Andílek (E03)

Bohužel musím hodnotím ovlivněn podobnými zkušenostmi ze svého pedagogické praxe, takže nejsem objektivní. Ale tohle je velmi silný případ a možná se spousta učitelů dostala do podobné situace, kdy nevychovaný (nebo spíše deprimovaný) žák byl nad jejich hlavu. Zároveň se mi ale líbilo, že zde byl ukázán nejen pohled rodičů a učitelů, ale také ministerstva školství. Ono jednoduché a tolik očekávané řešení totiž fakt neexistuje. Jo, tohle sedlo jak zadek malého dítěte na hrnec. (26.09.2021)

Ďalšia ťažká téma, čo s takými deťmi, ktoré nie sú tupé, ale majú poruchu správania? Neviem, ale keby mojej dcére nejaký zasran rozrezal brucho nožničkami, tak by som asi nereagoval takto zmierlivo, ako to bolo tu. To je normálne na lynč a je mi jedno, či on má nejakú poruchu. Dnes sa však bežne poruchám dáva priestor a tvrdí sa, že ich máme tolerovať a my zdraví ľudia sa máme nechať nimi zatlačovať, len aby sme sa nedotkli ich práv. Opäť ukážka chorej doby. Hoci zámer režiséra bol trochu iný. (29.12.2021)

Opět zásadní díl, problematika "jiných" žáků, inkluze. Celé je to vlastně o tom, že nic není jednoduché a černobílé a už vůbec to nemá jednoduché řešení. Na jednu stranu rodiče poškozené dívky, na druhé matka kluka s poruchou chování, na třetí učitelé s dalšíma 25 děckama ve třídě, na čtvrté ministerstvo, co musí lavírovat - chce inkludovat hlava nehlava a rušit speciální školy, protože se v minulosti dost zneužívaly, a některé děti si inkluzi nepochybně zaslouží, na druhé straně by jistě byla tendence do nově zřízených speciálek strkat kdekoho, a navíc na nic nejsou peníze, na páté straně veřejnost, na šesté odborníci, na sedmé média... Myslím, že seriálu se hodně daří zkomprimovat všechny tyhle aspekty do velmi krátké doby, ale tak srozumitelně a nečernobíle, že má divák dost prostoru k zamyšlení i po skončení pořadu. Nový ombudsman v tom taky tak nějak tápe a divák má možnost tápat, hledat řešení a vytvářet si postoje s ním. V tomto smyslu je hodně edukativní. Co se  týče Kláry Issové, nemám ji rád, ale tady mi sedla, protože nejspíš ani nehrála. (19.09.2021)

Fakt se mi moc líbí, jak je to udělaný, jakej to má feeling. Taky je dost zásadní ten kontrast mezi seriózním Vaculíkem a lidovým Řezníčkem- to považuju za doklad zručnosti scénáristů. Bojím se tomu tleskat moc nahlas, protože bych pak mohl být za blázna, pokud by se například ukázalo, že kluk, kterej by pobodal/záměrně říznul spolužačku nůžkama, by se už do školy ve skutečnosti rozhodně nevrátil. Tomu se mi prostě nechce věřit. Naopak doufám, že celá tahle věc už by se i v té naší hyperkorektní společnosti vyřešila ein zwei. (20.09.2021)

Další případ k zamyšlení. Sice jsem Aleše Pelána chápala, o co mu jde, ale mnohem víc jsem chápala rodiče, které se bojí o své děti. Protože ať už je pozadí jakékoli, čin se stal. Popravdě si moc nedokážu představit, že je fakt reálný, že vám dítě kdokoli! pobodá ve škole a druhý den je tam zase, jakoby nic. Každopádně se mi líbí, že opět nemůžeme říct, že by to bylo černobílý a tvůrci nám nabízejí opravdu hodně pohledů na věc, které se bijou tak, že jednoduché řešení opravdu není možné najít. (20.09.2021)