Insomnie

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $227,569║Tržby Celosvetovo $-║ Thriller z veľmi dobrým námetom, ktorý dokázal veľmi dobre zužitkovať v remaku Insomnia (2002) Christopher Nolan. Tu v tomto originály by toho na dolaďovanie bolo ešte dosť, ak by som nevidel Nolanov remake, ťažko by som sa v tomto Nórskom spracovaní hľadal, je tam vidieť taká filmárska neskúsenosť, neobratnosť. /65%/ (08.10.2008)

Americká verze se mi líbila, přesto plný počet * jsem ji nedal. Tajně jsem doufal, že původní norská ji trumfne. No je fakt, že Nolanův počin je takový koukatelnější, civilnější, protože toto je hodně syrové, naturalistické (např. scéna se psem). Těžko srovnávat výkony hlavních hrdinů; Pacino i Skarsgård byli naprosto výteční, ale druhý jmenovaný byl pomalu větší záporák jak klaďas a i se svojí sexuální chtivostí byl asi o něco uvěřitelnější. But on the other hand, co se týče vraha, zaujal mě víc Robin Williams, protože byl charakterově prokreslenější; v Skjoldbjærgově verzi jsme se o něm nedozvěděli vlastně nic. Příběh se zase tak moc nelišil, teda až na konec, ten se mi víc líbil v norské verzi. Co se týče realičnosti, originál znovu vede, tedy až na 1 scénu, a to při ohledávání mrtvé dívky; nikdo mi nevymluví, že ta "mrtvola" mrkla pravým víčkem a kamera tělo zabrala tak nešťastně, že jsem měl neodbytný pocit, že vidím, jak dýchá (dle nepatrného posunu břicha nahoru a dolů). Takže bych to viděl stejně jako v případě americké verze na 4*; přesto se mi asi líbila o něco více ta Nolanova. (09.11.2008)

Absence většího rozpočtu i nějaké výraznější vizuální stylizace dávají tradiční skandinávské ponurosti opravdu hodně vyniknout. Vizuál je bezbarvý a depresivní a uprostřed téhle vyslovené deprese pobíhá ultra stroze charismatický Stellan Skarsgård, přičemž se bezostyšně snaží zachránit svůj zadek na úkor jiného. Právě ta absence morálky, která v americké verzi krášlí Al Pacinův raskolnikovský vnitřní souboj, je největším producentem čirého lidského hnusu - hlavního předmětu norské Insomnie. Není sice tak skvěle vypointovaná jako Nolanův remake (už proto že Skarsgårdovi tu schází protivník kvalit Robina Williamse), ale zdeptá vás o dost víc, protože je zbavena veškerého idealismu. Obě Insomnie, jak norská, tak americká, si tak spolehlivě hájí své místo na slunci, jelikož se nejedná o "souboj" remaku s originálem, ale o koexistenci dvou velmi kvalitních a pozornosti hodných filmů. (15.01.2012)

nejprve vysvětlím vlastní polohu, protože jde o potřebný kontext. prvně jsem viděl tento norský originál a přitom se těšil na Nolanův film. zjištění, že jde o jiný film téhož jména následovalo zklamání. po pár měsících jsem dostal příležitost zhlédnout Nolanovu slavnou Insomnii a po pár minutách od začátku, kdy už bylo naprosto zjevné, že jde o remake předchozího a já tudíž přicházím o všechna překvapení, jaká příběh snad mohl nabídnout, přišlo zklamání druhé. upřímně, ani původní Insomnie mě vůbec nenadchla, ale po zhlédnutí Nolanovy průměrné zbytečnosti jsem v ní některé filmové půvaby nemohl neobjevit. /// příběh je o ztrátě sebe sama ve spleti vlastních lží. policista zfalšuje důkaz, aby ochránil sám sebe před možnostmi dvojího výkladu toho, co bylo jen tragickou nehodou. zatímco původní film klade důraz na postupné vrstvení lží a pomalý a nenávratný propad pod úroveň vlastního svědomí, remake se v duchu přístupnosti filmu komukoliv pokouší tento motiv maximálně zjednodušit, jedna chyba, jedna lež, jeden následek. zatímco originál velmi znepokojivě představuje šablony 'klaďas' a 'záporák' vpravdě jako pouhé nálepky, které nejenže nemusí odpovídat skutečnému stavu, ale mohou označovat dokonce i zdánlivý protiklad, remake tuto působivou cézuru nahrazuje pouhou nicotnou relativizací skrze svědomí zpytujícího a nespavostí trpícího vyšetřovatele. mimochodem, Al Pacino v této roli podal více než slušný výkon, což je jeden z mála kladů, které bych Nolanovu remaku přiznal. oproti němu je Stellan Skarsgård amorálnější, hlouběji přesvědčený, že účel světí prostředek, je to mrákotná stvůra, budící ten dojem, že sama dávno zapomněla účel svého povolání. zato Al Pacinova postava je tragická pro vědomí svého morálního selhání, pro plné uvědomění si svého svědomí a pro chápání úlohy policisty ve společnosti právě tak jako zrádných úskalí této práce. Al Pacinův vyšetřovatel, ač se mu to nedaří, touží být ve své práci lepší, je hnán snahou po sebezdokonalení (pozitivní příklad divákovi), které odporuje jeho psychologický rozklad. to úsměvné americké moralizování bych snad i přehlédl, kdyby tak drze neprotiřečilo pravému duchu přejatého příběhu o rozdílu podstat povahy dobra a zla v realitě a v obecném povědomí. morální úpadek "hrdiny" je totiž ještě více převážen pochopitelností činu "antihrdiny", která se ukáže být bolestivě zřejmá, když se svému protivníku ve vší upřímnosti přizná a ten paradoxně zrůdný čin ve vší jeho ne/přirozenosti popíše. další vážný problém vidím při porovnání závěrů obou filmů, kde v remaku dochází k vykoupení smrtí a předání "poselství" hloupému divákovi v podobě rady: "držte se vždy vlastního svědomí", pak v originále celou tu elegii odvane vítr, stopy zahladí příliv a mnohem varovnější demonstrací svědomí je skutečnost, že by bylo jedinou doménou ozvěn tragických událostí a hrdina by s nimi sám musel do smrti přežívat, kdyby ovšem takové svědomí měl. (18.01.2011)

Zatímco v případě krimikomedie Hlava nad vodou dopadá vzájemné porovnání norského filmu a americké předělávky jednoznačně ve prospěch originálu, v případě Insomnie jde o vyrovnaný souboj. Norský originál je mnohem autentičtější, syrový, postrádající klasické okořeňující scénáristické kličky a efekty. Scénárista není k divákovi zdaleka tak vstřícný jako jeho americký protějšek, takže některé momenty a motivy nejsou oproti americké verzi podány tak polopatisticky. Americká verze boduje lepším vymodelováním vraha, kterého si zahrál výborný Robin Williams, zatímco v norské verzi hraje jednoznačně prim kriminalista v podání Stellana Skarsgarda. Jeho vyhořelý policajt ovládaný temnými démony je z hlediska filmového diváka vlastně zápornou postavou a film nekončí žádnou katarzí, spíš na jeho konci zůstává v divákovi pachuť z podivného vítězství spravedlnosti nad pachatelem zločinu. Závěrečný pohled do planoucích Skarsgardových očí je mrazivý... Norská Insomnie u mě boduje svou "obyčejností" - Engstromovou partnerkou a protihráčkou není pohledná filmová hvězda typu Hillary Swank, ale tuctová žena, co pracně zápasí se svými mindráky. Vůbec se o hrdinech norské Insomnie dá říct, že se svým myšlením a činy vymykají zavedeným šablonám amerických studií. Norský film je kriminálkou až ve druhé linii. V první řadě je to studie nezvládaných erotických vášní, pokrytectví, zbabělosti a neschopnosti vytvořit funkční partnerský vztah...Celkový dojem: 85 %. (14.11.2008)