Marketa Lazarová

Mno co k tomu napsat... Trvalo mi nehorázně dlouho než jsem se k téhle pro mnohé lidi klasice a údajně i nejlepšímu ČS filmu všech dob dokopal. Věděl jsem proč mi to tak dlouho trvalo a tušil jsem už dopředu, že mi to asi úplně nesedne, protože prostě s rukopisem pana režiséra Vláčila se až tak úplně neumím potkat. Snad s výjimkou Adelheid a Stínů horkého léta což byly, ale na poměry režiséra poměrně srozumitelný filmy. Tady jsem věděl předem do čeho jdu a fakt je, že jsem dostal jeden z nejvíc nediváckých zážitků ve svým životě. Ano obrazové kompozice jsou brilantní. Natáčení v reálných podmínkách kdy se herci brodili sněhem a blátem muselo bejt brutální a i díky tý dokonalý výpravě bez problémů uvěřím, že se to opravdu odehrává ve třináctým století, ale co je mi to platný když hodně scén šlo úplně mimo mě respektive jsem absolutně nepochopil jejich vyznění. Navíc se nemůžu zbavit dojmu, že i přes to, že kamera je vymazlená, tak spousta záběrů a obrazových kompozic působí dojmem, že jsou delší než bylo nezbytně nutné. Ale ok zůstaneme neutrální. Kemr opakovaně potvrzuje v roli Kozlíka svou hereckou třídu. Příjemně mě překvapil Menšík kterýmu jsem tu vesměs dramatickou roli sežral i s navijákem. No a co se Vášáryové týče, tak i když platí, že jsem jí nikdy moc nemusel, tak tady jako vyloženě mladinká a na první pohled hrozně křehká a zranitelná působí jako dokonalý kontrast k tomu drsnému ději ve filmu. No a tím bych to asi uzavřel. Kvality tohoto filmu rozhodně nehodlám nijak rozporovat, ale na druhou stranu troufl bych si tvrdit, že tohle jako největší náš film všech dob? Tak to ani náhodou.65% (20.01.2024)

Předloha historického příběhu Markéta Lazarová od Vančury, byla určitě hodně obtížně filmovatelná, než se na první pohled zdálo. Je to něco mezi básní a baladickou prózou, Vlačilovi se podařilo nevšedním způsobem ztvárnit historickou fresku. Životní tvrdý boj Markéty je líčen v těžkých, drsně sugestivních černobílých obrazech středověku. Opravdu velice působivé filmové zpracování, určitě to vyžaduje hodně přemýšlet, ale tenhle film stoji za zhlédnutí. Ostatně Markéta Lazarová nebyla marně nejdražším filmem 60. let v tehdejším Československu (21.10.2007)

Je smutné, přesmutné, jak komunistický režim doslova pohřbil stovky našich uměleckých talentů, s dozajista celosvětovými parametry. František Vláčil je bezesporu nejzářivějším z nich a jeho jméno mohlo být skloňováno jedním dechem společně s velikány typu Bergmana, Tarkovského nebo Godarda. Bohužel, nestalo se. Ale i tak Vláčil dokázal i v limitovaných možnostech naší izolované republiky natočit veledílo typu Markéty Lazarové. Autentická hnilobná atmosféra špinavého středověku, pronikavá náboženská hudba, ale kupodivu i nezapomenutelné drsné hlášky ( "Tvoje rady stály vždycky za hovno pane rytíři", "Se mi zdá, že s ní prodléváš v sodomském hříchu! Však ty dobře víš, že to není žena jako ty nejsi beran, to víte, s tímhle tím na pána Boha..."), to všechno dělá z "Markéty Lazarové" neskutečně hypnotické dílo, které vás ale ani chvilku nenudí (jak tomu bylo po téměř celou dobu třeba u takové "Sedmé pečeti"). Obdivuhodné je také takřka minimální využití nákladných historických kulis. Zatímco dnes by podobný film potřeboval do desítek milionů nabobtnalý rozpočet, Vláčil maximálně využívá potenciálu překrásné zasněžené české přírody. Podobný talent ale v dnešní době už bohužel nemáme... (06.04.2007)

To nejlepší na tomhle filmu je ten filmový plakát tady. A hlavně, Markéta Lazarová není film historický, spíš je to takový exkurz do českého středověku se vším všudy. Nedivím se, že se Vláčila stal alkoholik, a být já z vedení Barrandova a na premiéře vidět, co pan Vláčil s Pavlíčkem udělali s mými 13 miliony, hodím si mašli. Liškova hudba je jako vždy výborná, ale za to kamera se vším tím zoomováním a oddalováním je trochu na odstřel. Mimochodem, Markéta Lazarová je nejhorší hrdinka v dějinách filmu, chci radši film s názvem Alexandra Kozlíková. (09.09.2012)

„V nahém světě středověku, vlčí láska ke člověku, bohabojnost meče svírá, kdo miluje (ne)umírá.“ Román přetavený do pochmurné balady středověkým bardem Františkem Vláčilem, esence lidství ve vší hrůzné kráse. Film drsný, krutý a nelítostný, stejně jako život v oněch dávných dobách. Příběh o prudké vášni, která se sobecky neohlíží na nic. Ani na konvence či společenská tabu (incest Adama Jednoručky a Alexandry) a nejméně ze všeho pak na rozum. Příběh vášně, které podlehl i Mikoláš, syn Kozlíkův a tím nasměroval život Markety úplně jinam, než jí bylo určeno. Ne do kláštera, ale do světa, do veškeré bídy i divokých radostí prosté existence. Lidé jsou odvěků nádoby hříšné, až po okraj naplněné chtíčem, zlobou a sobeckostí, ale i milosrdenstvím a láskou. Už jen jako Kozlík, zeman sezením na Roháčku, bych v čase zbývajícím chtěl žít: „Nezapírám své hříchy, sahával jsem příliš snadno po meči. Ale nikdy jsem nenapadl bezbranného! Moje skutky mě zděsí při posledním soudu, budu se bát. Ale nezastydím se !" A nad sebou nebe plné hvězd. Kdo říká ne filmové Marketě, říká ne životu. (06.08.2023)