Bouřlivé víno

Dvě hvězdičky čistě z piety k panu Menšíkovi. Po filmu jsem sáhla na doporučení pamětníků a - je mi líto - bylo to zklamání. Tohle veledílo je oslavou doby - oslavou velkohubou a patetickou a vůbec už netuším, proč tak uřvanou. Záporáci jsou hnusní až do morku svých prohnilých kostí (didaktičtěji už to nešlo; to aby to prostej čék pochopil) a klaďasům jejich role prostě nevěřím, jeden horší, než druhý. (22.04.2009)

Přestože celá vinařská trilogie byla natočena za totality, má v mnohém pravdu. Ti co film hodnotí jako odpad, asi nezažili celou plejádu šíbru a podvodníků, kteří se vyrojili před, ale hlavně po sametové revoluci. Z tohoto hlediska je film nadčasový a celkem věrně vykresluje často schizofrenií situaci našeho venkova před revolucí, která se ale po sametové revoluci namnoze zhoršila a naše zemědělství se dostalo do v neutěšitelné situace. Vynikající herecké výkony, zejména Vladimíra Menšíka a Božidary Turzonovové jenom podtrhují kvalitu snímku. Pokud budeme na taková díla hledět z ideologického hlediska, tak bychom museli jako odpad odsoudit všechny filmy vzniklé v letech 148 – 1989. Nechápu proto, proč někteří odsuzují tento snímek jako uměleckou degradaci scenáristy Miloše Macourka. Budiž jim odpuštěno, pokud nežili v té době. (04.03.2012)

Burčák mám, na rozdíl od tohoto filmu, rád. Ne že bych schvaloval podnikání po česku (i zde je útrpně i sebekritikcy podvodník stejně čech), tahle zemička je celá nakřivo a jediný rozdíl mezi námi a afrikou je v tom, že se tu nestřílí, ale okrádá a podplácí s úsměvem..Ten montérkovsko strukturovaný společenský systém zalezl i do filmového projevu, všude je to jen o kolektivním myšlení, kolektivním přístupu, kolektivní sebekritice, kurva to byla doba...i ty hajzly stavěli jako boxy bez dveří, abychom srali kolektivně. Takže dobří herci, zbytek ideologická příručka KSČ, lezlo mi to na nervy tehdy, teď se na to dívám s úsměvem a divím se, co jsem tu vlastně v té době pohledával. (02.03.2009)

Trilogia Bourlive Vino - Mlade Vino - Zrale Vino, je nadpriemernou Vorlickovou normalizacnou komediou. Namet JZD okolo roku 1968 fajn, aj plan zakladania noveho druzstva, ale film je prilis rozvlacny, s kopou prazdnych dialogov. Jo, jo -ked sa odmysli ta ideologia a prisluhovanie a pochlebovanie normalizacnym sudruhom, film je to na urovni. Vaclav Vorlicek vsak vie filmovat, prostredie juznej Moravy je fajn. Po opakovanych projekciach tejto podarenej normalizacnej trilogie dviham hodnotenie Bourliveho Vina na 76 % (29.10.2013)

Komedie o víně, která zas tak moc o víně není, ale je o totální komunistické propagandě, která už i na mě byla moc. V některých jiných snímcích to překousnu, ale tady je to tak do očí bijící, že to ani není možný. S chutí bych napálil odpad, ale vzhledem k bezchybnému výbornému hereckému obsazení to nejde. Co postava, to vynikající herec. Ale musel jsem jít ze čtyřbodového hodnocení dolů, protože film jsem viděl po dlouhé době a tenkrát mě to tak komunistický nepřipadalo. Ale ted, hrůza!!! Schůzování, ukazování "hodných" komunistů v čele s Vladimírem Menšíkem a vykreslování záškodníků v čele s Čestmírem Řandou a Jiřím Valou bylo vykonstruováno na zakázku tehdejšího režimu. Je vidět, že aji Menšík do toho natáčení moc nedal, ikdyž je samozřemě herecky bezchybnej. Film je navíc roztáhlej přes dvě hodiny a v některých schůzujících pasážích jsem už hodně vřel! Příběh je navíc situován do období květen až červen roku 1968, což ukazuje jisté uvolnění po Pražském jaru, že i na vesnicích mohou sedláci začít podnikat, mohou vyhlašovat ankety a demokraticky hlasovat, ale pravda byla později samozřejmě úplně jinde. Komické prvky v tomto propagandistickým maglajsu každopádně nechybí, ale že bych se u toho vyloženě bavil, to zase nee. Nejvíc se mě asi líbila ústřední melodie, od skladatele Svobody, která se ve filmu občas opakuje, ale jinak už tento komunistickej šlendrián nechci dlouho, možná už nikdy vidět. Vlastníte-li originál dvd, tak se dozvíte spoustu zajímavých a důležitých věcí v rozhovorech s režisérem Václavem Vorlíčkem a herci Vítězslavem Jandákem a Rudolfem Jelínkem. Ale rozhodně doporučuji lidem, kteří tento normalizační "klenot" ještě neviděli, aby si rozšířili obzor, jak se tehdy dala dělat komedie na zakázku totalitního režimu. Ono se tenkrát na zakázku nedělali jenom komedie, záleželo, z čeho si tenkrát režisér, který se potřeboval "vykoupit" za nějaký svůj prohřešek vůči režimu, mohl tu kterou látku vybrat. (17.02.2011)