Insomnie

Tam, kde Nolanova verze dominovala zjevně vyšším rozpočtem a vytříbenější režií nabízí norský originál pouze lehce nadprůměrné řemeslné provedení a pár výtvarně pěkně odvedených scén. Tak, kde si Nolan hojně vypomáhal všemožnými technickými vějičkami, působí norský originál hodně uměřeně. Přesto je z mého pohledu lepší, protože narozdíl od hollywoodské morálky nabízí seversky neučesanou zkazku o psychicky labilním detektivovi, který nedojde k žádnému vyššímu právu a celým příběhem propluje jako nevyspalá kreatura, která hraje jen a jen na sebe. Žádný řád, žádný zločin a trest. Všimněte si do očí bijících rozdílů ve scéně se psem a s výslechem kamarádky zavražděné, tam nejlépe vyniká rozdíl mravného amerického vidění a severské drsné školy. Skarsgård je úžasným prototypem hrubého a vnitřně hnusného zástupce práva, proti němuž vrah vyhlíží jako vyrovnaná a harmonická bytost. Škoda jen, že narozdíl od Williamsova mordýře je norská verze trochu nevýrazná a vzájemné dialogy s detektivem nemají patřičné pnutí. Ale vzato do důsledku mi kombinace norské přírody a psychické trosky v rouše zástupce práva velice sedla a užil jsem si jí víc než americkou verzi. A to navzdory faktu, že technicky se Norové s Nolanovou brilancí jen sotva mohou meřit... (04.02.2008)

Rafinovaná věc, která je syrová a drsná, jako život sám. Americký remake pobral z původní Insmonie jen to nejdůležitější a tam, kde končí, jde tahle Insomnie mnohem dál. Stellan se chová hodně nepředvídatelně a to jenom napomáhá mrazivé atmosféře. Nečekané zvraty, boj s vlastním svědomím a krásná norská krajina... to je Insomnie. (04.02.2008)

Nejdřív jsem viděl remake, takže asi budu trochu porovnávat. Ten děj byl v podstatě stejnej, ale v remaku se mi víc líbily motivace postav - řekl bych, že tam byly víc propracované. Tady byl ale detektiv Engstrom o něco větší hajzl. Na druhou stranu tady aspoň nebylo žádné americké klišé. Vůbec se nedivím, že si to zasloužilo remake, protože děj se vážně povedl. Mimo porovnání musím ale říct, že se jedná o spíš průměrnej snímek. Ale zas ne tak průměrnej, aby nestál za shlédnutí. (26.09.2019)

S norskými filmy se setkávám ještě méně, než s japonskými, takže asi bych si asi měl tu jedinečnou příležitost cenit mnohem více. Žel původní Insomnie tak úplně jedinečným zážitkem pro mě nebyla. Obecně moc nefandím americkým remakům cizokrajních filmů, spíše bych se dokázal označit za jejich menšího odpůrce, ale uznávám, že snad každý typ filmu může nabízet snímky různorodé kvality od mimořádných klenotů přes průměr až po úplný škvár... a v rámci amerických remaků je pro mě tím vrcholem v podobě mimořádného klenotu Nolanova Insomnie z roku 2002, která mi s ohledem na styl vyprávění oproti původní verzi připadala údernější. Norský originál na mě působil svým syrovým pojetím až přehnaně studeně, snad vzhledem na tu enormní odtažitost na mě příliš nefungoval ani jako napínavá detektivka a nevyvolal tak silný účinek, jak bych dle námětu očekával, ani jako psychologické drama. Neklidnou atmosféru se tvůrcům povedlo vybudovat, Stellan Skarsgård ztvárňující osamělého (i ospalého) detektivka s prohřeškem na svém kontě dokáže zaujmout minimalistickým herectvím obličejem, uhrančivost nechybí ani představitelovi ústřední záporní role, přesto Al Pacina s Robinem Williamsem si budu z americké verze v těchto rolích pamatovat o něco víc. Společné setkání v jedné lanovce patří určitě k povedeným scénám, ale zdaleka nemá v sobě tu působivou symboliku společného setkání na jedné lodi. [65%] (31.03.2022)

Bohužiaľ mi nedá zrovnávať s Nolanovým remakom, ktorý je filmom určeným jednoznačne pre veľké plátno a vyššiu návštevnosť. Aj keď je v podstate dosť náročný. Takým je aj nórsky originál, ktorý ide ešte dalej v ambivalentnosti hlavnej postavy vyšetrovateľa. Lenže film pôsobí dosť televízne a nemá takú pôsobivú atmosféru. Záver bol tiež o niečo menej silnejší. VIDENÉ ZNOVA: Insomnia je vskutku originálne krimi, výborne zahrané na všetkých frontoch a s premyslenou filmovou rečou. Preto mu aj ten slabší záver ako v remaku odpustím. (28.08.2012)