Love's Labour's Lost
Peines d'amour perdues
Márne lásky snahy
Režie:
Kenneth BranaghKamera:
Alex ThomsonHudba:
Patrick DoyleHrají:
Kenneth Branagh, Alessandro Nivola, Alicia Silverstone, Natascha McElhone, Matthew Lillard, Adrian Lester, Timothy Spall, Nathan Lane, Stefania Rocca (více)Obsahy(1)
Král navarský a jeho tři přátelé se za účelem pilného studia rozhodli zříci se světských radovánek a ženské společnosti, a toho, kdo selže pvní, čeká tvrdý trest. Jako naschvál ale tehdy přijíždí na návštěvu francouzská princezna se třemi sličnými dvorními dámami. Po setkání s nimi začnou mladíci hledat skulinky ve svém ukvapeném slibu a za zády kamarádů píší milostná psaníčka vyvoleným dámám svého srdce. Vrtkavý osud a jeden popletený sluha ale zařídí, že se psaníčka dostanou do neprávných rukou, a začíná komedie plná omylů, citů a písniček, která potěší všechny, kteří ještě veří na sílu lásky, poezie a přátelství.
Zmodernizovaná muzikálová adaptace shakespearovské komedie z dílny Kennetha Branagha. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (40)
Sdílím Radyovy pocity, tohle zpracování se panu Branaghovi příliš nevyvedlo...charleston v jeho podání působí když nic víc, tak nevhodně, hodilo by se spíš říct, že hudební čísla jsou trapná až na půdu a vůbec celá hra je pojata jako dementní němá groteska s tanci a zpěvy. Z čehož plyne i imbecilní vysmátost a plochost princátka navarského, o jeho wingmanovi Steweym ani nemluvě. A radši už vůbec nemluvím o tom jak sám velký Branagh vypadá, an tváříce se jako dvacetiletý mladík. A abych nezapomněl - i Aliciu Silverstone už dostihl zub času;) Prostě provar jinak skvělého (nejen) zpracovávatele Shakespearea. ()
Spíše mi to připadalo jako marná snaha o originalitu, která je dotažená ale do takového extrému, až to bolí. Muzikálová čísla sedí k Shakespearovi (s originálními dialogy!) asi tak jako slonovi boty velikosti 36, Kenneth Branagh sice vypadá dobře, ale univerzitního studenta mu ani přes jeho herecké mistrovství v jeho čtyřiceti nikdo nemůže uvěřit (a navíc opravdu není dobrý tanečník) a zasazení do druhé světové války spolu s mizernými kulisami a divadelní stylizací taky nebyli nejšťastnější. Jednoduše - i mistr tesař se někdy utne a ani všudypřítomná nadsázka nedokázala z této adaptace udělat zajímavý a zábavný film. Originalitu mu nikdo upřít nemůže, ale to je asi tak všechno, co přináší. ()
Udělat ze Shakespeara romantickou muzikálmí komedii odehrávající se za druhé světové, to chce pořádnou dávku odvahy. Branagh ji měl a výsledkem je film na jednu stranu velmi hravý a sám sebe vážně neberoucí a na stranu druhou kýčovitými dialogy a snahou o "něco víc" roztahaný. Prostě marná snaha. Ale odvaha by se měla cenit. 70% ()
Nebudu se nijak tajit tím, že toto vesměs zatracované, pop-kulturní převyprávění literární klasiky, mě doslova nadchlo. Kenneth Branagh prokázal pro toto vyprávění neobyčejný cit, když se mu podařilo velmi umě (doslova) tančit na hranici mezi originálním uměním a prachsprostým kýčem, která sice není tak tenká jako u Moulin Rouge!, ale to už je jsem v trochu jiné lize. Veršované dialogy (poklona před českým dabingem), unikátní pěvecká a dechberoucí taneční čísla, jsou hlavními pilíři Branaghova úspěchu, na který je náležitě hrdý a z jeho filmařiny lze kromě radosti z práce cítit i obdiv k Shakespearovu dílu, což nejvíce dokazuje v humorných scénách, kterých je nejenom že nespočet, ale všechny jsou „na úrovni“. Moje jediná výtka tak snad bude směřovat jenom k občasné strnulosti některých scén což bohužel v devadesáti minutové stopáži dokáže nepříjemně vyniknout a působit pak velmi rušivě. Naštěstí toho není moc, abych díky tomu musel slevovat z nejvyššího hodnocení. ()
Tohle je snad první (a doufám, že i poslední) adaptace některého ze Shakespearových příběhů, která se mně nelíbí. Tedy není to úplná katastrofa, ale přesto mám spoustu výhrad. Jednak přenesení děje do 20.století. Jednak takřka doslovné citování všech dialogů (což u jiných "shakespearovských" filmů naopak vítám, ale tady to souvisí právě s dobou, do níž je film situován). Jednak Kenneth Branagh coby "mladík". Jednak hudební složka. No zkrátka mě tohle za srdce určitě nechytlo. Ale to, že je jinak Branagh skvělý režisér i herec a že Shakespeare psal vynikající příběhy, to pro mě platí i nadále - jeden film na tom nemůže nic změnit. ()
║Rozpočet $13miliónov║Tržby USA $299,792║Tržby Celosvetovo $443,000║ ()
Branaghovy adaptace del Shakespearovych dopadaji vetsinou na vybornou - ale to bohuzel neni pripad tohoto filmu. Muziaklove pojeti me pro tento typ filmu naprosto nesedi. ()
Tak na počtvrté Branagh nevytvořil ani tak Shakespeara, jako swingový muzikál s Colem Porterem a Georgem Gershwinem, který nás nepřenese do renesančního prostředí, nýbrž někam do filmů Freda Astaira a Ginger Rogers. Nevím, jestli to tak zamýšlel prvotně, ale dojem z toho mám celkem zajímavý. ()
Tak ta naivní pitomoučká atmosféra podporovaná písněmi a tancem mě v úvodu pěkně vyděsila, ale když přistoupíte na Branaghovu hru, dokážete se přes onen zmatek přenést v poklidném tempu až k závěru - z výkonů bych vyzdvihl kouzelně otřesně mluvícího Timothyho Spalla. ()
Brrrrr... tak tady jsi milý Kennethe zle přestřelil. Shakespear a muzikál třicátých let? Opravdu, snad nejhůř adaptovaný Shakespear, jakého jsem měl tu smůlu vidět. Není to skrz naskrz špatné, oni se ti herci všichni snaží a Branagh to zkouší omítnoust některými solidními režisérskými nápady. Přesto... 40%P.S.:Samotnou hru jsem nečetl ani neviděl, možná až ji budu moci srovat s filmem, do té doby si však stojím za svým hodnocením. ()
I mistr tesař se někdy utne... Skloubit muzikál s Shakespearem v době druhé světové to nemohlo už od počátku dopadnout dobře. ()
Mám rád swing a dobu čtyřicátých let, takže zasadit Shakespearovo dílo do tohoto období považuji za originální a vtipný počin. Samozřejmě je vždy risk když si režiséři berou pro předlohy divadelní hry takových ikon jako byl Shakespeare ad. a stylizují je... Už jsem viděl řadu jeho her moderně zasazených do různých období a leckdy to však bylo o dost horší. Je to podobné jako s filmem Titus (1999) . Po prvotním šoku a nutném přeladění z očekávaného na neočekávané je třeba nechat se unést novým pojetím hry. Já bych to tedy zas tak nestrhával. Ba co víc, mně se tohle líbilo. * * * ()
Ta stylizace je dle meho inovativni ;-). Ale mam pocit, ze rezijne nam tu zadrhava. Ale jinak nadhera. ()
Tato adaptace shakespearovské komedie mi v mnohém připomínala film Moulin Rouge! Skvělé písně (ze všech nejvíce vyčnívá nostalgická Cheek to cheek:), v příběhu už bych drobné nedostatky našel, ale vše omlouvá ta celková..celková smyslnost! :) ()
Nápad udělat ze Shakespeara muzikál s písněmi ze second handu kupodivu není až tak nefunkční, jak jsem čekal. Herecké výkony jsou sice stejně nevyrovnané jako taneční (tady jim všem poněkud utekl Adrian Lester), ale celek není tak zábavný jako třeba Mnoho povyku pro nic. ()
Kenneth Branagh sebral méně známou divadelní komedii Williama Shakespeara, zasadil ji o několik stovek let později do meziválečné éry a narouboval do ní známé hity z hollywoodských muzikálů cca 30. let. A nebyla to pro mě až taková divočina (byť jedno taneční číslo s erotickým podtextem k ní vlastně nemělo daleko), jak to možná na základě tohoto popisu zní. Ale protože nejsem úplně milovníkem těch klasických muzikálů, na jejichž vlně se Marná lásky snaha hodně a často veze, a také mi příliš nevoní červená knihovna, níž některé scény tu postupně dost zavání, nemůžu říct, že by mě Branagh tímto počinem nějak výrazně nadchl, přestože jeho zde předváděné všeumělství na poli režie, herectví, zpěvu i tance uznávám. Úvodních 10 minut mě hudebně tanečně komickým divadélkem čtyř mladých mužů z knihovny potěšilo a bavilo hodně, ale těch zpívanek okořeněných o někdy šílené scénické nápady začalo být brzy na mě moc a až na výjimky jsem si více užil ty mluvené a situační komediálně laděné scény. Zamlouvala se mi vznešená britská angličtina, herecké projevy samotného Branagha i Richarda Clifforda a úplně nejvíc nápad s pravidelným zařazením černobílých filmových týdeníků 30. let, do jejichž archivních záběrů se nejednou vloudí i „naše“ filmové postavy. Což obzvlášť v závěru, během písně u nás známé jako „Vzpomínky mi zůstanou“, dodává s tíživým začátkem válečných časů na jisté působivosti. [65%] ()
Souhlasím s Isherwoodem. Skvělí herci zpívají nádherné písničky a hezky do toho tancují (Lesterovy úžasné hrátky s židlí jsou asi vrchol), kulisy jsou nádherné a tak celkově mám pocit, že ten film byl vykalkulovaný přesně na mě, milovníka Shakespeara a muzikálů. ()
Spievaný Shakespeare? Prečo nie, veď je to komédia. A pod réžiou Kennetha Branagha sa aj "vrieskajúci" magor mení na spievajúceho aristokrata (Matthew Lillard). Len tá Alicia Silverstone.. radšej mala zostať len v klipoch Aerosmith. ()
Reziser Kenneth Branagh /Za Zimniho Slunovratu, Frankenstein/ natocil priserne nudny film o nicom. Pribeh je umely az strach, po hereckych vykonoch tu niet ani stopy a rezia je doslova kretenska. Scenar je taky hrozny, ze horsie su uz len dialogy. 5 % ()
Nejujetější, nejšílenější a kritikou nejvíce rozcupovaná (nebo spíše jediná rozcupovaná) Branaghova adaptace díla Williama Shakespeara. Tenhle film je tak zvláštní, že sama nevím, jak ho hodnotit. Rozpory do sebe narážejí tak silně, že mám jednu vteřinu chuť dát tomu tak dvě hvězdičky a v další bych to nejradši zvýšila na pět. Tak zaprvé Kenneth Branagh ve svých čtyřiceti hraje vysokoškolského studenta. Dobře, řeknete si, není to první přerostlý puberťák, kterého nám film kdy ukázal. Jenže tu máme problém. Branaghově úsilí omládnout o dvacet let příliš nepomáhá prostý fakt, že všichni přátelé z jeho univerzitní partičky jsou minimálně o deset let mladší. A že on naopak vypadá - jako ostatně vždy, když si nechá narůst knír - tak o deset let starší. (Kdo by tipoval, že mu při natáčení ještě nebylo ani čtyřicet?) Normálně byste řekli, ať si ve filmu najde roli zasloužilého profesora s doktorátem, mudrce, otce některé z postav, jenže... sakra, on z té čtyřčlenné skupiny zvládá svou postavu nejshakespearovštěji a nejzábavněji. Ano, zábavný. Takový ten film je. Všichni se pohybově snaží napodobit cosi mezi Genem Kellym a Fredem Astairem (které mám velmi ráda), hlasově se pokouší přivést k životu Franka Sinatru (kterého miluji) a i přesto, že ve zpěvu i tanci sekají chyby, se já bavím, což pro komedii není zrovna špatné znamení. Nevím, jestli to byl záměr, ale sotva se ozvala hudba, měla jsem chuť prohlašovat, že tohle je ta nejgeniálnější a nejoriginálnější Shakespearovská adaptace všech dob. Nejgeniálnější není. Nejoriginálnější ale rozhodně. Dodatek 29. dubna 2010: Přikláním se k tradici začaté pravděpodobně Isherwoodem a i přes některé nedostatky dávám tomuto Branaghově počinu nejvyšší hodnocení. Ne snad proto, že by se jednalo o mistrovské dílo, Kenneth má při tanci blíže k ženami oblíbenému označení "cute" než k Fredu Astairovi, jenže... měsíc před závěrečnou středoškolskou zkouškou nemám chuť sledovat nové filmy a je to právě tento Shakespearovský muzikál, co mi téměř dennodenně dokáže jednou či dvěma hudebními scénkami zvednout náladu. Pokud se do maturity nezblázním, bude to jen díky Love's Labour's Lost. A pokud neodmaturuju, bude za to moct Love's Labour's Lost taky. Dodatek 24. července 2012: Po zhlédnutí nezkrácené adaptace této hry v divadle, musím říct, že plně chápu Branaghovu snahu vyhodit polovinu textu. Jen zpětně lituju, že si trochu lépe nevybral herecké obsazení a že si, ať už z finančního nebo časového hlediska, nemohl dovolit strávit více času přípravami. Ve světě, kde herci před natáčením muzikálu běžně docházejí měsíce na taneční a pěvecké lekce, je totiž fakt, že Ken svému obsazení daroval sotva tři týdny, zatracené poznat. Škoda. I přesto, že se jedná o mé guilty pleasure, totiž musím uznat, že potenciál tohohle filmu byl míle nad konečným výsledkem. Nápad prolnout Marnou lásky snahu s muzikálem odehrávajícím se před druhou světovou je totiž geniální. A ta šílená nadsázka, kterou dokonale přes roli Tmothyho Spalla vystihl bogu, mi neskutečně sedí. () (méně) (více)