Když byl Billy Wilder v roce 1958 nominován na Oscara za režii Svědka obžaloby, poznamenal, že "dát Oscara člověku, který režíruje divadelní hru, je jako dát první cenu za sochu stěhovákům, kteří přesunou Michelangelovu Pietu z Vatikánu na newyorskou světovou výstavu". Pravda je to tak napůl. Wilder byl dost chytrý, aby zápletku povídky Agathy Christie (z níž vznikla divadelní hra) nepřepisoval, a pokud do ní zasáhl, pak jen tím, že zesílil charakteristiky a motivace jednotlivých postav. Asi největší změnou byla postava starého právníka sira Wilfrida (kterou si film pro sebe prakticky "ukradl" Charles Laughton). Ten se z nudného vzoru ctností změnil ve svérázného paličáka, trousícího neuctivé poznámky a paralelně se soudní síní bojujícího i se svou ošeřovatelkou, slečnou Plimsollovou (hrála ji Laughtonova manželka), která se snaží uhlídat jeho podlomené zdraví a nezdravé návyky. Díky této "sadistické Mary Poppins" přijme těsně po posledním infarktu případ Leonarda Volea (poslední role Tyrona Powera) ne však proto, že by mu věřil, ale protože má doutníky a zapalovač. Muž obviněný z vraždy bohaté staré panny, která mu odkázala všechen najetek, má jediné alibi, svou německou manželku Christine (strhující Marlene Dietrichová jako Laughtonův rovnocenný protivník). A právě díky ní se případ odvine způsobem, jenž nikdo nečekal, dokonce ani starý mazák sir Wilfrid. Uvádět podrobnosti by nebylo vhodné, konečně i v době samotného natáčení rozdal Wilder hercům i studiu scénáře, v nichž posledních deset stran chybělo.
Co na Wilderově sebeironizujím výroku ovšem nesedí, je jeho schopnost učinit film z v podstatě nudného soudního dramatu, točícího se pouze kolem Volea a jeho soudního přelíčení. Soudní síň (dokonalá replika Old Bailey) je sice ve filmu přítomna, ale stejně podstatné jsou scény z právníkovy kanceláře, Wildfridovy souboje s ošetřovatelkou, ale i flashbacky do poválečného Berlína, kde Vole svou ženu potkal. Což Wilderovi zároveň umožnilo vtělit do filmu scénu, v níž Marlene Dietrichová nejen zpívá, ale poskytne divákovi pohled na své proslaveně krásné nohy.
Film získal šest oscarových nominací včetně nejlepšího filmu. Most přes řeku Kwai (The Bridge on the River Kwai) byl však úspěšnější. -
Iva Hejlíčková(Letní filmová škola)
V kinech
od:
FilmFan24
Není pochyb, že Agatha Christie byla - ne JE - Královna detektivky! Tenhle přepis její divadelní hry to jenom dokazuje. No čekali byste takové rozuzlení? Myslím, že ne. Na filmu je sice znát, že je natočen podle divadelní hry, ale to vůbec nevadí. Herecké výkony jsou opravdu mistrovské. Není divu, vždť herce vedl sám velký Billy Wilder. Je potěšením sledovat Charlese Laughtona, Tyrone Powera, Elsu Lanchster a úžasnou Marlene Dietrich, které patří dechberoucí finále.(15.3.2011)
viperblade
Upřímně, ještě v polovině snímku jsem nechápal, proč je zrovna tenhle film považován za klasiku a proč je na IMDb na tak vysokém místě (momentálně je 128.) Ale pak film začal po mně doslova vrhat trumfy z rukávu a já zjistil, že jsem byl hlupák. Myslel jsem si totiž, že umím přemýšlet o pár kroků dopředu (což umím, ale tohle nebyl ten případ) ale tady to prostě nestačilo. Bylo to jako v šachové partii, kdy vidíte pět tahů dopředu, ale poté vám soupeř dá mat s tím, že on viděl deset tahů dopředu. Přesně takhle jsem se cítil - tenhle film mi v závěru dal dokonalý šach mat. Srovnání s 12 Angry Men je rozhodně na místě, protože tenhle snímek na vás vytáhne podobné zbraně (zvraty "za pět minut dvanáct", chladnou, ale přesnou logiku, kterou jsem u obou těchto snímku opravdu obdivoval). Nebudu to prodlužovat, protože tady bych jen plýtval slovy, když většina kladných vlastností tohoto filmu již byla sepsána a zřejmě i lépe. Takže, Witness for the Prosecution je další z filmů, které jsou právem označovány za zlatý fond americké kinematografie. P. S. A právě v závěru jsem pochopil sílu herectví dokonalé, až ledově precizní (jak se na Němku sluší, samozřejmě :-)) Marlene Dietrich. 100 %.(20.2.2011)
Aleee89
Billy Wilder zkrátka nemůže zklamat a já moc dobře vím, proč ho mám ve své top desítce režisérů. Zpočátku jsem ani nevěděla, co se pod vcelku nenápadným názvem a snímkem, který není tak profláknutý jako třeba Wilderovo Někdo to rád horké, skrývá. A přišlo milé překvapení. Soudní drama, jak má být. Báječní herci, napínavé scény, patřičná atmosféra. A dost šokantní závěr, protože ten neodhadne asi nikdo. Dvanáct rozhněvaných mužů to sice není, ti jsou pro mě stále špička, ale i tak je Svědek obžaloby vysoce nadstandardní film, jemuž k dokonalosti chybí jen málo.(8.4.2012)
NinonL
Skvělé soudní drama se spoustou zvratů. V průběhu sledování jsem fandila jednou tomu, za chvíli zase někomu jinému, tak dobře a přesvědčivě je příběh zpracován. Marlene Dietrich ani Tyrone Power sice nebyli tak úplně věrohodní, ale hlavní hrdina, Charles Laughton je úplně zastínil, takže to ani příliš nevadilo.(6.8.2011)
lamps
Akademicky vycíděná soudní konverzačka, která celou dobu klame tělem i duší, aby nás nakonec zaskočila nepřipravené, předčasně hodnotící ten naoko tuctový a neoriginální příběh. Scénář ale výborný, navzdory mnoha dohadům a nepřímým motivům plnohodnotně pokrývající a v závěru i vysvětlující každičkou vteřinu vyprávění, a Wilder opět zdatně manévruje na pomezí závažného námětu a odlehčené charakterové rozprávky. Film má ale jeden problém - napoprvé působí jako pravda bezchybné, ale přece emocionálně bezrozměrné drama, které sází na údernost a kvalitu své pointy, na další zhlédnutí už zbude jen naše ochota znovu sledovat příběh, kde nás už nic nemůže překvapit a kde marně budeme hledat něco víc než jen další důkaz, že Wilder uměl poskládat scény do kompaktního celku a že se na jeho filmy zkrátka dobře kouká. Čekal jsem prostě malinko silnější divácký zážitek... 80%(4.4.2016)