Když byl Billy Wilder v roce 1958 nominován na Oscara za režii Svědka obžaloby, poznamenal, že "dát Oscara člověku, který režíruje divadelní hru, je jako dát první cenu za sochu stěhovákům, kteří přesunou Michelangelovu Pietu z Vatikánu na newyorskou světovou výstavu". Pravda je to tak napůl. Wilder byl dost chytrý, aby zápletku povídky Agathy Christie (z níž vznikla divadelní hra) nepřepisoval, a pokud do ní zasáhl, pak jen tím, že zesílil charakteristiky a motivace jednotlivých postav. Asi největší změnou byla postava starého právníka sira Wilfrida (kterou si film pro sebe prakticky "ukradl" Charles Laughton). Ten se z nudného vzoru ctností změnil ve svérázného paličáka, trousícího neuctivé poznámky a paralelně se soudní síní bojujícího i se svou ošeřovatelkou, slečnou Plimsollovou (hrála ji Laughtonova manželka), která se snaží uhlídat jeho podlomené zdraví a nezdravé návyky. Díky této "sadistické Mary Poppins" přijme těsně po posledním infarktu případ Leonarda Volea (poslední role Tyrona Powera) ne však proto, že by mu věřil, ale protože má doutníky a zapalovač. Muž obviněný z vraždy bohaté staré panny, která mu odkázala všechen najetek, má jediné alibi, svou německou manželku Christine (strhující Marlene Dietrichová jako Laughtonův rovnocenný protivník). A právě díky ní se případ odvine způsobem, jenž nikdo nečekal, dokonce ani starý mazák sir Wilfrid. Uvádět podrobnosti by nebylo vhodné, konečně i v době samotného natáčení rozdal Wilder hercům i studiu scénáře, v nichž posledních deset stran chybělo.
Co na Wilderově sebeironizujím výroku ovšem nesedí, je jeho schopnost učinit film z v podstatě nudného soudního dramatu, točícího se pouze kolem Volea a jeho soudního přelíčení. Soudní síň (dokonalá replika Old Bailey) je sice ve filmu přítomna, ale stejně podstatné jsou scény z právníkovy kanceláře, Wildfridovy souboje s ošetřovatelkou, ale i flashbacky do poválečného Berlína, kde Vole svou ženu potkal. Což Wilderovi zároveň umožnilo vtělit do filmu scénu, v níž Marlene Dietrichová nejen zpívá, ale poskytne divákovi pohled na své proslaveně krásné nohy.
Film získal šest oscarových nominací včetně nejlepšího filmu. Most přes řeku Kwai (The Bridge on the River Kwai) byl však úspěšnější. -
Iva Hejlíčková(Letní filmová škola)
Falko
Obdivujem rezisera Billyho Wildera, ze dokazal natocit dobre komedie rovnako, ako aj tuto kriminalnu dramu s jemnym anglickym humorom. Priznam sa, ze pocas filmu som sa vobec necitil ako pri drame a uz vobec nie ako pri thrilleri, tym ale nechcem povedat, ze je to komedia. Scenar filmu je vynikajuci a bol som velmi zvedavy, ci sa pocas filmu dopatram k tomu, kto vlastne zavrazdil bohatu vdovu. Najzaujimavejsie na tom bolo to, ze cely film som si myslel, kto to bol, ale koniec filmu bol tak sokujuco prekvapivy, ze nez som si cokolvek myslel, vsetko dopadlo uplne inak a taketo filmy doslova zboznujem. Takze pre milovnikov filmov zo sudneho prostredia odporucam. Svedok obzaloby mal 6 nominacii na Oscara, ale zial ziadneho nedostal. V kategorii najlepsi film, rezia a herca v hlavnej ulohe ho predbehla vojnova drama MOST PRES REKU KWAI, ktory reziroval David Lean a Oscara vyfukol Charlesovi Laughtonovi Alec Guiness. Herecka za vedlajsiu ulohu Elsa Lanchester nemala stastie, sosku prebrala Miyoshi Umeki za romanticku dramu SAYONARA (1957). Svedek obzaloby mal este 2 nominacie a to za strih a zvuk. Konkurencia najlepsich filmov bola dost silna v tom oscarovom rocniku, pretoze v tom istom roku konkuroval medzi najlepsimi filmami aj film DVANACT ROZHNEVANYCH MUZU (1957) rezisera Sydneyho Lumeta... 19.09.2008 _______ Tyrone Power - (Leonard Vole) +++ Marlene Dietrich - (Christine Vole) +++ Charles Laughton - (Sir Wilfrid Robarts) +++ Elsa Lanchester - (Pani Plimsollová) +++ Hudba: Matty Malneck +++(19.9.2008)
misterz
Tradične brilantný Billy Wilder, ktorý tu stavia predovšetkým na majstrovsky napísanom scenári a výraznej a veľmi sympatickej postavičke starnúceho advokáta sira Wilfrida, ktorý sa spolu s jeho opatrovateľkou postarali okrem pátrania po pravde aj o milý a nenútený humor. Samotný záver a rozuzlenie celej krimi pointy patrí k tým najinteligentnejším a najlepšie vymysleným čo som kedy videl - jedna veľká paráda a pre každého diváka filmová lahôdka. 85/100(25.6.2016)
GodComplex
Velmi solidni a z historickeho hlediska zasadni dilo ze soudni sine, ze ktereho budouci generace v ramci tohoto zanru cerpaji ve velkem. Scenar neni spatny, ale je na nem az prilis znat, ze je to zalozene na necem, co psala Agatha Christie, ktera to obecne moc nedava. Kdo to take velmi, ale opravdu velmi silne nedaval byla Marlene Dietrich a Tyrone Power, kteri by mohli davat lekce z prehravani a neduveryhodnosti. Jediny, kdo si to naopak herecky suverene diktoval byl obhajce Charles Laughton, u ktereho mate pocit, ze kazdou chvili dostane infarkt. Nejzajimavejsi na celem filmu je taktika v potitulkovem konci, kdy vam narrator zacne vysvetlovat abyste hlavne nikde nevyslepicili twist. 7/10(1.7.2010)
poz3n
Opět skvělý Wilder, který si své komické vložky neodpustí ani v soudním dramatu. Musí být zážitek vidět i samotnou divadelní hru. Celou dobu jste udržováni v napětí a ač jsou vaše teorie jakékoliv, tak se vám s velkou pravděpodobností během posledních 20 minut sesypou jako domeček z karet. Aneb jak říká závěrečný hlas při titulcích: Tvůrci tohoto představení vám doporučují, abyste v zájmu dobré zábavy vašich přátel kteří jej ještě neviděli nikomu nevyzrazovali překvapivý konec filmu Svědek obžaloby. 8/10(28.9.2012)
viperblade
Upřímně, ještě v polovině snímku jsem nechápal, proč je zrovna tenhle film považován za klasiku a proč je na IMDb na tak vysokém místě (momentálně je 128.) Ale pak film začal po mně doslova vrhat trumfy z rukávu a já zjistil, že jsem byl hlupák. Myslel jsem si totiž, že umím přemýšlet o pár kroků dopředu (což umím, ale tohle nebyl ten případ) ale tady to prostě nestačilo. Bylo to jako v šachové partii, kdy vidíte pět tahů dopředu, ale poté vám soupeř dá mat s tím, že on viděl deset tahů dopředu. Přesně takhle jsem se cítil - tenhle film mi v závěru dal dokonalý šach mat. Srovnání s 12 Angry Men je rozhodně na místě, protože tenhle snímek na vás vytáhne podobné zbraně (zvraty "za pět minut dvanáct", chladnou, ale přesnou logiku, kterou jsem u obou těchto snímku opravdu obdivoval). Nebudu to prodlužovat, protože tady bych jen plýtval slovy, když většina kladných vlastností tohoto filmu již byla sepsána a zřejmě i lépe. Takže, Witness for the Prosecution je další z filmů, které jsou právem označovány za zlatý fond americké kinematografie. P. S. A právě v závěru jsem pochopil sílu herectví dokonalé, až ledově precizní (jak se na Němku sluší, samozřejmě :-)) Marlene Dietrich. 100 %.(20.2.2011)