Dobrý Will Hunting

V rozporu s množstvím bolestivých témat (neschopnost začlenění do společnosti, vyrovnávání se se ztrátou bližního, traumatizující dětství) podivuhodně bezbolestný film, který na konci vyšumí do prázdna a nezanechá větší dojem. Nabízí se srovnání s mnohem přesvědčivěji vystavěnou Společností mrtvých básníků, ve které hrál Williams podobnou figuru moudrého rádce, který mladému hrdinovi pomáhá najít správný životní směr. A je to právě Williams, díky němuž film po půlhodině konečně ožije. Jeho dialogy s Damonem mají jiskru, kterou ostatním konverzacím schází a je z nich zřejmé, proč chce zkušený psychiatr arogantnímu hajzlíkovi, který je zároveň tak trochu génius, pomoct. Ostatní postavy jdou Willovi přes jeho nesnesitelnou povahu vstříc prostě proto, že si to žádá scénář. Nevýraznost konce je dána také neuspokojivým řešením příliš velkého množství rozehraných konfliktů (třídní a intelektuální rozdíly, odlišný způsob výchovy). Nakonec stačí „být svůj“ a ono už to nějak půjde. Zároveň si říkám, že Affleck s Damonem a Van Santem ve většině ohledů zvolili rozumný kompromis mezi formálně svěžím, v jádru velmi autentickým devadesátkovým indie filmem (např. snímání herců ve velmi dlouhých detailních záběrech) a neškodným mainstreamovým crowd-pleaser dramatem, vysoustruženým tak, aby vyhrávalo ceny a nikomu moc neublížilo. 75% Zajímavé komentáře: Hal_Moore, Lukoye (22.12.2005)

Srdeční záležitost. Je to již bezmála deset let, co jsem se nechal poprvé strhnout znamenitým počinem o svazujícím břemenu geniality. Neřešitelná matematická rovnice na chodbě prestižní univerzity, postava hrbící se nad smetákem. Outsider s geniálním mozkem, uvězněný ve vlastní slabosti, rváč bez ambicí, který musí konečně doběhnout vlastní život. Osvěžující silný příběh, absentující na poli sentimentu, převyšující svými dialogy drtivou většinu snímků poslední dekády minulého století. Herecky vděčné úlohy pak snímek nabídl nejen autorům brilantního scénáře Damonovi a Affleckovi, ale zejména umírněnému Robinu Williamsovi, bez laciných gest a infantilních výstřelků jeho typických rolí, psychiatrovi, který nejednou HLUBOCE dojme!! (13.12.2006)

Solidní filmařina, kvalitní a poutavý příběh, povedená hudba a výborné herecké výkony - to jsou hlavní zbraně tohoto snímku, který se lehce sleduje na jedno nadechnutí. Za vším stojí nápaditý scénář od tehdy mladých hochů Matta Damona s Benem Affleckem, kterým tímto uznale tleskám. S filmem mám pouze jeden malý (ovšem ne zanedbatelný) problém. Hlavní hrdina Will Hunting, ač Damonem výborně zahrán - mi byl z celého hereckého seskupení nejméně sympatický. Prostě jsem mu na rozdíl od filmu jako celku - nepřišel na chuť. Veškerou mou pozornost tak na sebe po většinu času strhával skvělý Robin Williams, který by snad přesvědčivě zahrál i okurku v láku... (02.04.2015)

Čekal jsem kvalitní drama, ale přece jenom se přede mnou vznášela vlna pochyb směrem k režii a scénáristům (nemluvě o angažování obou bratrů Afflecků). Avšak zbytečně. Celý příběh je výborně propracovaný a slabší je jen konec (jenže právě proto, že jsem tušil, jak to dopadne, nebylo to ani tak zklamání jako očekávaná nutnost v podobě tečky za filmem). Herecké výkony byly opravdu výborné, zvláště Matt Damon s Robinem Williamsem. Potěšili mě však i Stellan Skarsgard s Minni Driver a již zmíněná bratrká dvojice, která zahrála své burany dobře, takže u mě bez problému. Ono je to vlastně takové vcelku pohodové drama o klukovi, který hledá svůj životní cíl, ale třeba takové scény jako jsou rozhovory mezi Willem, Seanem nebo Willem a Skylar, jsou jinší kafe a jen tak na ně nezapomenu. Není to čistých 5*, ale za celkový pocit z tohohle filmu, jehož projekci si někdy znovu rád zopakuju, je prostě dám."Teď se musím věnovat dámě." (27.02.2010)

Podle recenzí všude kolem jsem čekala, že to bude zajímavý, ale že to bude taková pecka... hrozně často se mi u podobných filmů stává, že si sice říkám, jak jsou hrozně fajn a dobře udělaný, ale po první hodině začnou i přes zajímavý námět trochu nudit. Dobrý Will Hunting za nimi v procítěnosti a myšlence nezaostává ani o krok, ale onen pocit zbytečného natahování vás u něj vůbec nenapadne. Hrozně lidský film, scéna, kdy Robin Williams vypráví Mattu Damonovi o rozdílech mezi načtenými informacemi a skutečným zážitkem, ať už se jedná o válku, Sixtinskou kapli nebo lásku, je neuvěřitelně kouzelná. Nezbývá než gratulovat těm dvěma cucákům (ve skutečnosti v té době o pár let starším než jsem já teď :-), že se jim podařilo napsat tak strhující a emocemi nabitou předlohu... Víc takových filmů! (20.10.2007)