nahradenie filmového obrazu na konci druhého aktu titulkom. To všetko je cynickým výsmechom konvenciám melodramatických a kostýmových žánrov, ktoré režisér evidentne pokladá za prežitok, a tak miesto ich napodobňovania k nim vytvára komentár pre moderného diváka, ktorému sú tiež cudzie. Chabrol je cieľavedomý a inteligentný, i keď mierne automystifikačný tvorca, ako dokazuje i jeho neskorší výrok: „Nyní již vím z vlastní zkušenosti, že může mít „toto všechno“ promyšlené a navíc... jsem si například dokonale vědom, že umístění džbánu na stole o centimetr víc vpravo nebo vlevo má svůj význam.“ No práve táto nutnosť podvracať, meniť vážne v komické, vkladať do „vysokých žánrov“ (čierny) humor a vytvárať emočný dištanc diváka od postáv dielo uzatvára a dusí, a tak sa oň hlbšie významy len sotva badateľne obtrú. Nepriestupnosť Landrua, masky, tvorenej desiatkami falošných identít a hereckých metamorfóz Charlesa Dennera, a jeho rafinovaného podvodného sveta, ktorým vábi a klame okolie, nepôsobí na diváka a necháva priestor len pre smiech tam, kde by sme mali byť zhnusení z vrahových činov. A nič na tom nemení ani stieranie deliacej línie medzi (neexistujúcou) skutočnosťou a vyfabulovaným príbehom prostredníctvom štátnej moci, ktorá nastrčí do súdneho pojednávania s Landruom falošné dôkazy aby k nemu, sledujúc pritom vlastné ciele, upriamila čo najväčšiu pozornosť verejnosti, alebo medzi riadkami prostredníctvom chýbajúcich záberov vrážd, ktoré môžu vyvolávať pochybnosti (usvedčujúce dôkazy proti Landruovi nemá v skutočnosti ani polícia a porota, ani divák), ani intertextuálne odkazy (scéna, v ktorej Landru v odraze zrkadla vchádza do miestnosti, v ktorej jeho milenka trénuje spev pod dohľadom učiteľa sprevádzajúceho ju hrou na klavír, je priamou citáciou Občana Kanea). A s Hitchockom to vážne nič spoločné nemá. 70% ()
Film zo začiatkov Chabrolovej éry psycho krimi filmov s pozadím kritiky spoločnosti ako takej. S Charlesom Dennerom som sa síce stretol prvý krát, avšak to čo dokázal predviesť, tak to vážení klobúk dole! Svojim zjavom, rétorikou, uhladenosťou.... no proste so všetkým, dokázal dať svojej postave dokonalý, originálny punc po psychickej stránke ťažko prekuknuteľného charakteru. Na jednej strane elegán a dokonalý gentleman, na strane druhej si zase rád zakúril v piecke a nepohodlnú dámu v nej potichučky a s noblesou odpratal. A pritom dokázal všetkých okolo seba bez námahy zmanipulovať presne podľa toho ako mu to práve vyhovovalo. Až tak, že ako divák som si myslel, že sa mu ešte na konci všetci ospravedlnia a dajú aj nejaké odškodné. Divák by ho mal po správnosti nenávidieť, ale nebolo tomu tak, teda aspoň v mojom prípade. Nech je ako chce, keď už nič iné, tak tu máme jeden z príkladov, ako sa dá na vojne šikovne zbohatnúť - málo chlapov, prebytok dôverčivých žien. Už treba iba jeden jednosmerný a jeden spiatočný lístok na vlak.... 85/100 ()
Chabrol se celý život snažil připodobnit svému vzoru, Alfredu Hitchockovi. Nedařilo se mu to, až pak natočil Landru, kterým svůj vzor překonal. Tohle drama s hororovými prvky je obdařeno obrovskou dávkou nadsázky, která místy přechází až v černý humor. I proto se mi zdá Landru mnohem lepší než Ptáci. A navíc Denner odvádí tak skvostnou práci, že překonat ho je téměř nemožné. ()
S noblesní hrdostí a pocitem neviny až do hrobu. Nebo alespoň pod gilotinu. Claude Chabrol (Kloboučníkovy přeludy) svými filmy o vrazích zpětně nabízí přesný protiklad toho, co by si asi nejeden dnešní divák odkojený horory naplněnými hektolitry krve či zohavenými pozostatky těl na plátně přál vidět nejvíc. Asi nejexplicitnější vražda v Landruovi, dá-li se alespoň trochu explicitní nazvat, je roztrhání fotky právě zřejmě zavražděné ženy s hozením všech kousků fotky do ohně. Ale já si Chabrola, kromě řady jiných věcí, přesně i pro tenhle protiklad cením. Decentněji, ba přímo galantněji natočený a zpracovaný film o zabijákovi jsem snad ještě nepotkal. Na jedné straně se tu projevuje tradiční Chabrola odtažitost s odsouváním cílených podnětů k silnějším emocím do úzadí, Landruovi jsem ve věci případného propuštění vzhledem na jeho činy určitě nefandil, ani ho nelitoval, na druhé straně mě stejně často (zvláště v druhé polovině od překlopení filmu do kriminálky a soudního dramatu) u toho provázelo napětí. S mnohavrstvým rozšiřením skutečného příběhu do politické roviny a také sociální satiry načichlé černým humorem jsem si Landruho s přibývajícími minuty skutečně stále víc vychutnával... a ano, nakonec se párkrát dostavily i ty silné emoce – a ta scéna výměny krátkého dialogu a pohledu mezi Landruem a advokátem to ve mě prolomila nejvíc. Na celém příběhu i hlavní postavě, pokud jde o její silnou rozporuplnost, mě dost zaujala právě ta sociální rovina a kontrast rafinovaného jednání vůči jedněm s několikrát projeveným dobrým úmyslem vůči jiným, což spolu s často galantním chováním na veřejnosti stále více ve mě vyvolávalo jistý nepokoj a to už během první poloviny, kterou možná v rámci celku hodnotím jako mírně slabší. Ale ten výkon Charlese Dennera v hlavní roli... to byla fakt jedna báseň! Sice jsem ho takhle přemaskovaného s pleší a hustým plnovousem v mnoha scénách skoro ani nepoznával, ale svým herectvím, osobitě pak nápaditou prací s hlasovým projevem mě tu přímo fascinoval! Pro drobný závan slabších míst sice ten film nevidím zcela na plný počet, ale jinak si ním Chabrol u mě po posledně viděném trapasu jménem Docteur M. zase hodně šplhl a určitě skvělý zážitek! [85%] ()
Zajímavá rekonstrukce ve Francii takřka legendárního kriminálního případu sériového vraha, jehož motivem tentokrát nebyl sex, ale přes mtrvoly jdoucí ziskuchtivost. ()
Chabrol při zpracování tématu nezapoměl na praxi filmového kritika a milovníka žánrových filmů, mix žánrů může určitým způsobem připomenout Střílejte na pianistu (ačkoliv oba filmy se výrazně liší), romantická linie Julese a Jima. Chabrol téma podává neuvěřitelně vtipně (démonický představitel Modrovouse, ve vizáži bližší skutečnému vrahovi než elegantní Chaplinův Verdoux) je úžasný, uhláky před kamny, v nichž spaloval těla nebohých žen, též), zároveň s melodramatickými momenty. A nebyl by to Chabrol, kdyby nechybělo společenskokritické ostří, tentokrát protiválečné (1. světová válka zabila mnohem víc lidí než jeden zločinec) a politické (zneužití causy Lanru na odlákání pozornosti od vyjednávání po 1. sv. válce, konkrétně samotným Clemenceauem) a velmi vtipně se vypořádává s policií (chvástající se policisté, kteří v kavárně kritizují generály, že válčí jednou za 30 let, kdyby to dali permantně válčícím mužům zákona, válka by vypadala jinak). ()
Pán Landru je ctihodný pán, občas prchký, vačšinou galantný, uhladený a noblesný. Obchody so starožitnosťami sa nedaria, tak mu napadne myšlienka, ako si privyrobiť. Zoznamuje sa so zámožnými ženami a zabíja ich... Excelentný Charles Denner je okúzľujúci vrah ( divoké slovné spojenie ) plný šarmu a dovtipu a svoju postavu Landrua zvládol perfektne. Pomohla mu aj Chabrolova filmová štylizácia do krátkych scén, mnohokrát vtipne ladených. Hoci sa jedná o skutočnú rekonštrukciu prípadu, natočená je ľahkým a príjemným sposobom a divák sa dokáže náramne pobaviť. Tá všadeprítomná jemná irónia je obdivuhodná. ()
Mimořádně bizarní podívná, chvilkama mi bylo do smíchu, jakého betla citlivý a něžný pan Landru s ženami hrával, aby tento pocit pravidelně střídala úzkost při pohledu na pouze jednu zpáteční jízdenku a temně kouřící komín. Charles Denner skutečně exceloval, byť jeho umělá pleš a celkové nalíčení mi svým prostinkým provedením okamžitě připomnělo Fantomase... Nicméně to nic nemění na věci, že jde o velmi pozoruhodná snímek. ()
Chabrol přeložil černý příběh masového vraha Landruho do jazyka panoptik a morgues. Divadelní stylizace, kulisovitost dějišť, stálá přítomnost diváků, umělost postav, topornost gest, průhlednost masek… Cením si toho pokusu jako experimentu, ale i tak mne zneklidňuje, jak tato veskrze ohavná historie znovu (po Chaplinově pokusu) slouží – ryze měšťácky – jen jako materiál k šprýmu. Přitom ta trasa, po níž se Landru vydával, od těla, které musí být zničeno a pohlceno v pozůstalém majetku, je obludná a její komika (je-li vůbec nějaká) hrůzná. ()
Charles Denner se svým podmanivým hlasem je i jako Landru úžasný a strhující, Claude Chabrol se nechal inspirovat skutečným příběhem sériového vraha a natočil výborné drama, které je protkané černým humorem i nádhernou noblesou, zároveň jsem vnímala i ten kritický osten ke společnosti, politikům, válce.. ()
Film, který stojí a padá s charismatem Charlese Dennera, s koncem jsem si s hrůzou uvědomil, že jím ztvárněnému monsieur Landru by jeden uvěřil snad i tu nevinu, co víc, dokonce i za předpokladu, že by ho přistihl při činu! Něco na způsob hlavního poselství: nejen že ve válce mlčí múzy, ona tahle doba hlavně přeje různým neřádům! 75 % ()
Nemozem sa jaxi zbavit dojmu, ze to bol umely pokus, aj ta myslienka myslienka na mna posobila umelohmotne - proste som sa nedokazal dostat do deja, akokolvewk som chcel. I. svetova vojna - hm, ciste papundeklove kulisy,a to hodne plane, Chabrol este tusim kdesi mlel cosi o tom, ze prenho ma vyznam , ci je dzban vody vpravo alebo vlavo. To mi az tak nevadi, lebo Chabrol v jednej scene priamo odkazuje na nesmrtelneho Obcana Kane-a. Tu scenu si uz musi najst kazdy sam . 76 % ()
Landru je osobitě stylizovaným černým humorem. Claude Chabrol povznesl Chaplinova Pana Verdouxe rozvernou ironií, cynickou bezprostředností, jízlivou věcností, choreografií barev a tvarů a rytmickou poetikou a veršem francouzské Nové vlny. Chabrol se nevydává po stejné cestě s Chaplinem, byť jeho trasu protíná, Chabrol svůj politický výpad směruje proti establishmentu, policejní neschopnosti a politickému zneužívání veřejnosti emoční manipulací. Černý humor se dopouští prostořekých úvah o osamělosti, naději, bolesti, smrti, niterné rozpolcenosti a zodpovědnosti, smyslně kroutí boky s citem pro detail a intelektuální svádění, drží náladu a natěšený hlas poezie. Hrdinou nezdvořile vyzývavého a pohybem pečlivě stylizovaného černého nadsazení je Henri Désiré Landru (vynikající Charles Denner), ten Modrovous z Gambais. Hlavní motivací je důstojný život rodinných členů, podnikatelský záměr dokáže těžit ze specifických aspektů válečné doby v tepu rutiny každodenního života lidí. Landru je zároveň nevěrným chlípníkem, galantním kavalírem, sebevědomým svůdníkem, temperamentním milovníkem i pragmatickým manipulátorem. Hlavní ženskou postavou je zde Fernande Segret (zajímavá Stéphane Audran), Landruova bezelstně nevinná milenka. Život je krásnou představou s pěstováním pouta i náročnějšího zpěvu. Důležitou postavou je Marie-Catherine Landru (velmi zajímavá Françoise Lugagne), Landruova zákonná manželka s obavou a bezpečným odstupem nevědomí a manželovy permanentní nepřítomnosti. Významnou postavou je Célestine Buisson (velmi příjemná Michèle Morgan), osamělá, romanticky naivní a nadšeně důvěřivá vdova se zajímavým finančním dědictvím. Výraznější postavou je Anna Colomb (pozoruhodná Juliette Mayniel), prudkou erotickou vášní probuzená a té prokleté tíže zbavená cudná stará panna. A k výraznějším patří také Berthe Héon (šarmantní Danielle Darrieux), osamělá panička v naději a ta první návštěvnice vily v Gambais. Z dalších rolí: rozervaně osamělá německá vdova francouzského vojáka Madame Ixe (Hildegard Knef), bezradně se rozhlížející policejní komisař případu Belin (Jean-Louis Maury), mladší sestra Célestiny, Marie Lacoste (Denise Provence), mlaďoučké sousto Andrée Babeley (Catherine Rouvel), stará Marie-Angélique Guillain (Mary Marquet), zarputilý Landruův obhájce Moro Giafferi (Claude Mansard), starší syn Maurice Landru (Serge Bento), nezvyklou atmosféru krotící předseda soudního tribunálu (Robert Burnier), ta bezbranná jasnovidka Vidal (Huguette Forge), vytrvalý generální prokurátor (Mario David), či sám francouzský předseda vlády Georges Clemenceau (Raymond Queneau). Landru je vskutku filmovým skvostem po stránce žánrově stylové a esteticky poetické. Černý humor je jedinečnou zbraní proti establishmentu a maloměšťáctví. Jedinečný filmový prožitek! ()
Francouzská obdoba Herzova Spalovače mrtvol. Snad o něco mrazivější díky tomu, že příběh má reálný základ. Spalovače sice nedotahuje, přestože se i tenhle film (a především herecký výkon hlavního představitele) člověku docela dostává pod kůži. Hvězdička navíc za překvapení, protože hned v první části filmu bych to rozhodně nehádala. ()
Elegantní svádění, a našim očím utajená likvidace zámožných žen, působí v načechraných secesních kulisách sice velice efektně, ale zároveň velice nezaujatě. Celé mě to lehce minulo. ()
Nabízí se otázka: Z jakého žánru Landru vychází? Chabrol totiž neusiluje o dobovou rekonstrukci (mnoho informací podaných filmem se výrazně rozchází s realitou), ale ani o portrét vraha či studii zla v člověku. Nejenže do děje vsazuje nepokrytě humorné momenty, jeho režie se navíc místo důrazu na drásavost a znepokojivost tématu nese v uvolněném duchu. Například proces zabíjení není vůbec vyobrazen, ale pouze anekdotickou formou naznačen – většina vražd je vyjádřena montáží tří záběrů: detailu obličeje oběti (těsně před střihem fotograficky pozastaveným); polo-celkového záběru na komín, z něhož vychází dým (naznačení procesu pálení oběti); a statického celkového záběru z domu Landruových sousedů, kteří si pokaždé stěžují na nesnesitelný zápach vycházející z Landruova domu. Stejně rozvolněným způsobem jsou zpracovány rovněž sekvence Landruova seznamování s jeho následnými oběťmi, které připomínají spíše pasáže z komedie o sňatkovém podvodníkovi než z těžkého dramatu o sériovém vrahovi. Odlehčená forma doprovázená optimisticky laděnou hudbou totiž v první řadě koresponduje s prožíváním samotné hlavní postavy. Chabrol nezkoumá mysl svého antihrdiny (kromě ryze materiálních důvodů nenaznačuje jiné motivace vrahova chování; neprohlubuje jeho vztahy s pravou rodinou či jeho milenkou; ani neprohlubuje vrahovu sebeobhajobu před soudem – není nijak vysvětleno, proč Landru své zločiny popírá a v úplném závěru je dokonce pozornost přenesena na jeho právníka, jehož obličej kamera zabírá v detailu, zatímco Landrua vedou na popraviště), ale snaží se divákovi přiblížit jeho emoce a pocity. Režie na pomezí komedie má totiž svůj záměr v nastínění vrahova prožívání – řečeno poeticky: proniká do jeho duše. Lehkovážná a bezstarostná není filmová forma, nýbrž Landruův vnitřní život. Pro něj je zabíjení natolik banální procedurou, že o ní dokáže vtipkovat (viz jeho absurdní narážky na své vlastní a skutečné úmysly před ženami, které se chystá zabít). Z toho důvodu je také audiovizuální rovina filmu blízko komedie. O to je vlastně film děsivější, neboť odráží bezstarostnost a klid vraha během jeho vražedného běsnění. V momentě, kdy na něj padne podezření, mění se také forma a dosud veselou hudbu vystřídá hudba dramaticky pohnutá. Je to ovšem jen krátký záblesk, neboť během celého průběhu soudního procesu Landru věří, že bude osvobozen, tudíž celé řízení zlehčuje a tropí si z něj legraci. Až při rozhovoru s právníkem, který mu přijde oznámit rozsudek, poprvé zvážní a ztratí svoji neohroženost. Úplný závěr filmu tedy již probíhá v očekávaném dramatickém duchu, neboť se proměnily rovněž emoce hlavní postavy, kterou otřásá nevyhnutelnost smrti. --- Nejblíže má tedy film hororu, ačkoli nevyvolává strach a hrůzu bezprostředně při sledování (spíše dokonce naopak). Zpětný dopad je ovšem tím více zdrcující, čím byl během projekce odlehčenější. Citlivý divák si totiž až dodatečně uvědomí, že právě viděl mimořádně věrohodný odraz deformovaného vnímání vraha, pro nějž je zabití člověka stejně automatické jako nákup v obchodě či čtení novin. () (méně) (více)