Marketa Lazarová

Připraven jak na totální nudu, tak na grandiózní filmový zážitek, usedl jsem řádně odpočatý k projekci Markety Lazarové. Faktem je, že mě film pohltil na dlouhé 2 hodiny a občasná nuda se začala dostavovat až cca 40 minut před koncem, kdy snímek začínal chvílemi nabírat až fantazijní podobu, kterou jsem moc nepobíral (osud německého mladíka, vstup do kláštera). V každém případě mě ale Marketa Lazarová celkem zaujala, hlavně svojí formou (perfektní kamera a hudba) a rozhodně těch předlouhých 162 minut nepovažuju za ztrátu času. Závěrem bych chtěl jen vyzdvihnout herecké výkony Kemra, Veleckého, Vášáryové a zkritizovat tvůrce za absenci překladu německy mluvených pasáží, ze kterým jsem nevyrozuměl ani zbla. Hodnotím slabšími 4*. (28.10.2010)

Radost sledovat záběry kamery, aranžmá scén a prostředí, v němž se tento Vláčilův počin odehrává. Během prvních minut jsem byl přesvědčen, že tohle bude snímek za plný počet hvězd. Opravdu jsem si vychutnával každičkou scénu a záběr, který nám režisér a kameraman naservíroval. Říkal jsem si, že něco tak dokonalého jsem hodně dlouho neviděl. Později jsem si na tuhle preciznost a úžasnou práci zvykl a věnoval jsem pozornost spíše příběhu, který mně sám o sobě moc neřekl. Tím hodnocení postupně klesalo a klesalo, až se dostalo na výsledné 3*. A konečný verdikt nezměnila ani vynikající hudba a úžasní herci, kteří zde podávají neuvěřitelné výkony. Je velkým potěšením vidět v jedné scéně v takto zdařile natočeném filmu osobnosti jako je Josef Kemr, Vladimír Menšík, Zdeněk Řehoř či Jaroslav Moučka. Když si vezmeme snímky jako Kladivo na čarodějnice, Údolí včel či Marketu Lazarovou, tak všechny spojuje naprosto geniální atmosféra ponurého středověku s patřičnou syrovostí a vlastností zapůsobit. Všechno jsou to ale záležitosti 60. let! Proč se už dnes u nás netočí podobné filmy? Vždyť tohle směle konkuruje všem těm západním velkofilmům! (13.12.2011)

Nejpřeceňovanější film v dějinách české kinematografie. Nevytýkám nudnost, protože má divák při sledování pocítit délku samotného díla a dosáhnout transcendence, ani vyprázdněnost vyprávění, protože k té Vláčil tíhnul vždycky a soustřeďoval se na styl, jenž má výpovědní hodnotu sám o sobě. Problém mám s tím, že dle mnohých "nejlepší český film vůbec" mění optiku nahlížení, aniž by se proměnil styl či byl přechod k hlediskovému záběru motivovaný, že není myšlenka pouze v obrazech jako u Tarkovského děl, ale musí být nahlas vyřčena, přičemž doslovností a křečovitou vznešeností trpí celé to martyrium pěkně podávaných nepěkných věcí. Nemyslím si, že by zhlédnutí v kině či snaha o třetí šanci na mém zhodnocení něco změnilo, a tak raději komentář zakončím citátem úvodního mezititulku (já se nezmínil, jak je to hrozně archaické - a to nejen z dnešního pohledu, že?), který je "zábavné" brát jako lakonickou glosu díla, nikoliv jako alibismus: "Toť příběh sestavený zbůhdarma a stěží zaslouží si chválu. Což naplat." (06.04.2007)

Marketa Lazarová Film: Jednoznačně kompoziční. Svá. Těžko napodobitelná. Jiná a snad proto složitá, pro někoho odrazující. Ve své podstatě ale přitahuje divákovu pozornost. Zbůhdarma vyprávěný příběh o nesnázích zasvěcené dívky, o rodu s vlčí krví i dobové politické moci. Nejsou zde hrdinové, kteří se zapsali do dějin. Je zde jen člověk vedle člověka, prožívající svou dobu a své určené místo - nudné? Pro mě fascinující. Zoufalost, krutost i romantická láska. Vančura myslel na vše. Lidé se přizpůsobují své době, ale v podstatě prožívají stále to samé. Vláčil a Středověk: Věděl to Bergman, věděl to Tarkovskij a také jeden drobný muž, který si na vojně přivoněl k filmovému květu a sám poté vypěstoval vlastní odrůdu. Všichni tito umělci nás do svého světa přivádí během prvních vteřin filmu a rozhodně nás nehodlají pustit. Nabízejí maximální možné vyobrazení doby. V detailním prostředí i pohledu do mysli lidí, o kterých vypráví. Jejich smýšlení a chování je nedílnou součástí jedinečné atmosféry filmů od zmíněných režisérů. "Každá věta zde vyřčená je samostatný příběh...a já natočil jen neúplnou kostru" prohlásil mistr Vláčil. I tak v každé postavě dokázal vyobrazit to nejdůležitější. Zdeněk Liška: možná to, co zmíněným zahraničním mistrům tak trochu chybělo. Jiná volba nebyla možná. Geniální skladatel a jeho hudba jako nedílná součást dokonalosti. Mistři svého oboru si rozdělili naplnění atmosféry napůl. Jeden bez druhého by nefungoval. Marketa: ztělesnění nevinnosti. Zaslíbená. Osudem stižená, ale i na svou pravou cestu nasměrovaná. Dobrosrdečná i morálně silná "Není v jejich slovech žádné upřímnosti...". Marketa jako matka - spojení a pokračovatelka dvou rodů, krásný otevřený závěr. Člověk Vlk: Straba a jeho potomci. S kapkou vlčí krve vzdorují mocenským zájmům, loupí a vraždí. Jsou na lovu, ve smečce. Kozlík a jeho rod. "Praděd jeho matky vyšel z té ženy...všichni nosíte znamení jeho krve...ale k poslednímu synovi ta kletba nemá cesty" Václav a Marketa: Přežívají, jsou hnaní dalším, rozhodně přívětivějším, osudem. Lazar: dobový obchodník (podnikatel) hrající s oběma stranami. Vychytrale proplouvá politickým systémem "Královská ochrana není zadarmo, nejeden kvůli ní už pošel hlady..." Svou dceru zaprodá církvi - nakonec jí sám odsoudí. Mnich Bernard: pohan promlouvající s Bohem. Smířlivý poutník, sledující a prožívající osudy obou rodů. Kristian & Alexandra: služebník boží, poblouzněný pohanskou kráskou. Příroda vítězí nad duchovní poslušností (otroctvím). Jeden z nich musí přijít o rozum (o život). Kristianovo bloudění i prozření - rozhodně nejsugestivnější pasáž filmu. Já & Marketa: filmový výlet, který si dopřávám minimálně jednou do roka. Magický film, který mne nikdy neopustí. Jeden ze snímků, který potřebuji k životu. (25.11.2011)

Ach pro mně asi jedno z nejtěžších hodnocení na databázi. Už od prvního záběru jsem na to koukal z otevřenou hubou, protože to bylo tak dobově a atmosféricky pohlcující, že to až není možné a ke zdejšímu nadšení se přidávám, protože tohle je ukázka absolutního režisérského mistrovství. Druhá stránka Markétky je však příběh a způsob vyprávění a tady se přiznávám, že to na mně bylo příliš těžké a působilo to, jak kdyby mezi mnou a filmem bylo sklo, prostě jsme se k sobě nedostali. Ovšem docela by mně zajímalo jak by na mně film působil v kině, myslím si, že to musí být max. zážitek. (28.01.2018)