Kdo chce zabít Jessii?

"Mohla byste vypustit takovou tu bublinu, která by vše objasnila?" ■ Geniální záležitost. Být toto americký film, stane se tato satira kultem. ■ "Zničil byt, prorazil zeď, prokousl vodovodní potrubí a vypil dítěti mléko." ■ Zajímavost: Americký producent poskytl pro remake scénáristu Stuarta Hampla. Z projektu nakonec sešlo (rok 1968), ale jméno Stuart Hampl obdržel Jiří Hrzán v dalším vorlíčkově filmu Pane, vy jste vdova! (19.05.2014)

"Pane kolego, já kategoricky žádám, abyste okamžitě přestal snít !!" ;) Naprosto jedinečný a neotřelý film, který jasně dokazuje Vorlíčkovu režijní velikost a invenci, založená na geniální elementární myšlence může působit příliš bizarně, byť se zde paradoxně trestuhodně mrhá nevyčerpatelným potenciálem příběhu, z něhož se mohla stát doslova kultovní záležitost, kdyby se tvůrci nebáli přitlačit na pilu a nedoufali, že právě ona základní myšlenka bude natolik vtipná, že nebude zapotřebí duchaplnějšího příběhu a propracovanějšího scénáře, a tak se nabízí srovnání s v tomto směru o třídu povedenějším Lipského filmem, co do kvality, Čtyři vraždy stačí, drahoušku !! !! Řada scének trpí absencí pointy, nemůžu se ubránit dojmu, že barva by, ač chápu Vorlíčkův záměr i logiku v návaznosti na trikové provedení, právě v tomto případě byla na místě, Havelkova hudba mě ani omylem nenadchla, a tak vše zachraňují jen geniální velikáni naší kinematografie, geniláně hláškující a improvizující Vladimír Menšík, standardně skvělý Jan Libíček, v naprosto nečekané a netypické roli dokonalá Dana Medřická a samozřejmě bezchybný Jiří Sovák !! Kdo by nechtěl vidět, jak ji Jirka pustí Supermanovi, a pošle ho tak dík popelářům na smetiště..;) ;) Václav Vorlíček, dnes již zřejmě trpící značnou senilitou, předběhl svoji dobu, tentokrát však ve smyslu jak pozitivním, tak bohužel i v tom negativním, což mě nesmírně mrzí.. (12.08.2013)

Výchozí premisa je, stejně jako u srovnatelně „jiného“ Happy Endu Oldřicha Lipského, úžasná. Její rozpracování do podoby celovečerního filmu již pokulhává. Expozice zdlouhavá a poskytující dostatek prostoru k přemýšlení, o jakou blbinu s oním strojem na sny jde. Zbytek dění tvoří poněkud chaotické lovení a následně poněkud drastické likvidování snů. Málo nosné i na osmdesát minut. Úsměvnější stránkou věci jsou herecké výkony a pravděpodobné inspirační zdroje Macourka, Vorlíčka a Saudka – americký komiks byl sice nesehnatelným zbožím, ale motiv (SM) bičování ve svém „vedlejšáku“ pro dospělé rád využíval Joe Shuster, autor Supermana. Pro roli Jessie mohla být vybrána herečka lepší, stěží lepější, a docent Dana Medřická, zosobnění tuposti komunistické ideologie? Ďábelštějšího komiksového padoucha aby jeden pohledal. (Měřeno vzhledem, nabízí se Jiří Sovák s antigravitačními rukavicemi a účesem šíleného vědátora, ale povahově jde o vcelku sympatickou postavu, která chce jenom uniknout z ubíjející socialistické rutiny.) Vysvobození z šedi všedních dní příznačně (a provokativně) představuje zhmotnění původem amerického snu. ___ Adjektivum „unikátní“ náleží vzhledem k místu a době vzniku technické úrovni díla. Točilo se na cinemaskopický formát a kvůli realizovatelnosti triků černobíle, což ničemu neškodí, černobílá naopak Jessii odlišuje od pestrobarevných komiksových filmů ze zámoří (kde měl dokonce vzniknout remake, ale pak přišel rok ’68 …). Vtipů vycházejících z obohacení dvourozměrného světa o třetí rozměr mohlo být více, ale stejně jsem měl dojem, že sleduji film, kterému bylo předurčeno vzniknout o pár dekád později. Vorlíček zkrátka předběhnul svou dobu, za což mu budiž slabší vypravěčství protentokrát odpuštěno. 80% Zajímavé komentáře: Šandík, Adam Bernau (18.07.2012)

Tenhle film vnímám především jako velkou příležitost pro Danu Medřickou. Zatímco dnes ji máme zafixovanou v rolích pečujících/opečovávaných maminek/babiček, tady vystupuje jako pragmatická žena ve službách vědy a mě to moc baví. A i když se zprofanované vtipkování na téma plánovaného manželského sexu může zdát otřepané, mně její hláška: "No Jindřichu, dnes je přece čtvrtek!" rozesmává už hodně let. (16.11.2008)

Něco takovýho mohlo vzniknout jedině v české hlavě, jedině za socialismu a jedině v druhý půlce šedesátek. Jo a jedině v nějakém chorém mozku. Chorém genialitou, abyste rozuměli. Jó, tohle je tak prdlý až je to skoro dokonalý. Jen nevím, jestli by filmu bodla delší stopáž a o něco lepší příběh nebo jestli to zkrátit o čtvrt hodinu hluchých míst. Jo a ta Olga, to byla fakt neskutečná kost. (30.05.2012)