Premonition
Režie:
Otakar VávraScénář:
Otakar VávraKamera:
Jan StallichHudba:
Jiří SrnkaHrají:
František Smolík, Marie Brožová, Nataša Tanská, Terezie Brzková, Meda Valentová, Alena Kreuzmannová, Rudolf Hrušínský, Jaroslav Mareš, Josef Vinklář (více)Obsahy(1)
Filmová adaptace novely Marie Pujmanové Předtucha zachycuje první lásku a citové zmatky dospívající dívky. Nelibě nese to, že jí rodiče zasahují do života, a je ráda, když odjedou na vědecký kongres do ciziny. Až když z rozhlasu zaslechne zprávu o srážce vlaku, ve kterém měli rodiče cestovat, uvědomuje si nezastupitelnou roli pevného rodinného zázemí. Doba okupace, v níž novela vznikla, v ní odrážela atmosféru nejistoty a úzkosti, ale i význam pevné rodinné soudržnosti, pomoci jednoho druhému. Námět zaujal Miroslava Cikána, který začal v roce 1944 točit film s Janou Dítětovou v hlavní roli. Tento projekt však zůstal nedokončen. Až Otakar Vávra v roce 1947 natočil podle novely stejnojmenný film. Roli patnáctileté Jarmily svěřil nadané Nataše Tanské. Otce hrál František Smolík a roli matky Marie Brožová. Ve filmu rovněž hrála Terezie Brzková, dále Rudolf Hrušínský st. a Josef Vinklář. Film Předtucha byl za pozorného zájmu kritiky uveden na Mezinárodním filmovém festivalu v Locarnu v roce 1948. (Česká televize)
(více)Recenze (43)
Jádro nedorozumění spočívá viditelně v historických reáliích. Byla doba, kdy děti - i dospělé - rodičům vykaly, byla také doba Třetí republiky, do níž je Vávrův film situován, a jinak žili a stýkali se mladí lidé; nacházeli se kdesi uprostřed mezi upjatou puritánskou morálkou ještě počátku minulého století a tzv. sexuální revolucí šedesátých a sedmdesátých let. Toto období zachycuje Vávra znamenitě i prostřednictvím přediva vnitrorodinných vztahů a sílícího, ale zdaleka ne plně emancipovaného ženství, jak je ve třech generacích ztělesňují Brzková, Brožová a Tanská. PŘEDTUCHA je mezičlánkem v časové řadě filmů ŘEKA - OHNIVÉ LÉTO - TURBINA - PACIENTKA DR. HEGLA a navazuje na STŘÍBRNÝ VÍTR a MĚSÍC NAD ŘEKOU. Je to zajímavá a pro historii naší kinematografie hraného filmu šťastná a úspěšná epizoda. ()
Podlehnout pokušení je tak snadné... Kontroverzní dílo levicové spisovatelky Marie Pujmanové (1893 – 1958) si cestu ke svým čtenářům hledalo poměrně komplikovaně, částečně také proto, že mnohá témata zůstávala vzdálená konvenčním typům. Předtucha je příběh o dospívání, o nejcitlivějším věku lidského života, kdy dochází k duševnímu i fyzickému přerodu, ale i o překonávání strachu a hledání smyslu života. Filmový štáb v čele s režisérem Otakarem Vávrou, kameramanem Janem Stallichem a hudebním skladatelem Jiřím Srnkou proměnil poněkud enigmatický rozměr literárního textu ve vizuálně působivý a emocionálně silný obraz dívčího světa. Vedle osmnáctileté Nataši Tanské, jejíž jemný portrét lyrického mládí, svazovaného dusivou maloměstskou konvencí a zvyklostmi, učaruje i současnému divákovi, nelze pominout Hrušínského Toufara, cynického světáka a svůdníka, který miluje lehkovážné hrátky s láskou. Na závěr dejme slovo samotné spisovatelce: Napsala jsem Předtuchu, abych ukázala lidem, že i události, které se zdají být katastrofální, mohou po všech úzkostech skončit šťastně. Chtěla jsem zde říci, že za žádných okolností nesmíme zoufat. ()
Poznáte to rozpoloženie, keď máte o niekoho strach? Hoc aj z nejakého neurčitého dôvodu. Ten niekto je kdesi preč a vy neviete, či je v poriadku alebo či ho neprikvačili voľáke trable. A prenasleduje vás to. Taká predtucha... film to vyjadruje v lyrickom podaní Otakara Vávru a má grády (tentokrát). Herecký výkon Nataše Tanskej nie je vonkoncom špatný. Skrátka, kým nám tuná nedošli komunisti, nezaostávali sme o moc za Hollywoodom. Tým chcem povedať, že i Slováci by sa boli rozbehli s filmovou produkciou, keby boli dostali trochu priestoru. Pravdaže, bolševik to musel dať na porádek, aby sme sa moc kultúrne nerozdrapovali. ()
Nechce se mi to přiznat, ale pro tenhle snímek mám slabost, na rozdíl od literární předlohy, kterou jsme měli ve škole povinnou a mně přišla strašně trapná a pro holky. A ejhle -- Vávra vykouzlil něco nesmírně citlivého o lásce, která panuje v každé rodině. ()
Poněkud přihlouplý příběh, ale natočený vynikajícím způsobem. Babička za těch sedm let poněkud ztratila nervy, její rozšafnost a flegmatičnost se změnily v cholerické výstupy, aspoň že s tím náboženstvím dala pokoj. Barunku zachytili ve filmu těsně na hraně, ve věku, kdy ještě stále byla dívkou, ale už nezadržitelně začalo přebírat vládu její husté chlapecké obočí. Hrušínského přirozená melancholičnost se do jeho role výborně hodila, mimochodem všimli jste si, že má ty horní víčka spadlá stejně jako Goťák? A to, že jezdil coby správný tramp do srubu autem, to mě dorazilo. Á, co bych ještě pomluvil... Jo, třeba ta rvačka mezi Hrušínským a Marešem by bezesporu aspirovala na horní příčky v anketě "Nejhorší akční scéna všech dob". ()
Na mě film působí svěže a mile i po tolika dlouhých letech.Otakar Vávra opravdu uměl.A myslím si,že je tento film trochu neprávem opomíjený. ()
Knižní román od Marie Pujmanové 'Předtucha', podle které byl natočen tento snímek, prý kdysi byl ve škole jako povinná četba. Svým způsobem se jedná o dívčí román pojednávající o dospívající 15leté Jarmile, která se na prahu své dospělosti rozkoukává a hledá své místo v životě. Prožívá svou první lásku k chlapci Toufarovi, který je však v nemilosti jejích kamarádů kvůli sebe dělání něčeho, co ve skutečnosti vůbec není. A její všímaví rodiče jsou samozřejmě také v opatrnosti. Hlavně otec ve skvělém podání Františkem Smolíkem. Nataša Tanská coby Jarmila a Rudolf Hrušínský coby milovník Toufar, rozehrávají nádherný partnerský vztah hodný své době. Příběh se striktně zajímá o myšlenkové pochody Jarmily, která začíná mít v hlavě ze všeho zmatek. Vrcholem všeho je nakonec myšlenka a strach o své rodiče v rámci své předtuchy nehody vlaku, ve kterém měli její rodiče. Otakar Vávra své vizuální umění předvedl tak výrazně, že snímek po divácké stránce pohladí i dnes. Své samozřejmě vydobyli i herečtí představitelé, ze kterých v roli milovníka překvapí hlavně Rudolf Hrušínský. Klasický český, svým způsobem, milostný snímek na romantické bázi, který si, v rámci klasického filmu, zaslouží své zasloužené místo. V takovémto nádherném pojetí už to nikdo nezopakuje. ()
Prijemne prekvapeni a hlavne dokonaly prirozeny herecky projev mladicke Natasi Tanske. ()
Solidní příspěvek k lyrickým tendencím čs. filmu a záslužné dokončení projektu, který byl roztočen ještě během války u National Filmu Miroslavem Cikánem. Takto se Vávra dostal znovu k předloze Marie Pujmanové a navázal tak svou verzí Předtuchy na Pacientku dr. Hegla. Je to skvělý film o mladých lidech a jejich citovém zrání, výborní jsou všichni v čele s Tanskou, Marešem i Vinklářem.. Zajímavé jsou scény česání chmele a psychologie staršího lamače srdcí v podání Hrušínského. Román vyšel poprvé v roce 1942. ()
Rudolf Hrušinský patrí medzi absolútnu špičku hercov, ktorí sa zlatým písmom zapísali do histórie českej kinematografie. Charizmatický, talentovaný herec, ktorý dokázal presvedčivo stvárniť celú plejádu charakterov a rôznorodých postáv. Má môj obdiv a rešpekt. Preto som zalovil vo svojom bezodnom video archíve, aby som si ho pripomenul v niektorom z jeho starších filmov, ktoré som doposiaľ nevidel. Siahol som po titule "Predtucha", ktorý v roku 1947 natočil režisér Otakar Vávra. Dvadsaťsedem ročný Rudolf Hrušinský si tu strihol rolu záhadného zvodcu, čo sa za pomoci svojho zvláštne podmanivého kúzla snaží získať lásku a oddanosť mladej, nevinnej, naivnej dievčiny. Je to herecký koncert krásnej Nataši Tanskej a úlisného Rudolfa Hrušinského. **** ()
Zlí ľudia sú a boli v každej dobe a v každej spoločnosti. V tomto smere to mladučký Hrušínsky zvládol bravúrne, miestami išiel z neho až strach. Slizký ako uslintaný buldog...Aj ďalší herci milo prekvapili, hlavne Vinklář, ktorého som takmer ani nespoznal. Nuž, čas nezastavíš... Príbeh síce taký jednoduchší, škoda, že sa tá predtucha nepretavila do niečoho dramatickejšieho, ale nevadí... zaujímavé aj tak. A tiež ide o krásny príklad toho, ako niekedy môže naivita privierať oči. Slušný nadpriemer. 80/100 ()
Stallich byl velmi zručný kameraman, svoji práci z Extase sice nepřekonal (dokonalé není třeba měnit), ale i zde hýřil nápady. Obdobně Vávra, jeho nápad s pavučinou je skvostný. Je skvělé, když filmař ovládá své řemeslo a místo dlouhých keců dokáže několik minut vyjádřit dvěma krátkými záběry. Herecky filmu vévodí Hrušínský, jeho mírně tajemný slizák je nedůvěryhodný i opovrženíhodný po celou dobu. ()
Tradiční problémy dospívající dívky, obklopenou dvěma bratry, pro ní přehnaně starostlivými rodiči, mládežnickou partou... a také jedním podivným mladíkem, kterého nikdo z okolí nezná a žvaní o sobě jednu lež za druhou. Mezi Natašou Tanskou, budoucí známou spisovatelkou, jejíž půvab zamlada filmaři několikrát využili, a až cynickým Rudolfem Hrušínským zde fungovalo zajímavé napětí. Napětí do rodiny přináší ale především strach z následků vyplněné předtuchy jedné dopravní tragedie, která jakoby původní vztahovou situaci obrátila o 180 stupňů a strach dostávají naopak děti ze svých rodičů. Zdařilé drama se závažnými prvky, přesto povětšinou úsměvné, pohodové, se sklonem k obrazové poetičnosti. Otakar Vávra už za války zfilmoval jiné dílo Marie Pujmanové Pacientka dr. Hegla, ale Předtucha je dle mého názoru daleko povedenějším snímkem, který působí nadčasově a díky civilním výkonům poměrně svěže. Potěšilo vidět i mladého Josefa Vinkláře v (asi) první velké roli před kamerou. Jeden z posledních zářezů do těsně poválečné čs. kinematografie, který mi ještě dosud chyběl, a bylo to rozhodně příjemné zhlédání. 75% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) ()
Konečně se mi podařilo shlédnout jediný Vávrův snímek, který pro mě byl dlouhou dobu prakticky nedostupný. Po konci války tento režisér natočil sérii kvalitních a různorodých filmů a Předtucha určitě není v této řadě žádnou cézurou. Po filmařské stránce zručné dílko s několika zajímavými subjektivními scénami, zajímavá dusivá atmosféra a závěrečná gradace a uvolnění na svoji dobu působí svěže. Kamera občas vytváří lyrické efekty, ve vypjatém závěru zase zvolna přechází v lehce noir nádech a tím výborně podporuje děj. Co se týče citových zmatků protagonistky, je škoda, že film nešel více do hloubky, setrvává spíše na povrchu a ve zkratce, snové scény jsou velmi jemně náznakové - buď by se hodil větší důraz na detail a jemnější odstíny, větší důraz na subjektivní pochody, nebo tvárnější herečku. Nataša Tánská je poměrně dost afektovaná a dospívající zmatenou dívku spíše hrubě tesá, než jemně vykresluje. Naštěstí v průběhu děje dokáže trochu z této manýry vybočit a poté, co se její předtucha naplní získává její výkon hned jiný a sympatičtější odstín a i její závěrečná proměna je uspokojivá. Tento film však pro mě stojí na jiných hercích: démonický Rudolf Hrušínský dokáže svou aurou a znepokojivostí ukrást celou scénu pro sebe, Terezie Brzková přechází mezi jednotlivými náladami její zajímavé postavy doslova jako baletka a rovněž výkony protagonistů obou Jarmiliných bratrů působí velmi přirozeně, především Josef Vinklář už před osmnáctkou dokázal, že v něm dřímá velký talent. Vávra natočil lyrizující psychologickou romanci, které sice chybí jemné odstíny a drobnokresba, ale i tak má osvěžující náboj a i přes ostřejší kontury navozuje autentický dojem a rozhodně je vzdálená chladnému akademismu, s kterým je Vávrovo jméno spojováno. Určitě jeden z těch ne zrovna zaslouženě zapomenutých českých filmů. ()
Veliká škoda, že Nataša Tanská hrála jen pár filmových rolí. Předtucha je jejím třetím filmem a její půvab režisér Vávra s kameramanem Stallichem dokonale využili. Rudla Hrušínský už jako mladík předvádí perfektní přesvědčivý výkon v lovci žen, které oblbuje svými namyšlenými slovy a vymyšlenými příběhy. Dokonce má na předloktí tetování, které si prý nechal udělat v Brazílii. Takovej pan Kopfrkingl za mlada, fakt mazec! Ostatní role taky super, mlaďoch Josef Vinklář už jasně dával najevo, že v něm herectví je, nebo Alena Kreuzmannová, která za mlada byla pěkná kočena. Příběh se točí kolem rodiny, která tráví prázdninový čas na letním bytě u paní Cilky (Terezie Brzková) a otec s matkou (František Smolík a Marie Brožová) se vydají na deset dní do Itálie na kongres filologie, kde má mít otec přednášku. Ve vlaku má matka předtuchu, že se něco doma stalo s Jarmilou (Tanská) a ta má zase předtuchu, že se s rodiči stalo neštěstí. Tahle osa vyprávění sice zavání melodramatem, ale ve výsledku film hlavně díky zákeřnému Toufarovi (Hrušínský) stojí určitě za vidění. ()
Film vyborne charakterizuje postavu 15-ti lete Jarmily a jeji procitnuti z prvni lasky, kterou vytecne zahrala Natasa Tanska. Ozdobou celeho filmu je vsak bez debat Rudolf Hrusinsky (svetacky Milos Toufar), ktery zaujme svym chladnym, az demonickym hereckym projevem. Vavrove rezii jde malokdy co vytknout. Nechapu, jak nekoho mohl tento film nudit... ()
Předtucha sice asi není zrovna revoluční dílo ani po knižní ani po filmové stránce, ale jedno se mu nedá upřít. Nadšení z mládí. To je nakažlivé, plné energie, ale taky dost zmatené. Vávra zvolil hlavní hrdinku dobře, je to takové telátko opojené životem, bezstarostné, jen se chytit do sítě. A protřelý balič žen Hrušínský cynicky tu síť spřádá. Vedlejší role jsou též velmi dobře obsazené, je vidět mladý Vinklář, Smolík opět charismaticky hodí pár mouder. Mne film nenudil, i když byl trochu "mimo můj okruh". Velmi dobře se na něj dívalo, jen některé citové výlevy byly příliš teatrální. Inu, mládí...70% ()
Celý ten příběh podle novely Marie Pujmanové, v němž se mísí dějová linka pojednávající o citových problémech dospívající dívky se zápletkou o domnělém vlakovém neštěstí jejích rodičů, mi přišel poněkud chatrný. Jeho filmové zpracování se mi však velmi líbilo. Otakar Vávra zde (opět) projevil cit pro filmovou kompozici (viz záběry přírody v protisvětle) i detail (nasvícená tvář Natašy Tanské odrážející se v okenním skle) Doslova mě pak uchvátil Vávrův nápad s pavučinou. Ona scéna, kdy se Jarmila blíží k chatě, kde má mít schůzku s klukem (poněkud slizký Rudolf Hrušínský), který to s ní nemyslí upřímně, a na pár okamžiků hledí na pavučinu s pavoukem, byla vážně skvostná. Za tu filmařinu bych dal možná i plný počet hvězdiček, ale s ohledem na ten místy chatrný scénář (předlohu), budou ty čtyři hvězdičky asi spravedlivější. ()
Výborné ztvárnění pubertální lásky a psychologie party. Rudolf Hrušínský jako světák Toufar parádní. Jen konec mi úplně nesedl. ()
K dokonalosti chybělo jedno podstatné - herecké výkony, zvláště pak titulní postava dívky, kterou hrála Nataša Tanská, která se sice proslavila za války Barunkou v Babičce, ale její herecké umění nebylo nijak valné, takže je jen dobře, že pak zvítězila literární a novinářská práce. Marie Brožová hrála strnule vždy a František Smolík to nezachránil. Dnešní mládež by asi toto drama bohužel přijala se smíchem jako komedii na časy, kdy rodiče dbaly o zdárnou výchovu i dospělých dětí, které byly pod neustálou kontrolou, aby nesklouzly z pozic mravopočestnosti. Ale taková byla doba. Hrušínský se tu ukazuje jako pěkný zmetek. ()