Millerova křižovatka

„Look into your heart! Look into your heart! ... What heart?“ aneb lehce ironicky, po Coenovsku, (po)upravené přísloví „dvakrát do stejné řeky nevstoupíš“, uvedené v praxi. To by jsi měl, při veškeré svojí vychcanosti, Johne resp. Bernie, moc dobře vědět.. Je skutečným zážitkem, sledovat A. Finneyho coby bosse Lea, při jeho denní dávce tělocviku, zakončené randíčkem před domem, s thompsonem v jedné ruce a doutníkem v druhé aneb (po)starej se sám. Přesto samotná akce není tím, kdo resp.co (v) Miller´s crossing vládne. Tím je, vedle neobyčejně silné atmosféry s všudypřítomným noir nádechem, bezpochyby scénář resp. břitké dialogy, jímž neochvějně vládne černá. Čím by však byly samotné dialogy bez silných hráčů, kteří jim vdechují život (komu je bližší, opravdovost popř. osudovost)? Tuto otázku jsem si naštěstí nekladl sám a tak tu máme dream team. Nikoliv ten basketbalový s přívlastkem Magic (J), ale herecký vedený bratrským duem Coenů, v čele se samorostem Tomem Reaganem (přesvědčivý G. Byrne) Leovou pravou rukou, se slabostí pro hazardní hry, jehož chemie s femme fatale Vernou (M. Gay Harden) je doslova elektrizující a v určitých momentech (mi) připomínající, v nejlepších letech a formě, na sebe láskyplně štěkající duo H. Bogart – L. Bacall. Co příhra, to smeč. Navíc to vše zabaleno do příběhu, kde se valná část účinkujících pohybuje po hraně žiletky. Přesně tak, jak to mám rád. 95% [Velké zápasy poznáte tak, že i přes znalost výsledku, každá další repríza neubírá nic na působivosti resp. prožitku. Přesně tak to mám s bratry Coeni resp. Miller´s crossing.] (22.10.2013)

Coenovic odpověď na mob movies se nese v duchu jemné nadsázky, pekelného slangu, vtipných citací, výstřední akce a precizní studie hlavní postavy: antihrdiny a losera, který ale dokáže ze své nevýhody udělat přednost a geniálně manipulovat s hlavními hráči v prohibičním ringu. Gabriel Byrne předvádí mistrovskou kreaci, ve které se noirová žoviálnost mísí s temnotou mysli zločince. Panoptikum postav tradičně oslňuje barvami, dikcí i zapamatovatelnými ksichty. Je v tom kus parodie, kus ironie a kus osudovosti. Ústřední hudební motiv shrnuje vše podstatné. Miller´s Crossing je precizní snímek, dokonale promyšlený a vygradovaný ve velkém stylu. (17.02.2009)

Úvodná scéna tak na 99% pripomína kultovú úvodnú pasáž z Godfathera, z čoho som sa dosť zháčila, keďže sa páni Coenovci radi prezentujú hlavne originálne a nevšedne. Postupne sa rozvinula hustá gangsterská atmosféra, príbeh sa zaujímavo prekombinoval, inteligentne vtipné odpisy odľahčili explictnosť násilia a drsnosti. Coenovský rukopis sa jednoducho nedal prehliadnuť. K spracovaniu a k filmu samotnému absolutne bez výhrad. Coenovcom som však neprišla na chuť, aj keď im stále dávam šancu. Ide z nich taká zvláštna surovosť, ktorú môj žalúdok asi netrávi. (16.07.2010)

Filmy bratrů Coenů se vyznačují dvěma nepopiratelnými přednostmi - tou první je výsostná stylovost, tak patrná právě v Millerově křižovatce, v níž ovšem není úplně jasná hranice, která dělí epigonství a skládání pocty danému žánru od jeho parodování. S tím souvisí i druhá přednost tvorby bratrského dua, a totiž ona všudypřítomná nadsázka (vyjma jednoho jediného případu, totiž jejich filmové adaptace románu Tahle země není pro starý, kde by jakékoliv i stopové množství nadsázky udusilo esenci díla). Pro znevažující rastr se Coeni v tomto případě nerozhodli náhodou - mnoho základních děl hard-boiled žánru má už ve svém původním DNA obsažen zveličující prvek, vždyť třeba romány Raymonda Chandlera jsou psány v duchu nepřehlédnutelné nadsázky. Za nadsázkyplnou lze tedy označit i Millerovu křižovatku. A ona se tu tak kloubí vícerozměrnost ducha dramatu - tragédie si podává ruku s komedií. A právě osudový rozměr (geniální metafora s klouboukem unášeným větrem, jen to je lidský život) navozují bratři Coenovi ve svých filmech tak umně a rádi (vzpomeňme, jak s Jeffem Dude Lebowskim povívají poryvy osudu...Tom Reagan je vlastně tak trochu Lebowského dvojník, také jen stoicky klidný mlčky pozoruje, kam ho to osud naviguje, zásadní rozhodnutí učiní až v samém závěru. A žánrových souvislostí by se mezi oběma snímky jistě našlo víc.). Složit poctu právě noir filmům se navíc ukázalo jako velmi vizionářské, neboť neonoir detektivky slaví dnes velkou renesanci a jejich boom předznamenalo mimo jiných i sofistikované úsilí bratří v triku... (09.04.2014)

Jedna z nejlepsich gangsterek, jaka kdy byla natocena. Coeni skvele spojili mafianskej film, spoustu vybornejch hlasek, cernej humor a jejich nezamenitelnej styl. To vse za nadherne hudby, se skvelym scenarem a hlavne s perfektnim hereckym obsazenim, z kteryho me nejvic zaujali Finney, Polito a Turturro. Jeden z mych nejoblibenejsich filmu od Coenu. A je tu pravdepodobne nejlepsi akce s Thompsonem, co jsem kdy videl. (06.03.2005)