The End of Agent W4C
Režie:
Václav VorlíčekKamera:
František UldrichHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Jan Kačer, Květa Fialová, Jiří Sovák, Jan Libíček, Jiří Pleskot, Jiří Lír, Jaroslav Kepka, Václav Kotva, Zdeněk Blažek, Zdeněk Braunschläger, Jaroslav Cmíral (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Agent W4C je muž s ocelovými nervy a neobyčejným postřehem, který naráz myslí a jedná. Setkáváme se s ním v okamžiku, kdy ho rozkaz Velkého šéfa vytrhuje z vysokohorské idyly, ozvláštněné jen tmavovlasou kráskou a krátkou přestřelkou s nepřátelskými špióny. To vše musí W4C opustit a vydat se do neznámého města Prahy, aby tam „bestiálně krásné“ agentce Alici předal tajný plán na vojenské využití Venuše. Na likvidaci největšího agenta světa, velkého svůdce, sympaťáka a hrdiny však nakonec stačí bezelstně pečlivý obyčejný český účetní Foustka se svým psem Pajdou... Režisér Václav Vorlíček natočil tuto parodii na filmy se špionážní tematikou podle scénáře Oldřicha Daňka v roce 1967. V hlavních rolích diváky potěší Jiří Sovák, Jan Kačer, Květa Fialová, Jan Libíček a další. (Česká televize)
(více)Recenze (215)
Jelikož jsem ohledně Bonda velkým amatérem, musel jsem něco nakoukat, abych se touto parodií pobavil. Dnes se mi film poprvé opravdu líbil. V československém bazénu zhynula světová špionážní síť a nejvetší agent všech dob byl zlikvidován účetním agentury jedné nejmenované podmocnosti. Akorát nevím, kolik lidí v době premiéry znalo Bonda. 80% ()
Lze tam najít lecos zábavného, ale dnes už je film mírně vyčpelý. Asi nejslabší Vorlíčkovina - alespoň pro mne. Ve své době to asi mohlo mít větší grády právě díky tomu, že to parodovalo tehdejší módu špionážních filmů s Bondem v čele a jeho různými klony např. s Jerry Cottonem v Zápaním Německu. U filmu je milé, že je doslova prošpikován tehdejší hereckou elitou, tehdy často na vrcholu sil i krásy (Fialová). Dávám za tři slánky. * * * ()
moje zaujímavosti: Hrať vo filme mala i Olinka Schoberová. Mala sa objaviť v úvodnej scéne, ktorá sa mala odohrávať na snehu. Táto scéna bola neskôr nahradená úvodnou streľbou na jeleňa. (dyfur) Medzi Jiřím Sovákom a Janom Kačerom vládla počas filmovania napätá atmosféra. Sovák sa totiž s dešpektom vyjadroval o komediálnych schopnostiach Kačera. (dyfur) Pes, ktorého mal Agent W4C (Jiří Sovák), bol vybraný náhodne. Pôvodne zvolený pes, ktorého majiteľ tri mesiace trénoval pri prvom filmovaní, ušiel z nakrúcania, našťastie v ateliéri sa náhodou objavil iný psík - volali ho Pajda - ktorého filmári odkúpili za 100 Kčs a ktorý zvládol všetky scény bez problémov. (dyfur) Filmovalo sa v Prahe, hlavne v Hostivaři. (dyfur) Jan Kačer (Cyril Juan) absolvoval prípravu s akademickými majstrami sveta v džude. (dyfur) ()
Jakožto největšímu odborníkovi této databáze mi moje odbornost nedovoluje souhlasit s tím, že by se tento snímek až tak povedl. Například zde chyběla pořádná fešanda v roli bond girl. Humorem se také šetřilo a pokoušel se být tak šíleně inteligentní, až už vlastně nebyl ani vtipný. Zasmál jsem se všeho všudy dvakrát. Příběh lehce o ničem a co se týče bondovských vychytávek, které dávaly snad největší prostor autorské fantazii, tak to tvůrci omezili na jeden multifunkční a krajně debilní budík. Příběh mě nezaujal. Herci si odkroutili zdárně to svoje. Úplný průser to nebyl, ale celkový dojem je spíše podprůměrný. Doporučuji od Vorlíčka zhlédnout raději vydařenou komiksovou parodii Kdo chce zabít Jessii? ()
"Kdo to vlastně je?!?" - "Blb!" Tsss... Žádnej blb. Účetní - agent drandící ulicemi Prahy, tedy jednoho nejmenovaného města, na fichtlu, který je schopen rozklížit i pevně semknutý spolek mafiánů, k tomu překrásná Květa Fialová, pořád stejně hrající Kačer a samozřejmě ten hnusnej mrňavej čokl... Paráda! ()
Galerie (11)
Zajímavosti (26)
- Režisér (Václav Vorlíček) spomína: "Když film hráli v Indii, byl sál nabitý lidmi v prostěradlech, jak jsme říkali jejich úborům, u stropu jediná vrtule rozháněla vzduch horký 40 stupňů - a oni se řehtali jako v kině Alfa". (Raccoon.city)
- Pes, ktorého mal pan Foustka (Jiří Sovák), bol vybraný náhodne. Pôvodne zvolený pes, ktorého majiteľ tri mesiace trénoval pri prvom filmovaní, ušiel z nakrúcania, našťastie v ateliéri sa náhodou objavil iný psík - volali ho Pajda - ktorého filmári odkúpili za 100 Kčs a ktorý zvládol všetky scény bez problémov. (dyfur)
- Jiří Sovák (pan Foustka) vzpomínal, že pes se "podle scénáře jmenoval Pepa. Produkce nemohla dlouho psa sehnat, nakonec ho přivedli z psího cirkusu. Že je prý cvičený, a že tu roli tedy bude hrát. Mé pozornosti ale neušlo, že pořád kouká vytřeštěně po svém pánovi. Povídám: 'K čemu je mi cirkusový pes? Copak bude dělat kotrmelce nebo chodit po zadních? Pro film potřebuju, aby byl u mě, aby zůstal, když je klapka, aby poslouchal mě.' Majitel psa, cirkusák, se bránil, tušil nepříjemnosti. Do kapes mi trvale cpal syrová játra určená psovi, kterému jsem se tím měl zalíbit. Byl jsem krvavěj, smrděl jsem... Záhy jsem zjistil, proč z produkce naléhají: za toho psa už zaplatili nemalou částku. A celý psí cirkus kvůli téhle roli stál. A pak - prý už je podepsaná smlouva. Překvapeně povídám: 'Kdo ji podepsal? Ten pes? Majitel mě nezajímá, dělám film se psem!' Měl jsem pravdu. Po dnu a půl přišla stopka. Dál to prostě nešlo. Pes nebyl - vyjma kotrmelců - ničeho schopen. Vygumovaná osobnost. Konstruktivně jsem navrhl: 'Podívejte, takhle vybírat psa je blbost. Udělejte psí sympozium, přiveďte na něj nějaký adepty a ať si pejsci vyberou mě. Vždyť i psi mají určitý vkus - a tady jde o hodně, měli bychom proto přistupovat k problému vážně. Pes s osobností přece také inklinuje jen k někomu, ať má tedy možnost výběru.' Udělali, jak jsem řekl, a mezi uchazeči se objevila i malá fenka. Jmenovala se Pajda. Drobná, rozverná, s černým monoklem u oka. (...) Během deseti minut z nás byli kamarádi. Pajda uměla moc věcí. Hned v prvních minutách mi její majitel (byl do ní zamilovaný, koupil ji od jednoho člověka, který ji šel právě utratit, za deset korun) povídá: 'Zašeptejte: Čepička.' Zašeptal jsem: 'Čepička.' V tu ránu Pajda přiběhla, bafla, ňafla a už držela klobouk v zubech. Povídám: 'Zůstaň!' Zůstala. Vybrala si mě sama. Točil jsem s ní a štáb nevěřil svým očím, jak nám to krásně vychází. (...) Nechal jsem Pajdinku hrát, přizpůsoboval jsem se. Nejen v akci, také ve slovech. Text jsem si brumlal jen tak pod vousy, vlastně pod krásný velký knír, který tahle postava měla předepsaný. Domluvil jsem vše zřetelně až při postsynchronech, při natáčení jsem vypadal spíš jako břichomluvec. Pajda poslouchala, a tak vznikl dojem, že jsme ohromně secvičení, zatímco to byla čistá improvizace." (NIRO)
Reklama