Údolí včel

Neuvěřitelně silný filmový zážitek. Vláčil je prostě dosud (a zřejmě ještě dlouho bude) nepřekonaným géniem českého filmu. 100% (15.07.2012)

Uhrančivý Petr Čepek a fanatický Jan Kačer ještě předtím, než prodal svou duši do seriálů. Výtvarně, hudebně i jinak geniální. (02.03.2013)

Nebudu komentovat film - pouze: "Pane Vláčile děkuji a hluboce smekám." (20.02.2016)

František Vláčil natočil nejpůsobivější film ze středověku.. Film se natáčel u Baltu na Křižáckém hradu Malborg i u Prachatic u Kandlova mlýnu a v nedostavěném klášteře Kuklov v jižních Čechách. Strop kostela filmaři dodělali z igelitu což napomohlo k zvláštnímu rozptylu světla v závěrech. Příběh o náboženském fanatismu je i dnes aktuální. (02.09.2016)

Milé překvapení. Včera se v televizi odehravali projekce k 80.nám pana Jana Kačera a tenhle skvost běžel jen tak v bedně.Jednou za čas si udělám průřez televizní tvorbou a jen cumis na tu laboratoř Lobotomie s.r.o.Mezi tím taková perlička. (10.10.2016)

Nojo, veliká a mocná je síla řádu, kde se ocitne Ondřej a setká se s Arminem von Heidem (vynikající Jan Kačer), který později neváhá pronásledovat Ondřeje s cílem donutit ho vrátit se zpět do řádu. Vláčil dodává středověku pohled syrovosti, temna a fanatismu. Ano, takhle středověk mohl vypadat. Skvělý začátek i konec trochu zastiňují to uprostřed, které chvilkami i nudí. (01.03.2017)

Jako by to nějakému softovějšímu Bergmanovi z oka vypadlo. Vynikající práce Františka Vláčila a hereckého tandemu Petr Čepek - Jan Kačer. Holt Körnerovy předlohy byly vždycky skvělý. Údolí včel je tak výbornou syntézou té nejvypětější doby křesťanského fundamentalismu v podání jednoho z nejvíce asktetických a pravověrných řádů v kontrastu s touhou po normálním a obyčejném středověkém životě na vlastní tvrzi s vlastní hrstkou poddaných a oidipovsky krásnou ženou. Vláčil je génius. (28.03.2017)

"Náš svatý řád všude vítají, protože se bojí naší síly. Tady v Čechách jsou lidé jako pohani, ničeho se neleknou....(...)Nechť lidé zaniknou, i děti, zbudou jen andělé...." (Jan Kačer jako Arnim von Heide v teologickém hovoru s venkovským farářem) Film od mistra Vláčila vynikající, ale ten absurdní konec, to je neuvěřitelné. Körner se asi zbláznil (v negativním smyslu), dát na konci zelenou fanatismu a totalitarismu křižáků ! Snad v tom chtěl vidět svobodu ? Křižácký řád, který přinášel "Slovo" ohněm a mečem, to je společenství svobody ? Může být většího atentátu na myšlenkovou, vnitřní svobodu ? Film kritizuje destrukci myšlení, kterou "produkovali" němečtí rytíři, aby se nakonec hlavní hrdina (Ondřej z Vlkova) oddal destrukci myšlení. Klíčová myšlenka- je tedy film oslavou destrukce myšlení ? (29.03.2017)

Údolí včel pre mňa ostáva výstrelom do prázdna, od ktorého som síce (na základe vysokých hodnotení) očakával, že ma zasiahne, no napokon len vlažne prešiel kdesi ďaleko mimo mňa. Ak patríte medzi tých, ktorí v prvom rade hľadajú symboliku a ocenia netradičnú atmosféru, budete spokojní, ja však nepopieram, že snímok na mňa pôsobil až moc jalovo a napriek tomu, že som sa nenudil ma nedokázal výraznejšie osloviť. Vadila mi najmä absencia logiky (či naivita?!) v mnohých okamihoch, kedy akcie jednotlivých postáv pôsobili absurdne, odhliadnuc od toho, že ich myslenie mohlo byť (sčasti) ovplyvnené daným obdobím. Pozor, nasledujú majoritné spoilery! Boli ste varovaní. :D Napríklad časť, keď Armin vedie zajatca Ondřeja na koni (geniálny nápad posadiť niekoho, kto mi uteká na koňa a sám ísť pešky), pričom neskôr Armin pokľakne, aby sa napil z kaluže na zemi (priamo pozvánka na to, aby ho Ondřej omráčil/zabil a ušiel), čo sa aj stane, no zobrať mu zbrane už Ondřeja akosi v tej rýchlosti nenapadne. Ďalší skvelý nápad je pozvať si takéhoto náboženského fanatika na svadbu, nevadí, že Ondřeja naháňa pomaly skrz pol Európy, aby ho priviedol spať do rádu, z ktorého dezertoval a napriek všetkých prísahám a sľubom sa oženil. Potom mu, čuduj sa svete, zavraždí nevestu, na čo ho nechá roztrhať psami a napokon všetko hodí za hlavu a vracia sa tam, odkiaľ v úvode zutekal. Znie to celé veľmi zvláštne a napriek tomu, že sa naprieč ľudskými dejinami odohralo nespočetné množstvo neuveriteľných udalostí a príbehov, tomuto príbehu som ako celku nemohol uveriť. Čo je v prípade historického filmu snažiaceho sa (aspoň podľa tunajšieho popisu) o zobrazenie historických reálií značný problém, 6/10... (01.07.2017)

Historicka drama v ktorej sa stretava dogmaticky fanatizmus zaslepenej viery a askeza s tužbou po plnom živote. (27.10.2017)

Tak ne. Prostě mi to nejde. Ne a ne pana Vláčila pobrat. Pro mne děsně zdlouhavé, statické, bez šťávy. Z celého díla čiší nuda, a je to celé takové monotónní. Dobrá, místy však zbytečně dlouhá kamera, ale to je tak asi vše. Občas i ucházející hudba, než začne lézt krkem. (27.02.2018)

Strasne..skratka strasne (08.02.2021)

Vladimír Körner a František Vláčil. Dvojice, která spolupracovala víckrát a vytvořila řadu umělecky hodnotných děl. Údolím včel mám tedy splněn další ze svých osobních dluhů. Tak jak už to u jejich filmů bývá, nejde říct, že by nebyl kvalitní. Od kostýmů, přes exteriéry přes dekorace. A samozřejmostí jsou herecké výkony. Samotné náměty jejich tvorby jsou náročné, většinou až filozoficky zaměřené. Zde se jedná o to, nakolik může a měl by člověk být věrný svému řádu. Nakolik se může odloučit svým rozhodnutím, když jednou odešel. Změnit myšlení. Žít jinak. A má na to právo? Vynikající výkon Jana Kačera doplňuje neméně skvělý Petr Čepek. Vláčilovy filmy mluví detaily, skvělou kamerou. Zdánlivě nic neříkajícími záběry, které ale říkají vlastně úplně vše. Mimořádně se povedla i hudba. Film se mi líbil dokonce více než pře náročná Markéta Lazarová. (31.10.2022)

Děj odehrávající se ve 13. století by se nemohl obejít bez námětu náboženství, které nepochybně ovládalo život každého člověka. K filmu jsem se dostala nejprve skrze Markétu Lazarovou (materiál Markéty Lazarové byl následně použit na Údolí včel) a po sléze díky samotné předloze, která mě nadchla. Kniha je poměrně čtivá především v první části, druhá část místy odbočuje zbytečnými směry. Film naopak tento nedostatek nepotkal a jeho děj je ucelený, čistý a každá myšlenka, motiv postav i jejich touhy jsou snadněji pochopitelné. Obraz je působivý stejně, jako volba míst, kde se natáčelo. Příběh začíná svatbou, kterou malým žertem překazí syn ženicha, důvod je jasný. Ondřej nesouhlasí se sňatkem svého otce s podstatně mladší nevěstou. Bohužel otec reaguje přehnaně a toto jednání stojí Ondřeje málem život. V zoufalství tak rodič přislíbí život ve víře svého syna, výměnou za to, že jej bůh nechá žít. Ondřej tak ve velmi mladém věku odchází do kláštera k Baltskému moři, kde se setkává s řadou dalších postav. Příběh je především o nekonečném cyklu, který vládne tomuto světu, tehdejší problematické době, přátelství i lásce. Je to o rozporu mezi mládím a stářím a následnému prozření a nacházení v sobě toho, čeho jsme se chtěli úpěnlivě zbavit. Celý je samozřejmě protkán náboženským fanatismem, který zcela postrádá moudrost a prostost myšlenek, ač je sám káže (to v rámci tehdejších postojů vůči náboženství přichází vhod soudruhům). Snímek ale pokládá řadu zajímavých otázek, na které nám záhy odpovídá příběh samotný. Na rozdíl od Markéty Lazarové jsem byla schopná si film pustit ještě několikrát znovu a nelitovala jsem. Je mnohem jednoznačnější a má "jiskru", je v něm určitá forma umělecké nadsázky (filmařské sebevědomí?), u které věřím, že dělá film skutečně dobrým. Možná právě podstatně menší tlak na pilu a větší svoboda posunuli tento snímek na vyšší úroveň. Dalším tahounem filmu je perfektní herecké obsazení, Petr Čepek (Adelheid) má pro roli Ondřeje perfektní tvář, která sama o sobě evokuje cit. Jan Kačer vedle toho působí autoritativně a zarputile, což je v rámci jeho postavy žádoucí. V konečném důsledku se jedná o velice kvalitně natočený film, který začíná velmi neotřelým námětem, pokračuje gradujícím příběhem a končí předvídatelným ale působivým závěrem. (05.02.2023)

Dramatický příběh o víře, která překračuje normy běžného života. Herecký koncert Petra Čepka a mladého Jana Kačera aneb řád nelze opustit... (09.05.2005)

Podle mě nejlepší Vláčilův film a jeden z nejlepších českých filmů vůbec. Spojení Vláčil - Korner je bezchybné. Tady, stejně jako v jiných Kornerových dílech, si můžete na historii sáhnout a uvěřit, že to tak skutečně bylo. Na rozdíl od Markéty Lazarové tady film svými prostředky vytváří svou vlastní poezii. Proto jej hodnotím o dost výš než Markétu, která je svou vnucenou obrazovou i slovní poezií pro mě dost křečovitá... V knize autor poukazuje i na paradox Arminova jména, kdy přes jeho fanatizmus v církvi je nucen nosit jméno Heide - Pohan... (28.12.2007)

Další z rad dramat na vysoké úrovni. Spolu s filmem Kladivo na čarodějnice je ozdobou České i Slovenské kinomatografie. (02.10.2008)

Takhle nějak jsem si představoval rytířskou atmosféru, když jsem četl Sapkowského trilogii Narrenturn (která se sice odehrává asi o půl století déle v období husitství), vypadá to možná jako bych byl mimo mísu, ale tento film na mne opravdu zapůsobil. Rázem se ocitl v mém top10 historických filmů. Může za to Petr Čepek, jehož Ondřej z Vlkova je servírován bez vnucování a násilí, přirozeně (prostě si Vás získá, v každém záběru). Jan Kačer jako zaslepený fanatik, jenž je pro víru ochoten i obětovat život také nemá chybu a z jeho přesvědčení a zaslepenosti mi běhá mráz po zádech. Činoherní klub ve vedlejších rolí určitě potěší (hlavně Josef Somr jako bratr Rotgier). (31.10.2008)

Vláčilovy filmy Údolí včel a Markéta Lazarová lze shodně okomentovat tímto jediným slovem: Dokonalost ! (09.02.2009)

Údolí včel evidentně není můj hrníček kávy. Chvílemi sem se nudil natolik, že sem měl problém ustíhat děj (holt sem na chvilku usnul). Prostě tenhle film mě nezaujal, zaujala mě jen hudba v tomto filmu, ta se mi líbila... (23.03.2009)