Frankensteinova nevěsta

Když v roce 2002 vysílali na ČT2 kolekci universalovských hororů (pod názvem Klenoty filmové hrůzy), podařilo se mi shlédnout pouze Frankensteinovu nevěstu. Když jsem se teď k ní po šesti letech opět vrátil, musím říct, že se mi líbila snad ještě více než tehdy a rozhodně je tento film mnohem koukatelnější než jeho první část z roku 1931. Nicméně Frankensteinova nevěsta už dnes nefunguje jako horor, ale jako regulérní psychologické drama, jehož nejpůsobivějšími scénami jsou ta v domě slepce a pak samozřejmě závěr. Karloffovi tu skvěle sekunduje postava dr. Pretoria, který je vlastně ve skutečnosti tím největším monstrem. Skvělý film. (27.04.2006)

Absolútne súhlasím s Nunkou - Bride of Frankenstein je o triedu vymakanejšia verzia Whaleovej predchádzajúcej klasiky. Či už ide o nasvietenie, kameru, atmosféru, réžiu. Whale "dospel" a celé dielko vyšperkoval aj niektorými trikovými vychytávkami...a ako čerešnička je tu samozrejme one and only - ikonický Boris Karloff, ešte sympatickejší ako v prvej časti:))) (15.03.2010)

Jednoho vědce musí nakopnout druhý ještě šílenější, aby mohlo vzniknout monstrum číslo 2, ženského pohlaví... Naštěstí není hlavní náplní ani tak tohle, ale spíše proměna štvaného monstra v lidskou bytost. Scéna s nevidomím osamělým starcem je velice silná, vydá za celou jednu hvězdičku nahoru. HATE THE LIVING, LOVE THE DEAD! (03.09.2006)

Geniální Whaleova filmová adaptace Frankensteina pokračuje snímkem, jejž oslabuje jen křečovitý rámec, byť i on – tím, jak vyzdvihuje jako vypravěčku ženu – Mary Shelleyovou – má svůj význam. Jinak jde o podobně důmyslně subversivní dílo: souběžně váží nezodpovědnost a virilita civilizační technologické expanze, bezohledného sebeprosazení na úkor rovnováhy životního prostředí a mezilidských a mezidruhových vztahů a kritizuje předpojatost vůči jinakému. Výstižné napětí mezi jekotem lidských monster a němotou znetvořené bytosti skvěle znázorňuje odlišnost obecně přijatých návyků s bytostnou potřebou každého z nás – po uznání naší jedinečnosti, růstu a rozmnožení. Ironické finále je polibkem smrti technické kultuře, substantivizovanému jazyku založenému na pojmech a kultuře zabydlené v zátiší. (12.01.2019)

Nevím proč (a patrně se mi to ani nepodaří vysvětlit), ale cítím mírné zklamání. A hluboce nesouhlasím, že dvojka lepší jedničky. První Frankenstein byla klasika všech klasik, typický monster movie, dvojka... jen slabší odvar. Výborný film, to ano, avšak daleko slabší. Ale popořadě: začátek nádhernej, Shelleyovi a lord Byron, rekapitulace prvního dílu, postupně rozehrané drama a doktor Pretorius, krásně ujetý blázen se svými pokusy, to vše mě vysloveně nadchlo. NA rozdíl od většiny ostatních jsem ale byl hluboce zklamaný polidšťováním monstra, jeho maskou, tím, že začal mluvit... takže ani závěrečná část, kde řádil můj oblíbený Dwight Frye a byla stvořena překrásná nevěsta, to už nevytáhl do těch nejvyšších příček. Je to škoda, trápí mě, když je Karloff místo hrůzy směšný, ale tady k tomu došlo, a to měrou více než vrchovatou. Přesto není zdejší hodnocení zvlášť nadsazené, 80 procent si Whale za svůj (řečeno vinařskou terminologií) film s přívlastkem určitě zaslouží, ale já čekal maličko víc. (01.10.2013)