kingik

Soudruzi zakázali uvědomělému Honzovi Hamrovi kamarádit se se Standou Pekárkem. Vždyť je to nestoudný floutek, co oplodnil soudružku umývačku nádobí, s inkognito estébáky hraje biliár o peníze v hospodě čtvrté kategorie a takový živel vozí umělecké pracovníky z ČST. No, jestli tento mladík nechce skončit s šíleným kádrovým posudkem a doma mu pak bude za trest nařízeno sledovat v nově  pořízené televizi všechny normalizační výplody sedmdesátkové doby, bude muset donášet. Podpis spolupráce s StB je pro něj jediným východiskem. Parodické vyznění není na škodu. Retro seriál s antihrdinou v hlavní roli chce totiž nabourat dosavadní upjatý obraz dob dávno minulých. Většina první epizody má základ v úsměvném vyznění, načež padají hlášky a vtipkuje se ostošest. A kdo hledá souvislý a dramaticky gradovaný děj, tak vlastně nic takového nenajde. Nějaký dramatický úsek/náznak nastoupí až na závěrečných pár minut, kdy se náš konsternovaný hrdina dostane do spárů dvojice tajných mužů své doby. Kryštof Hádek je pro roli jako zrozený. Umí vtisknout své postavě humornost i nadhled, zajímavě nejednoznačný postoj k složitě politicky orientované době, zároveň mu nečiní problémy být vyplašeným mladíkem, když na něj udeří obávaná instituce. Jeho existence v tlaku a tísni doby se neobešla bez dalších přihrávajících i zlehka přehrávajících herců. Klára Melíšková jako jeho máti určitě nepředstavuje vzor socialistické ženy. A vůbec většina žen plní roli sexuálních objektů, jejichž hlavním úkolem je na potkání roztahovat nohy. Televizní pracovníci nezřízeně popíjí cestou na místo natáčení, nečiní jim problém v reportáži o dělnické třídě použít kompars a také vedou protisocialistické řeči. A tak se Standovi Pekárkovi otevírají nové obzory. Bude buď muset smýšlet třídně a (u)vědomě(le) práskat na své spolupracovníky, nebo se navždy rozplyne jeho sen o luxusním vozidle své doby. Kariéra práskače se rozjíždí v kvalitní retro výpravě, s kvalitní hereckou osádkou a svébytným režijním přístupem Jana Pachla. 9/10

Medvídek Pú a Prasátko nejsou tak mírumilovní a přátelští, jak je známe z dětských knížek. Nově jsou z nich zmutovaná vraždící monstra, co z hloubi svých sadistických duší nenávidí Kryštůfka Robina. A smilování nemají ani s pětičlennou partou děvčat, která zavítala do Stokorcového lesa. Hon na lepé oběti může začít. Pokud jste příznivci oscarových čalamád, jistě tenhle horor obejdete obloukem. Připravíte se ovšem o umělecký hororový zážitek. Rhys Waterfield dodržel a namíchal vše, co má správný horor mít. Pět sympatických děvčat má slušnou tělesnou výbavu, Natasha Tosini se dokonce nasouká do úzkých bikin, které pod prsním tlakem praskají ve švech. Maria Taylor si sice nějakou chvíli hraje na vystresovanou mladou ženu, kterou stalker připravil o pravidelnou menstruaci, což ji donutilo navštěvovat terapeutku, náhle ji ale lesní prostředí a vzduch udělalo dobře. Amber Doig-Thorne, Danielle Ronald a Natasha Rose Mills velmi vhodně doplňují dívčí partu, co má jepičí život. Režisér přistoupil k látce dost nekompromisně. Žádné nadbytečné kecy, nasadí se vysoké tempo a pořád se něco děje. Kryštůfek Robin (Nikolai Leon) dostane trest bičování, děvčata už takové štěstí neměla. Gore je šťavnaté, popisem jednotlivých úmrtí by film ztratil svůj pel. A dost se mně líbilo, že žádná z postav nemá nějaká privilegia pro přežití. Většinou se to má tak, že si to přežití u tvůrců ty hlavní postavy tak nějak předplatí, zabijáci budou zázračně zlikvidováni a tak nějak podobně. V tomto hororu se na to nedá spoléhat a to bylo výrazné plus. Masky zabijácké dvojice jsou vcelku teatrální. Možná se čekalo, že se přistoupí k animaci. A po lese se budou pohybovat špatně animované zvířecí zrůdičky. Vyřešilo se to tak, že má herec na palici latexovou masku, která umožnuje nějaké mimické záškuby až projevy, takže ve výsledku to do výsledného pojetí sedí. Rhys Waterfield zřejmě oblíbenou dětskou knížku nenáviděl, tak se rozhodl udělat z hodných zvířátek nemilosrdné parchanty. A dobře udělal. Nevznikl tak horor pro mateřské školky. Vzniklo brutálně nekorektní a výsměšné hororové dílko. 10/10

Léto 1987. Velmi dusné léto. Hlásek ustavičně vřískajícího půlročního Lukáška utne až cirkulárka. Jedinou hlavní podezřelou z brutální vraždy je jeho matka (Alena Doláková) a ta také byla policií prohlášena za vražedkyni. Ta se ale nikdy k zločinu nepřiznala a v cele spáchala sebevraždu. Zůstala však tehdy dvanáctiletá svědkyně, z níž je dnes žena středního věku (Lenka Krobotová) která kdysi toho tragického dopoledne u kočárku nemluvněte viděla jakousi činorodou osobu. Její svědectví ale zní značně absurdně: dítěte se měl tehdy zmocnit Vodník z Erbenovy sbírky Kytice. Kriminalistka Marie Výrová (Klára Melíšková) na popud tehdejší svědkyně otvírá třicet let starý a již dávno uzavřený případ vraždy. Od samého počátku má první epizoda této třídílné krimi minisérie velmi znepokojivou, tíživou a autentickou atmosféru léta za socialismu. Sledujeme rodinu v domě, kde neurvalým způsobem v tílku pobíhá a na všechny strany nevybíravě křičí Václav Neužil. Následuje střih do pracovny vyšetřovatelky, za kterou přišla v doprovodu manžela (Peter Bebjak) s tíživou výpovědí svědkyně tehdejší hrůzy, aby ulevila svému neklidnému svědomí. Stále se pak střídavě vracíme do vesnického stavení, abychom zjistili poměry v rodině a byl nám naservírován pozvolný a neodvratný posun k rodinné tragédii. Nejprve je třeba si udělat tak trochu jmenný pořádek a přehled v postavách. Prázdniny u babičky (Jaroslava Pokorná), které zároveň patří i dům, tráví její dvě vnučky, které jsou dcerami dvou starších synů, a jejich kamarádka Hana, tedy inkriminovaná svědkyně nešťastné události. Vůdčí osobností této tříčlenné holčičí party je čtrnáctiletá Magda (Kasijana Džakič). A o třicet let později pak budeme sledovat Neužila s vrásčitým obličejem a totálně prořídlou kšticí, ač předtím mohl klidně dělat reklamu na vlasové šampony. Vše je v první epizodě velmi dobře rozvrženo. Režisér Viktor Tauš umí dokonale udržet tajemnou i hutnou auru. Na konci epizody se nám dokonce dostane i jakýsi možný profil vraha. Tahle minisérie má excelentní rozjezd. A doufejme, že si podrží svoji scenáristickou a režijní vrstevnatost i nadále., tedy ve zbývajících dvou epizodách. 10/10

Polonahá Jennifer Lopez běhá po malebném ostrově na Filipínách, aby ukázala, že nechce složit své ženské zbraně ani po padesátce. Scénář jí přiřadil Joshe Duhamela za snoubence a svatební zvony už pomalu znějí. Jenže když jejich svatebčané rázem padnou do rukou po zuby ozbrojené bandě novodobých pirátů, kteří se dožadují  převodu astronomické finanční částky, je na ženichovi a nevěstě, aby zachránili svatební veselí. A zase jednou ta Jennifer Lopez. Vysportovaná, s vypoulenou zadnicí a poprsím, co leze z potrhaných svatebních šatů všemi směry. Své vrstevnice smrtelnice jenom štve, neboť většina z nich není majitelkami takové tělesné schránky, kde poporodní břišní převisy neexistují, prsa spolu mají úmluvu být absolutně souměrná a vrásky na tváři se absorbovaly na další desítky let. Ano, každý mužský herecký protějšek je vedle impozantní JLO odsouzen statovat. Duhamel se s tím nechtěl smířit a vytvořil si proporce sympatického dobrodruha. Dohromady tihle dva protagonisté vytvořili skvěle fungující hereckou dvojici, co nemá potíže být akční a nahláškovaná. Režisér Jason Moore měl usnadněnou práci. Tetelil se, že má na place pořádnou samici a veškeré podstatné pokoukání svěřil do rukou kostymérů a vizážistů. A ti se činili, takže převedeno do praxe je Jennifer stále perfektně nalíčená, účes drží, kozy drží, stehna drží a zadnice taky. Přestřelky, výbuchy i další akční faktory už se namíchají tak aby se neřeklo. A je vůbec někdo zvědavý na herce ve vedlejších rolích?! Vedlejší party nejsou úplně nezajímavé - Jennifer Coolidge nebo Lenny Kravitz. No neměli to vůbec snadné nějak zaperlit. Tak snad diváci zaznamenají jejich přítomnost. Hlavní je, že vznikla úplně nenáročná akční komedie, co má několik ostřejších scén, nemálo humorných sekvencí a působí celkově svěže. A ve své přední řadě má herečku, co to umí (na diváky) rozbalit. 10/10

Všechny filmové i zhýralé cesty vedou do Babylonu. Originálně zábavný i nemálo dekadentní náhled na smetánku němého filmu v tříhodinové náloži. A v dokonalém režijním provedení Damiena Chazella. Provede nás od roku 1926 a skončíme až v roce 1952. Éra němého filmu už bere pomalu a jistě za své. Revoluční nástup hlásí zvukový film. Filmová studia Kinoscope a MGM mezi sebou vedou tichý konkurenční boj. V popředí stojí tři protagonisté vyprávění - atraktivní Nellie LaRoyová (Margot Robbie), lascivní skandalista, příležitostná gamblerka i narkomanka, která si svoji hereckou slávu musí teprve vydobýt, ač podle mnohých hereckého talentu má pomálu, Jack Conrad (Brad Pitt), milovník žen a luxusu a hlavně nejslavnější herec své doby a také Manny Torres (Diego Calva), mexický přistěhovalec, který u filmu zastává nejrůznější funkce, jen se zatím nikterak neprosadil, ale bude se postupně šplhat nahoru. A minimálně ke dvěma z nich nebude štěstěna navždy tak přívětivá a ukáže jim svoje holá záda. Chazelle natočil svůj nejosobitější film. Má špičkové herecké obsazení, kterému vévodí Margot Robbie, po celé tři hodiny svého trvání má co nabídnout a stále chrlí nepředstavitelně dramatické, zábavné i prudce absurdní scény. Ač velmi často dochází k žánrovému prostřídání, stále to je přehledné a nevytváří to chaotický ráz. Kamerové obrazy Linuse Sandgrena patří k tomu nejlepšímu na poli snímání za poslední dobu. Hned v úvodu diváka zaplaví dekadentní večírek, který přivodí vodopád mravního úpadku, na kterém v červených odhalujících šatech tanečně řádí k pomilování určená Margot. Je to oslnivě nastavené a rázem přejdeme do drobných detailů z natáčení, kde se herci musí podřizovat roztodivným požadavkům věčně nespokojených režisérů, vznikají nesváry a nemálo záleží i na těch nejtitěrnějších detailech. A pochopitelně začnou narůstat osobní problémy našich tří protagonistů. Okolo filmu se vždy točí krásné ženy a scénář si dovolil vtípek, že by se Margot Robbie mohla konečně setkat se svojí dvojnicí v reálu Samarou Weaving. A tak se i stalo, načež si ty dvě zrovna do oka nepadnou. Margot z toho ale vyjde jednoznačně lépe, přinejmenším její na vteřinu odhalené prso, tedy není jisté, jestli se o to nepostarala její dublerka, a posléze stoprocentně stojící bradavky pod kostýmem rozverné studentky jí zajistí vítězství. Jedním z producentů filmu byl Tobey Maguire. Zřejmě si vymínil, aby ve filmu dostal svoji osobní linku, takže ve třetí hodině s ním film udělá odbočku, ale i ta se povedla. Tenhle film je nastavený získat mnoho filmových ocenění. Pozornosti na Oscarech se mu nedostalo. Minimálně k Margot Robbie je to značně nefér. Ve výsledku se zrodil velmi ojedinělý multižánrově pojatý film, co zapůsobí vizuálně, herecky, scenáristicky i režijně a ani v dalších kategoriích se neztratí. Skvělý počin. 10/10

Tygří parta se zakousla do filmového pásu. A svými ostrými zoubky si razí cestu za humorným jackpotem. Dvěma nerozlučným kamarádům a naprostým outsiderům, kteří si v podstatě zbyli, kdy jeden je tak trochu frajer, kterému učarovala akční klasika na videokazetách a byl právě vystěhován exekutory z bytu, a druhý je šilhající a šišlající dement, se jednoho dne poštěstí vyhrát na stírací los tučnou finanční částku. Do propadnutí osmi milionů v sídle pražské loterie zbývá jen několik hodin. Cesta do Prahy vede přes Polsko, Slovensko i Brno. A všude na naše brachy číhá humor i nebezpečí. O výhře se záhy dozví jak místní mafie, tak dvojice roztržitých pronásledovatelů. Fanoušci uskupení, jejichž humoriádu dosud představovaly nejrůznější skeče, se konečně dočkali Štěpána Kozuba, Alberta Čuby a Vladimíra Poláka na velkém plátně. Jejich osobitý humor je pro neználky poměrně svěžím mixem, kdy se střídají naprosto trapné výplody s geniálně vtipnou originalitou. Vše, co tahle parta předvádí, působí neokoukaně. A s každou přibývající minutou vrší svoji kanonádu humoru. Mnohé jistě překvapí to, jak jejich eskapády nemají pevný dramaturgický ráz, mnohdy je cítit čirá improvizace a celkově se film příliš nezaobírá tím, zda to má nějaký stabilní řád. Režisér Emil Křižka navíc solidně zvládá akční vsuvky. Veškeré obsazení je skvělé. Dušan Sitek funguje jako mafián pěkně zlověstně, k ruce má maximální sexici Sáru Erlebachovou. Konají se camea Honzy Dědka (bývalý zabiják) Jiřího Kalouska (rybář) a Milana Baroše (doručovatel a také jeden z producentů filmu). Hlavní protagonisté předvedou i nějaké to bojové umění, se kterým mají zkušenosti, vrcholem je Polákova parodie na obtloustlého Stevena Seagala. Pro zhlédnutí humorných eskapád není vůbec nutné znát předchozí tvorbu tygří party. Naopak je výhodou, když o jejich stylu humoru nebudete vůbec nic vědět. Zrodilo se příjemné překvapení na poli české srandy. A zasmušilým divákům je vstup zakázán. 10/10

Divák to má za sebou, program ČT1 to má za sebou a režisér Mirek (Jan Kolařík) to má taky za sebou. Osm nekorektních pozdních televizních večerů je za námi. A bilance je taková, že v dohledné době si divák leda tak dopřeje nějakou tu reprízu několika existujících nesolidních seriálů. Ovšem s premiérovým nášupem české seriálové nekorektnosti na veřejnoprávní televizi je na nějakou neurčitou dobu utrum. Na pokračování veselých, fekálních a přisprostlých příhod party z ranního vysílání to hned tak nevypadá. Závěrečná epizoda bezprostředně navazuje na tu předchozí, což je naprostá výjimka dosavadní  epizodnosti, kdy došlo v Brně k fatální srážce vlakových souprav. A v Dobrém ránu se objevili dva ranní hosté, kteří při té tragédii zahynuli. Kolem ranní show se stahují mračna. Do Brna si totiž etiku ranního vysílání přišla proklepnout komise vyslaná z Prahy. Následuje série výpovědí pracovníků Dobrého rána před komisí, která vyústí ke kontrole jejich vzorků moči, neboť je podezření, že v budově televize se objevily drogy. Jan Prušinovský se rozhodl o vrcholný díl své série, přišel s nečekaným tragickým vyústěním a do toho mu herci hláškují, ač v televizní budově panuje dost napjatá atmosféra i neveselá nálada. Likvidace nejlepší a nejnahláškovanější postavy celého seriálu znamená značnou nejistotu pro další budoucí pokračování. Kdyby ještě byla šance na návrat seriálu, tak bych se přimlouval za hodinové epizody. Ty stanovené půlhodinky s Dobrým ránem prostě mnohdy nestačily. Neokoukaná a v podstatě málo známá herecká parta pod vedením nebojácného a mnohdy odvázaného Prušinovského dokázala, že diváci v pracovním týdnu dokázali vydržet do pozdních hodin. Těšili se, že v zaprděném vysílání přišla vítaná změna v podobě stylového humoru a originality. Nyní už můžou chodit spát se slepicemi. Zajímavý program skončil. 10/10

Ještě spletitější než minule, Ramba řve jak Rambo a vrah už (možná) vkročil na scénu. Domnělý vrah spáchal na konci minulého dějství sebevraždu a podle všech indicií je mimo podezření. Docent Stehlík (Ivan Trojan) ve své dočasné pracovně na kriminálce, kde je víceméně stále držen v nemilosti šéfem kriminálky (Ondřej Vetchý), musí se svojí hubatou kolegyní, kapitánkou Fousovou (Tereza Ramba), najít tedy nové stopy, které by vedly k dopadení sériového vraha mladých žen, kterému se už deset let dokonale geniálně daří unikat spravedlnosti. Okruh podezřelých se začíná rozšiřovat. V hledáčku kriminalistů se ocitá podivínský fetišista (Petr Varga), který ve svém lesním příbytku shromažďuje dámské spodní prádlo, podezřelým je i bytný (Oldřich Navrátil), který pronajímá svůj byt mladým ženám, nejčastěji z východního bloku, stranou podezření není ani ukrajinský imigrant (Jiří Bartoň), který je vlastníkem hrůzostrašně vyhlížející vily. A kriminalisté už mají možná možnou podobu vraha na základě svědeckého identikitu a výpovědi svědkyně, sousedky domnělého vraha (Vanda Károlyi). Existují dvě verze podoby pachatele: jednou je to muž trpící (pravděpodobně) alopecií, podruhé je to muž s čelovkou a bujnou kšticí. Stačí si vybrat. Divák už nemusí mít Strach, že se celý další díl režisér nepustí do něčeho akčnějšího. Na konci se totiž začnou dít věci a Tereza Ramba nakročí přímo do náruče vraha, tedy přinejmenším závěr druhého dějství tak skoro akčně vypadal. Kdo se bojí o její přežití v této minisérii, musí držet roky nestříhané nehty na nohou dostatečně zaťaté a trpět při každém kontaktu nehtových lůžek s podlahou a obuví. Minisérie je i po druhém dějství nastavena chytlavě. Je otázkou, s čím přijde třetí závěrečné dějství, od kterého se bude čekat velké vyvrcholení. Usuzuji, že nějaký ten nečekaný zvrat ve vyšetřování si Jirka Strach a spol. nechá do třetice všeho napínavého a kriminalisticky hodnotného ve hře. 9/10

Nanna Blondell a Anastasios Soulis jsou ústředními protagonisty švédského thrilleru z produkce Netflixu. Manželský pár prochází menší krizí, tak je fajn nápad vybřednout z partnerského soužití třeba zrovna výletem mezi zasněžené horské pláně. Ovšem nikdo nepočítal s tím, že se žena snědší pleti stane vzápětí terčem rasistických inzultací ze strany dvou pochybných lovců, na které natrefí na benzínce. A to je jen začátek jejich martýria. Následně poté, co se utáboří v divočině, si je vezme do hledáčku své pušky neznámý střelec. A boj o holé životy může začít. Švédština sice zrovna není uchu lahodící řeč, je to ovšem jazyk, na který ve filmu nenarážím každý den, takže ta jistá exotičnost vlastně nebyla na škodu. Alain Darborg za to vzal režijně velmi kvalitně. Dokonce se rozhodl, že manžele před neznámým útočníkem nechá prchat povětšinou za denního světla, takže většina dění je pro oko diváka dobře viditelná. A vůbec to filmu neubírá na jeho napínavosti. Postupem času se přejde do fáze zvratu, který přichází s vysvětlením, proč se manželům dějí nepěkné věci. A je to vymyšleno zajímavě. Navíc se režisér rozhodl pro brutálnější ráz filmu, takže k vidění jsou maskéry kvalitně provedené krvavé flákance. Jedním z nepřehlédnutelných prvků je to, že ústřední pár nepůsobí stoprocentně sympatickým dojmem. Je v tom totiž určitý záměr, který se nedá předem vyzradit, protože to výsledné odhalení právě vrhne na hlavní protagonisty negativní stín. ----SPOILER----Takže doporučuji jim spíše horlivě nefandit. Režisérovi se povedlo udržet si nepředvídatelnost dění, rovněž postupně gradující tempo zvládal velmi úspěšně a zasněžená vylidněná krajina má své působivé kouzlo. Výsledkem je precizní thriller. 10/10

Co by hodná sestřička neudělala pro svého milovaného bratříčka. Aby za spoluúčast na neúspěšném loupežném přepadení, kterým si chtěl pro ni a pro sebe obstarat peníze pro zastavení exekučního řízení, neputoval na dlouhá léta do vězení, vydá se jeho sestra do márnice. Ocitl se tam totiž jeho kamarád ve zločinu a spolu s ním i jeho mobil, v němž je důkaz o tom, že společně připravovali loupež. A tak se hrdinná mladá žena nadopuje rizikovými prášky a upadne v mrtvolné bezvědomí. Má ale smůlu. V ústavu pracuje koroner, který nesnese na svém pracovišti živé lidi a jeho kukuč nevěstí nic dobrého. A v márnici provádí nekalé kšefty s lidskými orgány. V akci bude cvičený pes i tekutý dusík. Jerry O´Connell nasadí lehce úchylný výraz a s Bailee Madison svede hru na kočku a myš. Je dobře, že ho máme po nějaké době zpět. A rovnou vyfasoval roli psychopata. Prostředí márnice není pochopitelně nikomu dvakrát příjemné, navíc i nějaká ta mrtvola na pitevním stole na komfortním pocitu zrovna nepřidá. Patrick Lussier byl režijně v kvalitní formě. Film má nějakých 106 minut a pořád se něco napínavého dělo. Drastičnost není na mimořádně vrcholné úrovni. K vidění je hlavně nějaký ten odňatý orgán. Film se neobejde bez zvratu (spoiler) ohledně do té doby kladné postavy strážce zákona. Slečně v hlavní roli se dá krásně fandit, je sympatická, i nějaký ten postelový manévr by s ní nezaškodil. A maskéři si dali práci, aby v závěrečném zúčtování nechyběl brilantně znetvořený obličej. Máte-li zájem o pořádně napínavý thriller v neutuchajícím tempu a neutěšeném prostředí, je tenhle film velmi ideální volbou. 10/10