Jan Zázvorka

Architekt Jan Zázvorka se narodil 2. května 1914 v Praze do rodiny významného architekta Ing. arch. Jana Zázvorky st. (1884 – 1963) a módní návrhářky. Jeho mladší sestrou byla významná herečka Stella Zázvorková (1922 – 2005). Právě zázemí v umělecké rodině (jeho otec byl dokonce autorem Památníku národního osvobození na pražském Vítkově) na něho mělo největší vliv.

Po maturitě na pražské reálce studoval architekturu a stavitelství na pražské ČVUT. Poprvé se do filmového světa a ateliérů dostal jako devatenáctiletý student, když si v letech 1933 – 1936 přivydělával v postavení malíře pozadí a asistenta zkušených filmových architektů (Štěpán Kopecký či Vilém Rittershain).

Od roku 1936 pracoval jako samostatný filmový architekt v barrandovských ateliérech. Po roce 1945 setrval jako architekt ve Filmovém studiu Barrandov, kde pracoval čtyři dekády až do roku 1985. Hned od začátku se díky svému výbornému profesionalismu stal nejzaměstnávanějším architektem 30. až 60. let.

Na svém kontě má více jak sto titulů (jeden rok zvládl i čtrnáct snímků). Pracoval také pro zahraniční filmaře a pod jménem Johann Zark během okupace i pro Pragfilm a německé tvůrce (například LIEBE, LEIDENSCHAFT UND LIED či DER NACHTFALTER). Jeho doménou byly působivé interiéry nadmíru elegantní, luxusní a nákladné, stejně jako prosté stavby z venkovského prostředí.

Ve své práci Jan Zázvorka pracoval s Vladimírem Borským (VOJNARKA, JAN VÝRAVA, ČEKANKY, PALIČOVA DCERA, JAN ROHÁČ Z DUBÉ, KUDY KAM?), Karlem Lamačem (LUCERNA, DUCHÁČEK TO ZAŘÍDÍ, U POKLADNY STÁL…), Miroslavem Cikánem (PŘÍKLADY TÁHNOU, Z ČESKÝCH MLÝNŮ, PROVDÁM SVOU ŽENU, U PĚTI VEVEREK, LAVINA, MUŽ V POVĚTŘÍ), Martinem Fričem (KRISTIÁN, EVA TROPÍ HLOUPOSTI, KATAKOMBY, DRUHÁ SMĚNA, BARON PRÁŠIL, díly CÍSAŘŮV PEKAŘ a PEKAŘŮV CÍSAŘ, HVĚZDA ZVANÁ PELYNĚK, LIDÉ Z MARINGOTEK), Otakarem Vávrou (tř. DÍVKA V MODRÉM, KOUZELNÝ DŮM, MASKOVANÁ MILENKA, ŠŤASTNOU CESTU, ROZINA SEBRANEC, NEZBEDNÝ BAKALÁŘ, PŘEDTUCHA, KRAKATIT, NĚMÁ BARIKÁDA, POLICEJNÍ HODINA).

Poté pokračoval s Františkem Čápem (NOČNÍ MOTÝL), Vladimírem Slavínským (NEBE A DUDY, MUŽI NESTÁRNOU, RYBA NA SUCHU, ZLATÉ DNO), dál s Václavem Krškou (ŘEKA ČARUJE, REVOLUČNÍ ROK 1848, JARNÍ VODY), Vladimírem Čechem (DIVÁ BÁRA, NEZLOB, KRISTINO!, ČERNÝ PRAPOR, KOHOUT PLAŠÍ SMRT, KDE ALIBI NESTAČÍ, BYLO ČTVRT A BUDE PŮL, SVATÁ HŘÍŠNICE), Jiřím Krejčíkem (O VĚCECH NADPŘIROZENÝCH, ČINTAMANI & PODVODNÍK), krátce taktéž s Miroslavem Hubáčkem (HAŠKOVY POVÍDKY ZE STARÉHO MOCNÁŘSTVÍ), Bořivojem Zemanem (BYL JEDNOU JEDEN KRÁL…), Karlem Steklým (MSTITEL) a nebo s Karlem Kachyňou (PRÁČE).

Od 60. let se taktéž pro Oldřicha Lipského (MUŽ Z PRVNÍHO STOLETÍ a zejména TAJEMSTVÍ HRADU V KARPATECH), Jindřicha Poláka (IKARIE XB 1), Františka Filipa (UTRPENÍ MLADÉHO BOHÁČKA, ODVÁŽNÁ SLEČNA), Vojtěcha Jasného (DÝMKY), Josefa Macha (RODINNÉ TRAMPOTY OFICIÁLA TŘÍŠKY, FLORENC 13:30, TŘI CHLAPI V CHALUPĚ, TŘI NEVINNÍ, PALETA LÁSKY), Vladimíra Síse (MUŽ, KTERÝ ROZDÁVAL SMÍCH, SEN NOCI…).

Zázvorka si vyzkoušel práci divadelního scénografa („Fanina první hra“ v Činohře 5. května). Od roku 1946 učil na FAMU (a od 1948 řádný profesor). Jeho synem byl filmový architekt Jan Zázvorka nejml. (*1958).

Výrazně pracoval také pro Československou televizi na inscenacích (např. ODCHÁZETI S PODZIMEM, MAGNETICKÉ VLNY LÉČÍ, ZLOČIN A TRIK, TAJEMSTVÍ VILÉMA STÖRITZE, NACTIUTRHAČ, KAT NEPOČKÁ, KLÍCKA, LÍSTEK DO PAMÁTNÍKU, NEZRALÉ MALINY, PŘÍPAD PLATFUS aj.) a seriálech (F. L. VĚK, BYL JEDNOU JEDEN DŮM, CHALUPÁŘI nebo DNES V JEDNOM DOMĚ).

Zázvorka získal za MASKOVANOU MILENKU Národní cenu (1941), za CÍSAŘOVA PEKAŘE Uměleckou prémii (1952), TV film ODCHÁZETI S PODZIMEM Cenu za výpravu (1966) na MTF Praha, Cenu za výtvarnou stránku (1982) na XX. FČSF Ústí nad Labem za TAJEMSTVÍ HRADU V KARPATECH a také titul Zasloužilého umělce (1969). Jan Zázvorka zemřel náhle 14. ledna 1991 v Praze ve věku nedožitých 77 let.

Jaroslav "krib" Lopour