Vladimír Salač

Vladimír Salač se narodil 14. července 1924 v Terezíně u Litoměřic. Díky svému tatínkovi, který vedl terezínský ochotnický kroužek, stanul už jako nemluvně na divadelních prknech. Později se jeho rodina, i se sestrou, pozdější zpěvačkou Jiřinou Salačovou (1920 – 1991), přestěhovala do Prahy, kde v prvním roce měšťanky byl roku 1935 učitelkou doporučen do Kühnova dětského rozhlasového sboru.

Se sborem účinkoval jako zpěvák sopránu, recitátor a herec v rozhlasových besídkách, relacích a hrách. Dále prošel ochotnickým spolkem Bozděch (1936 – 1937), Pražským divadlem Míly Mellanové (1937 – 1939), chvíli pracoval jako úředník hudebního nakladatelství (1939 – 1943) a Intimním divadlem (1943 – 1945).

Na přelomu 30. a 40. let také hostoval ve Vinohradském divadle. A v pražském Národním divadle byl výpomocným hostem činohry. Po okupaci se stal členem Realistického divadla (1945 – 1946), Divadla Státního filmu (1948 – 1951), Pražské estrády (1951 – 1959) a Městských divadel pražských (1959 až 1990), kde působil v menších úkolech až do smrti.

Vladimír Salač byl zpočátku populárním filmovým, a také divadelním, představitelem různých mladých jinochů, chlapců, studentů a statných hrdinů. Později se jeho zvláštní stavba obličeje uplatnila v různých menších charakterních kreacích. Zjevil se například v inscenacích „Charleyova teta", „Postranní ulice", „První legie", „Našeptávač", „Most", „Král Václav IV.", „Mikuláš Dačický z Heslova", „Hoši, dívky a psi", „Macbeth", „Paličova dcera", „Červený mlýn", „Zuzana Vojířová", „Zločin a trest", „Romance", „Nezbedný bakalář", „Caesar", „Paličova dcera" atd.

Do roku 1945 byl celkem často (v letech 1939 – 1940 hrál ve 14 snímcích) obsazován do chlapeckých postav studentů: sekundán (ŠKOLA, ZÁKLAD ŽIVOTA!), učedník Pepík (VENOUŠEK A STÁZIČKA), Franci (Antonín Novotný) jako chlapec (ULICE ZPÍVÁ), student Javorský (STUDUJEME ZA ŠKOLOU), Eman Kozel (PŘÍKLADY TÁHNOU), Hynek Hupka (HUMORESKA), tercián Josef Ždimera (CESTA DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE), Otík Salač (MADLA ZPÍVÁ EVROPĚ), pikolík Ferda Dobrotivý (ADAM A EVA), prášek Pepík (Z ČESKÝCH MLÝNŮ), pikolík (PROVDÁM SVOU ŽENU), sextán Ježek (ZLATÉ DNO), kovářský učeň Jaroslav (ŽÍZNIVÉ MLÁDÍ) či syn Václav (MLHY NA BLATECH).

I když debutoval ve čtrnácti letech, po svém dospění jeho filmová kariéra začala pomalu uvadat. Od roku 1945 si zahrál už jen malé a epizodní roličky ve velkých časových rozestupech.

Jmenujme např. tituly NADLIDÉ (Frantík), ZNAMENÍ KOTVY (plavčík Lojza Brůha), NIKOLA ŠUHAJ (bratr Juraj), BÍLÁ TMA (Jirka), REVOLUČNÍ ROK 1848 (skladatel Bedřich Smetana), SLEPICE A KOSTELNÍK (brigádník), PÍSNIČKA ZA GROŠ (skladatel Rudolf), MLADÁ LÉTA (MUDr. Josef Thomayer), ANDĚL NA HORÁCH (rekreant), NEPORAŽENÍ (vojín Franta), POSTAVY MIMO HRU (psychiatr), DVA TYGŘI (podporučík VB Augustin), SLEČNY PŘÍJDOU POZDĚJI (František), ŽENY V OFSAJDU (fanoušek), TŘI NEVINNÍ (advokát), LÁSKY MEZI KAPKAMI DEŠTĚ (exekutor), KŘTINY (myslivec), TA CHVÍLE, TEN OKAMŽIK (Kryštof), PŘÍŠTĚ BUDEME CHYTŘEJŠÍ, STAROUŠKU! (rozhlasový reportér), VERONIKA (písař), PUTOVÁNÍ JANA AMOSE (profesor), PROKLETÍ DOMU HAJNŮ (notář) a poslední NĚŽNÝ BARBAR (starý muž).

Nejvýznamnější z těchto postav byl určitě vedoucí prezidentské kanceláře Jaromír Smutný ve DNECH ZRADY (1973) Otakara Vávry a otravný soused Pícha v Matulově MUŽI NA DRÁTĚ (1985).

Salače jako zpěváka využili i v šesti snímcích (v Zemanově komedii ANDĚL NA HORÁCH zazpíval př. píseň „Kytička bílá"), ale jeho zpěv je nejvíce znám při interpretaci písně „Píseň pro Kristinku" z komedie „Sto dukátů za Juana", která byla uváděna v Československém rozhlase (1953) a na gramofonové desce (1954).

I v poválečném období působil v rozhlase („Zimní pohádka", „Cymbelin", „Páně Líbltův špaček", „Sen noci svatojánské", „Macbeth", „Princezna Pampeliška", „Růže a kříž", „Jen jeho stín" aj.), nově i v dabingu (BLUMOVA AFÉRA, STÍNY, HAMLET, PRACHY V PRACHU, PROKLETÍ, NEVIDITELNÝ či ÚNOS AUT).

Od 70. let začal spolupracovat také s televizí: inscenace (PRINCEZNY JSOU VŽDYCKY NA VDÁVÁNÍ, NEBOŽTÍK SI NEPŘÁL KVĚTY, ZÁHADA ZAMČENÉHO POKOJE, PAN PICKWICK, ARABESKY nebo PROCES S VRAHY MARTYNOVÉ) a seriály (30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA, GOTTWALD, CHLAPCI A CHLAPI a DLOUHÁ MÍLE). Vladimír Salač, jeden z nejoblíbenějších dětských herců 30. a 40. let, zemřel 31. května 1990 v Praze ve věku nedožitých šedesáti šesti let.

Jaroslav "krib" Lopour