Tři oříšky pro Popelku

Jistě, může se zdát v případě notoricky známé pohádce zarážející, ale před pár lety jsme dávali dohromady společnou knížku o ní. Byl jsem přitom požádán pokusit se pomocí detailního rozboru filmu odpovědět na docela široce položenou otázku, čím jsou vlastně TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU natolik výjimečné, že dosáhly takového tuzemského, ale především mezinárodního věhlasu. Byla to zajímavá výzva, protože i já je měl od dětství zažité především jako divák a v souvislosti s vánočním televizním časem... Tou odpovědí pro mě nakonec bylo vrstvení, které umožňuje spojit očekávané s neočekávaným, kdy jako diváci dostáváme i nedostáváme popelkovský příběh. Mnohem více než na poli vyprávění či výstavby světa mě ale TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU po analýze záběr po záběru překvapily svým filmovým stylem, protože jde o jeden z nejokázalejších příkladů práce s transfokátory (zoomy), s docela dlouhými objektivy v překvapivé kombinaci s inscenováním do hloubky, stejně jako s různými takřka avantgardními postupy. Tyto techniky sice pro většinu diváků zůstávají neviditelné, ale přitom se na nezaměnitelnosti filmu neopominutelně podílí (viz dále, strana 73-84). Po dvou letech od vydání knížky si můžete přečíst celou analýzu tady, i když už je po Vánocích (ale než řeknete švec, už se zase budou blížít, takže je to jedno ;)). (22.01.2018)

"Ty sis bral maminku, kdežto mě vnucuješ samý cizí holky." Ať si kdo chce co chce říká, ať si kdo chce co chce točí, tak Popelce žádná česká "porevoluční" pohádka nesahá ani po první oříšek. Popelka je totiž úžasná, nádherně si dělá srandu z urozených pánů, zneužívá zvířata k práci a ještě k tomu přináší lehce zašifrovaný sexuální motiv - "Kdepak ty ptáčku hnízdo máš?". A když se k tomu přidá zmatený princ, cvrnknutý čeledín a jedinečná macecha s rogalem na hlavě, tak za mě je to každoroční vánoční spokojenost. (26.12.2016)

...joo joo..kdyz sem byl jeste malinkej...mel sem takovej sen, ze jednoho dne prijede krásnej princ na bílým koni, chytne me za ruku a rekne, "pojď....pojeď se mnou"...já bílý plesový šaty, zlatý střevíce, přisednu si k němu a pojedeme spolu dááál a dááál....v tý době mi bylo sedumnáct let, kouřil sem trávu, toulal se po venku špinavej jak prase, zkrátka já a popelka sme toho meli moc a moc spolecnyho...jako bysme si z ucha vypadli....este ted když si na to vzpomenu, chce se mi z toho brečet, ale protože mam ucpaný slzný kanálky, tak mi akorát hnisaj voči.....teprv loni sem si uvedomil, jaka je ta popelka krava...kurna kdyz mi vysypou na zem z jedny osatky hrach a z druhy cocku, tak to zametu, vyhodim a do osatek nasypu lusteninu novou..proc zbytecne riskovat H5N1?... ale jinak za 80/100 a ja si du vykapat voči (02.02.2007)

Jako prťavé kiddlátko jsem chtěla pokračování. Po letech jsem zjistila, že existuje něco jako Robert Baratheon a že co do příšernosti té tragicky zaniklé moravacké nádheře fakt nesahá ani pod lem legín. Teď už nedávám ani originál, aniž bych brečela, jak Popelka, logicky zahynuvší ve třiceti na uchlastání z deprese, měla kurva na víc. (31.12.2017)

Velmi oblíbená pohádka, která neodmyslitelně patří k Vánocům. Ale když pomineme nostalgii či vzpomínky z mládí, uvidíme film s dobrým scénářem, výraznými hereckými výkony několika českých herců a toporným německým komparzem. Postava mírně přidrzé Popelky je jistě zajímavější než její ufňukané předchůdkyně, ale po mnohaletém sledování se prostě okouká. (15.03.2014)